1 ZÁKLADY REGIONÁLNÍ GEOGRAFIE Ivan Andráško 2 3 Regiony, regionální... nárůst popularity politika, ekonomie, veřejná správa, média,... „Evropa regionů“ regionální rozvoj regionální politika regiony soudržnosti marginální regiony „Události v regionech“ (Česká televize) atd. Regiony na internetu vyhledávač google.cz (23. 2. 2010; 23.2.2013) pojem – počet odkazů region – asi 545 000 000; 601 000 000 regionální – 4 740 000; 32 200 000 regional – 289 000 000; 209 000 000 regionální geografie – 101 000; 615 000 regional geography – 3 240 000; 17 600 000 4 5 Postavení geografie a geografů? Regionální geografie – první pohled Příklady názvů (regionálně)geografických studií: Analýzy populačního vývoje ve venkovských sídlech pohraničních regionů Problematika hodnocení regionálních rozdílů Analýza trhu práce v brněnském regionu Metody a přístupy regionálně geografické syntézy 6 Regionální geografie – první pohled Regionální aspekty akceptace nových stran na české politické scéně Vývoj a současný stav regionální struktury a regionálních disparit v Čechách Regionální specifika věkové struktury obyvatel Jižní Moravy ... 7 Regionální geografie – složený pojem region, regionální geografie regionální geografie – geografické hledisko uplatňované v regionálním měřítku „základy regionální geografie“ - základní otázky: co je to region? (co je to „regionální“ a další navazující otázky) co je to geografie? 8 Geografie – výběr starších pohledů, definic starší práce – zeměpis, později geografie Zeměpis je nauka podávající nám popis Země :) (Ottův slovník naučný 1908) Zeměpis je věda, která studuje zjevy akčního pole povrchu zemského (Kunský 1935) Zeměpis, geografie, podává ucelené vědomosti o Zemi, zejména o jevech a dějinách určujících současný stav zemského povrchu (Vitásek 1947) 9 Geografie – výběr starších pohledů, definic Zeměpis je přírodní věda, podávající ucelené vědomosti o Zemi jako o zvláštním tělese vesmírném, na jehož rozmanitě utvářeném povrchu vzniklo vzájemným působením mnoho přírodních jevů, velké jevisko života, řeší problémy rozšíření tohoto života, zejména rozšíření člověka na Zemi a jeho vztahy k přírodě (Vitásek 1948) 10 Geografie – výběr starších pohledů, definic Zeměpis – na základě porovnání všech přírodních jevů a člověka porozumnět jevům, vyskytujícím se v zeměpisných oblastech (Kunský 1960) Zemepis, geografia, je věda o rozložení a vzájemných vztazích přírodních a společenských jevů zkoumaných podle oblastí povrchu zemského (Príručný slovník náučný 1967) 11 Region, regionální některé definice – pojmy jako „zeměpisné oblasti“, „oblasti povrchu zemského“ jsou to regiony? slovník cizích slov (80. léta): region – prostředí, krajina, okrsek, oblast, místo, okruh regionální – vyskytující se v určitém kraji, vztahující se k určité oblasti, krajový, oblastní 12 Region, regionální region – oblast (území) zemského povrchu, (navenek) odlišené a (vnitřně) jednotné vzhledem k specifické charakteristice nebo souboru kritérií (A modern dictionairy of geography 2001) 13 Region, regionální regiony a jejich výzkum – téma vyznačující se (nejen) v minulosti širokou diskuzí a pluralitou názorů pojmy „region“, „regionální“ - v různých pracích v různém smyslu pluralita teorie a metodologie různé členění, klasifikace regionů různé způsoby, postupy vyčleňování regionů 14 15 Zdroj: www.dpiw.tas.gov.au 16 Zdroj: http://ecosys.cfl.scf.rncan.gc.ca 17 Zdroj: www.visittobulgaria.com Základy regionální geografie vývoj RG současná pozice RG definice základních pojmů klasifikace regionů reg. hierarchie vnitřní struktura regionu reg. taxonomie reg. taxonomické metody 18 Vznik a vývoj regionální geografie 19 Regionální geografie od počátku nedílná součást geografického pohledu na svět je obtížné určit, co v rámci vývoje geografie můžeme považovat za osobitně „významné“ pro rozvoj regionální geografie geografie – do značné míry začínala jako regionální geografie (poznávání a opis území, částí zemského povrchu) 20 Regionální geografie - počátky charakter – zejména deskriptivní často málo systematický postup, spíše uplatňování subjektivních vněmů, preferencí výstupy nebyli ucelené, porovnatelné (částečně) prostorově omezené znalosti malý důraz na vysvětlování („proč?“) 21 Regionální geografie - počátky do jisté míry – geografie tak stará jako lidstvo samo (ve smyslu poznávání a popisu prostředí a prostorové lokalizace událostí v něm) mapy – starší než písmo jeskyně, prehistorické kartograf. náčrty sev. Švýcarsko – kostěné destičky město Gašur (Ga – Sur, povodí Eufratu) – hliněná deska s mapkou řeky Eufrat (2500 p.n.l.) Mezopotámie, Egypt, Babylon, Kartágo Řecko, Řím 22 Starověk Řecko – 7. – 6. st. p.n.l – mořeplavci a zároveň kulturně vyspělý národ – podmínky pro rozvoj (nejen) geografie kolébka vědy milétská škola – Thales, Anaximandros, Anaximenes – také „geografické“ poznatky všichni velcí badatelé té doby více nebo méně participovali na rozvoji geografického poznání 23 Starověk Hekataios Demokritos Herodotos Aristoteles Eratosténes Strabón Ptolemaios 24 Hekataios počátky „samostatné“ geografie (vyčleněné ze starořecké filozofie) velký cestovatel práce Popis země („Zeměpopsání“) - později zřejmě Eratostenes odvodil název Geografie ucelené dílo o zeměpisných znalostech opravil a doplnil Anaximandrovu mapu světa 25 Demokritos první zmínka o Indii – podle poznatků a správ od jiných cestovatelů spojil obecnou koncepci o stavbě Země s konkrétním studiem jednotlivých oblastí 26 Herodotos komplexnejší geografický pohled reliéf, půda, rostlinstvo, kultura, způsob života atd. rozdíly v „hospodářské specializaci“ zaměření geografického poznávání na obydlené části souše (oikumena) Evropa, Asie a Libye (Afrika) zřejmě nejvýraznější představitel regionální geografie ve starověku 27 Aristoteles zabýval se klimatickými faktory a jejich dopady na lidskou společnost 28 FrigidFrigid TemperateTemperate TorridTorrid Zdroj: © Dr. Jean – Paul Rodrigue Eratostenes zakladatel moderní kartografie 29 Zdroj: © Dr. Jean – Paul Rodrigue Strabon považován za jednoho z nejvýznamnějších geografů starověku dílo Geografika (17 svazků) znalosti o všech známých krajinách světa ale i otázky geografie jako vědy, resp. teorie regionální geografie zdůrazňoval význam (regionálního) zeměpisu význam pro oblast společenskou, hospodářskou, politickou,... koncepce „chorologie“ (science of place, prostorová diferenciace) 30 Ptolemaios soupis populace, zdrojů... zdokonalil souřadnicový systém – navázal na Hipparcha (zavedl zeměpisnou šířku a délku) požadoval, aby mapa byla založena na bodech, jejichž zeměpisná délka a šířka je známá jeho mapa je považována za nejpřesnější až do období „velkých objevů“ zřejmě první použil názvů poledník a rovnoběžka (i když koncept už u Eratostena) Kaspické moře - uzavřené 31 32 Zdroj: http://kids.britannica.com Středověk Evropa – všeobecně úpadek vědy (dočasný) pozorování a analýzu nahradil ortodoxní pohled, církevní autority T -O mapy světa 33 Etymologiae of Isidorus, 12th Century Zdroj: © Dr. Jean – Paul Rodrigue 34 cca 1030 nl Zdroj: © Dr. Jean – Paul Rodrigue Středověk přesto ne úplný a pouze dočasný úpadek Irsko – mniši – cesty kolem dneš. území VB Vikingové – 9., 10. st. - plavby – Island, Grónsko, 1000 – Leif Erikson – Vinland (New Foundland) Marko Polo (Čína, 13.st.) 35 řecké (římské) geografické vědomosti – převzala Byzantská říše (Konstantinopol) a Arabové (nedosáhli ovšem „starořecké“ úrovně geografického poznání): hodně cestovali (obchod, výboje) Sulejman (9. st.) – Indie, Čína Ibn Jakub – Evropa, popis Prahy Ibn Batuta – považován za největšího cestovatele středověku Al Idrisi – korekce nedostatků v mapách – navigátorská škola na Sicílii – schopnosti Benátčanů, Portugalců... 