Vzdělávání a učení v
jednotlivých
vývojových fázích
Bohumíra Lazarová
lazarova@phil.muni.cz
Literatura
• Atkinson, R. a kol. Psychologie. Praha: Victoria Publishing, 1995.
• Čáp,J.; Mareš, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001.
• Kern a kol. Přehled psychologie. Praha: Portál, 1999.
• Langmeier,J., Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006.
• Macek, P. Adolescence. Praha: Portál, 2003
• Pouthas,V., Jouen, F. Psychologie novorozence. Chování nejmenšího dítěte a
jeho poznávání. Praha: Grada, 2000
• Stuart-Hamilton,I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999.
• Vágnerová, M. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000.
• Atd. (Říčan… Švancara….)
Základní otázky
Předmět vývojové psychologie
Vývojová psychologie zkoumá souvislosti a pravidla
vývojových proměn v jednotlivých oblastech lidské
psychiky a usiluje o porozumění jejich mechanismům.
• Zkoumání psychického vývoje lidského jedince od narození do smrti (v
tomto pojetí = ontogenetická psychologie).
• Sleduje involuci a evoluci psychických procesů, stavů a vlastností osobnosti
ve všech obdobích života.
• Předmět zkoumání vývojové psychologie je možné rozšířit o fylogenetické a
antropogenetické hledisko vývoje.
Evoluční vývoj
Ch. Darwin (1859): evoluční vývoj je organizován podle dvou
základních kritérií:
• přežití
• reprodukce
Ti, kteří přežívají a prosperují, předávají svým potomkům genetickou
informaci. Méně adaptivní nejsou tak odolní.
Darwinova teorie - impuls pro evoluční biology. Teorie vývoje zvířat, ale
i implikace pro vývoj člověka:
• etologie
• sociobiologie.
Nezabývají se přímo vývojem mentálních procesů.
Kvalitativní a kvantitativní změny
• Vývoj: kvantitativní i
kvalitativní změny
• Růst: týká se kvantitativní
stránky vývoje (zvětšování a
množení buněk)
• Zrání: zákonitá posloupnost
vývojových změn (funkce
genotypu), stanoví limity, je
podmínkou, předpokladem
pro učení
• Učení: většinou důsledek
působení sociálního
prostředí, obecná nebo
specifická zkušenost
Činitelé utváření osobnosti a znaky jedince
Podle: Smékal, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal. ISBN 80-85947-80-3
získané
konstituční
kongenitální
vrozené
zděděné
genotyp
fenotyp
Souhrn
genetické
informace
Mutace genů
Prenatální a perinatální
vlivy
Konstantní vlivy fyzikálněchemické,
toxické, senzorické
Variabilní vlivy přírodního a sociálního prostředí. Výchova a
výuka. Socializace.
početí porod vývoj
Teorie životní cesty (biodromální)
Zkoumání lidského života jako celku, vývoj jako sled vzájemně závislých událostí
P. Baltes (1987): tři skupiny vývojových vlivů:
• Vlivy determinované fyzickým věkem
(biologické, psychické, a kulturní faktory automaticky korelují s věkem a jsou
předpověditelné na základě věku, dají se více méně vztáhnout na každého jedince)
• Vlivy determinované historicky
(dlouhodobé historické vlivy - období krize, urbanizace, industrializace atd.)
(krátkodobé historické vlivy, vztahující se na jednu epochu - válka, epidemie…)
• Non-normativní vlivy
(biologické či kulturní události, které jsou jedinečné ve vztahu k jedinci)
Jejich souběžnost či následnost se nedá předpovědět (případové studie).
L. S. Vygotskij
Zóna nejbližšího vývoje
Období, které těsně předchází nové vývojové
etapě, bývá vnímavější, pohotovější
zareagovat na vnější podněty, takže se v něm
dá nástup změn urychlit.
Zóna nejbližšího vývoje - období, kdy se dítě
blíží k nové vývojové etapě - za určitých
podmínek (za pomoci dospělého) ji může
dosáhnout snadněji.
