Inovace a rozšíření výuky zaměřené na problematiku životního prostředí na PřF MU (CZ.1.07/2.2.00/15.0213)
spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Příčiny environmentální krize
Řešení env. krize – env. etika I
Environmentální krize → patologický vztah člověka ke
(svému) životnímu prostředí
- nesoulad mezi stupňujícími se hmotnými požadavky lidí a
postupně vyčerpávanými a ničenými zdroji
Podoby environmentální krize
- vyšší frekvence lokálních konfliktů
- války o přírodní zdroje
- neschopnost řešit katastrofy
jako záplavy, zemětřesení atd.
Příčiny environmentální krize
Environmentální krize → patologický vztah člověka ke
(svému) životnímu prostředí
- nesoulad mezi stupňujícími se hmotnými požadavky lidí a
postupně vyčerpávanými a ničenými zdroji
Podoby environmentální krize
- vyšší frekvence lokálních konfliktů
- války o přírodní zdroje
- neschopnost řešit katastrofy
jako záplavy, zemětřesení atd.
Příčiny environmentální krize
• Orientace na malou sociální skupinu zájem
o dopad na přírodu či jinou společnost?
• Orientace na krátký časový horizont
- maximálně jednotky let
• Význam smyslových zážitků
- zprostředkovaná informace postrádá kvalitu
• Jednoduché lineární myšlení
x složitost environmentálních problémů
• Selektivní uchovávání zážitků
- na co rádi vzpomínáme?
Fylogenetické určení chování
Chování člověka určeno
I) Intuicí – fylogenetický i typicky lidský základ
II) Rozumem
• Transgrese
= opak reprodukčních pudových aktivit člověka
- přesah aktuálního bytí člověka, dává další smysl lidskému životu
- hodnotou je i samotný výkon těchto činností
- dosažení cíle nevede k ukojení potřeby, ale stimuluje novou
Transgrese k: věcem, lidem a společnosti, k sobě, k symbolům
- příčina nebo možnost řešení environmentální krize?
Typicky lidský základ chování
Řešení environmentální krize
Environmentální krize → patologický vztah
člověka ke (svému) životnímu prostředí
„Teprve na základě převahy myšlení a moci tím umožněné technické civilizace se
jedna forma života, člověk, dostala do situace, kdy ohrožuje všechny ostatní (a tím
také sebe)“ (Jonas, 1997)
„Žijeme ve světě umělých věcí, v betonových kobkách vybavených výplody lidského
umu, které nemají jiný smysl a hodnotu, než aby sloužili člověku.
Strom si roste sám, veverka žije vlastním životem, avšak stůl, lampa,
psací stroj, remoska, to všechno by bylo jen haraburdí, kdyby tomu
nedával smysl a hodnotu lidský zájem.
Samozřejmě, absolutně vzato, je to zcela iluzorní, avšak čistě
zkušenostně není divu, že člověk obklopený věcmi jen k jeho
službám získává dojem, že on je zdrojem všeho smyslu a vší hodnoty.
V jeho umělém minisvětě tomu totiž tak je“ (Kohák, 2002)
Usměrnění vývoje společnosti ?
Environmentální etika
Environmentální ekonomie
Koncepce trvale udržitelného vývoje
Environmentální legislativa
Hodnotové postoje jednotlivců
Env. etika
legitimizuje
změny
vedoucí ke
zlepšení
vztahu
člověka k ŽP
Etika
- soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat ve vztahu k bližním
- dobré/špatné?
- měli/neměli nějak chovat?
- nutno se rozhodnout → zde pomáhá etika
- naznačuje, jakým chováním se dobereme optimálního výsledku
Morálka - oblast lidského jednání pozorovatelná z hlediska etických hodnot
(rozlišování dobra a zla atd.)
- etika domýšlí důsledky morálního chování
Problém – záleží výhradně na našem rozhodnutí,
zda se budeme chovat dle toho, co
jsme si rozumově definovali jako dobré!
Svět hodnot X svět faktů
- etika se zabývá světem hodnot (má být) x věda se zabývá světem faktů
(je)
- svět faktů – popisný (auto je modré, kopl jsem do dveří, ag=9,83 m/s2 atd.)
- svět hodnot – otázky typu „měl jsem to udělat“ či „jak se nesmíme chovat“
- hodnota – koncepce žádoucího; čeho si ceníme
Kdo nám řekne, co „má být“, jaké jednání „je správné“?
- Autorita (dogma) – např. Bible, vládce, rodiče...
- Konvence – např. zákony, tradice...
- jak se ale rozhodnout, není-li autorita?
- Zlaté pravidlo – „Nečiň jiným to, co nechceš aby oni činili tobě“
- Kategorický imperativ (Immanuel Kant) – „Jednej tak, aby se vzorec
tvého chování mohl stát všeobecným vzorem (zákonem)“
Potřebujeme vůbec etiku?
- do určitého období nebyla potřeba
Kmenová společnost
- otázka hodnot a pravdy se vůbec neřešila – vše dané
- etika jako hledání odpovědí na otázky správnosti → zbytečné
- co šaman pravil, tak to bylo
→ zcela jiný styl uvažování, než známe dnes
- proč se netázali po správnosti?