36 Období velkých geografických objevů zejména 15. a 16. st. „znovuobjevení“ poznatků a díla Ptolemaiova Gerardus Mercator – mapa s velkým významem pro lodní navigaci objevování nových krajin, území 1492 – Kolumbus (Karibik) Cabot, Amerigo Vespucci, Vasco de Gama, Magalhaes, Francis Drake Název prezentace v zápatí 37 Období velkých geografických objevů obrovské množství nových poznatků objevení potřeby systematického zatřídění znalostí a tvorby map (rozvoj kartografie) – zpětný dopad na objevování nových území Abraham Ortélius – atlas „Theatrum orbis terrarum“ 38 39 16.st. Zdroj: © Dr. Jean – Paul Rodrigue 40cca 1700 Zdroj: © Dr. Jean – Paul Rodrigue „Domácí“ prace souvislý zeměpisný obraz Moravy – Jan z Doubravy (1541) opis Brna a jeho okolí – Tomáš Jordán (1580) 41 Bernhard VARENIUS dílo Všeobecná geografie (Geographia generalis 1650) – prví velká syntéza geografie od antiky odlišoval obecnou geografii (jevy zemského povrchu) a speciální (regionální) geografii myšlenkově zdůvodnil jejich propojení 42 Bernhard VARENIUS • systematika regionálněgeografických popisů – poloha, rozloha, relief, hydrografie, rostlinstvo, nerosty, obyvatelstvo, obchod atd. • základní myšlenky – přetrvávají dodnes • dílo, které respektoval a při svých přednáškách používal I. Newton 43 Závěrečné poznámky k úvodní části „dichotomie“ geografie už od starověku vztah mezi „všeobecnou, systematickou“ geografií a „speciální, regionální geografií“ Hekataios, Herodotos, Strabon – spíše regionální geografie Eratosténes, Ptolemaios – spíše systematická geografie 44 Závěrečné poznámky k úvodní části Ptolemaios (velká autorita) – odlišuje „geografii“ a „chorografii“. tj. navrhuje RG „vyčlenit“ z geografie Varenius – myšlenkově zdůvodnil postavení regionální geografie jako integrální součásti geografie dnes to převážně bereme jako samozřejmost 45 Závěrečné poznámky k úvodní části poznatky cestovatelů, popisy vzdálených krajin, nízká úroveň všeobecných znalostí – imaginativní geografie formování „tradičního“ vnímaní různých částí světa („regionální stereotypy“) např. orient, orientální – vzálená, „hraniční“ oblast, mystérium, nebezpečí, erotika, zakázané... arktický – odlehlost, opuštěnost, osamnění, extrém... 46 Vývoj regionální geografie (18. st. - současnost) 47 od starověku regiony sehrávaly klíčovou roli v geografickém bádání – nástroj pro popis, zběr dat, prostorovou projekci 17. st. - Bernhard Varenius – Geographia Generalis – základní „příručka“ geografie na dalších 150 let (do angl. přeložil Isaac Newton) rozdělení speciální geografie (unikátní charakter) a všeobecnou geografii (zákonitosti, zobecnění, teorie) 48 18. století (dále) vzrůstá zájem o regionální poznatky a práce především souvislost s možnostmi jejich praktického využití (úřady, politici, obchod, armáda...) „komerční“ směr v regionální geografie (Bašovský, Lauko 1990) – státověda, nauka o státech Anton Fridrich Büsching – Erdbeschreibung E. Totzen (1785) – Einleitung in die allgemeine und besondere europäische Staatekunde – poloha států, přírodní podmínky a jejich vlyv 49 18. - 19. století všeobecný rozvoj vědeckého poznávání, významný rozvoj, ale zejména vliv filozofie postupné zmapování všech koutů světa (kromě Antarktidy) zdokonalování přístrojů, způsobů měření, záznamu dat (statistické metody) 1821 – Paříž – první geografická společnost 1830 – The geographical journal 1853 – Zeitschrift für allgemeine erdkunde 1852 – NY – Bulletin of the American Geographical Society 1886 – Zeměpisný sborník 50 18. - 19. století „novodobá“ geografie (i regionální) Alexander von Humboldt a Karl Ritter Humboldt – zejména fyzická geografie Kozmos – syntéza geografických poznatků 1811 – Essai politiques sur le Royaume de la Nouvelle Espagne (regionálně-geografické zaměření, střední a jižní Amerika) 51 Karl Ritter (1779 - 1859) považován za zakladatele novodobé regionální geografie geografii chápal jako nauku o prostorech a jejich obsahu 1818 – Erdkunde (19 sv.) zdůrazňoval srovnávání a syntézu faktů prostřednictvím regionálního přístupu úkol geografie – poznání celkového charakteru území – srovnávací studie by pak vedly ke generalizaci základních poznatků 52 Karl Ritter (1779 - 1859) v jeho pracech – jednoduchý faktografický popis, ale i snaha o pochopení a objasnění jevů a faktů ve vzájemných souvislostech v jeho přístupu – orientace na člověka (antopocentrické hledisko, antropocentrizmus) 53 Friedrich Ratzel navázal na Rittera zakladatel antropogeografie a politické geografie autor regionální geografie Německa (1879) – dlouhodobý vzor pro regionálně-geografické práce zdůrazňoval pohled na geografické prostředí jako na komplex jevů – potřeba částkových i celkových syntéz 54 Ferdinand Richthofen definoval geografii jako chorologickou vědu, která vysvětluje a opisuje strukturu zemské kůry, rostlinného a živočišního světa a také sféru života a působení člověka monografie Číny (6 dílů) 55 „Domácí“ prace J. K. Hoser – monografie, jedna z nejlepších regionálních prací habsburské monografie Alojz Vojtěch Šembera – monografie o Boskovicích (1836), o Vysokém Mýtě (1845), o Olomouci – vlastivědný charakter 56 konec 19. a zač. 20. st. další významná kvalitativní změna v regionální geografii „klasický“ věk regionální geografie „nástup“ francouzské školy 57 Jacque Elisse Reclus cyklus monografií vlastní koncepce charakteristická šířkou rozhledu, tvorbou „všeobecného geografického obrazu“ propojení údajů a informací fyzické, historické, ekonomické, politické geografie, demografie, etnografie životní prostředí chápal jako kombinaci nejen přírodních, ale i společenských (dynamických) elementů 58 Paul Vidal de la Blache (1845 - 1918) označován také za zakladatele moderní francouzské geografie kniha Tableau geographique de la France (1903) geografický obraz Francouzska myšlenka místního životního stylu („genres de vie“) region – chápal jako jeden celek zdůrazňoval unikátnost území 59 Paul Vidal de la Blache (1845 - 1918) vycházel z analýzy obrazu krajiny - výsledek komplikovaných vztahů spektra přítomných elementů (včetně člověka jako elementu s největším vlivem na fyziognomii krajiny) důležitý byl historický aspekt vztahů mezi člověkem a přírodním prostředím zdůrazňoval element komplexnosti a dynamičnosti – vliv na regionálněgeografické výzkumy a práce až do současnosti 60 Paul Vidal de la Blache (1845 - 1918) povšiml si variace životního stylu, místní kultury na území s malými rozdíly klimatu – napadl environmentální determinimus a uvedl posibilismus zanechal v regionální geografii hlubokou stopu a významně ovlivnil (některé) další regionální geografy zasloužil se o zdůraznění postavení regionální geografie, region – jako objekt výzkumu „klasický“, základní pohled na regiony a jejich výzkum, významný vliv i na ČS geografii (až do současnosti) 61 Camille Vallaux – Les sciences geographiques (1929) – výzkumným polem regionální geografie je hraniční oblast mezi fyzickou, humánní a ekonomickou geografií Norbert Krebs – region chápal jako syntetický celek, který má vazby se sousedními regiony, rozvinul srovnávací (komparativní) metodu 62 Alfréd Hettner (1859 - 1941) významný příspěvek k teorii a metodologii RG stotožňoval geografii s regionální geografií konečným cílem má být dělení Země na krajiny a jejich důsledné poznání zavedl systematiku v regionálních monografiích (hettnerovské schéma regionální geografie) komplexní analýza regionů podle jejich jednotlivých součástí (přírodní podmínky – geologie, reliéf, atd. - až po člověka – hospodářství, kultura) – syntéza jako největší síla geografie 63 ČS autoři ovlivněni trendem v regionální geografii zač. 20. st Dvorský – 1914 – monografie malé vysokohorské obce Jiří Král – Svidovec, Boržava František Říkovský – Slovenské Krušnohoří František Koláček – Československo (1934) Jan Hromádka – Zemepis Oravy, Zemepis okresu Bratislavského a Malackého, Všeobecný zemepis Slovenska, Zemepis ZSSR 64 Územní diferenciace (areal differentiantion) v anglo-americké geografii – škola zaměřená na územní diferenciaci (areal differentiation), resp. chorologii, regionální popis vrchol zřejmě mezi světovými válkami dozvuky determinismu, posibilismus, slabý důraz (ústup) na teorii 65 Richard Hartshorne (1899 - 1992) 1939 – The Nature of Geography Hettnerův žák regionální geografii chápal jako „jádro“ geografie „cílem“ geografie je syntéza – integrace analýz různých jevů vyskytujících se v jedinečných kombinacích na různých místech regiony umožňují analýzu humánně- i fyzickogeografických objektů, jevů, poznatků regionální geografie „překračuje“ omezení parciálních disciplin 66 Richard Hartshorne (1899 - 1992) protože množství jevů je obrovské – je potřeba studovat spíše malé, vnitřně relativně homogenní regiony ty pak vytvářejí „mozaiku“ - zahrňuje větší území z hlediska geografie jako vědy: základem je empirismus – základem jsou fakta a pozorování teorie a zobecnění nejsou důležitá týká se to i „vysvětlujících“ procesů 67 50. léta 20. st. • ostrá kritika Hartshornovy koncepce • zdůraznění postavení teorie, interpretace faktů, vysvětlení, relevantnosti dat, abstrakce … • pozorování si vyžaduje interpretaci a ta si vyžaduje teorii • vrůstající vliv positivismu (později „kvantitativní revoluce“) 68 Nástup positivismu Frederick Schaefer – Hartshornova koncepce je naivní, nedospělá... otevření otázky „geografie idiografická vs. geografie nomotetická“ prosazování nomotetického přístupu všechny aspekty jednoho místa vs. jeden aspekt všech míst od konkrétního k abstraktnímu od indukce k dedukci od zájmu o specifické k hledání univerzálního 69 „Ústup“ regionální geografie ústup od konceptu chorologie, územní diferenciace změna geografie jako takové od geografie se zájmem o regiony bez vysvětlujících zákonitostí ke geografii „posedlé“ teorií 70 80. léta 20. st. - oživení nástup nových škol geografie (různá východiska, filosofická hlediska atd.) do popředí postmodernismus obnovení zájmu o regiony, regionalizaci (zejména VB) 71 80. léta 20. st. - oživení „diskuze o lokalitách“ nová témata (nerovnoměrný vývoj, regionální rozvoj...) důraz i na teorii rozdílnost (těch samých) jevů a procesů v různych oblastech – zdůraznění lokálního kontextu žádný (sociální) proces neprobíhá na různých místech uplně stejně „kde“ se to stane, ovlivní to „jak“ se to stane 72 Závěrečné poznámky regionálně-geografický pohled dominoval v geografii od přelomu 19. a 20. století do (přibližně) 50. let 20. st. později ostrá kritika „klasický pohled“ - geografie by měla studovat regiony tradičním způsobem – vývoj v čase, analýza územní diferenciace, popis specifického (unikátního, neopakovatelného) v daném regionu (stát, okres, nížina atd.) i přes kritiku v 50. letech – dlouhodobý „odkaz“ pro geografii 73 Hlavní nedostatky „klasické“ regionální geografie připisování výjimečného postavení v rámci geografie přílišná pozornost věnována individuálnímu, unikátnímu, nedostatečná pozornost věnována širším prostorovým vztahům a generalizaci nedostatečně rozvinutá teorie, koncepce regionu není dostatečně teoreticky podložená („počet různě vymezených hranic pro jeden daný region je druhou mocninou množství konzultovaných geografů“) 74 Hlavní nedostatky „klasické“ regionální geografie zdůrazňování popisu místo vysvětlení subjektivní povaha regionálně-geografického studia – vágní definice vedou k subjektivní interpretaci nedostatečná pozornost věnována percepci a identitě (nenavázala na fr. školu) další 75 RG – současnost (?) RG se pořád trošku „hledá“ - vychází z klasických základů, ale snaží se některé základní prvky inovovat a překonat dříve kritizované nedostatky uplatnění u nových, aktuálních problémů stále zůstává důležitou součástí geografického studia studium identit, společenské nebo symbolické konstrukce prostoru (Paasi, Chromý,...) 76 RG – současnost (?) objevují se nové metodologické přístupy, např. v rámci tzv. realistické geografie Pudup (1988) - „rekonstruovaná regionální geografie“ společenské, kulturní a ekonomické otázky obsahující regionální diferenciaci jako centrální dynamiku výzkumu (Pavlínek 1993) konec RG? (konec regionů, prostoru?) 77 Objekt a předmět (regionální) geografie 78 Objekt a předmět studia rozlišujeme (Demek, Mičian): objekt – nezávisí od pozorovacího subjektu, ta část „objektivní reality“, reálného světa, kterou se věda (disciplína) zaobírá předmět (aspekt, hledisko) – vlastnosti, vztahy, zákonitosti objektu – to co na objektě studujeme, určuje pozorovací subjekt, často ovlivněn požadavkami praxe jeden objekt může studovat více vědných disciplin, každá může mít svůj vlastní předmět dnes už není nevyhnutné hledisko, spíše pro základní interpretaci 79 Objekt geografie a regionální geografie objekt geografie – krajinná sféra Země (geografická sféra) krajinná sféra – složitý hybridní časově-prostorový, látkově-energetický a informační systém skládá se z: vrchní části litosféry společně s reliéfem, spodní části atmosféry, hydrosféry, pedosféry, biosféry a socio-ekonomické sféry (lidská společnost a produkty její aktivity v prostorových strukturách) vzájemných vztahů mezi všemi sférami 80 Objekt geografie a regionální geografie intenzita vztahů a prolínání geosfér - zejména u zemského povrchu proto častý názor – objektem geografie je zemský povrch (trojrozměrná zóna, sféra částečného průniku a intenzivního ovlivňování všech geosfér) krajinná sféra – dělení na fyzickogeografickou sféru (objekt fyzické geografie) a socioekonomickou sféru (objekt sociální, socioekonomické, humánní geografie) kde je regionální geografie? jaký je její objekt? 81 Objekt a předmět regionální geografie RG má v rámci geografie samostatný objekt a předmět zkoumání (Wokoun 1984) - ! (opravdu?) tradiční, „klasický“ pohled – objektem regionální geografie je REGION „individuální a nezaměnitelné části krajinné sféry různé hierarchické úrovně“ - územní komplexy – regiony (Wokoun 1984) 82 Objekt a předmět regionální geografie to by (ale) znamenalo, že region je „objektivně“ existující entitou názor, kt. je diskutován, částečně odmítán, ale i dlouhodobě (přímo i nepřímo) „prosazován“ 83 Objekt a předmět regionální geografie většinou se přirozeně uvažuje „totální“ region (příroda, lidé...) - něktěří pak označují RG za „totální“ geografii (diskutabilní názor) problém – chybí všeobecně přijímaná definice regionu – regionální geografové nejsou schopni uspokojivě a souhlasně definovat region (a budou-li kdy...) s termínem region se pracuje v různých kontextech 84 Objekt a předmět regionální geografie Předmětem regionální geografie je výzkum zákonitostí regionální diferenciace krajinné sféry (Wokoun 1984) Předmětem regionální geografie je studium vzájemných vztahů mezi přírodou, lidskou společností a jejími aktivitami, odhalení zákonitostí formování a fungování regionálních systémů a zákonitostí teritoriální diferenciace geografické (krajinné) sféry (Bašovský a Lauko 1990) 85 Definice a interpretace regionální geografie dlouhodobý vývoj přesto – chybí jednotný názor, širší konsenzus – naopak značná pluralita názorů, pohledů... to platí i (nebo zejména) pro obsahovou interepretaci a definování regionální geografie souvislost s problematikou definování a chápaní objektu, terminologií, filozofickými a teoretickými východisky 86 Různé způsoby chápaní regionální geografie (Lauko 1982) RG ne jako věda, ale jako výzkumná metoda, výzkumný směr – spíše směr výzkumu, uplatňovaný v různých disciplínách (je možné zaměnit vědu a metodu?) RG jako organizační forma sjednocování různých informací o krajině – základem jsou systematické výzkumy, zahrnující tak přírodní prostředí i lidskou společnost – snaha o překlenutí omezení vyplývajících z duality geografie (odepření vědeckosti? „encyklopedie“ vs. vztahy, vazby, interakce) 87 Různé způsoby chápaní regionální geografie (Lauko 1982) RG v dualistickém vymezení – fyzická a sociální (humánní) RG (prohlubování duality vs. komplexněsyntetizující charakter RG?) RG jako prioritně idiografická věda – zaměření na individuální regiony, konkrétní území, absence teorie (překonaný názor?) 