Cílem publikace je nabídnout zdravotníkům,
zejména neonatologům a pediatrům,
informace o tom, v jaké situaci se ocitá rodina
s nedonošeným nebo postiženým dítětem.
Jak k rodině přistupovat při narození dítěte?
Jak sdělovat nepříznivou diagnózu?
Jak s rodinou komunikovat?
Jaké jsou možnosti podpory a návazných služeb?
„…Když není všechno tak, jak si přáli“
Důsledky perinatálního ohrožení
novorozenců pro jejich další vývoj
doc. MUDr. Petr ZOBAN, CSc.
Péče o novorozence v ČR přinesla během
posledních 15 let výrazné úspěchy při snižování
novorozenecké úmrtnosti, která poklesla pod
2,5/1000 živě narozených dětí. Tímto ukazatelem
jsme se zařadili mezi přední země na světě.
Dochází rovněž ke zvyšování počtů přežívajících
nedonošených dětí, a to i v nejnižších váhových
kategoriích (pod 1500, resp. pod 1000 g). V současnosti
stojíme před naléhavým úkolem, jak ovlivnit
nepříznivé důsledky působení perinatálních rizikových
faktorů na zdravotní stav novorozenců po
porodu i na kvalitu jejich dalšího vývoje.
Mezi závažné, perinatálně působící rizikové faktory
se řadí akutní či chronická hypoxie anebo infekce
plodu a novorozence, nitroděložní retardace
růstu plodu či závažné vrozené vývojové vady. Tyto
rizikové faktory nabývají na významu zejména při
kombinaci s těžkou nezralostí, prematuritou. U řady
novorozenců vedou po porodu k závažnému ohrožení
zdravotního stavu a významně snižují kvalitu
jejich dalšího neuromotorického a neurosenzorického
vývoje vznikem DMO, centrálních i periferních
poruch zraku, sluchu apod.
Včasná diagnostika odchylek neuromotorického
a neurosenzorického vývoje perinatálně ohrožených
dětí během prvních tří měsíců života a zahájení
příslušných intervenčních programů jsou zásadními
předpoklady, jak je úspěšně kompenzovat
a předcházet závažným pozdním následkům perinatální
morbidity.
Sdělování nepříznivé diagnózy
PhDr. Iva JUNGWIRTHOVÁ, psycholožka,
Mgr. Terezie HRADILKOVÁ, speciální pedagog
Narození dítěte s postižením či závažným onemocněním
nebo předčasné narození nedonošeného
dítěte znamená pro rodinu vždy hluboký otřes.
Vedle úmrtí blízkého člověka a sdělení diagnózy
vlastního závažného onemocnění patří tato situace
mezi nejzávažnější spouštěče traumatické krize.
Rodiče s problémem dítěte obvykle nemají žádnou
předchozí zkušenost, bojí se budoucnosti, bolestně
hledají ke svému „jinému“ dítěti vztah a často ještě
musí tento vztah obhajovat před členy širší rodiny.
První sdělení u rodičů vyvolává šok, silnou
úzkost a rychlý rozvoj obranných mechanismů,
mezi které patří:
s popření problému
s zdánlivá apatie a netečnost
s zpochybňování výsledků vyšetření
s agresivita, často směrem k lékaři
s hledání viníka
s intenzivní pocity viny
Průvodním projevem krize je výrazně snížená
schopnost přijmout a zapamatovat si jakékoli informace.
Všechny tyto mechanismy jsou pro situaci
krize typické a v jejím počátku vysoce funkční.
