ANT 1. Latour na příkladu Pasteura ukazuje, že: * Vědci se stávají ´velkými´ a mocnými´, protože jsou schopni sepsat spojence a budovat sítě * Tyto sítě se musí šířit zpětně i dopředu z vědeckých center (např.laboratoře) do ´ne-vědeckých´ lokací ( např. farem) * Takto, tyto sítě běží napříč prostorem a působí tak, že spojují situované aktéry dohromady, čímž složení prostoru a usnadnění jednání/činů jsou úzce kombinovány * Sítě jsou ´různorodé´: jsou z rozdílných entit a zdrojů.Tyto entity a zdroje jsou kombinovány způsobem, že usnadňují šíření vědeckých faktů a artefaktů. 2. Latour vyžaduje pro vybudování sítí: * Procesy ´translace´ musí být vykonány tak, že aktéři a entity jsou zapsáni do síťových vztahů * ´trnaslace´znamená, že zapsaný autor je přesvědčován, aby se ´identifikoval´ se sítí. To může znamenat některé modifikace v aktérově identitě a nebo to může znamenat nějakou modifikaci formy sítě, aby vyhovovala novému aktérovi (přijala?) * ´translace´ může být vykonána buď konsenzuálně nebo přinucením či kombinací obou.. Aktéři mohou být přesvědčováni, aby se k síti připojili, protože je to v jejich ´zájmu´ nebo mohou být přinuceni navzdory svým zájmům. * Jakmile jsou zapsáni do sítě, tak se vztahy mezi entitami musí stabilizovat. Tyto stabilizace jsou často delegován na ne-humánní entity jako jsou technologie, protože materiály různého druhu jsou samy o sobě stabilnější než akce lidí. Krátce, technologie mohou vytvořit dobrý disciplinární (ná)stroj. 3. Latour se domnívá, že: * Aktéři mohou jednat jedině ve shodě s ostatními. Aktéři se stávají aktéry jedině tehdy, když jiní vedou činnost ve způsobu schváleném a uznaném ´tím´ aktérem * Činnost je tak hluboce vztahová: může se konat jen tehdy, když se propojí aktéři, entity a zdroje. Tato propojení jsou po vzájemné dohodě v každodenních rysech socio-prostorového života * Aktéři, entity a zdroje jen na závěr nabývají tvaru (získávají identitu) v síti vztahů ( jakékoliv dřívější identity jsou pravděpodobně modifikovány nebo vymístěny v procesu zápisu). Aktéři a entity jsou tak ko-konstruovány v sítích. * Protože sítě jsou svou povahou různorodé, pak spousta aktérů a entit musí být mobilizována, aby činnost byla účinná. To znamená, že když jakýkoliv aktér nebo entita opustí síť, tak celá operace je ohrožena. Takto mají všechny zapsané entity ´moc´ svého druhu/svým způsobem. * Tento pohled na akce znamená, že bychom měli přijmout ´symetrický pohled na potenciální aktéry: jak lidské, tak ne-lidské mají schopnost vykonat pohyb, který zajistí rozhodující důsledky pro síť jako celek 4. Představa prostoru v Latourově teorii sítí a aktérů: * Prostor ( a čas) jsou konstruovány v sítích, jsou ´utvářeny´ z různých vztahů. * Tak k analýze dílčích prostorů ( a časů) musíme sledovat´sítě, abychom následovali procesy, které konstruují prostor ( a čas) * Sítě nikdy nepřehazují registry/záznamy nebo měřítka. Tak v následující konstrukci prostoru ( a času), se nikdy nemusíme přesouvat z ´mikro´do ´makro´ nebo z lokálního do globálního, spíše sledujeme sítě kamkoliv vedou. * Teorie sítí/aktérů tak poskytuje jednoduchou terminologii ( a jednoduchou metodologii) pro studium prostoru a prostorových vztahů. Prostě zdůrazňuje potřebu následovat/řídit se sítěmi a studovat materiály, jež jsou vytvářeny a vztahy stanovené mezi těmito materiály. 