Školní pedagogika Mgr. Zdeněk Hromádka, Ph.D. 13549@mail.muni.cz Učebna IBA1, 17:00 Historické osobnosti pedagogiky •Antika •Renesance •J. A. Komenský •Osvícenství •19. století •20. století •K soudobým teoriím vzdělávání ANTIKA Platón (427 - 347 BC) l(původní jméno Aristokles) lvznešený původ lžák Sókrata (byl s ním až do jeho smrti) l“Proč Platón nepral zeleninu?“ l387 BC založil v Akademově háji vysokou školu - příprava mládeže ze zámožných rodin na politickou činnost - výuka odborných věd, matematiky a filozofie lnesmírně rozsáhlé dílo (27 filozofických dialogů) lvzdělávat by se měli všichni (již od tří let) lDěti patří více obci než rodičům lV jeho díle první systematické základy pedagogické teorie ANTIKA Aristotelés (384 - 322 BC) lNejuznávanější filozof starověku lPlatónova Akademie (20 let) lZaložil vlastní školu Lykeion (vedl ji 12 let) lPedagogické otázky řešil v díle Politika lCílem výchovy: rozvíjení lidských vloh a začlenění do společenského života lZdůrazňuje (na rozdíl od Platóna) význam vloh lnapodobování - vnímání - chápání - prakt. používání - umění - sebevzdělání lAristotelés a věda ANTIKA Lucius Anneus Seneca (4 BC - 65 ) lŘecký filozof - stoik lAdvokacie a veřejná činnost; velký boháč; 41 - vyhnanství na Korsiku lVýchova Nerona l65 obviněn ze spiknutí proti císaři - musel spáchat sebevraždu (se stoickým klidem) l„Člověk se liší od ostatních tvorů tím, že se může zdokonalovat, myslet rozumem a získává tak vnitřní svobodu“ RENESANCE Michel de Montaigne (1533 - 1592) lproslulý francouzský spisovatel, filozof (stoik) a pedagog lvynálezce eseje lStarosta Bordeaux lfilozofie: jakási syntéza stoicismu, epikureismu a humanistického názoru renesančního člověka lnetrval na encyklopedickém vědění, ale na takovém vědění, které vede k samostatnému myšlení (jaké vědění vede k samostatnému myšlení?) lcílem výchovy je praktická životní moudrost lkázeň: přísně vlídná (otužování, čelení problémům, ale spíše povzbuzování než trestání) lPodstatné části vyučování: hry, běh, zápas, hudba, tanec, lov, jízda na koni, ... slavení RENESANCE Giovanni Domenico Campanella (1568 - 1639) lItalský filozof a socialistický utopista lObhajoval Galilea proti inkvizici lDožadoval se naplnění svých utopických vizí prostřednictvím revoluce a to mu vyneslo zatčení, kruté mučení a 27 let ve vězení lautor díla “Sluneční stát” (dílo obsahuje i „ideální” systém výchovy) ldůraz na rozsáhlou obrazovou výzdobu škol, kde je znázorněná celá historie lidstva (názornost, pasivní vzdělávání) J. A. Komenský Jan Amos Komenský (1592 - 1670) •Jednota bratrská (unitas fraturum) – duchovní otec – Petr Chelčický •JB za časů Komenského centrum “zbožného humanismu“ •Důraz na vzdělávání svých členů •Po nástup Ferdinanda Prvního Hobsburgského na trůn (1526) eskaluje konflikt mezi vírou panovníka (katolík) a většinou české šlechty i poddaných (protestanti) •V 16. století je v Českých zemích žije velké množství Němců, Poláků, Židů i Italů, což znamená obrovský kulturní (renesanční) rozmach •1609 – Rudolfův majestát – deklaruje náboženskou svobodu •1618 – nespokojenost s jejím nedodržováním – Pražská defenestrace •1619 – Král Fridrich V. – (zvolený evangelík) •1620 – Bytva na Bílé hoře – poražení českých stavů i Fridricha V •1627 – nařízený přestup na katolickou víru nebo nucený odchod ze země • • • • • • • • J. A. Komenský Bitva na Bílé hoře J. A. Komenský Jan Amos Komenský (1592 - 1670) •Od 12 let sirotek •V 19 letech poslán do Herbronu (protestantského) •Cestuje, studuje (Heidelberk, Holandsko, Anglie) •Je svědkem nových oblastí poznání – úsvit moderní přírodovědy, heliocentrismus, veřejná pitva, teologické rozpravy – protestantské, vize nové společnosti postavené na vzdělání •Vrací se na Moravu (dosud málo