Mykologické praktikum
Daniel Dvořák
sbíráme celé plodnice (i s bazí třeně - důležité znaky!)
sbírat (pokud možno) reprezentativní materiál – mladé i dospělé plodnice
v čerstvém stavu (=ne ohnilé, oschlé, rozblemcané, přestárlé či přemrzlé
plodnice)
malé a křehké plodnice zvlášť do krabiček (rybářské potřeby – „organizér“,
filmovky)
větší plodnice do alobalu (příp. do novin či do papírových sáčků nevýhodné
u slizkých a lepkavých plodnic)
umisťujeme do koše nebo do krabic (plech, plast), možno také krabice
vystlat mechem a plodnice vložit přímo do nich
plodnice nesmí vyschnout, pomačkat se či zapařit, raději ne více druhů
dohromady! (míchají se výtrusy)
již v terénu označit např. provizorním číslem
sběr a zpracování materiálu
Již v terénu zapíšeme:
topografické údaje
ekologické údaje
• okolní dřeviny (mykorizní druhy)
• substrát (u dřevních druhů je vhodné přiložit kousek dřeva k případnému
pozdějšímu xylotomickéku ověření)
některé znaky, delším transportem mizející (zejména u drobných hub):
• vůně (bývá jiná v bázi třeně)
• ojínění
• hygrofánnost
• slizkost nebo lepkavost
• přítomnost, zbarvení a charakter vela
• barva lupenů v mládí (pokud se zráním mění)
velmi vhodné digitální foto
sběr a zpracování materiálu
po příchodu z terénu, neurčujeme-li ihned (a někdy i přesto), je třeba
pořídit podrobný popis:
fotografie (nebyla-li pořízena již v terénu) - u digi pozor na vyvážení bílé!
zbarvení celé plodnice (pokud možno pozorovat ± na denním světle!)
barva a barevné změny dužniny na řezu, příp. povrchu plodnic po otlačení
sběr a zpracování materiálu
v ideálním případě barevný kód podle barevné stupnice - chromotaxie
Ridgway R. (1912): Color Standards and Color Nomenclature. – Washington, D.C.,
published privately (by the author). 43 pp + 53 color pls.
Kornerup A. et Wanscher J.H. (1967): Methuen Handbook of Colour. Second
edition. Methuen Co., London. 243 pp + 30 two-page color plates.
Munsell soil color charts, 1988 (205 barev)
Küppers H (2003): Du Mont’s Farbenatlas. (5500 barev)
„Munsell“ 1988
sběr a zpracování materiálu
Küppers 2003
sběr a zpracování materiálu
podrobný popis:
chuť (ochutnávaný kousek vyplivnout!)
a vůně
morfologický popis (ideální
kresba/ateliérová fotografie)
sběr a zpracování materiálu
přítomnost vela (často nutno sledovat mladé plodnice!)
výtrusný prach - několik hodin nebo nejlépe přes noc nechat klobouk
položený na bílém papíře nebo na sklíčku, otisk lze přiložit k položce
(ideální k měření spor - jen zralé)
konzervace a uchovávání materiálu
sušení
v sušičce (klasická kuchyňská sušička na ovoce) nebo na zdroji tepla při
teplotě max. 50 °C, ideálně 30-40 °C
- větší houby rozkrojit (lépe schnou a vejdou se do sušičky)
- usušit zcela do sucha (pozor u masitějších druhů a chorošů!), pak krátce
vystavit vyšší vzdušné vlhkosti (plodnice poněkud „zvláční“)
- uložit do novin či igelitových sáčků se zipem a do herbářové obálky
s etiketou:
• jméno
• lokalita
• stanoviště
• datum
• sběratel
variantou je též sušení pomocí
silikagelu (drobné plodnice)
konzervace a uchovávání materiálu
výhody: skladnost, trvanlivost, snadná příprava
nevýhody: změna tvaru a barvy plodnic
 používáno zejména pro vědecké sbírky
sušení
sušené položky náchylné k poškození plísněmi (při zvlhnutí) a hlavně
hmyzem (brouci, moli) - zvláště citlivé jsou některé jednoleté choroše
(Trametes, Pycnoporellus), lošákovité houby, holubinky a ryzce, některé
hřiby aj.  nutná dezinsekce!!! (alespoň 1x ročně, poprvé hned po
usušení):
- hluboké podmrazení – několik dní při teplotě -30°C a nižší
- plynování – CS2 (silně jedovatý), příp. tablety proti hmyzu (Invet apod. menší
sbírky)
ideální kombinace obou metod
konzervace a uchovávání materiálu
konzervace v tekutinách
- základem většiny používaných roztoků formaldehyd, ledová kyselina
octová, glycerol a etanol
- několik dní máčet v roztoku, pak umístit do skleněného nebo PE válce
výhody: plodnice drží tvar
nevýhody: náročné na prostor, obtížný transport, změna barev, tekutiny
nutno doplňovat
 používáno zejména pro expoziční účely
kryosikace (lyofilizace)
- sušení za velmi nízkého tlaku a teploty (~ve vakuu - vakuové vymrazování)
- materiál nutno udržovat v suchém prostředí (snadno znovu vlhne)
výhody: výborně zachována barva a zejména tvar plodnic
nevýhody: velké (zejména počáteční) náklady, rel. prostorová náročnost,
nutno uchovávat v absolutním suchu
 užíváno zřídka