5. Vztah mezi sítí a místním prostorem může být řízen těmito hlavními způsoby: * Síť prostě zahrnuje místní a plně je integruje do stávajících vztahů aniž dává prostor pro lokalizovanou volnost. Vznikají otázky k dlouhodobé účinnosti takové dominance, byť jak ukázal Foucault, takové vztahy nepochybně existují. * Síť je hluboce vnořena do lokálního a ztrácí svůj tvar a dosah. Opět se trochu zdá malá dlouhodobá budoucnost pro tuto síť jak lokality mohou snadno jít svou cestou. * Opravdová interakce mezi sítí a lokálním kontextem se koná tak, že obě se mění. Zdá se, že je to norma. Avšak říká nám to málo o pomínkách zahrnutí/zápisu, poněvadž se může stát mnoho variací v tomto uspořádání. 6. Mol a Law (1994) zavádějí tři hlavní prostorové typy: * Eukleidovský neboli topografický prostor. Týká se prostorů pevných koordinát, s liniemi běžícími napříč povrchů ( spíše ve stylu map s vrstevnicemi a dvojrozměrnými prostorovými reprezentacemi). Doel (1999) mluví o pointilismu – zájem o povrch a linie mezi body vede k pouze povrchovému pochopení prostorových vztahů. * Síťový prostor. Je to prostor ANT, zvláště v diskusích o dobře vedených, pevně skloubených sítích (Pasteur). Síťový prostor se skládá z různorodých vztahů běžně seskupených v sítích aktérů. Zájem o síťový prostor zaostřují příliš na pevně strukturované způsoby utřídění prostoru. * ´Tekutý prostor´. Je novým ohniskem pro teoretiky pracující v žánru AN a odkazuje na prostorové vztahy, které se neustále ´dějí´, nabíhají, pohybují. Tento prostorový typ dobře ladí s pojmem prostorů multiplicity, který je tak ústřední v post-strukturalistické geografii. 7. Pro Deleuze prostor je: * V procesu ´stávání ´. Je výsledkem dynamických procesů a je vždy svého druhu emergentní trajektorií. * Subjektem k transformaci. Jeho reprodukce v procesech stávání se je založena na ne jednoduché replikaci,ale na změně a inovaci. Entity jsou vzájemně promíchány jak se vytvářejí nové vztahy. Takto prostor nabírá nové tvary a nové identity; je to vždy nové a vyvíjející se. * Mnohočetný v povaze, je vytvářen v ´ opakujících se posloupnostech´. Tyto posloupnosti jsou vytvářeny v prostorových trajektoriích, jež mohou buď utvářet další multiplicity nebo vytvářet sjednocení různého druhu. * Navíc , odlišující se trajektorie nebo linie síly drží odlišné důsledky pro teritoria; mohou mít za výsledek deteritorializaci nebo reteritorializaci. Takto řada sil může působit ke sjednocení teritoriálních prostorů ( možná využitím procesů vládnutelnosti) nebo mohou pracovat na narušení teritoriální souvislosti, proto odhalují různé multiplicity. 8. Pro Serrese prostor je také: * Vícenásobný ve své povaze, takže různé procesy probíhají prostorem i kolem něj, čímž dávají vzniknout zvlněným krajinám prostorových vztahů. * Vytvořen z entit, jež jsou spojeny do vztahů, které mohou způsobit ´mezní blízkost i vytvořit vzdálenost´ . Prostor je zcela vztahový/relační/relativní než absolutní; jakýkoliv daný prostor je takto komplexním uspořádáním rozdílně skloubených vztahů * Sjednocením vztahů vztahů. Poslové a komunikátoři mapující prostory´v-mezi)´ vztahy mohou tvořit nové blízkosti a generovat něco souvislosti/koherence a stability, proto zvyšují rozeznatelnost teritoriálního stavu. * Turbulentní a chaotické povahou sítě jen tvoří dočasné stálosti ( nebo ostrovy stability) s nebezpečím, že se opět rozpustí do neuspořádaných toků časoprostoru. Aby zabránily rozpuštění takových sítí mohou použít buď topografické nebo topologické způsoby uspořádání.