zasaženou vzděláváním), aby vzdělával •1618 – se mladý teolog stává rektorem ve Fulneku •1623 – opouští Komenský Fulnek (jeho žena a děti tam zahynuli na zavlečenou epidemii, knihovna shořela); vznikají knihy útěšné „Labirint světa“ (1623) a „Hlubina bezpečnosti“ (1625) •Komenský se ukrývá na různých panstvích protestantských pánů 1628 odchází do Lešna • • Lešno J. A. Komenský Jan Amos Komenský (1592 - 1670) •V Lešně pracuje Komenský jako učitel a vznikají tu první verze knih „Didaktika tj. umění umělého vyučování“; „Velká didaktika“ (Didaktica Magna) – systém všenápravy ve vzdělávání (soustavy školství, vzdělávání učitelů, vypracovávání učebnic či pomůcek); Informatorium školy mateřské •Ve světě se Komenský proslavil knihou „Brána jazyků otevřená“ (učebnice latiny) •Komenský – mistr jazykových učebnic a známý pansofista byl v roce 1641 pozván Londýna (připravuje tam koncept anglického školství) •1642 Odjíždí přes Holandsko, kde se potkává s Descartesem, do Švédska, kde se usazuje v Elblagu •1648 vrací se do Lešna (stává se biskupem Jednoty bratrské a ztrácí druhou manželku); Vesfálský mír (konec 30leté války) – znemožněn návrat do vlasti (píše „Kšaft umírající matky Jednoty bratrské“) • • • • • • • • J. A. Komenský Jan Amos Komenský (1592 - 1670) •1650 Odjíždí do Uher reformovat zaostalé školství (tam vzniká „Škola hrou“ a „Svět smyslů v obrazech“ •1654 se vrací do Lešna •1656 – Lešno vypáleno – vrací se do Holandska, usadí se i s rodinou v Amsterodamu (pracuje na didaktických spisech „Opera didactica omnia“) • • • • • • • • • J. A. Komenský Jan Amos Komenský (1592 - 1670) •Univerzální učenec 17. století; učitel národů; biskup Jednoty bratrské, hlasatel světové všenápravy; zakladatel koncepce humanistické a demokratické obecně vzdělávací soustavy •Narozen v jihomoravské Nivnici; Strážnice; Přerov (latinská škola Jednoty bratrské); Akademie v Hebronu, Heidelberg; Norimberk; Praha; Přerov; Fulnek (už vysvěcený kněz - správce sboru); 1620 skrývá se a přichází o rodinu; 1624 znovu se žení podniká cestu do Polska, aby připravil půdu pro české vystěhovalce; 1628 usídlil se v polském Lešně (rektor Gymnázia); 7 let ve Švédsku (pracuje na učebnicích); Lešno; po vypálení Lešna Švédy přichází o všechno; z tíživé situace jej vysvobodil holandský příznivec De Geer; Amsterodam (tam při svých dílech pedagogických a pansofistických strávil posledních16 let života) •dílo: Všeobecná pravda o nápravě věcí lidských; Labyrint světa Lusthouse srdce; Didaktika; Informatorium školy mateřské (Jak pečovat o své děti); Brána jazyků otevřená; Svět v obrazech; Škola hrou; Pravidla školy dobře uspořádané; J. A. Komenský •Didaktika - obsah se týká nejen vyučování, ale výchovy vůbec (zabývá se cíli, úkoly vyučování a výchovy, obsahem, metodami i celkovou organizací vzdělávacího systému •pedagogické teze: - Vše probíhá spontánně - žádné násilí (respekt k přirozenému vývoji dítěte) - Názornost, realistické vyučování - Vzdělání má být univerzální - podstatné základy vědění a morálky - Vyučovat všechny všemu (bez rozdílu původu či pohlaví) - Vytvořil typologii žáků (vtipnost/tupost; chtivost/váhavost; povolnost/vzpurnost;) - Výchova má rozvíjet všechny lidské schopnosti (rozumové, manuální a jazykové) - Princip postupnosti (od jednoduššího ke složitějšímu) - Princip systematičnosti (uspořádání školního roku, žáků v učebách, aj.) - Celoživotní vzdělávání „škola starců“ (dnes andragogika) J. A. Komenský -Princip cykličnosti -Změnit svět prostřednictvím výchovy – reforma škol; celý život je školou -Pansofie – souhrn veškerého vědění, ale ne encyklopedický výčet – poznání harmonië a celistvosti světa pro účely nápravy společnosti - OSVÍCENSTVÍ John Lock (1632 - 1704) •Anglický myslitel a pedagog, syn