12. Vlastní jména


Ruská křestní a otecká jména (mužská i ženská) se skloňují jako jiná podstatná jména obdobného
zakončení (Вера Павловна, Иван Иванович - Веры Павловны, Ивана Ивановича, Вере Павловне, Иванy
Ивановичy, ...).


Příjmení vyjádřená podstatným nebo přídavným jménem se rovněž skloňují jako podstatná nebo přídavná
jména (Блок, Островский – Блока, Островского, Блоке, Островском).


V ruštině však převládají příjmení, zakončená na –ов, -ев, -ёв, -ин, -ын (Кузнецов, Мальцев,
Гаршин), která se skloňují jako přídavná jména přivlastňovací.

POZOR na  6. pád a 7.pád: о Пушкине, с Пушкиным.


Množné číslo má tvar Кузнецовы; ženský rod – Смирнова, Гаршина, Смирновой, Гаршиной.


Neruská příjmení

se v ruštině uvádějí v podobě, která  přibližně odpovídá výslovnosti v původním jazyce (Ньютон,
Галилей, Декарт, Эвклид, Лейбниц, Эйнштейн, Гёте, Хенриксон).


Mužská příjmení, zakončená na souhlásku se skloňují podle vzoru завод, автомобиль (Чапек, без
Чапека, с Чапеком); ženská příjmení se nepřechylují a jsou nesklonná (стихи Веры Инберг).


Příjmení zakončená na samohlásku jsou nesklonná v obou rodech (токи Фуко, открытия Марии
Склодовской-Кюри).

Jen slovanská příjmení na –a (Svoboda) se skloňují podle vzoru школа. Příjmení Češek si zachovává
koncovku –ová (Новакова) a skloňuje se jako Смирнова.