ZNV - vzdálenost mezi aktuální úrovní
výkonu (tj. současnou, realizující se úrovní
schopnosti dítěte řešit určitý úkol) a
potenciální vývojovou úrovní.
Dobré je jen takové učení, které jde před
vývojem.
Vývojové úkoly
R. J. Havighurst (1948):
• Ve vývojovém úkolu jsou zahrnuty jak potřeby a
očekávání společnosti, ve které jedinec žije, stejně
jako jeho individuální potřeby a očekávání. Pro
naplnění vývojového úkolu nabízí konkrétní
společnost (kultura) určité osvědčené vzorce chování
(patterns).
• “Teachable moment", (Havighurst,1948), tj. senzitivní
okamžik pro zahájení učení. Je-li toto krátké období
optimálního startu promeškáno, je mnohem obtížnější
úkol následně zvládnout. Také předběhnutí
vývojového úkolu je spojeno s řadou obtíží.
• Jedno stádium je přípravou na druhé
Periodizace vývoje
Jean Piaget
• Fáze senzomotorické inteligence (do 2 let).
Fáze praktického - senzomotorického poznávání
objektů v čase a prostoru. Orientace v okolí.
• Fáze symbolického/předpojmového myšlení (do 4 let).
Schopnost používat symboly – slova, gesta, obrázky, které nahrazují reálné
objekty. Učí se pracovat s jazykem a výtvarným vyjádřením.
• Fáze názorného myšlení (do 7 let) Mentální operace, dítě dokáže pracovat
s představami.
• Fáze konkrétních logických operací (do 11 let). Dítě systematicky uvažuje o
objektech, číslech, čase, prostoru, příčinnosti apod. Uvědomuje si vztahy (např. stejné
množství může měnit tvar…)
• Fáze formálních logických operací (od 11-12 let). Člověk začíná přemýšlet o světě
jinak než jen na úrovni činností nebo jednoduchých symbolů. Domýšlí důsledky, testuje
hypotézy.
Hlavním hlediskem pro členění vývoje je vývoj
myšlení. Důležité je, jakým způsobem dítě uvažuje.
Vstup do školy
• Povinnost. Vliv názorů a postojů rodičů
Způsobilost pro školní práci:
• Školní zralost - kompetence pro
zvládnutí nároků základní školy spíše
závislé na zrání (např. zralost
kognitivních funkcí, unavitelnost,
pozornost, emoční a sociální zralost).
Zrání NS. Lateralizace ruky. Motorická
obratnost a jemná motorika.
• Školní připravenost – kompetence pro
zvládnutí nároků základní školy, na nichž
se podílí učení (např. sebeobsluha,
pracovní návyky, poslušnost…). Hodnota
a smysl vzdělávání, chování, způsob
komunikace, sociální připravenost –
rozlišování rolí, normy chování.
Posuzování školní způsobilosti
Orientačně v mateřských
školách, při zápisu (screening),
lékaři. Někdy psycholog,
příp. speciální pedagog .
Odklad ŠD.
Školní věk
- do puberty (do 12 let)
Vnímání - smysl pro detaily,
všímavost k odlišnému.
Myšlení - fáze konkrétních
logických operací (Piaget).
Myšlenkové operace. Číselné
operace, čas, úvahy.
Proměnlivost jako základní vlastnost
reality. Období realismu – dítě
akceptuje skutečnost jako danost.
Posuzují skutečnost z více hledisek.
Učení
Nápodobou, pokusem a omylem,
logickým odvozením.
Školní věk – emoční a sociální vývoj
Sebepojetí
Rozvoj sebehodnocení. Potřeby seberealizace přibývá postupně.
Emoční vývoj
Větší vyrovnanost ve středním školním věku.
Sociální vývoj
Převzetí role školáka. Konfrontace a srovnávání se spolužáky, hodnocení
výkonu. Potřeba uznání. Vázanost na učitelku v raném školním věku, pak
přibývá kritičnosti.
Vztah s vrstevníky, ve středním a starším školním věku uspokojují mnohé
potřeby. Specifický způsob komunikace.
Konformismus. Vlastní skupinové normy. Ve starším věku přibývá solidarity.
