3. Přechodníky


Vazby s přechodníky jsou pro ruštinu typické, i v odborném stylu jsou velmi často používány.
Vyjadřují vedlejší děje časové, příčinné, podmínkové, způsobové aj., jejichž podmět je shodný
s podmětem hlavního děje věty. Významová souvislost vyplývá z kontextu hlavní a vedlejší věty.
Protože tvoření přechodníků je v češtině poměrně složité, překládáme je raději vedlejší větou
(časovou, podmínkovou atd.) nebo souřadným souvětím, případně předložkovou vazbou:


Идя  домой я встретил Павла.

Když jsem šel domů, potkal jsem Pavla.

Šel jsem domů a potkal jsem Pavla.

Cestou/Po cestě domů jsem potkal Pavla.

Jda domů potkal jsem Pavla.



Rozlišujeme

přechodník přítomný (vyjadřuje vedlejší děj současný s dějem hlavní věty) a

přechodník minulý (označuje děj předcházející ději hlavní věty).





А) Přechodník přítomný

se tvoří od přítomného kmene nedokonavých sloves příponou –а/-я.


Vycházíme ze 3.os. mn.č., odtrhneme koncovku –ут/-ют, -ат/-ят:

работа – ют   работая,

            явля - ются   являясь,

крич - ат   крича,

исследу - ют   исследуя.


Zvratná částice –сь se připojuje za koncovku.


Slovesa typu давать, знавать  tvoří přítomný přechodník od infinitivního kmene:

cозда ют – создавая.

Sloveso быть má tvar будучи.


Od některých sloves jej nelze utvořit (např.: писать, мочь, ждать, брать).


Přízvuk je na stejném místě jako v 1.osobě přítomného času.


B) Přechodník minulý

se tvoří od minulého kmene dokonavých sloves příponou –в (nebo вши hovorové, méně časté),  –ши (po
souhláskách),   -вшись/-шись  (u zvratných sloves).


Minulý kmen tvoříme odtržením -л od minulého času mužského rodu:

написа - л   написав,

прости - лся    простившись,

узна - л   узнав,

принёс    принёсши.



Od některých sloves se tvoří příponou –а/-я : идти – идя, привезти – привезя, хотеть – желая,
учесть – учтя.


Přízvuk je shodný s infinitivem.