88 Různé způsoby chápaní regionální geografie (Lauko 1982) RG jako empirická věda, odtržená od teorie – teorie může představovat základ pro empirickou verifikaci na konkrétním příkladu – území jako „laboratoř“ (další prohloubení rozporu geografie idiografická vs. nomotetická? Lauko: „Výzkum určité části geografické sféry jako komplexu je velmi náročný, odhalení zákonitostí je mnohem těžší“) RG jako komplexní, syntetizující věda – základem je syntéza poznatků – preferovaný pohled „tradičních“ regionálních geografů 89 Definice regionální geografie Je to samostatná geografická věda, studující regiony komplexně-syntetizujícím způsobem. V rámci regionů studuje interakci mezi přírodou a SE sférou (Bašovský a Lauko 1990) RG se zabývá geografickými charakteristikami krajin a oblastí zemského povrchu, které jsou v rámci krajinné sféry přesně geograficky lokalizovány a jsou individuální a nezaměnitelné (Demek 1980, in: Wokoun 1984) 90 Definice regionální geografie Geografické studium regionu nebo regionů; zkoumání prostorových odlišností vyskytujících se na zemském povrchu (A modern dictionary of geography 2001) RG se zabývá způsobem, jakým unikátní kombinace environmentálních a humánních faktorů vytvářejí území s charakteristickou krajinou a kulturními atributy (Knox a Marston 2001) The Dictionary Of Human Geography (2009) – jednoznačná definice chybí 91 Postavení regionální geografie v systému geografických věd mnohé názory, mnohá východiska dualistická koncepce geografie – předpoklad RG na úrovni FG i SG monistická koncepce geografie – RG jako „jádro“ geografie (?) příklady – schémy – Demek, Mičian, Lauko 92 Název prezentace v zápatí 93 Název prezentace v zápatí 94 Název prezentace v zápatí 95 Region 96 Region region – objekt regionální geografie lat. „regere“ – ovládat jednotlivá území – ovládaná konkrétní svrchovanou silou (např. panovník) později „regio“ - království, přeneseně pak krajina či politické území 97 Region region - „dal“ jméno regionální geografii i když není jednoznačně definován, nadále patří mezi základní koncepty geografie ale – použití je velmi široké: regionální vědy, (prostorová) ekonomie, sociologie,... neakademická sféra 98 Region - historie starověk – základy od začátku - „Základy koncepce regionu v geografii tkví v otázce rozdělení zemského povrchu na určité části jako jednoho z cílů geografického výzkumu“ (Wokoun 1984) 99 Region - historie 18. st. - komerční, statisticko-deskriptivní interpretace (např. Büsching) – region jako politicko-historická územní jednotka 19. st. - pohled deterministický (příroda, prostředí – určuje rozvoj společnosti, sociální, ekonomické, kulturní charakteristiky regionu) a idealistický (význam přírodního prostředí do úzadí) 100 Region - historie 19. - zač. 20. st. - posibilistická koncepce regionu (P. V. de la Blache) - „...region má určitou potenciální sumu energie, ale svoji individuálnost si může utvořit jenom pod vlivem člověka. V důsledku toho se stává region komplexním pojmem, utvořeným vzájemným působením elementů přírodního prostředí a jednotlivých elementů lidské společnosti, se zdůrazněním dominující úlohy člověka a jeho aktivity na určitém území“ (Rosciszewski 1962, in: Bašovský, Lauko 1990) tzn. region jako výsledek vzájemného působení FG a SG charakteristik... 101 Region - historie pozdější vývoj směřoval zejména k individualistickému, idiografickému pojetí regionu Hartshorne – indeterministické pojetí regionu – charakter společnosti je na přírodních podmínkách prakticky nezávislý – další „představitelé“ jako Christaller, Lösch, Isard – lokalizační teorie - spíše ekonomické (ekonomicko-geografické hledisko) 102 Region - současnost ne zcela jasná situace týkající se regionální geografie a regionů region – jako objektivní realita vs. jako subjektivní interpretace argument – geografický prostor (krajinná sféra) je objektivní realitou – části KS by tedy měli být částmi objektivně existující reality 103 Region - současnost Fyzická geografie – prioritně přírodní pojetí regionu Humánní (sociální) geografie – převažuje politické a ekonomické chápání, ale i kulturní či percepční přístupy 104 Region - současnost uplatňuje se (starší) idiografický i nomotetický přístup (obecné a univerzální znaky, podobnost regionů...) navzájem se doplňují důležitý je průmět do sféry teoretické i aplikované geografie (teorie RR, RP, spolupráce akademiků, veřejné sféry, komerční sféry…) 105 Region – současnost – růst významu regionů růst významu regionů – 5 dimenzí (Ježek 2008) (1) dimenze politická - regiony jako politickoadministrativní prostor konkurenčních a kooperačních vztahů, ale také jako důležitá substátní nebo subnárodní úroveň – v EU považována za „vhodnejší“, odpovídající politickou rovinu (blíže k problémům, „Evropa regionů“), regiony jsou stále více vnímány jako realizační (akční) rovina regionální politiky, regionální úroveň umožňuje snadněji a rychleji aplikovat nové, inovativní koncepty 106 Region – současnost – růst významu regionů (2) Dimenze ekonomická – důsledek internacionalizace, globalizace ekonomiky – např. strategický význam regionálních produkčních klastrů, regionálních inovačních systémů, regionální konkurence (3) Dimenze sociálně-kulturní – regiony jako (široce interpretovatelné) životní prostředí, odstraňování hranic a prostorové vázanosti společenské komunikace – přehodnocování pojmů jako domov či vlast – vzrůstá význam regionální kultury (regionalizace médií) 107 Region – současnost – růst významu regionů (4) Dimenze ekologická – vzrůst významu regionálních systémů územní stability, regionálních strategií TUR (?) (5) Dimenze strategická (plánovací) – strategické plánování, zdůraznění významu řešení problémů na regionální úrovni, spolupráce 108 Region – definice a chápání regionu velké množství definic mnoho autorů (spíše většina) – i několik definic použití v různých odborných a obsahových souvislostech příklady definic: R je složitý dynamický prostorový systém, který vznikl na zemském povrchu na základě interakce přírodních a socioekonomických jevů (Bašovský a Lauko 1990, vychází z teorie systémů) 109 Region – definice a chápání regionu R jsou individuální a nezaměnitelné části krajinné sféry různé hierarchické úrovně – tzv. územní komplexy vznikající regionální diferenciací krajinné sféry (Wokoun 1984) R je oblast, oblasti (území) zemského povrchu, (navenek) odlišené a (vnitřně) jednotné vzhledem k specifické charakteristice nebo souboru kritérií (A modern dictionairy of geography 2001) 110 Region – definice a chápání regionu Doreen Massey (2003): (geografický) prostor – komplexní síť