Identifikace se skupinou stejného pohlaví až do puberty.
Hry pohybové, námětové, konstruktivní a kresba. Začíná četba. Vliv médií.
Ideály. Vztah ke zvířatům.
Školní věk
Příčiny negativního sebehodnocení:
- Opakované neúspěchy (i dílčí) – školní
neúspěch
- Osobnostní charakteristiky, nízká frustrační
tolerance
- Handicap
- Vliv prostředí, rodiny
- .......................
---------------------------------------------
- Zrcadlová teorie (podceňování ze strany rodičů,
učitelů...)
- Teorie modelu (vliv vlastního sebehodnocení
rodičů)
Pubescence
Vliv sekulární akcelerace (urychlování vývoje)
Výrazné změny tělesné. Růst a vývoj svalů. Hormonální produkce.
Vliv na psychiku - emoční vypětí, rozkolísanost. Přecitlivělost,
podrážděnost, vzdor a vztahovačnost. Ztráta jistot, potřeba nové
stabilizace. Sklon k dennímu snění, riziko depresí.
Myšlení
Důraz na uvažování, stádium formálních logických operací.
Hypotetické uvažování. Systematičnost. Úvahy o budoucnosti.
Polemika. Nevyzrálost postojů. Mechanismus kyvadla. Zhoršená
pozornost.
Pubescence
Korekce sebepojetí.
Pohled do sebe – období introverze. Hledání sebe sama, pochybnosti, nespokojenost.
Vliv vrstevníků na sebehodnocení. Důležitost zevnějšku. Po neúspěchu mnohdy klesají
aspirace.
Sociální vývoj
Odmítá podřízené role. Tendence osamostatnit se. Kritičnost, obranné reakce. Frustrace
a nedorozumění s dospělými. K dospělým netolerantní. Konflikty. Nechuť ke
kompromisům, odmítání zbabělosti, submisivity, formalit, apod. Specifický komunikační
styl. Odpoutání od hodnot rodiny. Normy vrstevníků. Peer programy. Mají povinnosti, ale
ne mnoho práv. Erotické city. Estetické city.
Profesní orientace
Vyhraňují se zájmy, četba, hudba. Ideály. Výchova k volbě (sebepoznání – informace –
rozhodování).
• Výchovné zásady
Adolescence (od 16 let)
Zpomalení až zastavení růstu. U
chlapců později. Tělesná krása,
pohlavní zralost. Tělo středem
pozornosti. Zlepšení výkonnosti.
Sport.
Rozpory – někdy bouřlivý separační
proces, postupná stabilizace,
psychické osamostatňování, zlepšení
vztahů s okolím kolem 20. roku.
Ukončování přípravy na život a
profesi. Snaha rychle dosahovat cílů.
Často ukvapenost.
Formální dospělost.
Cíle a úkoly dospívání
• Rozvíjet citovou, postojovou, hodnotovou a názorovou nezávislost
• Emancipovat se ve vztahu k rodině a vytvářet si nový vztah k
autoritám
• Vytvářet nový vztah k vrstevníkům, orientovat se ve vztazích,
zbavovat se konformity
• Vyrovnat se s eroticko-sexuální potřebou, vytvořit nový vztah k
opačnému pohlaví
• Rozvíjet životní cíle, vytvořit si vlastní názor na svět
• Rozvinout pocit osobní identity, vytvořit si reálný obraz o sobě a
přijmout ho
• Připravit se na převzetí odpovědnosti za svůj život a za životní
spokojenost
(J. Kožnar).
