Úvod do diatomologie - Metodiky 10. přednáška Odběr fytobentosu •http://www.mzp.cz/cz/prehled_akceptovanych_metodik_tekoucich_vod •V souladu s WFD je termín fytobentos používán pro označení souboru fototrofních mikrofyt osidlujících dno. • •Výběr vhodného podkladu •Oškrab epilitonu •Transport v chladu a temnu •Mikroskopický rozbor •Zhotovení trvalých preparátů rozsivek •Fixace formaldehydem • Odběr fytobentosu •Terénní pomůcky: •rybářské holinky •zubní kartáček, nůž, zabroušená lžíce nebo skalpel, pinzeta •plastová miska •plastová lahvička (optimálně 100 ml) se šroubovacím uzávěrem •nesmazatelný fix •chladicí box •fotoaparát •GPS přístroj •terénní přístroje pro analýzu vody (pH, obsah kyslíku, teplota, vodivost) •gumové rukavice Odběr fytobentosu •Vzorkování •Vzorkovací období: •Odběr vzorku je optimálně prováděn čtvrtletně, zimní odběr je možné vynechat. • •Odběry vzorku se provádějí: •v jarním období (březen – polovina května) •v letním období (konec června – polovina srpna) •v podzimním období (říjen – polovina listopadu) Odběr fytobentosu •Výběr reprezentativního- charakteristického úseku toku (s větším množstvím vyjmutelných kamenů) •Označení odběrového úseku (slovní, GPS souřadnice, fotografie) •Výběr podkladu- odebírá se přednostně epiliton (nárost na kamenech; vedle fototrofních organismů (sinic a řas) obsahuje i heterotrofní složku •Preferovány kameny o velikosti 10-20 cm (stabilní, umožňují rozvoj společenstva) •Odběr z cca 5 kamenů •Odběr z hlavního proudu řeky •+ Základní měření: (teplota vody, koncentrace rozpuštěného kyslíku, pH a elektrická vodivost) Odběr fytobentosu •Vlastní odběr •Odstranění nečistot, detritu •Dále možné dva způsoby: přímý seškrab do vzorkovnice, či oškrábání nárostu do misky + v misce kamen opláchnout •K odběru lze použít: kartáček, skalpel, nůž, lžíci- nutno vždy opláchnout v říční vodě •Odběrová lahvička se neplní až po okraj (ideálně do ¾), aby se nevyčerpal kyslík •Popis •Transport •Zpracování do 48 hodin od odběru, jinak nutná konzervace formaldehydem Odběr fytobentosu •Zpracování vzorku •Analýza v čerstvém stavu •Determinace •Kvantifikace •Registruje se stav organismů •Fotodokumentace •Determinace Odběr fytobentosu • •Kvantifikace: Kvantitativní zastoupení jednotlivých druhu se provádí při slabším zvětšení, pomocí odhadní stupnice, která druhy zařazuje do určitých intervalů na základe odhadu jejich abundance v mikroskopickém preparátu analyzovaného vzorku (Sládečková & Marvan 1978). •Nejčastěji je používána stupnice: •6 - druh masově zastoupený, s pokryvností 90 - 100% •5 - druh velmi hojný, s pokryvností 50 - 90% •4 - druh hojný, s pokryvností 20 - 50% •3 - druh dost hojný, s pokryvností 5 - 20% •2 - druh zřídkavý, s pokryvností 1 - 5% •1 - druh velmi zřídkavý, s pokryvností 0,1 - 1% •+ - druh ojediněle zastoupený, s pokryvností do 0,1% Odběr fytobentosu •Zpracování vzorku rozsivek •Odstranění buněčného obsahu oxidačními činidly •Poté připravení preparátu pomocí uzavíratelných médii Molekulární metody 1.Izolace DNA (extrakční kity) 2.Amplifikace DNA (vybraného úseku) – PCR 3.Naklonování DNA (produktů PCR) 4.Sekvenace 5.Analýza (srovnání na www.algaterra.org) 6. •Příklad- výběr 18S SSU rRNA (ideální marker pro rozsivky, z ní výběr např 480 pb pro amplifikaci) Molekulární metody •Extrakce probíhá podle návodu výrobce vybraného extrakčního kitu (pro rozsivky se používají např. Dneasy Mini Plant kit a Dynabeads DNA Direct Universal Kit) •Amplifikace pomocí primerů (denaturace vlákna, navázání primerů) •Klonování pomocí klonovacích kitů (TOPO TA CloningTM Kit, klonování často v buňkách E-coli) •Sekvenování (rekombinantních plazmidů E-coli) Molekulární metody •Důležité nalézt vhodný marker (měla by to být krátká sekvence DNA, která půjde lehce naamplifikovat) • •Část DNA pro analýzu by však měla být dostatečně variabilní aby odlišila jednotlivé druhy Znaky používané (nejen) pro rozlišení druhů •Molekulární analýzy -Využívání vedlo k odhalení nečekané kryptické diverzity u rozsivek -V současné době jsou osekvenovány 2 kompletní genomy rozsivek: -centrickáThalassiosira pseudonana -penátní Phaeodactylum tricornutum •Využívání molekulárních dat: -ITS -SSU rDNA a LSU rDNA -plastidové geny rbcL -mitochondriální gen cox1 Molekulární analýzy •SSU neboli 18S rDNA (malá ribozómová podjednotka) •- využítí pro rekonstrukci fylogeneze celé třídy rozsivek (zařazení druhu v rámci třídy), méně variabilní •LSU neboli 28S rDNA (velká ribozomální podjednotka) •ITS1 a ITS2 (mezerníkové oblasti oddělující ribozomální podjednotku), velmi variabilní - ITS2 má schopnost rozlišit reprodukčně izolované druhy • •(Fce ribozomu: tvorba proteinů, probíhá na nich translace, při níž je z řetězce RNA syntetizován polypeptid) https://encrypted-tbn1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRE2YphHJPfrBuT_2uvmAqsvIwc8ZE36dS2uG29dEtK3go 6dR58MQ Molekulární analýzy •Mitochondriální genom -Využívá se oblast kódující proteinovou podjednotku cytochrom oxidasy (cox1) •Plastidový genom -Využívá se oblast kódující proteinovou velkou podjednotku enzymu RUBISCO •Výhody oproti rDNA: jsou obsaženy • v genomu pouze v jedné kopii+ minimalizuje možnost amplifikace DNA z případné kontaminace houbami, která je poměrně běžná. Nevýhodou je nedostatečná znalost dědičnosti a dalších vlastností organelové DNA • •