JEZERA – TEPLOTNÍ POMĚRY, LEDOVÝ REŽIM Teplota vody v jezeře – výsledek poměru mezi přítokem a odtokem tepla Zdroje tepla – sluneční záření, - tok tepla od břehů, - z atmosféry, - tok tepla z kondenzace vodních par na hladině, - teplo přinášené vodou řek, srážkami, vtékající PZV, - teplo vznikající rozkladem organické hmoty, - teplo uvolňované při zamrzání Ztráty tepla – tok tepla do chladnější atmosféry, - do chladnějších břehů a dna, - výpar z hladiny, tání ledových útvarů na hladině, - odtok vody z jezera (i podzemní cestou) Termické konvekční proudění – vyvoláno střídajícím se příjmem a výdejem tepla v průběhu dne a roku při měnící se hmotnosti vody, vzniká pohyb vodních molekul ve vertikálním směru Teplotní zvrstvení (stratifikace) vody – je výsledkem termického konvekčního proudění 3 typy : 1. Přímá teplotní stratifikace - teplota vody při hladině > 4 °C, s rostoucí hloubkou se snižuje nejvíce na 4 °C (při této teplotě největší hmotnost objemové jednotky vody). - výskyt u teplých jezer po celý rok, u chladných v teplé části roku, nejvýraznější je v nejteplejších měsících 2. Obrácená stratifikace (teplotní inverze) - teplota vody při hladině je < 4 °C (lehčí voda), pod ní voda o teplotě nejméně 4 °C - výskyt v chladných jezerech v zimě, ve studených jezerech trvale - doprovodem jsou zámrz hladiny a ledové jevy - k této stratifikaci může dojít až po vyčerpání zásob tepla v hlubších vrstvách a poklesu jejich teploty na 4 °C (objemná jezera proto zamrzají později než mělká a malá) 3. Homotermie - teplota v celém vertikální m profilu jezera je vyrovnaná na na 4 °C - výskyt v chladných jezerech – po roztátí ledu účinkem slunečního záření a tokem tepla z teplejší atmosféry se teplota svrchní vrstvy zvyšuje, a na podzim při zesíleném konvekčním proudění - V období obrácené stratifikace (ledová pokrývka) nedochází ke konvekci, a tím ani k výkyvům teploty vody. - V období přímé stratifikace se konvekčním prouděním teplota svrchní vrstvy vyrovnává v rozsahu konvekce a pokles teploty vody s hloubkou je pomalý - méně než 0,5 °C na 1 m hloubky. Mocnost této vrstvy se zvětšuje od jara k létu a na podzim se opět zmenšuje. Tato vrstva – epilimnion - je dobře prokysličena, proto je vhodným prostředím pro zooplankton. - Pod vrstvou epilimnion klesá teplota vody mnohem rychleji, skokem – až 2 °C na 1 m – skočná vrstva = metalimnion. - V ekvatoriálních oblastech je skočná vrstva nevýrazná (malé teplotní rozdíly mezi svrchní a hlubší vrstvou, s rostoucí zem. šířkou se skočná vrstva zvýrazňuje, ve vysokých šířkách se rozdíl opět zmenšuje a při přechodu k obrácené stratifikaci zaniká. - Pod skočnou vrstvou už je pokles teploty vody s hloubkou velmi pomalý – desetiny °C na 1 m - hypolimnion - v mělkých jezerech a rybnících se voda může prohřívat až ke dnu, v zimě se může i u dna ochladit pod 4 °C nebo může dojít k promrznutí až ke dnu Zamrzání jezer – dochází k němu až po vzniku obrácené teplotní stratifikace a poklesu teploty vody na hladině na 0 °C. Průběh zamrzání závisí na tom, zda je hladina v klidu nebo rozvlněna nebo zda na ni padá sníh. - zamrzání slaných jezer – závisí na jejich salinitě, průběh je podobný jako u sladkovodních jezer.