Vztah rodičů k dítěti a k jeho problému je
významně ovlivněn způsobem, jakým byla diagnóza
dítěte rodičům sdělena. Sdělení diagnózy je
pro rodiče první kapitolou příběhu, který budou
spolu se svým dítětem prožívat po mnoho let. I pro
lékaře a zdravotnický personál to bývá náročný
úkol. Jak tedy mohou pozitivně ovlivnit počátek
3
tohoto příběhu? V zásadě platí, že je třeba ukázat
matce (rodičům) dítě bezprostředně po porodu
a umožnit jim fyzický kontakt, i když má dítě těžké
postižení. Při sdělení diagnózy se osvědčila zásada
pěti P:
s Pochválit matku
s Pohodlí
s Přivolat otce, případně blízké osoby
s Připravit se na rozhovor
s Poskytnout informace
V dalších dnech strávených v porodnici je důležité
rodičům umožnit, aby navázali k dítěti co nejpřirozenější
vztah, aby neviděli jenom jeho zdravotní
problémy, ale vnímali i jeho pozitivní stránky, aby
rozvinuli své intuitivní rodičovské chování. Je proto
potřeba:
s s rodiči o dítěti a jeho zdravotním problému
opakovaně hovořit, rozhovor nabízet
s dát jim prostor vyjádřit své pocity
s umožnit co nejintenzivnější kontakt
s miminkem
s maximálně podporovat kojení
s v případě převezení dítěte do jiné nemocnice
průběžně informovat rodiče o jeho
zdravotním stavu
Není vhodné matky zklidňovat léky, projevy krize
se tím sice utlumí, ale jen se přenesou do budoucnosti,
fázi „truchlení“ není možné nijak obejít.
Zásadně nevhodné je v této fázi upozorňování rodičů
na možnost ústavní péče pro jejich miminko.
Naleznou-li rodiče ve zdravotnících nejen odborníky
pečující o jejich dítě, ale i průvodce a oporu pro
sebe, rychleji a lépe se s těžkou situací vyrovnají,
4
a to bude mít dlouhodobě pozitivní vliv i na dítě
samotné.
Matka holčičky s Downovým syndromem:
„Měla jsem být s Petrou na roomingu, ale
bez vysvětlení mě převezli na jiný pokoj.
Nenosili mi ji na kojení, neukázali mi ji.
Neměla jsem sílu protestovat, nevěděla
jsem, co vlastně chci. Když mi ji konečně
přinesli a nechali mě s ní samotnou, zkusila
jsem ji kojit. Přišel doktor a vynadal mi, že
mi to nedovolil, že toto dítě je krmeno
uměle. Nakonec jsem Petru kojila dva roky.“
Nedonošené dítě a rodiče
PhDr. Eva SOBOTKOVÁ, psycholožka
PhDr. Iva JUNGWIRTHOVÁ, psycholožka
MUDr. Věra GABRIELOVÁ
Předčasné narození dítěte je pro matku, otce
a celou širší rodinu vysoce stresující zátěžovou
situací. Příprava na rodičovství není „dokončena“.
Život celé rodiny bývá od základu změněn požadavky,
které vyplývají z péče o takové novorozené
dítě. Kromě problémů, které s sebou nese krizová
situace obecně, vznikají některé zcela specifické
problémy:
s Žena je předčasným porodem doslova katapultována
do role, na kterou ještě není připravena,
proces fyziologických změn probíhajících
v těhotenství není přirozeně ukončen.
s Konfrontace fantazií, které rodiče o dítěti měli,
s dítětem v inkubátoru je často těžko únosná.
s Matka často trpí pocity viny, že nebyla schopná
dítě donosit, může mít obavy z toho, že
nebude dobrou matkou, z reakce partnera,
příbuzných a známých.
s Narození dítěte neprovází obvyklá radost
a oslavné rituály.
s Maminka se na několik měsíců přesouvá do
nemocnice za svým dítětem, prožívá pocity
izolace, bezmoci a úzkosti.
s Role tatínků je extrémně náročná, pracují, případně
pečují o další děti a své nedonošené
dítě vidí jen občas a na krátkou dobu.
Očekává se od nich podpora, a přitom často
nemají, jak a kde vyjádřit své starosti a obavy.
