TYPIZACETYPIZACE
EKOSYSTEKOSYSTÉÉMMŮŮ
Jedinečnost x Opakovatelnost
ekosystémů
(dané úhlem zkoumání)
• Lze zkoumat u každého druhu
ekosystému, každé hierarchické
úrovně
• => individuální x typologické
členění ekosystémů
• Příklady:
Typizace ekosystémů_1
• Formační: fyziogn. + oj. ekol. znaky. (- Raunkiär)
• Savana, Trop. dešt. lesy, Tundra… (aktuál. biota !)
• Geobiocenologická
• V.s., t.ř., h.ř. => STG (hl. potenc. biota, ale i akt.) - TG ?
• Lesnická
• L.v.s., Ekologické řady (př: živná) - dělí se na
Kategorie (B) => SLT (hl. potenciální biota, ale i akt.)
• Fytocenologická (geobotanická)
• Skladba rostlin (+ mimoděk ekologie) – hl. aktuál. v.
• Zoologická
• neexistuje
Systém Zlatníkův (a ÚHÚL)
(9).
8.
7.
6.
5.
4.
3.
2.
1.
DCDCBCBDBABAv.s. /
...........t.ř.
Typizace ekosystémů 2
- Lesnická typologie (ekosystémů)
Zlatník 1956, MMS – ÚHÚL 1970/1, úpravy
• Lesní vegetační stupně: 9 + 1
• Kategorie - př.: B, H, C, W, S, O, G, R. ∑ =23
• Typizace: lvs, + „kategorie“ => SLT (4F), lesní
typ (4F2)
• Slouží pro stanovení HS – celk. 24 (př.: 45:
bukové/smrkové živných stan. stř. poloh).
• Problémy –v.s., hydrické v.s., někt. podm. les.
typem, každá PLO – jiné l.t.
• Užívá les. praxe – převodní tab.
Lesnické
typologické
mapy
1: 10 000
Typizace ekosystémů_3
• Botanické vegetační stupně:
• Planární (= nížina)
• Kolinní (pahorkatina)
• Suprakolinní (kopcovina)
• Submontánní (vrchovina)
• Montánní (hornatina)
• Supramontánní (vyšší středohory)
• V ČR: Alpínský (nižší vysokohory) – souhrnná kat.
• V Alpách: Subalpínský
• Alpínský
• Subnivální
• Nivální
Typizace ekosystémů_4
Fytocenologická škola curyšsko-montpellierská
ve světě: uppsalská, sovětská (biogeocenologie), USA+GB.
• Od konce 19. stol. - Alpy
• Josias Braun-Blanquet: Curych, Montpellier.
• Rostlinná sociologie 1928
• Uspořádaná hierarchicky – vyšší jednotka – několik nižších •
V ČR: Jaroslav Moravec: Fytocenologie (1994) - nomenklatura
• Základ: asociace: -etum: kyčelnicové bučiny (Dentario
enneaphylli-Fagetum) Oberdorfer ex W. et A.
Matuszkiewicz 1960
– Horské květnaté jedlobučiny a bučiny silikátových půd, klimaxová
veget. montánního stupně
Někdy: subasociace: -etosum: (Dentario enneaphylliFagetum
salvietosum glutinosae).
• svaz: -ion: bučiny (Fagion) Luquet 1926
– Květnaté bučiny, jedlobučiny a jedliny, které představují většinou
primární klimaxové lesy submontánního a montánního stupně. Ve
stromovém patře převládá buk nebo jedle.
Typizace ekosystémů_5
Někdy podsvaz: -enion: př: květnaté bučiny (Eu-Fagenion)
Obendorfer 1957
– Květnaté bučiny, lipové bučiny a jedlobučiny na mezo- až
eutrofních silikátových půdách, popř. odvápněných
karbonátových p.
• řád: -etalia př.: Fagetalia sylvaticae Pawlowski in
Pawlowski, Sokolowski et Wallisch 1928
– Mezofilní až hygrofilní opadavé lesy mírné zóny Evropy na
minerálně bohatších půdách, jak klimaxových, tak ovlivněných
podzemní nebo záplavovou vodou
• třída: -etea př.: Querco-Fagetea Braun-Blanquet et
Vlieger in Vlieger 1937
– Hygrofilní, mezofilní až xerofilní opadavé lesy eurosibiřské oblasti,
sukcesně nejpokročilejší vegetace mírné teplotní zóny na vesměs
vyvinutých půdách.
– Další lesy: Betulo carpaticae-Alnetea viridis, Salicetea purpurae,
Alnetea glutinosae, Quercetea robori-petraeae, Erico-Pinetea,
Vaccinio-Piceetea, Robinietea, tj. celkem 8 tříd ze 42 v ČR
Charakter třídění vegetace
curyšsko-montpelliérské školy
• Vegetace
• třída třída třída ….
• řád řád řád ….
• svaz svaz svaz ….
• asociace asociace asociace
• subasociace subasociace subasociace …
• => v ČR 42-4 tříd, 69 řádů, 141 svazů, +/-850 as.
Geobo-
tanická
mapa
Geobotanická mapa okresu Litoměřice
Mapa
potenciální
přirozené
vegetace
1997
Geobotanická mapa Slovenska –
část. jiné pojetí
biochory
Fytogeografické okresy a podokresy
Fytogeografické okresy a podokresy
Přírodní lesní oblasti: 41 obl.
Přírodní lesní oblasti: 41 obl.
• Přírodní lesní oblasti – podstatné rozdíly v
půdotvorných substrátech, georeliéfu,
makroklimatu a rozšíření dřevin.
• Projev:
• v zastoupení dřevin,
• potenciální produkci,
• vyhraněných ekotypech dřevin,
• odolností, růstem a stavem porostů.
Biogeo-
grafické
členění
Evropy
pro
Naturu
2000
-kuriozity