Pedagogicko-psychologická diagnostika lazarova@phil.muni.cz Zdroje •DITTRICH, Pavel. Pedagogicko-psychologická diagnostika. 2. vyd. Jinočany: H & H, 1993. 121 s. ISBN 80-85467-06-2. • •HRABAL, Vladimír. Diagnostika: Pedagogickopsychologická diagnostika žáka s úvodem do diagnostické aplikace statistiky. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 199 s. ISBN 80-246-0319-5. • •JANDERKOVÁ, Dita. Pedagogická diagnostika. 1. vyd. Brno: Mendelova lesnická a zemědělská univerzita, 2009. 119 s. ISBN 978-80-7375-343-6. • •ZELINKOVÁ, Olga. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-326-0. Co je to diagnostika? •Postup od sběru dat… k popisu, interpretaci •Souhrn operací, postupů a technik s cílem je stanovit diagnózu? a to v závislosti na cílech diagnostiky. • •Popis stavu – jevů, interpretace, zařazení do kategorie (terminologické označení - diagnóza) • •V psychologii a pedagogice nejde jen o zjišťování abnormit, ale o rozpoznávání kvality a úrovně některých psychických funkcí, zjišťování individuálních zvláštností Cíle dg •V psychologii např.: •určení stupně vývoje •zjištění příčin odchylného vývoje od normy •zjištění individuálních zvláštností člověka •prognóza nebo predikce •V pedagogice např.: •zjištění úrovně znalostí žáka •zjištění příčin školního neúspěchu •zjištění předpokladů žáka pro vykonávání určité činnosti (studium) •prognóza školní úspěšnosti • Diagnóza •Diagnóza je v lékařství chápána jako klasifikace, zařazení jevu do určité třídy (pro psychologii a pedagogiku je to příliš patologizující a statické). • •V pomáhající profesi není diagnóza cílem, ale prostředkem ke změně (nápravě) • •Psychologická diagnóza je odborně fundované a prakticky •užitečné rozpoznání relevantních znaků, vlastností nebo stavů u •jednotlivce, příp. i s odpovědí na činitele podmiňující individuální •zvláštnosti a predikci dalšího vývoje. • •Pedagogická dg. je odborně fundované a prakticky •užitečné rozpoznání relevantních znaků, (vlastností nebo stavů u •Jednotlivce – spíše jde o motivaci, schopnosti a dovednosti), příp. i s odpovědí • na činitele podmiňující individuální zvláštnosti a predikci dalšího vývoje (v a •pro pedagogický proces). • Druhy diagnóz •Diferenciální diagnóza - porovnávání příznaků chorob, které přicházejí v úvahu u vyšetřovaného s cílem vyloučit diagnostický omyl. • •Diagnóza statická - např. dyslektik, porucha chování •Diagnóza dynamická – dyslektické obtíže se projevují zejména v situaci… od první třídy…. • •Diagnóza popisná – čte s chybami, zaměňuje písmena… • •Diagnóza symptomatologická - bolesti hlavy, zvracení… symptomy školní fobie •Diagnóza syndromatologická - ADHD syndrom • •Diagnóza etiologická – jde o poruchy chování zapříčiněné emoční labilitou a nedostatečnou péčí …. Pedagogická diagnostika •CO: proces zjišťování, rozpoznávání, klasifikování, posuzování a charakterizování úrovně pedagogického rozvoje objektu výchovy…. •Koho: Objektem je edukant, •Jak: pedagogické metody •Kde: školy, výchovná zařízení, •Kdo: učitelé..., • •Pojem přirozená diagnostika – nespecifické poznávání (každodenní sledování, sociální percepce…) • •Pedagogicko-psychologická diagnostika = psychologická diagnostika v pedagogické praxi (V. Hrabal) – tj. zaměření nejen na výsledky vzdělávání, ale i na osobnost učícího se, jeho motivaci, intelektové schopnosti apod. Psychologická dg. ve školní praxi •Klinická psychologická diagnostika – DSM III – klasifikace duševních nemocí (jiné znění diagnóz), např. poruchy školních dovedností • •Poradenská psychologická diagnostika využívá více popisnou a dynamickou diagnostiku Školní diagnostika •Diagnostika školní zdatnosti •Diagnostika žákova pojetí učiva a stylů učení •Dg individuálních zvláštností, sociability a morálního vývoje žáka •Dg školní zralosti •Dg poruch učení •Dg profesního/studijního zaměření •Dg školní třídy (SORAD, klima…), školy •Dg práce učitele (a autodg) •Dg rodiny Možnosti a limity diagnostické práce •Antidiagnostické a antipsychiatrické tendence •konce 20. století • •Zdůvodnění odmítání