 PŘEDNÁŠKA 4 – KAPITOLA 7 v Hiscock, P. 2008.
Archaeology of Ancient Australia. London: Routledge.
1
 Proč se soustředit na Tasmánii?
 Původ a izolace tasmánských domorodců
 Osídlení Tasmánie při vrcholu glaciálu (LGM)
 ENSO a klimatické změny v holocénu
 Vyhynutí populací na přilehlých ostrovech
 Proč přestali tasmánci jíst ryby?
2
3
4POZDNÍ PLEISTOCÉN – OBDOBÍ 120 000 - 10 000 BP
5
• Počet obyvatel na Tasmánii v době příchodu Evropanů je neznámý – nejlepší odhad
je 3 000-5 000 lidí.
• Studie tasmánských skeletů (Pardoe 1991) ukázala, že genetický drift se v tasmánské
populaci neprojevil. To znamená, že populace musela být o mnoho vyšší než se
předpokládá, nebo že musela existovat vysoká míra exogamie.
 Žádní tasmánští domorodci
dnes už nežijí
 Nezachovaly se ani žádné
jazyky
 Dnes se k tasmánskému původu
hlásí cca. 5 000 lidí
6
Poslední čtyři tasmánci, cca. 1860,
Truganini napravo (zemřela 1876)
 První Evropan na Tasmánii –
Abel Tasman v roce 1642
 Ostrov pojmenoval Van
Diemen´s Land
 1772 – Francouzi
 1773 – Angličani
 1803 – první osada založena
Angličany poblíž dnešního
Hobartu
 Evropani zařadili tasmánské
domorodce na nejnižší stupeň
kulturního vývoje
7
 Velká jeskyně CAVE BAY CAVE
nejstarší osídlení ~23,000 BP –
charakterizována obdobími
osídlení a opouštění:
•
23,000 - 18,000 BP: bohaté kulturní vrstvy s
ohništi, artefakty a kostmi. Lov zaměřený na malé
klokany.
18,000 - 7,000 BP: (zvýšení mořských hladin)
osídlení jen vyjímečné – po tuto dobu je tato lokalita
prakticky opuštěna.
Po 7,000 BP: jeskyně znovu osídlena po ustálení
mořských hladin.
Znovu opuštěna a potom znovu osídlena před
2 500 BP
8
 Poprvé osídlena před 20 000 BP.
 Lokalita objevena v roce 1977 – do
té doby se předpokládalo, že
vnitrozemí jihozápadní Tasmánie
nebylo v LGM osídlené.
• Výzkum v roce 1981: 1% kulturní vrstvy (0.67 m3) vyneslo 250 000 kostí a 75 000
artefaktů. Kosti nalezeny ve všech kulturních vrstvách: 90% klokan rudokrký,
8% vombat, 2% tasmánský čert a jiní malí vačnatci.
• Většina dlouhých kostí podélně rozlomena k získání kostního morku.
• Barvivo nalezeno ve většině kulturních vrstev.
• Co se týče kamenných artefaktů tak toto je nejbohatší archeologická lokalita
doposud nalezena nejenom na Tasmánii, ale v celé Austrálii.
• Jeskyně opuštěna před zhruba 15 000 BP a nikdy znovu neosídlena. 9
Klokan rudokrký nebo Klokan bennettův
 Ve mnoha Tasmánských jeskyních se lidé
zaměřovali skoro výhradně na lov tohoto
druhu klokana (průměr 75% kostí).
 Průměrně 15% kostí zabírá vombat
(Vombatus ursinus).
 Tento poměr je velmi podobný ve všech
jeskyních.
10
 Vegetace v LGM v jihozápadních horách Tasmánie –
travnaté planiny s křovisky a vřesovišti
 Ideální prostředí pro klokana rudokrkého– na rozdíl od
větších klokanů se tento druh shromažďuje ve velkých
skupinách na daných místech v krajině
 Usedavá zvířata s malým akčním rádiem (15-20 hektarů) –
působiště mění méně než 30 metrů každé 2-3 roky
11
 Přední tasmánský archeolog Richard Cosgrove použil teorii
´nejoptimálnějšího způsobu získání potravy´(optimal foraging theory) ke
tvrzení, že lov klokana rudokrkého byl v daných podmínkách
nejjednodušší způsob přežití
 Lov klokana rudokrkého představoval vyvinutí poměrně málo úsilí za
vysokou návratnost
 Lokality byly situovány v krajině na vhodných místech pro přístup ke
předvídatelným zdrojům
12
 Počet lokalit v horských údolích, kde osídlení začíná před přibl.