Rizika dospívání
Rozhodující rizikové faktory: selhávání při naplňování jednotlivých vývojových
úloh
• Frustrace z neuvolněné vazby na dospělé (poruchy ve vztahu k dospělým)
• Těžkosti s překonáváním dětských výhod (nepřipravenost převzít
odpovědnost – selhávání v úkolech, ve škole, nízké ambice…)
• Obtíže v hledání místa ve skupině vrstevníků (sociální izolace, antisociální
skupiny…)
• Problémy v hledání identity – zmatek, méněcennost, bezmocnost (neurózy,
úniky do drog…)
• Problémy ve vztazích k opačnému pohlaví
Neurotická spirála (H. Fensterheim):
Neadekvátní reakce – pochybnosti o sobě – narušené pocity – neadekvátní
reakce – pochybnosti o sobě…
Rizika dospívání
• Rizikovost může být chápána ve smyslu ohrožení mládeže
(zneužívání apod.), ale především jako ohrožení vývoje – problémy
sociální adaptace dospívajících.
• Následkem spolupůsobení určitých faktorů je zvýšená
pravděpodobnost selhávání v sociální a psychické oblasti.
• Poruchy vývoje - nepřiměřené sociální chování spojené s
dospíváním se objevují ve všech kulturách (jde o pubertu a
adolescenci – období mezi dětstvím a dospělostí).
• Podle WHO: nárůst problémů mládeže ve třech formách:
- Pasivní: únikové chování, záškoláctví, vyhýbání se požadavkům,
suicidia
- Agresivní: delikvence, násilí, šikana až extrémy – terorismus…
- Kompromisní forma: instabilita, výkyvy v práci, emoční labilita
V. Labáth a kol. Rizková mládež. Praha: SLON, 2001
ADOLESCENCE
Myšlení a rozvoj inteligence
Všechny myšlenkové operace. Převaha práce s pojmy (ne obrazy). Fluidní inteligence
(bystrost) na vrcholu. Harmonizace, flexibilita v myšlení, nové způsoby řešení.
Divergentní myšlení. Věcnost a snaha o objektivitu. Sociální zájmy, světonázorové
diskuse. Preference rychlých a zásadních řešení (krajní, absolutní).
Absolutní morálka (autonomní), altruismus.
Sebepojetí
Vliv vzhledu, atraktivity a vlastního úspěchu. Zdravé sebehodnocení: znalost své
hodnoty, slabých a silných stránek, zvládají neúspěchy, zvládají úspěch – chybí pokora.
Vrchol zápasu o identitu (znát se, rozumět svým citům, čemu věřím, co dokážu, kam
směřuji, vědomí vlastní jedinečnosti, vědomí kontinuity...)
Adolescentní moratorium (Erikson) – chráněný prostor (dočasnost), experimentace s
novými rolemi a zkušenostmi, pozastavení, odklad úkolů – orientace na jeden zájem či
roli (např. hudba, sport, sex...), může být rizikové – separace mládeže od života
dospělých (nepřebírání odpovědnosti), vznik subkultur
Adolescence
Emoce
• Silné zážitky, nadšení, potřeba úspěchu a jeho prezentace
Sociální situace
• Nová sociální pozice. Plnoletost, zodpovědnost. Závislost na rodině.
Zaměření na budoucnost, první trvalejší vztahy, ideál partnera.
• Identifikace se skupinou. Faktory ovlivňující výběr přátel (zájmy,
tradice, status, věk, rasa, pohlaví, vzhled, intelekt, zájmy, hodnoty…,
apod.). Vliv part (kladné i záporné), stereotypy v chování, filozofie.
• Zábavy v adolescenci (potřeba hry, soutěže, poznání, vybití
energie….sport, cestování, hudba a tanec, literatura, média, filmy a
divadlo).
• Mění se vztah k víře. Nové hodnoty. Důležitá je svoboda.
• Příprava na povolání. Učení a profese jsou často pojímány jako
nutné zlo.
Adolescence výzkumy (P. Macek)
• Specifika české adolescence, první svobodná generace, prostor pro
seberealizaci
• Symptomy postotalitní psychiky – transgenerační přenos (odmítání a
delegování odpovědnosti, nedůvěra…)
• Ale dnes již nízká odlišnost od adolescentů z jiných evropských zemí
• Odlišnost byla zejména v trávení volného času
• Důležitost přikládají budoucnosti, cílům, kariéře
• Potřeba udržet pozitivní vztahy
• Problémy: spojení se školou, nedostatkem peněz a potřebou soukromí
• Menší spokojenost se sebou samými, ale optimismus ve vztahu k
budoucnosti
• Změny ve výsledcích výzkumů (1992 a 2001) – trávení času: doba trávená
ve škole, příprava do školy a čtení, sportování (pokles), necílené trávení
času a televize (nárůst) + počítač.