tvořená toky lidí, zboží, kapitálu regiony – produkty vztahů vznikajících prostřednictvím prostorových interakcí R tedy nejsou formálními „kontejnery“ lidských aktivit (tradiční vnímání), ale interakcemi regionálních aktérů R tedy můžeme chápat jako konkrétní a dynamické projevy společenských procesů, které jsou závislé jak na lidském jednání, tak na společenských strukturách a jejich vývoji 111 Region – definice a chápání regionu podle: Klapka a Tonev (2008) R = část geografické sféry tedy výsledek prostorové či územní diferenciace geografické sféry (prostorová jednotka) prostorová diferenciace na základě přírodním, politickém (administrativním), ekonomickém, sociálním, kulturním - a kombinace přírodní základ – zejména FG ostatní – zejména HG 112 Region – definice a chápání regionu obecné závěry týkající se charakteru a pojetí regionu: regiony jsou navzájem se lišící části geografické sféry (?) region je část geografické sféry, která je vymezená na základě zvoleného kritéria - region je tedy areál platnosti zvoleného kritéria 113 Region – definice a chápání regionu region je část geografické sféry, která je menší než celá zájmová oblast výzkumu (např. svět, kontinent, stát, pohoří, povodí apod.), ale větší než konkrétní místo (každý region je pak složen se souboru menších prostorových jednotek a zároveň je součástí prostorové jednotky větší – regionální hierarchie) region je nejlogičtější způsob organizace geografických informací 114 Region – definice a chápání regionu region může být definován jako více či méně omezený složitý dynamický prostorový systém, který: a) vznikl na základě interakce přírodních a sociálněekonomických jevů a procesů, b) vykazuje určitý typ organizační jednoty, která ji odlišuje od ostatních regionů. 115 Klasifikace regionů 116 Klasifikace regionů klasifikace – rozklad (jako proces nebo jeho výsledek) množiny (objektů, prvků,...) do vzájemně se vylučujících kategorií (tříd) na základě předem určených kritérií proč klasifikace (zařazení v různých klasifikačních systémech)? zpřesnění obecného, příliš „širokého“ pojmu region 117 Klasifikace regionů různá klasifikační kritéria, resp. hlediska různé způsoby klasifikace u různých autorů dále – podle Klapka a Tonev (2008) 118 Klasifikace regionů Klapka a Tonev (2008) klasifikují regiony podle: odvětvové hledisko metodologické hledisko taxonomické hledisko hledisko formy 119 Klasifikace regionů – odvětvové hledisko „jednoduché“ členění regionů důležité je východiskové pojetí geografie: a) monistické pojetí – potom regiony: - FG (přírodní) region - SG (HG, SE) region - komplexní (totální, integrální) region b) dualistické pojetí: - FG a SG regiony ANO, - komplexní geografické regiony NE 120 Klasifikace regionů – odvětvové hledisko - upřesnění FG regiony – dále je možné identifikovat regiony: - litologické (geologické?) - geomorfologické - klimatické - hydrogeografické (hydrologické?) - pedogeografické - biogeografické - „kombinace“ 121 Klasifikace regionů – odvětvové hledisko - upřesnění SG regiony: - zemědělské - průmyslové - dojížďkové - rekreační - administrativní - a další + „kombinace“ 122 Klasifikace regionů – odvětvové hledisko – komplexní regiony komplexní regiony – definování a vymezování velice problematické, nejednotnost přístupů existence (výrazných) rozdílů v rozmístnění FG a SG prvků, resp. hodnot, kriterií pro vymezení regionů KR – chápány jako výsledek složitých vztahů mezi přírodními a společenskými jevy otázka tzv. přirozených regionů – široká diskuze, v jejímž jádru stál problém „objektivní“ existence regionů 123 Klasifikace regionů – odvětvové hledisko – komplexní regiony (např.) 2 možnosti přístupu k vyčlenění komplexních regionů(Hampl 1971): 1) hledá se spojitost FG a SG prostorové diferenciace předmětem zkoumání přírodní předpoklady vzniku a rozvoje jádrových či „kmenových“ oblastí SG regionů komplexní geografický region je pak výsledkem působení přírodních i sociálních procesů, které se v rámci prostorové organizace projeví pouze u jevů sociálních, protože SG region je historicky sekundární 124 Klasifikace regionů – odvětvové hledisko – komplexní regiony 2) další možné východisko - SG region arbitrárně prohlásit za komplexní geografický region, neboť organizace společenských jevů reflektuje přírodní podmínky 125 Klasifikace regionů – metodologické hledisko (?) hledisko (kritérium) metodologie – k čemu nám regiony slouží, proč je vymezujeme? 1) region jako nástroj geografického výzkumu 2) region jako objekt geografického výzkumu 3) region jako nástroj managementu území 126 Klasifikace regionů – metodologické hledisko ad 1) R jako „nástroj“ - statistická jednotka – území pro zjišťování a evidenci údajů – pro potřeby dalšího výzkumu („statistický region“) ad 2) R jako „objekt“ - vymezení regionu je cílem výzkumu („cílový region“) 127 Klasifikace regionů – metodologické hledisko ad 3) R jako nástroj managementu - specifická varianta regionu jako nástroje výzkumu (užívá se i výraz „nevědecký koncept regionu) - region = území pro přípravu a aplikaci určitého plánu, strategie, rozvojové koncepce atd. („plánovací region“) - např. tzv. regiony soudržnosti – NUTS II – statistické a analytické potřeby EU (zařazení pod jednotlivé cíle RP) 128 Klasifikace regionů – taxonomické hledisko (!) zdůraznění významu geografické lokalizace souvislost s idiografickým a nomotetickým pojetím regionu regiony: a) individuální b) typologické 129 Klasifikace regionů – taxonomické hledisko – individuální regiony INDIVIDUÁLNÍ regiony – idiografické, unikátní, neopakovatelné vyčlenění na základě specifických, unikátních znaků a vlastností obvykle vlastní jméno (označení), resp. jednoznačné pojmenování (např. Šumava, Valašsko, FMR Brno...) 130 Klasifikace regionů – taxonomické hledisko – individuální regiony tzn. označení, název individuálních regionů se nesmí ve zkoumaném území opakovat poloha je přesně definována formálně kartografické hledisko – každý na mapě vyznačený individ. region má v legendě svoji vlastní značku obr. individuální regiony 131 Název prezentace v zápatí 132Zdroj: Klapka a Tonev 2008 133Individuální regiony podle disponibilních přírodních zdrojů energie. Zdroj: Kolejka 2013 Klasifikace regionů – taxonomické hledisko – typologické regiony TYPOLOGICKÉ regiony – nomotetické, opakovatelné (opakující se) vymezení na základě obecných a typických vlastností, společných znaků – opakují se v různých územích 134 Klasifikace regionů – taxonomické hledisko – typologické regiony typologický region – je tedy součástí určitého TYPU (např. regiony s určitou hustotou zalidnění, oblasti pěstování chmele v ČR a pod.) v souvislosti s regionální taxonomií může být za určitých podmínek použito výrazu „regionální typy“, resp. „regionální typologie“ - více o tom později obr. typologické regiony 135 Název prezentace v zápatí 136 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 137 Typy území podle disponibilních přírodních zdrojů energie. Zdroj: Kolejka 2013 Individuální a typologické regiony - příklad 138 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 139 Zdroj: Šerý, Hercik, Toušek 2011 a Horáková 2011 Název prezentace v zápatí 140 The ‘top tier’ of local government in the UK from April 1998: counties and new unitary authorities Zdroj: Painter 2000 Název prezentace v zápatí 141 Zdroj: www.czso.cz 142 Zdroj: http://portal.uur.cz/spravni-usporadani-cr-organy-uzemniho-planovani/nuts.asp Klasifikace regionů – hledisko formy regiony mohou být obecně vymezeny: na základě jednoho prvku (kritéria, znaku) či vztahu (napr. průměrná roční teplota) na základě