Magnoliophyta (krytosemenné) Fylogeneticky nejvíce odvozená skupina vyšších rostlin. Habitus: byliny i dřeviny rozmanitého vzhledu a různých ekologických nároků Kořen Stonek Listy megafylní, rozmanité * dělení podle tvaru čepele, podle charakteru okraje, podle tvaru báze * žilnatina dlanitá, zpeřená nebo rovnoběžná * jednoduché nebo složené z lístků (zpeřené, dlanitě složené) * postavené na stonku vstřícně, střídavě, v přeslenech, v přízemní růžici Květ pravý květ tj. komplex metamorfovaných listů složený z na krátké ose uspořádaných – květních obalů – tyčinek (mikrosporofylů) A – plodolistů (megasporofylů) G 1. Květní obaly (perianth) * rozlišené na kalich (calyx K) a korunu (corolla C) (květy heterochlamydeické), * nebo jsou tvořeny nerozlišeným okvětím (perigon P) (květy homochlamydeické) lístky kališní (sepaly), lístky korunní (petaly), lístky okvětí (tepaly) mohou být volné nebo srůstat 2. Tyčinky (tyčinka = stamen, soubor tyčinek = androeceum A) sestávají z nitky (filamentum), spojidla (connectivum) a obvykle 2 mikrosynangií (prašné váčky, též prašníky, anthera) Někdy jsou mezi tyčinkami také nevyvinuté tyčinky bez prašníků = patyčinky (staminodia). 3. Plodolisty vznikly z původně plochých plodolistů jejich přeložením – tzv. konduplikátní (podélné) složení Soubor plodolistů tvoří útvar zvaný pestík (gyneceum G) Plodolisty tvořící pestík mohou být * volné, vzájemně nesrostlé = apokarpní gyneceum. U apokarpního gynecea mají jednotlivé plodolisty tzv. pačnělku (stylodium) * nebo částečně až úplně srostlé = cénokarpní gyneceum. U cénokarpního gynecea jsou stylodia většinou srostlá dohromady v čnělku (stylus). Čnělka bývá na vrcholu rozšířená v bliznu (stigma). Vajíčka jsou uzavřená ve spodní části pestíku – v semeníku (ovarium). Podle polohy semeníku vzhledem k rovině květních obalů rozlišujeme semeník spodní a svrchní. Podle počtu rovin souměrnosti rozlišujeme květy na * zygomorfní – s jednou rovinou souměrnosti a * aktinomorfní – s více než jednou rovinou souměrnosti Květy mohou být jednoduché nebo skládají květenství (hroznovitá x vrcholičnatá...) Generativní rozmnožování: Ø Vajíčko a jeho vývoj Podle vzniku má vajíčko 1–2 obaly s vrcholovým otvorem zvaným otvor klový (mikropyle). S placentou je vajíčko spojeno poutkem (funiculus). Jedna buňka živného pletiva (nucellus) se zveličuje a dává tetrádogenezí vznik 4 buňkám homologickým magaspórám – 3 z nich odumírají, jediná zbylá se 3x dělí a dává tak vznik zralému zárodečnému vaku tvořenému 1 vakovitou buňkou s 8 haploidními jádry. Z 8 jader se uvnitř obalu zárodečného vaku se 3 umístí na pólu poblíž mikropyle – spolu s částí cytoplazmy se obalí cytoplazmatickou mambránou a vytvoří samostatné buňky, prostřední z nich se zveličuje a vytváří buňku vaječnou – oosféru, boční tvoří podpůrné buňky – synergidy. Další 3 jádra se umístí při opačném pólu a osamostatňují se jako 3 buňky protistojné – antipody, zbývající 2 jádra se umístí uprostřed zárodečného vaku, splynou a dávají tak vznik diploidnímu, méně často triploidnímu, centrálnímu (polárnímu) jádru zárodečného vaku. Ø Pyl a opylení * Nejčastěji je pyl přenášen hmyzem = entomogamie * Často je pyl přenášen také větrem = anemogamie * Vzácně je pyl přenášen ptáky = ornitogamie * Vzácně je u rostlin kvetoucích pod hladinou pyl přenášen vodou = hydrogamie * Někdy dochází k samoopylení v uzavřených květech, které se neotvírají = kleistogamie (např. u různých druhů violek) Jednobuněčné pylové zrno se při zrání dělí ve větší buňku vegetativní a menší generativní; v tomto dvoubuněčném stavu je přeneseno na bliznu; na blizně vyklíčí v láčku která proroste do semeníku; na konci láčky je nesena buňka vegetativní a za ní generativní; generativní buňka se před oplozením vajíčka rozdělí ve 2 buňky spermatické (3 buňky láčky = 1 vegetativní + 2 spermatické) Ø Oplození – je dvojí: 1. Syngamie – haploidní jádro 1 spermatické buňky splyne s haploidním jádrem oosféry a vznikne zygota, z níž dělením vznikne embryo 2. Konfluace – haploidní jádro druhé splyne s centrálním diploidním jádrem a vznikne endosperm Ø Semeno * ze syngamií vzniklé zygoty se diferencuje dvou- nebo jednoděložné embryo * z konfluací vzniklého triploidního jádra se diferencuje vnitřní triploidní pletivo endosperm sloužící k výživě embrya, proto nazývané živné. * nucellus se mění ve vnější živné pletivo – perisperm Povrch semene je obvykle kryt osemením (testa), embryo má vyvinut základ stonku (plumula) a základ kořene (radicula), v místě spojení vajíčka poutkem zůstává na semeni jizva (hilum). Ø Plod - vzniká diferenciací semeníku nebo celého gynecea. Zpracováno podle: Petr Bureš - prezentace přednášky Systém a evoluce vyšších rostlin.