• Změny v hodnotách: zvýšil se věk plánu manželství a dětí i dosažení
profese, zvýšila se důležitost peněz, vzdělání, úspěchu, čas s přáteli a
snížila prospěšnost, mít děti, mít dobré vztahy
Dospělost
Období mladé dospělosti 20 – 35 let
Období střední dospělosti 35 – 50 let
Období starší dospělosti 50 – 65 let
Znaky dospělosti:
• Samostatnost, relativní svoboda vlastního rozhodování a
chování,
• Větší sebejistota a sebedůvěra,
• Větší osobní vyrovnanost.
• Schopnost přijímat zodpovědnost.
• Nárůst povinností, ekonomická samostatnost.
• Sexuální zralost,
• Vyrovnaný vztah k lidem.
Raná dospělost
Velká rozmanitost ve vývoji. Přijetí profesní role, často stabilní
partnerství i rodičovství. Obtížně se hledají zákonitosti. Velká naděje,
ne iluze. Srovnávání očekávání a reality. Pragmatické myšlení.
• Samostatnost, ekonomická nezávislost. Potřeba peněz,
seberealizace, sebeprosazování.
• Tělesná i pracovní výkonnost. Vrchol svalové síly. Počátky involuce.
Neví si rady se svým potenciálem. U některých profesí předčasný
vrchol kariéry.
Postformální myšlení: kontext problému - komplexnost problému,
změna přístupu k řešení problému. Vliv zkušenosti. Myšlení je flexibilní
a dynamické.
Mladá (raná) dospělost
• Emoční a sociální stránka
Sebekritičnost i nekritičnost, optimismus, velká odolnost,
nadšení, pragmatismus, adaptabilita, potřeba perspektivy.
Orientace na právo a pořádek. Občanské a profesní
aktivity.
Dovednost být sám a zvládat intimitu. Žít svůj vlastní život.
Důvody manželství a rodičovství.
Altruismus, zodpovědnost, péče o druhé
• Ženy – role manželky a matky. Orientace na rodinu.
Dilema rodina – profese.
Střední dospělost
do 45 let – 50 let
Celková stabilizace mezi 30 – 40 rokem. Dobrá výkonnost i dobré zdraví. Vše
„naplno“. Tělesné změny. Sklon k ukládání podkožního tuku. Nutnost udržovat
kondici. Dojem, že muži v tomto období „stárnou“ pomaleji.
Vyhraňování názorů, vliv zkušenosti. Budování společenského postavení. Orientace na
domov a zaměstnání. Životní téma: milovat a pracovat (generativa - Erikson, Říčan).
Stabilizace příslušnosti k určité sociální vrstvě – vrchol kariéry. Tendence předávat
zkušenosti. Kariérové plató – kolem 40 let někdy změna profese.
Krize středního věku – kolem 40 let. Všechno už/ještě můžeme a smíme. Osvobození
od dřívějších tlaků (uvolňování z vazby na rodinu). Mění se i představa o partnerství.
Ožívá problém vlastní identity. „Obroda“. Někdy silný pocit nutnosti změny. Roste
tendence zabývat se sám sebou. Bilancování minulosti. Skupinová krize – manželů i
dospívajících dětí.
Krize středního věku
• 35 – 50 let je středním věkem
Úkoly:
- Akceptovat nevratnost krátícího se času: změny v pohledu na svět
- Akceptovat stárnoucí tělo
- Rozvinout zralý partnerský vztah
- Přehodnotit rodinné vztahy a akceptovat odchod dětí
- Akceptovat obrat rolí ve vztahu k vlastním stárnoucím rodičům
- Rozvinout přátelství středního věku
- Přijmout roli učitele mladší generace
- Dát hře a koníčkům nové významy
- Stát se prarodičem ….
Hrdlička a kol., Krize středního věku. Praha: Portál, 2006.