Jak rodičům pomoci?
s seznámit oba rodiče s prostředím JIP
s povzbuzovat je k optimálnímu kontaktu s dítětem,
zapojit je do péče o ně co nejdříve a ujišťovat
je o jejich rodičovských kompetencích
s je vhodné, aby po dobu hospitalizace dítěte na
JIP podával rodičům informace pokud možno
jeden ošetřující lékař
s informovat je o vhodné stimulaci dítěte
s nezralou a velice citlivou CNS
s průběžně vysvětlovat často se měnící stav
dítěte
s při sdělování závažné diagnózy dodržovat
obecné zásady uvedené v první kapitole
Matka o narození nedonošené dcery
s poškozením CNS: „Chtěla jsem to vědět
hned. Je to moje dítě a mám právo vědět
o všem jako první. Proč se oni baví beze
mne o mém dítěti?“
5
oblastech, ve kterých odborníky nejsou, spolupracovat
s praktickým lékařem a vnímat jeho postřehy,
které nemohou vždy ve své ordinaci získat.
Samozřejmé je naslouchání rodičům. Nepovažuji
za špatné, pokud rodiče konzultují problém s více
odbornými lékaři, ale hledání by nemělo být bezbřehé
a péče by měla být systematická. Rodina by
neměla trávit svůj život objížděním odborných lékařů
a rehabilitací. Léčbu a vyšetřování je možné plánovat
týmově, aby byla co nejmenším zatížením.
Vyhledávání různých léčitelů je v situaci rodičů
pochopitelné, svou kvalitní péčí a empatickým přístupem
bychom měli být léčitelům vítěznými konkurenty.
Někdy je třeba projevit i jasný odsudek jejich
praktik.
Hlavní tíha péče o dítě je na rodině, a pokud se
rodiče rozhodnou svěřit dítě ústavu sociální péče,
není dobré je za to kritizovat, ale je vhodné pokusit
se najít spolu s nimi optimální zařízení a pomoci
alespoň udržet kontakt dítěte s rodinou.
Je třeba včas podchytit případy týrání nebo
sexuálního zneužívání dětí s postižením.
Pokud lékař o nějakém typu postižení nemá
důkladné znalosti, měl by problém konzultovat
s odborníky dříve, než bude informovat rodiče. Je
dobré si uvědomit, že i jiní odborníci než lékaři
nemají odbornost nižší, ale jinou . Např. o možnostech
rozvoje dětí s Downovým syndromem jsou
lékaři dosud málo informováni, a podávají tak rodičům
informace značně zastaralé.
Je výborné, když jsou rodině poskytovány služby
rané péče, ty zahrnují jak podporu vývoje dítěte
s postižením, tak podporu celé rodiny v domácím
prostředí. Měli bychom vědět, zda rodina tuto péči
má, zprostředkovat kontakt na ni a spolupracovat
s jejími odborníky.
6
Dítě s postižením v ordinaci
praktického lékaře
MUDr. Libor VÁLEK, pediatr
Pokud máme v péči dítě s postižením, je to pro
nás především dítě s nárokem na lásku rodičů
a naši plnou péči, pak teprve postižené dítě. Je
nutné starat se o dítě komplexně - nezanedbávat
pro péči o základní postižení péči o sluch, zrak,
močové cesty, kvalitu kostní hmoty atd. Je důležité
nedělat závěry o psychickém vývoji dítěte ukvapeně
(tíže neurologického postižení nemá vždy odraz ve
snížené inteligenci), ani závěry psychologického
vyšetření, zvláště jednoho izolovaného, nelze brát
definitivně. Je třeba dotazovat se opakovaně rodičů,
pozorovat dítě v přirozeném prostředí a v té
době, kdy je v nejlepší kondici.