majetného advokáta •studoval přírodní vědy a lékařství v Oxfordu •lékař lorda Ashleye (vůdce angl. opozice), s ním stráv 6 let v politickém exilu v Holandsku •hlavní spisy: - Pojednání o lidském rozumu - Dvě pojednání o vládě - Několik myšlenek o výchově (domácí učitel vychovává mladého gentlemana; pro toto dílo je považován za zakladatele anglické pedagogiky) •připisuje velkou moc správné výchově v prvních třech letech života •přísné vedení malých dětí, postupné povolování otěží •vylučoval tělesné tresty; tělesná a mravní výchova je základ; probudit lásku k vědění; učit předmětům praktického významu - typický anglický utilitarismus •byl puritánsky uzavřený vůči umění (malířství, hudbě a poezii) J. J. Rousseau •1712 – 1778 •Jeho dílo ovlivnilo Velkou francouzskou revoluci •Lidé se rodí dobří a kazí se až ve společnosti (pokrok je synonymem zkaženosti – v eseji Rozprava o vědách a umění) •Návrat k přírodě a přirozenosti •Brojí proti dědické aristokracii •Díla: Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi; Emil aneb O výchově •Výchova: - výchova svobodného člověka - Emil pět částí – od 2 let do 21 let - výchova ženy • • OSVÍCENSTVÍ Johann Heinrich Pestalozzi (1746 - 1827) lŠvýcarský pedagog a spisovatel lProměnil svůj neprosperující zemědělský podnik na ústav pro opuštěné děti (učil je tkát a pracovat na poli); po pěti letech byl podnik na mizině l“Vše pro druhé, nic pro sebe“ lAž jeho romány mu přinesly slávu a další možnosti pracovat s opuštěnými dětmi lNapsal lidový pedagogický román “Lienhard a Gertruda” a později „Jak Gertruda učí své děti“ - tam vykládá svůj pedagogický systém lSpojování vyučování s praktickými činnostmi lZastánce myšlenky obecného vzdělávání OSVÍCENSTVÍ Benjamin Franklin (1706 - 1790) lAmerický tiskař, vynálezce, žurnalista, osvícenský myslitel, politik, školský reformátor, spoluautor Deklarace nezávislosti USA; vynálezce hromosvodu (“vyrval blesk nebesům a žezlo tyranům”); diplomat (velvyslanec ve Francii) zakladatel tiskárny a majitel nejčtenějších novin; lNejvětší americký pedagogický klasik kvůli dílu: „Návrhy týkající se výchovy mládeže v Pensilvánii“ (1749) lškolství: důraz na Angličtinu a moderní cizí jazyky; také na matematiku a přírodní vědy lZ jeho iniciativy byly zakládány nové soukromé školy zaměřené prakticky, byly pro hochy i dívky lDůraz na praktičnost - oriantace na život a povolání lIdea sebevýchovy - sám byl dobrým příkladem lCnosti: střídmost, mlčenlivost, pořádnost, rozhodnost, šetrnost, pilnost, opravdovost, spravedlnost, umírněnost, čistota, klidnost, cudnost, pokora 19. století Johann Friedrich Herbart (1776 - 1841) lJeden z nejvlivnějších pedagogů 19. stol.; zakladatel pedagogického směru herbartismu lPřítel Pestalozziho (P. byl jeho vekým vzorem) ldílo: „Všeobecná pedagogika odvozená z cíle výchovy“ l1809 Nastoupil jako Kantův nástupce do Královce, kde založil pedagogický seminář vybavený pokusnou školou a internátem lsvůj systém opíral o etiku a psychologii - etika určuje cíl výchovy; psychlogie určuje metody ljádrem jeho etiky bylo pět mravních idejí: 1. idea vnitřní svobody (soulad vůle a přesvěčení); 2. idea dokonalosti (síla vůle); 3. idea blahovůle (soulad vlastní vůle s cizí vůlí); 4. idea práva a spravedlnosti (nelibost ze sporu); 5. idea odplaty (vyrovnání sporu) lVýchovné metody: vláda (autorita a láska), vyučování (je zaměřeno na budoucnost - cílem je vzbudit zájem), vedení lŠirkou popularitu měl až po své smrti, měl řadu pokračovatelů a epigonů 19. století Konstantin Dmitrijevič Ušinskij (1824 - 1871) lNejvýznamější ruský pedagog 19. století; původně učitel práv na jaroslavském liceu; byl zbaven místa pro svou svobodomyslnost (vyvolal zášť konzervativců) luchytil se na ministerstvu vnitra jako úředník