Výchova
Psychologie odměn a trestů
Literatura:
J.S. Cangelosi
J. Čáp + J. Mareš
D. Fontana
Z. Matějček
Výchova - definice
• proces záměrného působení na osobnost
člověka… směřující k určitému cíli
• celoživotní společenský proces ovlivňování
osobnosti….
• vzájemné působení vychovávajících a
vychovávaných, jejich vzájemná interakce,
komunikace...
Psychologie výchovy - otázky
• jaké jsou účinky výchovných metod a výchovných stylů
• které odměny a tresty jsou funkční
• za jakých okolností působí vysvětlování a přesvědčování
• za jakých podmínek působí osobní příklad
• jak výchovu ovlivňují vrstevnické skupiny
• jaké jsou výchovné účinky her a zábav
• jak formovat zájmy dětí, postoje ke vzdělávání a
hodnoty
• jak lze měnit návyky....
Výchovné cíle
• dlouhodobé, střednědobé i krátkodobé
• Dlouhodobé: např. formování zájmů, postojů,
hodnot, morálních aspektů osobnosti… rozvoj
osobnosti žáka
• Střednědobé a krátkodobé: např. změnit určité
návyky –hygiena..., změna postoje (např ke
škole, k druhému), slušné chování.... apod.
Výchovné vlivy - rodina
Rodičovská výchova:
- životní zkušenost rodičů,
- vzdělání rodičů,
- osobnostní vlastnosti,
- zdraví,
- sociální status,
- životní cíle,
- osobní problémy a životní události,
- sociokulturní podmínky…
S věkem stoupá vliv kamarádů dětí, zájmů, módy –
Obvyklé problémy: čas příchodu domů, řízení styku s kamarády, kapesné,
oblékání a účes…
Výchovné vlivy - škola
• Klima školy (velikost školy, vedení, pravidla…),
• Charakter třídy a školy (výběrová, alternativní…)
• Sestavení kolektivu a klima třídy
• Osobnost a odborné kompetence třídního učitele
• Počet a osobnosti dalších učitelů
• Kurikulum (skladba a obsah vyučovaných
předmětů)
• Výchovné poradenství ve škole
• Jiné okolnosti a situace
Výchovné metody
záměrné a systematické způsoby, postupy a
prostředky, které směřují k výchovnému cíli
- Příklad a osobní příklad, každodenní chování
- Odměna
- Trest
- Příkaz, kladení požadavků
- Domluva, komunikace, diskuse
- Smlouvy...
- Hry
- Vztah!!!
- Atd.
Kladení požadavků - základ
- založeno na normách a pravidlech,
- přiměřenost požadavků, smysluplnost, jejich
akceptace,
- důslednost při kontrole plnění,
- autorita dospělého, vzor,
- hodnocení splnění.
Odměny a tresty
Odměna:
- Pozitivní společenské hodnocení
- Uspokojení nějaké potřeby
- Umožnění nějaké výhody
- Materiální odměna
Problém zevšednění odměn
Tresty
• Negativní společenské hodnocení
• Omezení potřeb, odejmutí výhody
• Náhrada škody
Funkce trestu:
Ukázat na problém, navodit i smýt pocit viny, ukázat řešení, náprava, ale i odstrašení.
Rizika trestu:
Narušuje vztah, stimuluje vytváření strategií, jak se trestu vyhnout, nemusí nic
napovědět o správném chování, vyvolávají úzkost a odpor, mohou mít jen
krátkodobý účinek, mnohdy neřeší příčiny.
Diskutabilní či rizikové tresty:
Zákaz zájmové činnosti, ukládání práce, trest učením, psychické a fyzické tresty –
týrání.
Fyzické a psychické tresty
Mezinárodní úmluva o právech dětí
Fyzické tresty:
- Cílem je způsobit fyzickou bolest.
Rizika:
- Stimulace agresivity a strachu
- Silnější má právo na své straně
- Často v afektu (cílem = bolest)
- Nejasný vztah k nápravě chování
Psychické tresty:
- Odepření projevů náklonnosti, odměřené chování (tichá domácnost), urážení a ponižování.
Rizika:
Vydírání, narušení vztahu, silná emoční zátěž, nejasný konec, nejasný vztah k nápravě chování
(týrání dětí)
„Efektivní“ trestání:
• snažit se trestům předejít, předvídat chování
• dát příležitost vysvětlit prohřešek (spravedlnost)
• vyjednání trestu – pochopení trestu žákem, nejde o zlovůli učitele, jednání
ku prospěchu žáka
• přiměřenost věku a prohřešku,
• neodkladnost, ale netrestání v afektu – střídmé uvažování,
• jednorázovost (ukončení), otevřená budoucnost
• vysvětlit správné chování/řešení
• odsuzujeme čin, ne žáka
• záleží na formě komunikace (pro nenarušení vztahu)
• ale musí být nepříjemný
• trest musí být konkrétní (jak vede k nápravě chyby)
• ve škole: domlouvat se na trestech s rodiči
• Tresty jsou v souladu s „politikou“ školy
Další tresty
• Metoda přirozených následků/logických
důsledků (Rousseau)
• Smlouvy o dalším postupu, vyjednávání
• Vyjednávání, přechod k povzbuzování a
pomoci
Výchovné styly
K. Lewin
Autokratický styl ............. Integrační .................. Liberální
Schaefer, E.S.
Silné řízení
Slabé řízení
Záporný vztah
Kladný vztah
Integrační, přísná a laskavá
Bez požadavků, kamarádská
Autokratická
Liberální s
nezájmem,
zanedbávající
Výchovné styly
(Čáp, 1994)
Řízení
Emoční vztah
silné střední slabé rozporné
Záporný
Výchova autokratická,
tradiční, patriarchální
Liberální s
nezájmem o
dítě
Rozporné
řízení,
záporný vztah
Záporně
kladný
Výchova emočně rozporná, jeden z vychovatelů
zavrhující, druhý extrémně kladný, koalice s dítětem...
Kladný Výchova
přísná a
laskavá
Optimální
forma se
vzájemným
porozuměním
a přiměřeným
řízením
Laskavá
výchova bez
požadavků a
hranic
Rozporné
řízení
relativně
vyvážené
kladným
emočním
vztahem
Extrémně
kladný
Kamarádský
vztah,
dobrovolné
dodržování
norem
Modifikace chování ve třídě (Fontana)
vycházejí z toho, že:
– učitel je modelem, musí si všímat vlastního chování
– chování je možné popsat, je třeba přesně popsat to, co se
má změnit
– chování je naučené
– chování je možné změnit (změna posilujících reakcí, které
chování vyvolávalo – behaviorální přístup)
– zákon účinku – chování má nějaký účel, něčeho chtějí
dosáhnout
– důležitost porozumění a kontextu (nesprávná
interpretace prostředí dítětem – kognitivní přístup)
Zvládání třídy (management třídy)
• Techniky organizace výuky a motivace žáků. Učitel = manager
školní třídy (atmosféra společného dosahování cíle, týmy...).
Podpora „podnikatelské“ atmosféry:
• využití začátku roku (domluvy, normy, podmínky, představy
žáků…)
• pečlivá konkrétní příprava a organizace výuky
• zkrácení přechodových časů na minimum (nestačí začít zlobit)
• výběr stylu komunikace (práce s chybou, vyjadřovat obavy…)
• jasné stanovení požadavků
• být vzorem „podnikatelského“ postoje