vícero prvků (kritérií, znaků) nebo vztahů – většinou spolu souvisí (např. vertikální členitost reliéfu a průměrná teplota vzduchu) jako komplexní regiony (?) – bereme do úvahy celou škálu jevů, procesů, interakcií – dále je můžeme rozlišovat z hlediska regionální hierarchie 143 Klasifikace regionů – hledisko formy všechny klasifikace regionů podle formy zahrnují dva základní typy regionů – k nim různí autoři přidávají jeden až tři další „základní“ členění regionů podle formy: regiony homogenní (formální, skalární, uniformní)! regiony nodální (uzlové, vektorové, funkční, spádové)! regiony plánovací (organizační, rozvojové) 144 Klasifikace regionů – hledisko formy Název prezentace v zápatí 145 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 Homogenní regiony na celé ploše území rovnoměrně platí dané regionalizační kritérium region musí být (měl by být) vnitřně homogenní – vnitřní homogenita je spíše relativní – celá geografická sféra je výrazně heterogenní proto i výraz kvazihomogenní regiony 146 Homogenní regiony často ve fyzické geografii (geologické, klimatické...) ale také v sociální geografii – např. podle národnosti, zemědělské produkce a pod. v praxi se většinou nepracuje s absolutními hodnotami spíše s intervaly hodnot, průměrnými hodnotami... prostorové rozložení (prostorová diferenciace) HR je tedy založeno na různých intenzitách regionalizačního kritéria (kritérií) 147 Homogenní regiony např. regiony podle hustoty zalidnění – interval 100 – 199 ob./km2 (jeden region), 200 – 299 ob./km2 (další region) atd. - tj. HR podle jednoho znaku můžeme ale použít i několik znaků, kritérií – tato kritéria by měla spolu souviset (ve vertikálním směru) – např. ve FG – klima a horninové podloží (tj. „vrchní“ a „spodní“ vrstva KS) – vliv na vrstvy mezi nimi (půda, rostlinstvo) obr. homogenní regiony 148 149 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 150 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 Nodální regiony homogenní regiony – založeny spíše na stavových veličinách, méně (pokud vůbec) na procesech (resp. procesy vertikální) nodální regiony – vymezení na základě funkčních vztahů v území – směr horizontální základem jsou různé typy toků (lidé, informace, energie) jako odrazu, „vyrovnávání“ heterogenity KS 151 Nodální regiony základem je jádro (ohnisko, středisko, nodus) – kolem něho je nodální region organizován (zázemí) typický příklad – NR jako plocha obklopující sídlo (město) vůči kterému je z hlediska prostorové organizace určitým způsobem vázána (dojížďka) prostorově je tedy definován vztahy mezi jeho různými částmi prioritně vazby a interakce mezi jádrem a jeho zázemím 152 Nodální regiony NR – spíše v sociální (humánní) geografii např. regiony dojížďky do zaměstnání, spádové regiony nemocnic a pod. také (i když méně) ve fyzické geografii (např. region povodí) u regionalizačních kritérií – sledujeme intenzitu či sílu regionalizační vazby např. podíl obyvatel vyjíždějících za prací z místa bydliště (např. obce) do centra regionu (např. města) 153 Nodální regiony na rozdíl od homogenních regionů jsou regiony nodální vnitřně heterogenní jádro – představuje nejvýraznější část území regionu, charakteristické rysy regionu jsou zde nejlépe, nejintenzivněji vyjádřeny směrem dál do zázemí intenzita výskytu regionalizačního kritéria většinou klesá, vazby, vztahy se oslabují (relativní) obr. nodální region 154 155 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 156 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 157 Nodální regiony v ČR – vymezení na základě prostorových interakcí na mikro-regionální úrovni (denní dojížďka za prací podle censu 2011). Zdroj: Halás et al. 2010 Nodální regiony koncepce nodálního regionu se objevila v pracích autorů jako von Thünen (1826)(?), A. Weber (1909), později W. Christaller (1933), A. Lösch (1940) a W. Isard (1956) – např. teorie centrálních míst regionalizační kritéria mohou mít různý charakter – např. administrativní (Christaller), produkční, spotřební (von Thünen, Webera, Lösch) 158 Regionální hierarchie 159 Regionální hierarchie regiony – mohou být (jsou) součástí hierarchických struktur, resp. hierarchických soustav geografická sféra – mimořádně heterogenní (komplexní, složité) časoprostorové kontinuum pro potřeby analýzy – potřeba určitého „uspořádání“ (prostorové diferenciace KS) proto – organizační systém – hierarchická soustava hierarchie (regionů) nástroj pro lepší orientaci a pochopení prostorových vztahů 160 Regionální hierarchie základem pro vytvoření hierarchie - ústřední organizační hierarchický princip v případě regionů – velikost, resp. měřítko hierarchie – mohou být tzv. skladebné nebo neskladebné v geografii – především skladebné hierarchie tzn. prostorové jednotky nižších úrovní beze zbytku vytvářejí prostorovou jednotku vyšší hierarchické úrovně 161 162 Zdroj: http://mapy.crr.cz Hierarchie fyzicko-geografických regionů u všech hierarchických soustav (systémů) je důležité definovat nejvyšší a nejnižší (relevantní) hierarchickou úroveň ve FG – nejvyšší úroveň – planeta Země nejnižší úroveň – elementární FG jednotky (které mohou být zkoumány běžnými geografickými metodami) 163 Hierarchie fyzicko-geografických regionů hierarchický systém FG regionů - úrovně (od nejnižší po nejvyšší): topická chorická (může se členit na mikro-, mezo- a makrochorickou) regionální (regiónická) nadregionální (může – nemusí se vymezovat) planetární 164 Hierarchie fyzicko-geografických regionů topická úroveň – nejmenší FG regiony, kvazihomogenní, rozsah od 0,5 ha po několik km2; pozorování – chůze chorická úroveň – různý stupeň relativní homogenity; krasová planina; chůze – kolo regionální úroveň – spíše heterogenní, individuální charakter; Dolnomoravský úval; auto, vlak kontinentální (Tremboš et al. 2009); Kordillery, Gronsko; DPZ planetární úroveň – celá FG část geografické sféry; družice 165 166 Individuální neopakovatelné přírodní krajinné jednotky v šestistupňovém hierarchickém systému Zdroj: Kolejka (2013) Zdroj: Kolejka 2013 Zdroj: Kolejka 2013 Zdroj: Kolejka 2013 Zdroj: Kolejka 2013 Zdroj: Kolejka 2013 Zdroj: Kolejka 2013 Hierarchie humánně-geografických regionů nejvyšší hierarchická úroveň – shoduje se s FG – tj. planeta Země nejnižší hierarchická úroveň – náročnější identifikace – teoreticky mohou být dvě: a) tzv. základní prostorová jednotka – tj. nejmenší prostorová jednotka, pro kterou jsou dostupné potřebné informace – většinou (nejmenší) administrativní jednotka b) lidský jedinec – člověk; rodina, cenzová domácnost – tj. nositel základních informací relevantních v HG 173 Hierarchie humánně-geografických regionů první možnost – častější využití - „agregované informace“ (z prostorového hlediska) druhá možnost – méně častá, resp. méně „tradiční“ např. geografie času, g. aspekty kvality života a pod. základní prostorové jednotky – základní „stavební kameny“ regionálních struktur jsou definovány v kontextu konkrétní regionalizační procedury 174 Hierarchie humánně-geografických regionů hierarchický systém HG regionů – úrovně (od nejnižší po nejvyšší): mikroregionální mezoregionální makroregionální národní globální založeno na administrativních jednotkách 175 Hierarchie humánně-geografických regionů hierarchický systém HG regionů – druhá možnost: jedinec rodina (cenzová domácnost) komunita lokalita region pouze poslední dvě úrovně mají zřejmý prostorový charakter (?) 