diagnostiky: •Humanistické teorie -jedinečnost jedince i situace -nedirektivita vztahu odborník (přestává být expertem) -klient má potenciál, je expertem na své problémy – autodiagnostika, -klient má možnost volby, rozhoduje o svém chování i řešení problémů -lze předvídat chování? Lze předvídat účinnost navrženého řešení? • Omezování a odmítání diagnostiky •Kognitivní teorie, konstruktivismus •široké pojetí normality (co je ne-normální???), kdo stanovuje normu? Kdo říká, že něco je-není normální? Není to jen „jinak“? •subjektivismus v poznání - diagnóza je subjektivní poznání (Čí je diagnóza?) •Diagnóza je v jazyce, jen slova • •Odborník přestává být expertem na problém, je •„pozorovatelem“. • Omezování a odmítání měření a testování v diagnostice •Pochybnosti o validitě metod •Metody jsou jen zbožím •Metody jsou kulturně závislé •Metody v různých rukou mohou různě měřit (pochybnosti o objektivitě) •Měření je statické •Elektronické zneužití, rozšiřování testů – ztráta měřící síly Využití diagnóz v pedagogické praxi •V pomáhajících profesích se lze obejít bez diagnostiky v tradičním slova smyslu, mnohdy stačí „přirozená diagnostika“ •Diagnózy jsou široké a statické, mnohdy neřeknou nic o možnostech změny •Riziko oslnění (nezkušených lidí a laiků) diagnostikou a zejména testy •Riziko patologizace žáků ve školách • •ALE: Některá praxe diagnostiku vyžaduje (např. pro formální opatření), je třeba ji rozvíjet a chránit před zneužíváním!!!! • ETIKA •Standardy pro využívání metod •Adekvátní vzdělání (znalosti – nejen o metodách a jejich využití, ale i interpretaci) •Rozvíjet zkušenost (dovednosti) •Soulad s pracovním posláním •Supervize, sebereflexe (kognitivní stereotyp), prof. rozvoj •Mlčenlivost – psaní posudků a zpráv • K etice také patří •etiologické hledisko (chceme-li napravovat, je vždy třeba hledat příčiny…) ??? (Dittrich) •komplexní hledisko (etiologie je multifaktoriální) •spolupráce více pozorovatelů •dlouhodobé sledování •individuální přístup (respekt k odlišnostem) • •Pro kvalitu diagnostiky platí: •mělo by být využíváno více zdrojů, více metod •čím více času, tím lépe (jednorázovost je riziková, je typická pro měření, např. intelektových předpokladů) •interdisciplinární pohled (posouzení týmy pracovníků – pedagog + psycholog + lékař…) Časté chyby •Nedostatek dovednosti a kompetence •(Nad)užívání (nevhodných) dg. metod •Povrchní interpretace (např. kresby) - dětinské nadšení z toho, co lze jednoduše z metody vyčíst. •Haló – efekt a předem determinovaná odpověď. (Potvrzuji si, že můj první odhad byl správný……). •Rychlé diagnózy. Jednorázovost vyšetření, chybějící supervize apod. •Soukromé teorie osobnosti. (Komu nejde matematika, nemůže mu jít ani chemie…) Etapy diagnostického postupu •Formulace a upřesnění diagnostické otázky a vstupní hypotézy •Zaměřené získávání diagnostických údajů, volba metod •Zpracování, utřídění, analýza údajů (statistika, porovnání….) •Interpretace a hodnocení (porozumění vztahům) •Konečná syntéza a závěr, diagnóza a prognóza (odpověď na otázku, diagnóza, prognóza) •Diagnostický závěr (doporučení… alternativy…) • Etapy dg. procesu (alternativa – s respektem k objednavateli) •Posouzení projevů, cíle dg. (Čí je objednávka? Kdo je klient?) •Příprava pracovníka (bezpečí, etické otázky použití dg.…Mohu? Chci? Umím?) •(Kvalitu dg. procesu ovlivňují proměnné týkající se •pracovníka, situace i klienta) •Volba postupu práce a výběr metod •Vlastní práce s klientem •Zpracování, analýza údajů, dohledávání a ověřování dat, •Popis, syntéza, interpretace, (příp. dg.) •Závěr a doporučení • Diagnostické metody •= každý speciální postup, který vede k získání •diagnózy (nebo poznatků o osobě, jevu..) • •= je soustava podnětů (úkolů, situací, otázek), •jimiž záměrně vyvoláváme chování (úkony, •jednání, slovní odpovědi) nějaké osoby – •experimentujeme. Toto chování přesně registrujeme •(měříme) a pak z něj usuzujeme na .... stav, zvláštnosti, •odchylky... • •Diagnostické metody nejsou jen testy • •Každá diagnostická metoda získává novou