Musíme se vyvarovat výroků jako: „To dítě
stejně dlouho žít nebude.“ (dětský lékař
matce 12letého dítěte s DMO, které nejeví
žádné život ohrožující komplikace), nebo:
„Oni tito lidé se dožívají tak 50 let.“ (lékař
z odborné léčebny příbuzným padesátiletého
muže s DMO, neurologicky velmi těžce
postiženého, ale duševně zdravého a zdravě
lpícího na životě, kterému se po těžší
chřipce celkově zhoršil stav).
Rodina by si měla vybrat lékaře, kterému důvěřuje.
Praktický lékař pro děti a dorost by měl rodičům
doporučovat takové odborné lékaře, kteří mají
k dětem s postižením kladný vztah a aktivní přístup.
Odborní lékaři by se měli vyvarovat soudů v těch
Situace rodiny s postiženým dítětem
Mgr. Tímea VIDOVÁ, psycholožka
Rodina, které se narodí dítě s postižením, se
nachází v náročné situaci, kterou nikdo nečekal
a nikdo si ji nepřál. V takové rodině se podstatně
mění hodnoty, potřeby a někdy i role jejích členů.
Přijetí dítěte se závažným handicapem je dlouholetý
proces, během něhož jsou rodiče snadno zranitelní
a jsou často vystaveni stresovým a traumatizujícím
momentům:
s sociální stigmatizace
s pocity rodičovského selhání
s obavy z budoucnosti
s fyzické vypětí
s omezené možnosti trávení společného času
s riziko pro partnerský vztah
s vyšší nároky na čas a finance
s obtížná situace pro ostatní sourozence
Komunikace a spolupráce
lékařů s rodiči
Rodiče k lékaři přichází často ve stresu a s obavami,
co se dozvědí. Jak jim návštěvu můžete usnadnit
a společně ji efektivně využít:
s Naslouchejte rodičům, mnoho projevů dítěte
Vám v ordinaci zůstane skryto a od rodičů se
dozvíte o stavu a reakcích dítěte nejvíce.
s Věnujte se především aktuálním zdravotním
obtížím, pro které rodiče s dítětem přišli, jeho
postižením se zabývejte, až pokud si o to rodiče
řeknou.
s Oceňte rodiče za jejich náročnou péči,
pochvalte jejich dítě.
s Umožněte rodičům dítě při vyšetření držet
nebo mu být alespoň nablízku.
s Vše, co s dítětem děláte, průběžně komentujte,
obracejte se přímo k němu, i když dítě
nemluví, rozumí Vám a vnímá tón Vašeho
hlasu.
s Své otázky formulujte, je-li to možné, pozitivně
(tedy ne: „Nesedí, že?“, ale „Přitahuje se ruka-
ma?“).
s Nejste-li si jisti diagnózou či nejvhodnější léčbou,
vyslovte to nahlas, rodiče potřebují otevřenost
více nežli zdánlivou jistotu nebo zklamání
z nepotvrzené prognózy.
s Informace, především ty negativní, sdělujte
jasně a zřetelně a ujistěte se, že Vám rodiče
rozumí. Vhodnější než přímá otázka
(Rozuměli jste mi?) je nepřímé dotazování
(Víte, co budete dělat, když dítě dostane další
epileptický záchvat?).
s Při nutnosti hospitalizace dítěte podporujte
rodiče, aby mohli být v nemocnici s dítětem
a aby věděli, že se v případě problémů mohou
na Vás obrátit o pomoc.
s Po vyšetření dítěte odborným lékařem je
vhodné se zeptat, jak vše proběhlo, a jste-li
praktický lékař dítěte, probrat s rodiči výsledky
vyšetření a shrnout je.
s Opakovaně a trpělivě hledejte odpovědi na
otázky rodičů dětí s kombinovaným postižením
nebo dosud neléčitelným onemocněním
ohledně nových možností léčby, medikace,
operativy, zákroku v zahraničí…
7
Hranice lékařské profese
Rodiče jsou za své dítě zodpovědní, je třeba
respektovat jejich kompetence. Konfrontace se
zdravotníky, kteří rozhodnutí starat se o dítě nechápou
nebo s ním dokonce nesouhlasí, rodiče zraňuje
a snižuje jejich důvěru nejen k lékařům, ale
i k dalším odborníkům.