Starší dospělost
do 60 - 65 let
Počátek stárnutí výrazný po 50 roce. Stín stáří. „Druhý dech“.
Tělesné změny, častější nemoci – nosofobie (strach z nemoci), hypochondrie.
Pozvolný úpadek tělesných funkcí. Zhoršování smyslových funkcí. Méně síly,
pomalejší reakce. Mění se postoj k vlastnímu tělu (fáze prvních signálů, fáze
smlouvání, fáze přijetí reality). Někdy rezignace.
Intelektová složka
Velká zásoba informací, zkušenost, rozvoj určitých funkcí, oslabení jiných.
Dobrá schopnost dobře využívat informací a svých schopností. Snaha předávat
zkušenosti. Výkony kolísají. Snížená flexibilita myšlení, zhoršená
krátkodobá paměť.
Úbytek kognitivních funkcí závisí na: dědičnosti, vzdělání a aktivitě, partnerství
a rodině, životním stylu, osobní spokojenosti a vyrovnanosti.
Výhody: nemusí si nic dokazovat, klid a radost z práce, vytrvalost, trpělivost.
Ne protivník, ale partner mladých.
Starší dospělost
Sociální vztahy a profese
• Odmítání změn v životním stylu. Preference pohody a jistoty. Člověk se
více uzavírá.
• Postupné uzavírání profesní kariéry: postoje od workholismu až po
vyhoření. Bilance, nové představy o budoucnosti. Mění se postoj
k hodnotám. Hledání alternativy, která je přijatelná i pro období stárnutí.
Pocit prázdnoty , potřeba ocenění, úspěchu, pochvaly.
• Syndrom prázdného hnízda - odchody dětí. Je třeba myslet na separaci.
Nutný odstup. Někdy promítání vlastní ctižádosti do dětí.
• Nemoci a umírání rodičů. Vztahová proměna v partnerství – partnerská
nuda. Mnohdy pasivní akceptace partnera. Vzájemná opora manželů.
Druhá manželská krize (Plzák).
• Prohlubování introverze. Mění se postoje k lidem. Změny u žen jsou
výraznější. Péče o staré rodiče, podpora dětí a jejich rodin. Role prarodiče.
Vzdělávání dospělých
• Děti i dospělí mají důvod se učit. Dospělý si jej
(více) uvědomuje. Dospělí se učí, jestliže chtějí v
životě (práci) dosáhnout lepších výsledků.
• Učící se přicházejí s nějakými zkušenostmi.
Dospělý jich má více (přednost nebo riziko?)
• Dospělý se chce učit nezávisle. Přesto však má
podmíněnou představu, že bude veden.
32
Učení dospělých
(Malcoma Knowles)
• Učící se řídí sám sebe nezávisle. Má však podmíněnou
představu, že bude závislý a že bude veden.
• Účastník kurzu přichází s určitými zkušenostmi. V
mnoha případech to znamená, že účastníci jsou si
navzájem nejbohatším zdrojem poznání.
• Dospělí jsou ochotni se učit, jestliže cítí potřebu
dosáhnout lepších výsledků v některých oblastech svého
života.
• Dospělí se neučí jen pro proces učení; učí se, aby
dovedli lépe zvládat situaci, něco udělat, zlepšit svůj
život.
33
Principy vzdělávání dospělých
• Doplňujeme dovednosti (výcvik, trénink).
• Vzdělávání dospělých musí být efektivní a důstojné.
• Účastníci musí spolurozhodovat o náplni a účelu
učení.
• Účastníci si jsou navzájem zdrojem zkušeností.
• Při zapojení do procesu učení jsou účastníci
motivováni tím, co okamžitě využijí v praxi.
• Účastník si musí v procesu učení vyzkoušet,
prodiskutovat a naplánovat možnou aplikaci.
Trendy ve vzdělávání dospělých
• Partnerský, ne-expertní vztah k učícím se
• Důraz na potřeby
• Propojení teorie a praxe
• Důraz na konstrukci znalostí
Hlavní trendy v práci vzdělavatelů dospělých (Beneš, 2003)
• Vzdělavatelé se mění ze zprostředkovatelů vědění v poradce pro učení.