176 Hierarchie humánně-geografických regionů volba hierarchického systému – záleží od výzkumného úkolu první – spíše kvantitativně zaměřené výzkumy druhý – spíše kvalitativní, příp. demogeograficky zaměřené výzkumy 177 Hierarchie humánně-geografických regionů – nodální regiony samostatný význam – hierarchie nodálních regionů význam konceptu nodálních regionů, resp. funkčních vazeb pro HG hierarchie nodálních regionů – je odvozena od hierarchie nodu či střediska regionu v rámci systému osídlení (v daném území – většinou stát) existují různé metody, postupy identifikace hierarchického postavení střediska různé ukazatele – např. počet obyvatel, zaměstnanost v terciérní sféře, další – a jejich různé kombinace 178 Hierarchie humánně-geografických regionů – nodální regiony region určité hierarchické úrovně – definován jako zázemí či sféra vlivu příslušného střediska obr. teoretický příklad hierarchie nodálních regionů obr. praktické příklady 179 180 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 181 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 182 Zdroj: Mulíček a Sýkora (eds.) 2011 Vnitřní struktura regionů 183 Název prezentace v zápatí 184 Zdroj: Kunc et al. 2013 Název prezentace v zápatí 185 Zdroj: Kunc et al. 2013 Vnitřní struktura regionů – homogenní regiony u homogenních regionů – vzhledem ke kritériu, resp. způsobu jejich vyčlenění – vnitřní diferenciace prakticky zanedbatelná (?) opět relativní, protože: - kvazi homogenní regiony a jejich homogenita (obvykle) klesá: - se vzrůstající hierarchickou úrovní - se vrůstajícím počtem kritérií, na jejichž základě byl region vymezen 186 Vnitřní struktura regionů – homogenní regiony v tomto případě (více kritérií) je možné jistou vnitřní strukturu pozorovat: - jádrová oblast – platnost všech regionalizačních kritérií - ostatní oblasti regionu – platí zde pouze některá regionalizační kritéria u homogenních regionů – vnitřní struktura nás až tak nezajímá zajímají nás zejména jejich hranice – linie oddělující jednotlivé regiony 187 Vnitřní struktura regionů – homogenní regiony hranice, resp. hraniční linie regionů: ostré hranice – např. administrativní regiony rozvolněné (hraniční zóny) – zejména u FG (přírodních) regionů příklad – homogenní region vyčleněný na základě kritéria A pozvolna přechází ve homogenní region vyčleněný na základě kritéria B hraniční linie je vedena na základě převažujícího výskytu jednoho z kritérií - obr. 188 Název prezentace v zápatí 189Zdroj: Klapka a Tonev 2008 Vnitřní struktura regionů – nodální regiony vnitřní struktura mnohem výraznější (významnější) než u homogenních regionů NR – jsou vnitřně heterogenní – jádro a zázemí („hrubá struktura“) na základě intenzity vztahů mezi jádrem a zázemím – vnitřní struktura (podrobnější): - jádro regionu (nodus) - zázemí jádra - semiperiferní oblasti - periferní oblasti 190 Vnitřní struktura regionů – nodální regiony jádro regionu – středisko prostorové organizace regionu, sbíhají se v něm různé prostorové vazby, většinou má městský charakter zázemí – obklopuje jádro, je s ním spojeno nejtěsnějšími, nejsilnějšími vazbami semiperiferní a periferní oblasti – intenzita vazeb na jádro výrazně klesá pokles je často funkcí vzdálenosti – neplatí to ale úplně – modelový („ideální“) příklad (izotropický prostor) realita je složitější, může se vyskytnout vedlejší jádro obr. 191 192 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 Vnitřní struktura regionů – nodální regiony • nejstarší příklad vnitřní struktury nodálního (?) regionu – 1826 – von Thünen – zemědělská produkce • obr. 193 194 Zdroj: Krejčí et al. 2010 195 Zdroj: Krejčí et al. 2010 Vnitřní struktura regionů – nodální regiony názory na vnitřní strukturu regionu se v průběhu času měnili např. - Christaller (1933) identifikoval jádro regionu a jeho zázemí - Lösch (1940) rozdělil zázemí do výsečí, ve kterých se koncentrovala sídla, lidské aktivity (např. podél komunikací) - Isard (1956) dále rozčlenil výseče do segmentů postupné “přibližování“ realitě obr. 196 197 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 Regionální taxonomie 198 Regionální taxonomie Mičian (2007) - tři způsoby vědeckého uspořádání informací: - periodizace – uspořádání v čase - klasifikace – uspořádání mimo prostor a čas - regionální taxonomie – uspořádání v prostoru v geografii využíváme všechny způsoby regionální taxonomie – zvláštní postavení, zohledňuje prostorový aspekt 199 Regionální taxonomie - klasifikace RT – metoda sloužící k diferenciaci nehomogenního prostoru (a) k vymezování regionů ! RT – je speciálním případem klasifikace (prostorový aspekt) ! 200 Regionální taxonomie - klasifikace klasifikace – proces (výsledek) rozkladu množiny objektů do vzájemně se vylučujících kategorií (tříd) na základě předem stanoveného kritéria (kritérií) klasifikaci můžeme provést dvěma základními postupy: - rozklad množiny na množiny menší - slučování základních (individuálních) jednotek do větších množin 201 Regionální taxonomie - klasifikace první případ - rozklad množiny na množiny menší – klasifikační kategorie jsou předem definované deduktivní postup - „od shora dolů“ druhý případ - slučování základních (individuálních) jednotek do větších množin na začátku – počet kategorií = počet individuálních jednotek (objektů, pozorování) ty se slučují do vyšších kategorií (hledáme nejlepší soubor, počet kategorií) induktivní postup - „ze zdola nahoru“ 202 Regionální taxonomie - klasifikace v obou případech – výsledkem je hierarchie kategorií (tříd) kategorie jsou vnitřně homogenní a mezi sebou heterogenní obr. - klasifikační diagram 203 Klasifikační diagram Název prezentace v zápatí 204 Regionální taxonomie jako speciální organizační metoda cíl regionální taxonomie – oddělit prostorové jednotky, které splňují určité kritérium (kritéria) od prostorových jednotek, které toto kritérium (kritéria) nesplňují RT – lze chápat jako: - proceduru vymezování regionů - stav – výsledek dané procedury (mapa regionů) 205 Regionální taxonomie jako procedura RT jako procedura – 2 základní části: - regionalizace (individuální regionalizace) - regionální typologie (typologická regionalizace) obě spolu úzce souvisí ze striktně metodologického hlediska – reg. typologie navazuje na regionalizaci 206 Regionalizace a regionální typologie regionalizace = proces vlastního vymezování regionů na zvolené hierarchické úrovni zaměřuje sa na odlišnosti v geografické sféře identifikuje individuální regiony 207 Regionalizace a regionální typologie výsledek regionalizace – tzv. individuální regionální systémy, kdy se do procedury zavádí podmínka prostorového sousedství prostorové jednotky vykazující stejná regionalizační kritéria spolu musí sousedit, aby mohli být spojeny v region větší stupeň vnitřní homogenity z toho důvodu následně většinou klesá 208 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 Regionalizace a regionální typologie regionální typologie – zaměřuje se na opakující se charakteristiky v geografické sféře je procesem seskupování prostorových jednotek do kategorií (tříd) na základě zvolených kritérií identifikuje typologické regiony 210 Regionalizace a regionální typologie výsledkem – tzv. typologické regionální systémy prostorové jednotky, které jsou podle zvolených regionalizačních kritérií stejné spolu nemusí sousedit homogenita výsledných kategorií (tříd) je většinou vyšší než u výsledků regionalizace (?) 