kvalitu v rukou toho, kdo ji používá. Dělení metod •Objektivní a subjektivní (explorační) • •Psychometrické (standardní postup) a klinické (kazuistické) – zejména v psychologii • • Klinické metody - pozorování •krátkodobé nebo dlouhodobé, jednorázové nebo opakované. •orientační (volné), zaměřené •molární či molekulární • •Pomůcky: pozorovací schémata, kamera... •Využití v pedagogické i psychologické dg. • •Sebepozorování (introspekce) Klinické metody - rozhovor •Rozdíl: rozhovor – konverzace •Dg. rozhovor má cíl • •Druhy rozhovorů: •diagnostický, terapeutický, anamnestický, výzkumný, •poradenský či výběrový. •Strukturovaný, polostrukturovaný, volný, standardizovaný • •Fáze rozhovoru: úvod, jádro, ukončení. •Tvrdá a měkká data. Typy otázek •Otevřené – uzavřené •Přímé, nepřímé, •Projektivní •Škálové •Sugestivní •Primární, sekundární •… • Zásady pro rozhovor •Záleží na typu a účelu rozhovoru •stanovit cíle a postup (posoudit validitu otázek) •připravit prostředí, příp. zajistit „bezpečí“ pro dotazovaného •sledovat neverbální projevy dotazovaného •klást otázky jasně a srozumitelně •neklást více otázek najednou •přizpůsobit obtížnost otázek •vyhýbat se sugestivním otázkám. • •Pozor na efekt tzv. sociální deziderability, strach z hodnocení • •Chování a verbální projevy pracovníka ovlivňují výpovědi • •Využití v pedagogické i psychologické diagnostice Analýza produktů činnosti •Kresba (jako psychometrická i projektivní metoda – produkt činnosti) •Zjišťují se: senzomotorické dovednosti, vývojová úroveň i citové prožívání, sociální postoje apod. •Slohové práce, sešity, modely… • •Využití v pedagogické i psychologické diagnostice – záleží •na cíli a způsobu využití Další možnosti •Dramatické metody, psychohry •Studium dokumentů (katalogové listy, posudky, vysvědčení...O čem svědčí vysvědčení?) • •Využití v pedagogické i psychologické praxi Testové metody - požadavky •Objektivita - Nezávislost na administrátorovi testu a stylizaci ZO. •(Instrukce a manuály) a skór lži (problematické) •Standardizace - Stanovení norem testu (někdy chápáno šířeji). Hrubé •skóry, standardní skóry, percentily. •Reliabilita - Spolehlivost, se kterou test měří to, co měří. Přesnost •měření bez ohledu na to, co měří. Stabilita v čase. •Validita - Platnost, která vypovídá o jeho praktické využitelnosti. Měří •to, co měřit má? •Paralelní validita – nakolik zjišťuje současný stav •Predikční validita •Pojmová validita – které psychologické kvality měří (jakou část IQ?) • •Povinnosti uživatelů testů, práva a povinnosti •testovaných osob, testování specifických skupin osob •(handicapovaných, dětí, cizinců…) … upravují standardy •testování Klasifikace testových metod •Podle počtu osob - individuální (je nutná individuální administrace) a skupinové •Podle nutnosti znalosti jazyka - testy verbální (závislé na řeči) a neverbální (performační), •Podle potřebných pomůcek - tužka-papír, přístrojové, počítačové •Podle typu položek - dotazníky, posuzovací škály, projektivní techniky •a dále např. podle psychických funkcí, které jsou měřeny, podle věku atd. • •V psychodiagnostice se testové metody tradičně rozdělují podle •předmětu zaměření na dvě hlavní skupiny testů: výkonové a •osobnostní testy. Projektivní techniky - testy •Jsou zaměřené spíše na odhalování nekognitivních funkcí (konativních a emocionálních). •Do odpovědi se promítá osobnost (nestrukturovanost podnětu), oslabuje komunikační bariéry, nevytváří situaci zkoušky). •Cíl zkoušky je nečitelný, oslabují se kontrolní a regulační mechanismy). •Názorná podoba problémů, vztahů... vede k uvědomění •Zvláštní sociální kontakt mezi vyšetřujícím a vyšetřovaným (hra) •Vyšetřovaný subjekt se může vyjadřovat v symbolech (nemusí verbálně vyjadřovat své pocity ...). Nevýhody projektivních metod •Mají problematickou validitu. •Interpretace a tedy i validita je v rukou vyšetřujícího, je potřeba jeho vysoké profesionality a zkušenosti. •Je typická vyšší časová náročnost při vyhodnocování. • •Využívání v jiné než psychologické praxi je •diskutabilní.