• Opouštějí didaktiku „předvést a nechat procvičit“, ale zadávají úkoly
k samostatnému řešení.
• Nepředávají informace, ale nechávají účastníky samostatně je získávat.
• Nepomáhají při hledání řešení, ale umožňují nalézt vlastní řešení a
zkušenosti.
• Nevědí předem, co mají zprostředkovávat, ale zjišťují konkrétní vzdělávací
potřeby.
• Netvrdí, že znají, co je dobré a špatné, ale animují diskusi o hodnotách a
cílech.
Stárnutí a stáří
Fyzické změny a změny ve smyslových funkcích
Zpomalení, nejistota, horší pohyblivost, úbytky smyslů - zrak, sluch, horší
Odhad, změny orientace v prostředí
Úbytky v paměti, obtíže v učení. Horší přizpůsobivost.
Změny v inteligenci:
Krystalická inteligence je spíše nedotčena (moudrost, vědomosti…)
Fluidní inteligence patrně více s věkem slábne (důvtip, bystrost, pohotovost).
Teorie nepoužívání. Lze trénovat - omezeně. Věk versus složitost.
Pozornost
Problémy s rozdělenou pozorností (věk versus složitost)
Paměť
Slábne, ale v některých aspektech zůstává zachována, dobrá
prospektivní paměť (motivace, zodpovědnost)
Horší paměť na jména, větší počet TOT stavů (mít na jazyku)
Řeč
Změny závislé na změnách smyslových funkcí i sociálních změnách.
Změny ve čtenářských návycích.
Stárnutí a stáří
Prožívání a chování – změny v osobnosti
Citová labilita - výkyvy, zvýšená lhostejnost, introverze (více u mužů), změny
vůle, horší rozhodování,
Někdy vyšší trpělivost. Zdůraznění některých vlastností (samotářství,
žvanivost…). Někdy opatrnost, puntičkářství, úzkostnost, sklon
k nespokojenosti, egocentrismus. Nejistota - tendence opakovat sdělené.
Změny v sebeobrazu (sebepojetí) vlivem nemocí, tělesných změn, příležitostí…
Riziko nepřiměřených reakcí a postojů
Životní styl
Odchod do důchodu – ekonomické faktory. Změny v rolích. Nižší sociální
status. Pokles potřeby změny. Potřeba naděje.. Potřeba sociálního kontaktu i
samoty (příklon ke zvířatům, médiím…). Sociální teritorium (sousedé…). Úmrtí
partnerů. Teorie odcizování.
Při zhoršení zdravotního stavu ztráta jistoty, soukromí, změna životního stylu.
Životní spokojenost
Zdraví, finance, sociální síť - manželství, zájmy. Úloha rodiny.
Stárnutí a stáří
Akceptace x odmítání stárnutí (viz Erikson). Někdy rezignace a pesimismus.
Zaměření do minulosti, bilancování. Integrita – pochopení smyslu života.
Podmínky integrity:
- pravdivost k sobě samému
- smíření – přijetí vlastního života
- nadhled, kontinuita – vlastní život jako součást celku „Pohled z mostu“
Důležitost aktivizace přiměřených obranných a kompenzujících mechanismů.
- Selekce (činností…)
- Optimalizace (optimální využití…)
- Kompenzace (nahrazování…)
Význam víry (přispívá k vyrovnanosti). Strachu ze smrti ubývá s přibývajícím
věkem.
Geragogika - gerontagogika
• Spíše rozvoj než vzdělávání (výchova), jiné cíle
• Velké individuální rozdíly (podle kontextu – kde žijí), individuální
přístup
• Odhad schopností, kompenzační mechanismy
• Respekt ke smyslovým úbytkům
• Respekt k fyzickým úbytkům
• Ne - komplexní situace (jeden úkol, jeden podnět)
• Vhodná témata (zajímají se o zdraví, rodinu a patologii… počítače)
• Práce se zkušeností
• Ocenění (labilita), motivace