ÚTERÝ 24. DUBNA 2012
WWW.IDNES.CZ6 C ekonomika test
FAKTA
Co říkají o značení výrobce
a původu předpisy
■ Na potravinách nemusí být vždy uveden výrobce,
může tam být dovozce, balírna nebo prodávající. Ten,
kdo je na obale napsán, plně odpovídá za potravinu
bez ohledu na to, zda ji vyrobil, dovezl či jen prodává.
■ Uvádět zemi původu u potravin není povinné.
Výjimkou je hovězí maso, u kterého byla povinnost
detailně značit původ zavedena v roce 2001, kdy se
v Česku objevily první případy nemoci šílených krav.
Země původu se musí značit i u čerstvého ovoce
a zeleniny, brambor, vajec, medu a olivového oleje.
■ U vajec je kód země původu až na skořápkách, na
obalech je název a číslo podniku, který vejce vytřídil
a zabalil. To však s původem vajec nesouvisí.
■ Současná legislativa vyžaduje uvádět původ tam,
kde by neposkytnutí informace mohlo spotřebitele
zmást. Pak by měl být zavádějící i údaj „Vyrobeno
pro Tesco Česká republika“, kdy se spotřebitel může
domnívat, že potravina byla vyrobena v Česku,
i když může pocházet od zahraničního producenta.
■ U potravin živočišného původu je možné výrobce
zjistit z oválného razítka (viz text dole), které
obsahuje zkratku státní příslušnosti a registrační
číslo výrobního závodu. Tuzemské je možné najít na
webu Státní veterinární správy ČR – www.svscr.cz.
■ Loni v říjnu bylo přijato nařízení Evropského
parlamentu o poskytování informací o potravinách
spotřebitelům, které rozšiřuje povinnost uvádět zemi
původu na všechny druhy mas. Kromě toho se nařízení
snaží upravit situaci, kdy výrobci píší zemi původu
dobrovolně. Když hlavní složka (je jí víc než 50 %)
pochází z jiné země, než té, která je uvedena jako
země původu, měl by výrobce tu zemi jmenovat.
Nařízení bude platit až od prosince 2014, prováděcí
předpis se teprve připravuje. Značení země původu je
politické téma a každý stát k němu bude přistupovat
jinak. Možná se dočkáme i toho, že bude stačit napsat
„maso ze zemí EU“ nebo „mimo EU“. Evropská komise
bude zároveň zvažovat, zda by značení země původu
nemělo být zavedeno i u ostatních potravin –
mléčných výrobků, vícesložkových produktů. (hve)
U
potravin, na kterých není značka
výrobce, ale řetězce – odborníci
jí říkají „privátní“ – je často
obtížné zjistit, kdo je vyrobil
a odkud pocházejí. „Bohužel neexistuje žádný
identifikátor, podle kterého by zákazník
mohl určit, z které konkrétní země výrobek
je,“ říká Pavel Říha, komerční ředitel společnosti
PPM Factum, která se zabývá výzkumem
trhu.
Proč tak často nacházíme na potravinách
jen „vyrobeno v EU“?
Protože řetězce často mění dodavatele
svých privátních značek, takže jeden a ten
samý výrobek může každý rok vyrábět někdo
jiný. Tím, že neidentifikují výrobce ani
zemi, si vytvářejí prostor pro rychlou změnu
dodavatele a současně se chrání před
tím, aby někdo nemohl říct: „Dřív to bylo
lepší a teď se to zhoršilo...“ Když je na obale
„vyrobeno v EU“, zákazník vůbec nepozná,
že ke změně dodavatele došlo.
Ani podle čárového kódu nemohu zemi
původu poznat?
Nemůžete. Maximálně se dopátráte toho,
kdo ten výrobek dodal, ale ne, kde byl vyroben.
U privátních značek je to problém.
Určitá vodítka existují, ale neplatí stoprocentně.
Jedním z nich je například text na
obalu. Pokud najdete v řetězci, který má
centrálu v Německu, výrobek, na kterém
jsou údaje v němčině, bude vyroben a distribuován
i na Západě. Pokud tam němčina
není, ale je tam čeština, polština, maďarština
nebo slovenština, tak není vyroben
v Německu, ale někde na Východě,
v některé ze zemí, jejichž jazyky najdete
na obale.
Jak vlastně řetězce pořizují výrobky pro
své privátní značky?
Jsou dvě cesty. Ta první jde přes centrálu
v mateřské zemi. Ta nakupuje pro celou
síť obchodů, které má v několika zemích
Evropy, bez ohledu na to, na který trh ten
výrobek pak půjde. Ty produkty jsou pak
totožné všude, kam se dostanou. Potom
je druhá cesta: výrobky, které se nevyplatí
převážet, protože doprava z centrálního
skladu by je zbytečně prodražovala, si nakupují
lokální pobočky samy v zemích,
kde působí. Týká se to hlavně mléka
a mléčných výrobků, ty bývají hodně lokální,
protože řetězec je dokáže v místních
mlékárnách nakoupit za lepší cenu.