40,000 BP poukazuje na to, že lidé obsadili všechny ekologické
zóny, včetně subalpských, poměrně brzo po příchodu do Sahulu
 Archeologický záznam ukazuje, že lidé došli do Tasmánie už
před nejméně 40 000 BP a své chování v krajině přizpůsobili
místním podmínkám
13
 Důkazem je 40 jeskyní a otevřených lokalit s obdivuhodnou
zachovalostí. Tyto lokality zahrnují:
 Warreen Cave:
34,780 – 18,290 BP
 ORS 7:
30,840 – 2,500 BP
 Nunamira Cave:
30,420 – 11,630 BP
 Acheron Cave:
29,800 – 13,410 BP
 Bone Cave:
29,000 – 13,700 BP
 Kutikina Cave:
19,770 – 14,840 BP
14
VÝZKUM V ROCE 1993
15
• Lokalita osídlena od doby před
40 000 lety až do doby evropské
kolonizace
• Jedna z nejdéle osídlených
prehistorických lokalit na světě
• Archeologický výzkum
nepokračoval na skalní dno takže
teoreticky, osídlení může být i
starší
1. Macintosh site
2. Parmerpar Meethaner
site
3. Warragarra site
4. King River Valley open
sites (see Holocene sites)
5. Maneena Langatick
Tattana Emita site (Nelson
River)
6. Acheron site
7. Kutikina (Fraser) site
8. Warreen site
9. Ballwinne site
10. Pt. Hibbs site
11. ORS7 site
12. Beginners Luck site
13. Nunamira site
14. Nanwoon site
15. Bone Cave site
16. Keyhole site
17. Wargata Mina site
16
 Sandra Bowdler argumentovala, že
se lidé drželi obvyklých a
vyzkoušených praktik nebo zvyků co
se týče osídlování nových míst a
získávání obživy
 Model pobřežního osídlení (‘Coastal
colonisation model’) byl zaměřen na
argument, že domorodci preferovali
pobřežní oblasti
 Model byl založen na výzkumu
Bowdlerové v 70 letech 20. století
na ostrově Hunter Island u pobřeží
severozápadní Tasmánie
17
 Soubor interakcí jednotlivých částí celosvětového klimatického
systému a jejich kolísání, které se projevuje souslednými
událostmi v atmosférické a oceánské cirkulaci
 Nejvýznamnějším známým zdrojem meziroční proměnlivosti
počasí a klimatu v různých částech světa (s přibližným cyklem 3
až 8 let)
 Ne všechny oblasti světa jsou ovlivněny následky ENSO
 V Austrálii a na Tasmánii se El Nino projevuje vysoce
proměnlivými srážkami, které jsou zapříčiněny změnami v
oceánském a atmosférickém proudění v tropickém tichomoří.
18
Schéma obvyklého koloběhu. Rovníkové větry seskupí
teplejší vodu směrem na západ Tichým oceánem k
východnímu pobřeží Austrálie. Studená voda z hlubin
stoupá k povrchu u pobřeží Jižní Ameriky.
El Niño: Teplejší voda se přiblíží k jihoamerickému
pobřeží. Absence studené vody zvýší teploty.
La Niña: Teplejší voda je více na západ než
obvykle.
19
EL NIÑO – velká sucha v Austrálii a na
Tasmánii, nepravidelné srážky
(odpadní kupa skládající se převážně z mušlí)
Nejčastější typ archeologické lokality na
australském pobřeží.
Vyskytuje se i na březích jezer a řek.
Na ostrově Flinders Island a jiných ostrovech
v Bassově úžině (tj. mořská úžina mezi
Austrálií a Tasmánií) je mnoho middenů
starších než 5 000 let. Middeny mladší než
5 000 let BP tam nejsou žádné.