s Nedoporučujte umístění dítěte do ústavu,
zvolí-li si rodiče toto řešení, neodsuzujte je.
s Sdělujte rodičům všechny informace o zdravotním
stavu dítěte a perspektivách léčby.
s Přijímejte rodiče jako partnery. Pokud se rozhodují
o náročném vyšetření či invazivním
zákroku, předem rodičům vysvětlete všechna
pro i proti, respektujte jejich rozhodnutí.
s Otázky výchovy, stimulace, vzdělávání, sociální
podpory apod. pomáhají rodičům zodpovědět
další odborníci, nenechte se strhnout
k vyjádření negativní prognózy v těchto oblas-
tech.
Mezioborová spolupráce
I dítě s postižením v raném období vývoje nejvíce
potřebuje harmonické, láskyplné a podnětné domácí
prostředí. Rodina by neměla trávit většinu času
s dítětem dojížděním na lékařská vyšetření, čekáním
v ordinacích, opakovanými hospitalizacemi
a sháněním informací.
s Udělejte si představu o okruhu zdravotní péče
a dalších služeb, které rodina využívá.
s Vždy rodičům vysvětlete, proč jim doporučujete
návštěvu dalšího odborníka.
s Doporučujte specialistu s citlivým a pozitivním
přístupem k rodičům a dětem s postižením.
s Sdílejte s rodiči, lékaři a dalšími odborníky
výsledky vyšetření a testů, zabráníte tak nadbytečným
vyšetřením a opakovanému dotazování
rodičů na totéž.
s Je-li to možné, vyšetření a konzultace provádějte
týmově.
Další služby pro dítě s postižením a rodinu
• doporučení rehabilitačních pomůcek, které
hradí či na ně přispívají zdravotní pojišťovny
(ortézy, kočárky, sedačky, plenky…)
• výběr a předpis lázeňské péče
• rehabilitace, v raném věku přednostně v domácím
prostředí
• komplex služeb rané péče (poskytované v přirozeném
prostředí)
• informace o možnostech čerpání sociálních
dávek či podpory
• respitní péče
• služby osobní asistence
• organizace rodičů a svépomocné skupiny
Matka chlapce s Downovým syndromem:
„V neděli chodila vizita, všechna miminka
chválila, jen u Kubíka tak postávali, dělali
hmm a říkali - no jo, je takovej hadrovitej. To
mě naštvalo, že je tak pěknej a oni si toho
ani nevšimnou.“
8
9
Úkoly zdravotní péče a služeb rané péče
role lékaře, zdravotníka
Společný postup
Diagnóza
Klient
Důležitý princip
práce
Prevence
druhotného
postižení
Cíle
Ovlivňování vývoje
dítěte raného věku
- orientace na kvalitu života, využívání poznatků rodiny o vlastním dítěti,
respekt k rodičům při rozhodování o dítěti, dodržování hranice vlastní profese
- včasné určení zdravotní diagnózy
- diagnóza je zásadní údaj pro stanovení
dalších postupů zdravotní péče
- etický a srozumitelný způsob sdělení
diagnózy
- pacient - dítě
- vycházet ze zdravotního stavu dítěte
- práce ve zdravotnickém zařízení
- při výběru léčby a terapií je určující
zdravotní stav dítěte
- znalost zdravotních rizik u specifických
postižení
- informovanost o návazných
nezdravotnických službách, spolupráce
s pracovníky rané péče
- zlepšení či stabilizace zdravotního
stavu dítěte
- léčba dítěte
- stanovení terapií a zácvik
- průběžné sledování stavu dítěte
- předpis indikovaných rehabilitačních
pomůcek, léků a léčebných procedur
- včasné určení zachovaných funkcí dítěte
- pozorování projevů dítěte
a jeho interakce s rodiči a sdělení rodičů