Takové výrobky z Východu se do obchodů
v Německu většinou nezařazují, jsou
primárně určeny pro východní země. Pocházejí
z Česka nebo Polska a němčinu
na obale nenajdete.
Znamená to, že výrobek s „němčinou“ je
kvalitnější?
Takhle se to říct nedá. Je prémiovější. Protože
z těch velkých centrálních nákupů pocházejí
většinou výrobky vyšších kategorií.
Jako jsou třeba sušené šunky. Pokud je
masný produkt vyrobený v Německu a řetězec
ho dodává i do východních zemí,
tak i podle složení většinou poznáte, že je
to něco jiného.
Takže je pravda, že je kvalita českých
a německých potravin rozdílná?
De facto je. Čeští zákazníci jsou citliví na
cenu, takže si kupují levné výrobky, které
by lidé v Německu nechtěli. To vám potvrdí
i řetězce, říkají: „Daly jsme do prodeje
dva stejné výrobky rozdílné kvality, ten
vyšší kvality se neprodával, protože byl
o dvacet procent dražší.“ Řetězce to nedělají
primárně proto, aby Čechy ošidily.
Ony vlastně uvažují velmi jednoduše –
jaká je poptávka, takovou máme nabídku.
Je to tak, jestliže trh akceptuje nižší kvalitu
– a v Česku ji lidé přijímají, protože jsou
ochotni si ji kupovat opakovaně – pak je
na něm bohužel méně kvalitní zboží. Ale
aby nedošlo k omylu, bavíme se o složení
a senzorických vlastnostech, nikoliv
o zdravotní závadnosti. To by si žádný řetězec
nedovolil, jít proti předpisům.
Dočkáme se toho, že se značení potravin
změní k lepšímu?
Dokud spotřebitel nebude tlačit na to, aby
měl informaci, kdo a kde produkt vyrobil,
nic se nezmění. Dokud si nebude vybírat
obchod i podle toho, jestli tam dostává,
nebo nedostává potřebné informace, tak
řetězce nebudou mít žádný důvod to změnit.
Pro ně je tato situace výhodnější. Ale
není to jen zájem řetězců, ale i dodavatelů.
Všichni se snaží svoje karty moc neodkrývat.
Výrobce by tím vlastně ukázal, jak
nízké jsou jeho výrobní náklady u značkových
produktů.
Jak tomu mám rozumět?
Představte si, že známá firma dodává na trh
müsli tyčinku pod svou značkou a k tomu
i tyčinku pod privátní značkou za poloviční
cenu. Suroviny tam určitě nejsou o polovinu
levnější. Ale výrobce může jít s cenou
dolů, protože nemá žádné marketingové náklady
na podporu výrobku privátní značky,
ty platí řetězec. Aby se tyčinka prodávala,
není starost výrobce, ale řetězce.
Hana Večerková
Najdete dva rozdíly?
Že vidíte jen jeden – v umístění značky Dr. Halíř?
Mezi oběma výrobky je však podstatně větší rozdíl.
Máslo vlevo vyrobili v české mlékárně v Čejetičkách
u Mladé Boleslavi, to vpravo v Německu a prodává
ho firma Alimpex Food. Oba výrobky ležely vedle
sebe v jednom regále prodejny Interspar v Litoměřicích,
oba se stejnou cenou. „Naše společnost nabízí
značkové máslo Dr. Halíř společnosti Alimpex, která
má vlastní mlékárnu v Čejetičkách. V případě, že
je poptávka po másle vysoká a česká mlékárna
nemá kapacity, pomáhá mlékárna Müller v Německu,
původně Pragolaktos patřící Alimpexu. Při výrobě
je použito české mléko,“ odpověděla na dotaz
MF DNES mediální zástupkyně Intersparu Kateřina
Goroškov Řeháková.
Jak vyřešit tuhle rovnici?
Obalu mléka Lactel dominuje výrazná značka
Mlékárna Kunín, výrobce tu není žádný, jen distributor
Lactalis CZ. Když hledáme jako obvykle
oválek s kódem země původu, najdeme
hned tři – v jednom je CZ, ve druhém FR a v třetím
BE. Tedy tři různé země původu: K = Česká
republika, V = Francie, W = Belgie. Mléko mohla
ale do lahve nalít jen jedna mlékárna. Která?
Jak to zjistit, to už nám výrobce neříká. Ze zkušenosti
víme, že řešení téhle rovnice bývá obvykle
mezi datem minimální trvanlivosti a číslem
šarže. Pokud je naše úvaha správná, pochází
mléko z Belgie – mezi řadou číslic jsme našli
„W“. Nikdo nám nevymluví, že takové hlavolamy
nemají sloužit k zatajení původu.
Sedlčanský sýr z Polska?
Sedlčanský Hermelín Figura se nevyrábí
jen v Sedlčanech, ale také v Polsku.