Konec kmenové společnosti
- kontakt s jinými společnostmi – konec světa samozřejmých hodnot
- zjištění, že hodnotový svět je různý
Vznik etiky – při vymanění se z bezproblémového světa mýtů
Vznik env. etiky – při vymanění se z bezproblémového vztahu s přírodou
Zlé/Zlo (v mravním významu)
- kritéria pro hodnocení, „jak špatné něco je“?
- úmysl
- dopad
- aktivní/pasivní
- blízkost dotčených osob
- seřaďme, co je nejhorší a co méně:
nezastavit u havárie
x
obelhat člověka
x
nezaplatit daně
Zlé/Zlo (v mravním významu)
- kritéria pro hodnocení, „jak špatné něco je“?
- úmysl
- dopad
- aktivní/pasivní
- blízkost dotčených osob
- seřaďme, co je nejhorší a co méně:
nezastavit u havárie
x
obelhat člověka
x
nezaplatit daně
- hodnocení špatnosti závisí na okolnostech
- kontext hodnotu činu absolutizuje
Moralizování
- vynášení hodnotového soudu
bez znalosti/zvážení kontextu
Dobro/Dobré (v mravním významu)
- otázky po dobru/dobrém jsou ústředními otázkami etiky
Co je „dobré“?
- např. „dobré je to, co je slastné“ ≠ „vše slastné, je dobré“
- Hedonizmus – dobré je dosahování slasti
- např. „dobré je to, co je užitečné“ ≠ „vše, co je užitečné, je dobré“
- Utilitarizums – dobré je to, co je užitečné pro největší počet lidí
→ dobro nelze empiricko-popisně definovat (jedná se o jednoduchý pojem)
→ dobro lze plně postihnout jen naší intuicí (Intuitivizmus)
- pokud tedy lze dobro postihnout pouze naší intuicí, lze pak s pojmem
dobra/dobrého v praxi (např. diskuzi) smysluplně operovat?
- ano, pokud si ho definujeme (= rezignace na plný význam pojmu dobrý)
Možnosti definování dobrého
- konvencí
- dogmatem
Logika etické argumentace
- charakteristický typ argumentace v oblasti etiky → reálných situacích života
- tvrdíme-li: „to se má udělat či tak se má chovat“ → svět hodnot
- logicky správně nelze odvodit imperativní (tj. co bychom měli dělat) závěry ze
souboru výhradně deskriptivních předpokladů (= holá fakta)
- za podmínek, že tento soubor předpokladů obsahuje alespoň jeden předpoklad
imperativní → logicky lze imperativní závěr odvodit
- vlastní morálního usuzování musí obsahovat 3 kategorie:
1) imperativní předpoklad
2) deskriptivní předpoklad
3) imperativní závěr (důsledek)
př.: ad 1) Živé organizmy nesmíme zabíjet (= hodnota života)
ad 2) Mouchy jsou živé organizmy
ad 3) Mouchy nesmíme zabíjet (= ctíme hodnotu života)
- praktické rozhodování → mnoho imperativních předpokladů
- v diskuzích často není imperativní předpoklad zmíněn, avšak ho lze často
automaticky předpokládat
Environmentální etika
etika - soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat ve vztahu k bližním
env. etika - soubor pravidel, jak by se měl člověk chovat k životnímu prostředí
Potřebujeme environmentální etiku? ANO
- vztah člověka k ŽP zproblematizovaný
- odcizení + 3 faktory – jsme početní, mocní a nároční
Vývoj odcizování člověka životnímu prostředí (přírodě)
I. lovecko-sběračský vztah
- lovec - sběrač život nemanipuluje, žije s údivem a s bázní,
a přijímá, co mu „matka“ příroda poskytuje
- člověk prožívá pocit vlastní malosti a nekonečné moci přírody
II. pastevecko-zemědělský vztah
- zemědělec už není jen pasivním příjemcem z nevyzpytatelné
přírody. Zůstává ale na přírodě zjevně závislý.
- příroda partnerem = spolupráce. Závislost míšena s prvkem péče.
III. řemeslnicko-trhovecký vztah
- závislost městského člověka na přítoku pitné vody či odvozu odpadu
- izolační vrstva dělby práce brání vědomí přímé závislosti
Odcizení člověka ŽP (přírodě)
IV. vztah výrobců - konzumentů
- neuznává vlastní dobro přírody, jen nekonečný nárok
konzumenta na konečný svět → environm. krize
- představa, že jediným smyslem života (takřka
morální povinností občana) je hromadit a spotřebovávat
stále více hmotného majetku
- povědomí přírody jako primárního zdroje veškerého
materiálního zabezpečení je již velmi potlačeno
Konzumerizmus
- životní postoj, který předpokládá:
1) smyslem všeho lidského konání
je stupňování hmotné spotřební úrovně
2) hlavním smyslem státu je umožnit toto stupňování
3) vzestup spotřeby automaticky vyřeší všechny problémy,
společenské i osobní, a zaručí blíže nedefinované „štěstí“
http://nemejc.blog.idnes.cz/c/31361/Jak-je-to-s-tou-konzumni-spolecnosti.html