jsou zásadní pro stanovení programu
podpory a vývoje
- pomoc rodině v pochopení důsledků
a přijetí diagnózy
- rodina
- vycházet z potřeb rodiny
- práce v přirozeném prostředí
- pro výběr služeb je určující volba rodičů
- včasná stimulace dítěte, motivace rodičů
a spolupráce s lékaři
- vytváření nestigmatizujícího
a integrujícího prostředí rodiny
- minimalizace důsledků postižení
na život dítěte
- kompetentní, zodpovědné a radostné
rodičovství
- podpora vývoje dítěte, stimulace, terapie
- podpora rodiny dítěte, informace,
poradenství
- pomoc při vyhledávání respitních služeb
a výběru předškolního zařízení
role pracovníka rané péče
Etika lékaře v přístupu k dětem
s těžkým kombinovaným postižením
MUDr. Dagmar POHUNKOVÁ,
předsedkyně Etické komise MZ ČR
Lékař, který při prenatálním vyšetření získá
podezření na vrozenou vadu plodu nebo po narození
dítěte stanoví nepříznivou diagnózu, se ocitá
v situaci, ve které musí osvědčit svou lidskou zralost,
moudrost, schopnost empatie a pokoru. Není
totiž diagnosticky neomylný a ani prognózu nemůže
stanovit s plnou jistotou. Nikdy se nesmí stavět do
role arbitra rozhodujícího svou autoritou o budoucnosti
dítěte a jeho rodiny. Nejtěžší otázky řeší lékař
v situaci, kdy má posoudit, zda mají být nasazeny
prostředky veškeré intenzivní péče při narození
dítěte s velmi těžkým kombinovaným postižením
a nejasnou prognózou přežití.
Úlohou lékaře je, aby podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí a s plnou odbornou kompetencí
podal rodičům úplné, pravdivé a srozumitelné informace,
aby oni, jako zástupci dítěte, mohli odpovědně
rozhodnout o budoucím postupu. Lékař pak
musí jejich rozhodnutí respektovat. Má ale upozornit
na závažnost takového rozhodnutí nejen pro
budoucnost dítěte, ale i celé rodiny. Proto je třeba
mluvit s oběma rodiči o významu, který pro ně
může mít život s postiženým dítětem, jehož lidská
hodnota se nemusí projevovat krásou a úspěchem,
ale schopností k lásce.
10
Rodiče dítěte s meningomyelokélou:
„Když Filipa odvezli na první operaci do
Prahy, ani jsme to nevěděli. Ani jednou za
celou dobu v porodnici za mnou nebyl
pediatr. Vůbec jsem netušila, co všechno
meningomyelokéla obnáší, jaké operace ho
čekají, budu-li moci být s ním. Dítě mně ničilo
život, i když tu nebylo, bylo divný, postižený.
Neměla jsem s ním žádný kontakt,
přála jsem si, aby umřel. Manžel volal do
nemocnice, ale pokaždé mluvil s jiným lékařem.
Jeden mu řekl, že to bude ležák, který
se ani sám nenají. Chtěli jsme tam pak
volat, že nedáme souhlas k operaci, že
nemá cenu ho trápit, ale telefon zvedl jiný
doktor a řekl, že Filip bude jednou hrát fotbal.
Tak jsme se tam rozjeli, nechala jsem
se na reverz propustit. Pustili nás k němu,
vzala jsem ho do ruky - a byl můj. Po pěti
dnech od porodu jsem mu dala prs - a on se
přisál a pil. Bylo to jako zázrak, najednou
jsem měla dítě. Druhý den šel na první ope-
raci.“
Služby rané péče
Raná péče je sociální služba zaměřená na pomoc
a podporu rodiny dítěte s postižením.
• Cílem je sociální integrace rodiny a minimalizace
důsledků postižení na vývoj dítěte.