Výrobce tuto informaci netají, ale také
se s ní nechlubí. Musíte prozkoumat
všechny strany obalu a ještě mít se značením
potravin zkušenost, abyste došli
k tomu, že tento nízkotučný sedlčanský
hermelín byl vyroben v Polsku. Na obale
stojí: Prodávající: Povltavské mlékárny
Sedlčany, země původu: viz šarže začínající
písmenem P: Česká republika,
T: Polsko. Jak je vidět z detailu, tento
sýr pochází z polské mlékárny, kdyby
šarže začínala písmenem P, byl by
z Česka.
Kde je slepice snesla?
Pokud najdete na krabici s vejci CZ
a českou firmu, neznamená to, že vejce
pocházejí od českých slepic. Pravý původ
zjistíte, až když budete vejce rozklepávat.
Je totiž uveden na skořápce. Na
obalu těchto vajec je uveden výrobce
EUFI Hostivice, číslo třídírny začíná
CZ, ale uvnitř jsou vejce ze Španělska.
Zákazníkovi takové informace nepo-
slouží.
Nutno dodat, že všechny tyto příklady
„matení zákazníků“ jsou legislativně
v pořádku. Výrobci sdělují veškeré informace,
které jim ukládají předpisy.
(hve)
FAKTA
Značky pro české
potraviny
Pokusů značit české potraviny
formou jednotné značky, aby si je
spotřebitel mohl na trhu snadněji
najít, bylo v průběhu minulých let
mnoho. Přinášíme přehled těch
nejznámějších.
Klasa
Státní značka,
udělovaná od roku
2003 ministerstvem
zemědělství. Má
garantovat prověřenou kvalitu
potravin, původně měla zaručit
i český původ. To už ale dnes
neplatí. Od roku 2007 nemusí být
potraviny se značkou Klasa
vyrobeny na území České republiky.
Příkladem je tradiční Mochovská
zelenina, která se ve skutečnosti
pěstuje v Rakousku. Dnes má logo
v národních barvách zhruba 1 330
výrobců. Nedávno potravinářská
inspekce zjistila u několika výrobků
s Klasou, že porušují předpisy,
značka jim byla odebrána.
Regionální
potravina
Další značka
financovaná ze
státního rozpočtu,
kterou ministerstvo zemědělství
uděluje od loňského roku. Je určena
kvalitním, chutným, tradičním či
speciálním domácím potravinám,
které jsou vyprodukovány na jasně
vymezeném území, a i suroviny
z větší části pocházejí z nejbližšího
okolí producenta. Dnes má značku
přes 200 výrobků, například mléčné
produkty, med, pečivo, ovocné
šťávy nebo alkoholické nápoje.
Český výrobek
garantováno
Potravinářskou
komorou ČR
Značku uděluje
Potravinářská komora České
republiky od června loňského roku.
Dnes ji má téměř 2 000 výrobků.
Základní podmínkou je zpracování
produktu na území České republiky
a dodržení stanoveného podílu
surovin z tuzemských zdrojů. Ten se
u jednotlivých druhů potravin liší.
Například u masných výrobků musí
být minimálně 70 procent,
u mléčných je to 90 procent.
Český výrobek
Logo s lipovým listem
uděluje soukromá
společnost Český
výrobek od roku
2006. Netýká se jen potravin.
Značku mohou získat firmy, které
produkt vyrábějí v České
republice, alespoň 50 procent
dostupných surovin pochází
z tuzemska a na jeho produkci se
podílejí Češi.
Czech Made
Dnes už téměř
zapomenutá značka
udělovaná v rámci
programu Česká
kvalita, který přijala vláda v roce
2002, aby podpořila nezávislé
značky kvality založené na
objektivním ověřování jakosti
výrobků nebo služeb. Značku dnes
nese všeho všudy 13 výrobků, z toho
jen dvě potraviny.
CHZO a CHOP
Značky udělované
Evropskou unií
zemědělským
produktům nebo
potravinám, které pocházejí
z nějakého regionu, místa nebo
země a mají určitou kvalitu nebo
pověst. Z České republiky je to
například Žatecký chmel, Třeboňský
kapr, Pardubický perník, Hořické
trubičky, Olomoucké tvarůžky,
České pivo či Český kmín.
Bio
Zelená
„biozebra“
označuje
produkty ekologického zemědělství
bez ohledu na původ. Svaz
ekologických zemědělců teď usiluje
o to, aby označovala jen
biopotraviny českého původu.
(hve)
Značení potravin se nezmění k lepšímu, dokud nebude spotřebitel tlačit na
to, aby dostával lepší informace, říká Pavel Říha z PPM Factum.
Foto: David Port, MF DNES
Kvíz MF DNES Poznáte, odkud tyto potraviny pocházejí?
Také máte pocit, že informacím na potravinách nerozumíte? Není divu, výrobci nám říkají všechno, co musí, ale tak, abychom z toho moc nepochopili.
»»Potraviny s privátní
značkou obchodu může
každý rok vyrábět někdo jiný.
Podle nápisu „Vyrobeno v EU“
zákazník změnu dodavatele ani
nepozná.
Čárový kód ukáže dodavatele,
ale výrobce se z něj nedozvíte