20
 Osídlení na většině lokalitách v tasmánských horách skončilo
po 15-13 000 BP (Parmepar Meethaner je vyjímkou)
 Po LGM tuto oblast kolonizovali pralesy, zvýšily se srážky a
obvyklé zdroje obživy se snižovaly
 Hlavní zdroj obživy – klokan rudokrký - byl vytlačen ze svého
přirozeného prostředí (tj. otevřené travnaté plochy) novým
vegetačním prostředím tj. pralesem
 Ukázka flexibilního chování v krajině – domorodci přežívali,
alespoň sezónně, v alpském prostředí v období vrcholu
glaciálu
 Změny v ekonomickém chování svědčí o adaptivních
změnách, nikoli o dlouhodobé kontinuitě v ekonomickém
chování 21
Mikrolity byly většinou multifunkční nástroje, ale >50% jich na pleistocenních
lokalitách bylo používáno na zpracování kůží. 22
• Pleistocenní kostěné hroty z Tasmánie
• Nejstarší známé projektily a nástroje na zpracování kůží v Austrálii?
• 32-13kya (Webb a Allen 1990)
• Kostěné hroty – broušené klokaní kosti – na výrobu oblečení nebo využití
jako hroty s násadou – žádné důkazy na použití násad ale nejsou.
23
Kráter od nárazu
meteoritu před 816 000
lety.
24
25
•Tasmánští domorodci mají geneticky a lingvisticky nejblíže k
domorodcům, kteří žili v jihovýchodní Austrálii (místo jejich původu)
•Domorodci přišli na Tasmánii po souši v době nižších mořských
hladin, když byla Tasmánie součástí Sahulu
•Po zvýšení mořské hladiny na dnešní úroveň před 12-10 000 lety se z
Tasmánie stal ostrov a lidé, kteří tam zůstali, byli odříznuti od
australských domorodců (geneticky, geograficky i společensky) a všech
ostatních populací po dobu nejméně 10 000 let až do příchodu
Evropanů na konci 18. století
• Všichni tasmánští domorodci vymřeli na infekční nemoci (od
Evropanů) a násilí spojené s kolonizací Tasmánie v 19. století. Na
Tasmánii, okolních ostrovech a v Austrálii dnes žije několik tisíc lidí,
kteří se hlásí k tasmánskému původu.
26
•Mnohé tasmánské archeologické lokality, zvláště jeskyně, mají dlouhou
historii osídlení, byly opakovaně osídlovány a opouštěny, a přináší mnoho
důkazů o přizpůsobování se měnícím se podmínkám.
•Nejdůležitější zdroj potravy pro lidé žijící ve vnitrozemských lokalitách
byl klokan rudokrký.
•Největší překvapení pro archeology bylo, že v době glaciálního maxima,
když teploty byly nejnižší, se lidé uchylovali do vysokohorských oblastí,
kde žili nedaleko ledovců a specializovali se na lov jednoho druhu zvířete:
klokana rudokrkého. V menších počtech lovili i jiná zvířata, jako je
vombat nebo tasmánský čert (Sarcophilus harrisii). Klokan rudokrký ale
představoval 70-90% lovených zvířat.
•Po skončení doby ledové byly vysokohorské oblasti Tasmánie postupně
kolonizovány pralesy, což vytlačilo klokana rudokrkého, který preferoval
travnaté plochy. V této době (před cca. 15-13 000 lety) lidé také opustili
velkou většinu vnitrozemských jeskyní.
27
Zesílení klimatického jevu ENSO před zhruba 4-5 000 lety
znamenalo pro Tasmánii a některé části Austrálie výrazně sušší a
proměnlivější klima. Na některých menších ostrovech (např. Flinders
Island), kde lidé přežili 5 000 let úplně izolováni od okolního světa,
měla tato klimatická změna takový dopad, že tam lidé vyhynuli.
Na Tasmánii se lidé přizpůsobovali horšímu klimatu
přeorganizováním své ekonomiky. Jedna ze změn zahrnovala
ukončení rybolovu (na co bylo nutné stavět pasti) a zaměření se na
jiné zdroje potravy např. tuleně, sběr korýšů, měkkýšů a ušní a lov
ptáků buřňáků.