pro styk s nepravoslavnými církvemi l1854 získal místo staršího učitele ruské litertury a právnických předmětů v Ústavu pro výchovu sirotků; pak se stal zástupcem ředitele; v ústavu objevil a prostudoval rozsáhlou pedagogickou knihovnu lPo zrušení nevolnictví začal bouřlivě publikovat lDíla: „O užitečnosti pedagogické literatury“; „Tři elementy školy“; „O národnosti ve společenské výchově“; „O americké výchově“. lChtěl udělat reformu zastaralé koncepce Institutu pro výchovu šlechtických dívek, byl však ředitelkou obviněn a málem poslán do vyhnanství. Odjel (díky carevně Marii) jen na studijní cestu na západ lNejvětší teoretické dílo: “Člověk jako předmět výchovy“; pedagogické principy: národnost (probouzí cit, který motivuje); jazyk; věda vede k umění; práce - zdroj štěstí 19 - 20. století John Dewey (1859 - 1945) lNejvýznamnější americký pedagogický myslitel lFilozofická orientace - pragmatik; poznání je nástrojem boje o život lPedocentrismus - v popředí je především zájem dítěte l1896 jako vedoucí katedry filozofie, psychologie a pedagogiky na univerzitě v Chicagu založil laboratorní školu pro děti od 4 - 14 let lVýznamná pedagogická pojednání: - Pedagogické krédo - Škola a společnost - Demokracie a výchova lŠkola je embrio společnosti; výchova je přizpůsobení se konkrétnímu okolí lklíčové pojmy Deweyeho pedagogiky jsou zkušenost a praxe (nikoli cíle) lVýchova je permanentní přestavba zkušenosti lZakladatel projektové výuky (poznatkové komplexy sestavené bez ohledu na hranice předmětů 19 - 20. století Anton Semjonovič Makarenko (1888 - 1939) lNejvýraznější postava ukrajinské a ruské pedagogiky sovětské éry lsvětový věhlas získal knihou „Pedagogičeskaja poema“ (Začínáme žít), kde vylíčil zkušenosti z výchovy bezprizorní mládeže ldalší díla: Pochod třicátého roku; Kniha pro rodiče; Vlajky na věžích lmistr kolektivní výchovy obtížně vychovávatelné mládeže, pracovní výchovy, rodinné výchovy a výchovy vůbec lprincip paralelního působení - výchova kolektivu přes jeho aktivní jádro (aktiv), které, je-li získáno vychovatelem, jenž mu projevil důvěru, se stává pomocníkem a pozitivně ovlivňuje i tzv. pasiv. lproblémy kázně řešil promyšlenou kombinací náročnosti a důvěry lumožňoval každému být chvíli v roli velitele lv uvědomělé kázni je krása i svoboda ldůsledost, přiměřená náročnost lnikdy zloba, přehnané něžnosti, lhostejnost či permanentní napomínání Soudobé teorie vzdělávání •Sociální teorie (Freire Paulo 1921-1984 výchova negramotných mas ve třetím světě - sociální uvědomění; syntéza křesťanského a marxistického přístupu; kritická pedagogika Ericha Fromma; ekosociální teorie vzdělávání - globální pohled) •Technologické teorie (systémová tendence - vymezení cíle a tvorba struktury; audiovizuální pomůcky; výcvik) •Spiritualistické teorie - (1. proud tradiční charakter předávání náboženských poznatků; 2. proud: Tao, Zen, kosmické vědomí a 70´; Merilyn Ferguson: Věk Vodnáře) •Personalistické teorie (Rogers - všechny lidské bytosti mají pozitivní směřování, nejvyšší autoritou je zkušenost) •Systém klasického vzdělávání - dobré vzdělání - alternativa k demokratickému vzdělávání •Kognitivně psychologické teorie (Bachelard „Neznalost je jistou formou poznání - síť vzájemně se podporujících omylů“) POUŽITÁ LITERATURA lBERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha : Portál, 1998. lCIPRO, M. Slovník Pedagogů. Praha : Miroslav Cipro, 2001. ISBN 80-238-6334-7. lMAKARENKO, A., S. Začínáme žít (Pedagogická poéma). Praha : Lidové nakladatelství Praha, 1973. lSTORIG, H., J. Malé dějiny filozofie. Praha : České katolické nakladatelství, 1996. ISBN 80-7113-175-X. lKASPER,T.; KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky. PRAHA : GRADA, 2008. ISBN 978-80-247-2429-4.