Programy:
• podpora rodiny (poradenství, informování, krizová
intervence, doprovázení. . . )
• podpora vývoje dítěte (stimulační, kompenzační
techniky, terapie, doporučení a půjčení kompenzačních
pomůcek a hraček. . . )
Charakteristiky rané péče:
• Klientem je celá rodina.
• Služba je poskytována převážně v přirozeném
prostředí.
• Dítě je v raném věku (0 - 3 roky resp. 6 let).
• Spolupráce se systémem zdravotní péče.
Existují i programy pro rodiny s dětmi ohroženými
vnějšími, sociálními vlivy.
Od roku 2000 je služba standardizována.
Aktuální adresář středisek
rané péče (SRP) pro
rodiny dětí s postižením
- se zrakovým a kombinovaným postižením
SPOLEČNOST PRO RANOU PÉČI
SRP PRAHA
Haštalská 27, 110 00 Praha 1
tel.: 224 826 860
mobil: 777 234 031
praha@ranapece.cz
SRP ČESKÉ BUDĚJOVICE
Jizerská 4, 370 11 České Budějovice 2
tel.: 385 520 088, mobil: 777 234 032
budejovice@ranapece.cz
11
SRP OLOMOUC
Dolní nám. 38, 770 00 Olomouc
tel.: 585 222 921, mobil: 777 234 035
olomouc@ranapece.cz
SRP LIBEREC
Nám. Dr. E. Beneše 22, 460 01 Liberec
tel.: 485 109 564, mobil: 777 234 033,
liberec@ranapece.cz
SRP BRNO
Kabátníkova 7, 602 00 Brno
tel.: 541 236 743, mobil: 777 234 034
brno@ranapece.cz
SRP OSTRAVA
Nádražní 110, 702 00 Ostrava
tel.: 596 112 473, mobil: 777 234 036
ostrava@ranapece.cz
SRP PLZEŇ
Tomanova 5, Plzeň
tel.: 377 420 035, mobil: 777 234 037
plzen@ranapece.cz
- s velmi nízkou porodní hmotností
a s mentálním, pohybovým nebo
kombinovaným postižením
Středisko rané péče
Diakonie ČCE
Vlachova 1502, 155 00 Praha 5
tel.: 235 518 392, mobil: 604 758 807
strediskorp@volny.cz
- se sluchovým nebo
kombinovaným postižením
TamTam - Holečkova 4,
150 00 Praha 5
tel.: 251 510 744, rana.pece@tam-tam.cz
12
Kolektiv autorů
Recenze
Dr. Jaroslava Dittrichová
Editorka
Mgr. Terezie Hradilková
Grafická úprava
Luděk Rohlík
pro Společnost pro ranou péči vydal Státní zdravotní ústav, Šrobárova 48, Praha 10
vytiskl Kaňkovský M. - GRAFEX, Českolipská 1193, Mělník
1. vydání, Praha 2002
© Státní zdravotní ústav
NEPRODEJNÉ
- s ohroženým vývojem, s tělesným, mentálním
a kombinovaným postižením
SRP Pardubice
K Blahobytu 727, 530 02 Pardubice
tel.: 466 798 550, mobil: 605 975 426
- se zdravotním postižením
SRP Havlíčkův Brod
Boženy Němcové 188, 580 01 Havlíčkův Brod
tel.: 569 426 070, mobil: 777 736 066
ranapece@hb.caritas.cz
- s tělesným a kombinovaným postižením
DEMOSTHENES - raná péče
400 11 Ústí nad Labem
tel.: 475 259 333
e-mail: demosthenes@volny.cz
- raná péče pro rodiny s dětmi ohroženými odebráním
z rodiny ze sociálních důvodů (prevence
zanedbání péče)
STŘEP
Senovážná 2, 110 00 Praha 1
tel.: 224 232 261
strep@centrum.cz
STŘEP
Poštovní 239, 269 01 Rakovník
tel.: 313 516 450
strep@tiscali.cz