211 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 Členění regionálních taxonomií další možnost členění RT – podle způsobu, postupu: deduktivní – postupné členění většího území na menší (teoreticky ve FG – od FG sféry po topickou úroveň, v HG od HG sféry po úroveň mikroregionální) induktivní – spojování menších území do většího ve FG – na vyšší úrovni než mezochorické – převládá deduktivní postup, na nižší úrovni induktivní – oba jsou komplementární v HG – nejčastěji induktivní postup 213 Členění regionálních taxonomií nehierarchická (jednostupňová) – zkoumané území se člení na regiony pouze v 1 stupni, jenom jednou hierarchická (vícestupňová) – regiony 1. řádu (hierarchické úrovně) se dále člení na regiony 2. řádu atd. 214 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 Členění regionálních taxonomií formální (vymezování homogenních regionů) funkční (vymezování nodálních regionů) obr. - vybraný regionalizační postup – formální hierarchická deduktivní regionalizace 216 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 výsledek regionální taxonomie - souvislé a pokud možno kompaktní prostorové jednotky, které se vzájemně nepřekrývají a pokrývají celé zájmové území 218 vymezené regiony by měly mít následující charakteristiky: regionalizační kritérium by mělo být uvnitř regionu maximálně homogenní (v případě nodálních regionů by vnitroregionální integrační procesy měly být maximálně uzavřené) mezi jednotlivými regiony by regionalizační kritérium mělo být maximálně odlišné (v případě nodálních regionů by měly být minimalizovány meziregionální procesy) 219 vymezené regiony by měly mít určitou minimální velikost, která závisí na cílech výzkumu vymezené regiony by měly být skladebné do vyšších hierarchických úrovní v případě regionalizace – všechny regiony v rámci jedné kategorie (třídy) spolu sousedí v případě regionální typologie – výsledkem jsou prostorově nesouvislé kategorie (třídy) – regionální typy 220 Regionální taxonomie - metody 221 Regionální taxonomie - metody RT – speciální případ klasifikace – zohledňuje prostorový aspekt metody RT – rozsáhlá, rozmanitá skupina postupů různí autoři – různé postupy různá složitost postupů, metod i kritika metod, nemusí být jednoznačně přijímané příklady... 222 Metoda superpozice analytických map soubor analytických map – každá zobrazuje vždy jen jeden jev, proces, částečnou regionalizaci důležité je jednotné měřítko mapy jsou skládány na sebe – hledá se soulad vedení hranic parciálních jevů 223 Metoda superpozice analytických map pokud se dílčí hranice shodují – mohou být hranicemi komplexního regionu pokud se hranice neshodují – hranice komplexního regionu může být vedena: - středem dílčích hranic - ztotožní se s vybranou dílčí hranicí nevýhoda – při větším množství regionalizačních kritérií se snižuje přehlednost 224 Metoda vedoucího faktoru jedno regionalizační kritérium (nebo jejich vybraný soubor) – považujeme za tzv. vedoucí faktor toto kriterium by mělo mít: - zásadní vliv na charakter regionu - úzkou souvislost s výzkumnými cíli hierarchický postup – každá (regionalizační) úroveň by měla být založena na jiném vedoucím faktoru deduktivní postup – geomorfologie - pohoří/nížina (1. st.), geologická stavba (převládající hornina, 2. st.), vegetace (3. st.)… 225 Metoda generalizace patří mezi nejstarší postupy používané ve vědě (zdaleka ne pouze regionální taxonomie) spočívá v zavádění systému do množství individuálních fakt a odhalování spojitostí mezi individuálními jevy a procesy důraz je kladen na podstatné, společné, pravidelně se opakující jevy nepodstatné jevy se vylučují 226 Metoda analýzy hranic uplatnění při induktivních postupech zejména případy, kdy má zkoumané území velice komplikovanou strukturu aplikuje se při použití vícero regionalizačních kritérií 227 Metoda analýzy hranic metoda spočívá ve stanovení tzv. ostrosti hranice mezi jednotlivými prostorovými jednotkami (regiony) každé hranici dvou regionů – přiřadíme počet změn hodnot regionalizačních kritérií regiony, jejichž hranice jsou zatíženy nejmenším počtem změn, jsou následně sloučeny tímto způsobem můžeme pokračovat dál 228 Metody kvantitativní analýzy velká skupina postupů, metod základem je využití matematických a statistických operací různého stupně obtížnosti nejjednodušší využívají asociační a korelační koeficienty – hledají míry podobnosti mezi regionalizačními kritérii meření podobnosti (odlišnosti) – také metoda analýzy vzdálenosti v n-rozměrném prostoru – její mechanismus, resp. parciální výsledky využívají i další, složitější metody 229 Metody kvantitativní analýzy metoda spočívá ve výpočtu taxonomické vzdálenosti mezi všemi uvažovanými prostorovými jednotkami taxonomická vzdálenost se vypočítá na základě hodnot regionalizačních kritérií obr. - varianta s 1 až 3 kritérii 230 Zdroj: Klapka a Tonev 2008 Metody kvantitativní analýzy n-rozměrný prostor – většinou více než 3 kritéria – není možné prostorově zobrazit – přesto ale existuje matematické řešení (takže to jde vypočítat) výsledky měření vzdáleností v n-rozměrném prostoru – mohou být využity v rámci postupů metod vícerozměrné analýzy faktorová analýza, analýza hlavních komponent, shluková analýza, diskriminační analýza a další 232 Použitá a doporučená literatura prakticky jakýkoliv (odborný) geografický časopis, sborník, monografie Wokoun, R. (1984): Základy regionální geografie. Brno, UJEP Mečiar, J. (2006): Obecná regionální geografie. Brno, MU Bašovský, O., Lauko, V. (1990): Úvod do regionálnej geografie. Bratislava, SPN. Toušek, Kunc, Vystoupil (2008): Ekonomická a sociální geografie. Plzeň : Aleš Čeněk, 411 s. CLAVAL, P. (1998): Introduction to regional geography. Oxford : Blackwell. 233 Použitá a doporučená literatura HARTSHORNE, R. (1939): The nature of geography: a critical survey of current thought in the light of the past. Association of American Geographers, Lancaster. VIDAL DE LA BLACHE, P. (1903): Tableau de la géographie de la France. Paris : Hachette. Wokoun, Malinovský, Damborský, Blažek (2008): Regionální rozvoj (Východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). Linde Praha. 234 Použitá a doporučená literatura Lauko, V., Kasala, K., 2009, Teória a metodológia regionálnej geografie. Kartprint, Bratislava, 95 s. Matlovič, R., 2007, Hybridná idiograficko-nomotetická povaha geografie a koncept miesta s dôrazom na humánnu geografiu. Geografický časopis, 59, 1, 2007, 3- 23. Matlovič, R., 2009, K problematike novej systemizácie regionálnogeografických poznatkov. Acta Geographica Universitatis Comenianae, 53, 2009, 11-18. 235 Použitá a doporučená literatura Bašovský, O. (1979): Diferenciácia a integrácia v geografii a regionálna geografia. AFRNUC, Geographica, 17, 171-185. Bezák, A. (1993): Problémy a metódy regionálnej taxonómie. Geographia Slovaca 3, GÚ SAV, Bratislava, 93 s. Bičík, I. (2000): Regionální geografie stále na rozcestí. Miscellanea geographica Universitatis Bohemiae occidentalis, 7, Plzeň, 15-23. Butzer, K., W. (1989): Hartshorne, Hettner and The Nature of Geography. In: Reflections on Richard Hartshornes The Nature of Geography. Ed. Entrikin, J. N., Brunn, S. D., AAAG, Washington, 35 – 52. 236 Použitá a doporučená literatura Claval, P. (1987): The region as a geographical, economic and cultural concept. International Social Science Journal, 112, 159-172. De Blij, H., Muller, P. O. (1988): Geography: regions and concepts. John Wiley and Sons, NY. Demek, J. (1984): Teoretická geografie. SPN, Praha. Gardavský, V., Hampl, M. (1982): Základy teoretické geografie. SPN Praha, 84 s Johnston, R. J., Hauer, J., Hoekveld, G. A. (1990): Regional geography: current developments and future prospects. London. 237 Použitá a doporučená literatura Kasala, K. (1996): Regions as spatial systems and regional development. AFRNUC Geographica, 38, 91-107. Kasala, K. (1998): Argumenty pre regionálnu geografiu. AFRNUC, Geographica 40, 69-76. HYNEK, A. (1983): Kdyţ geografie, proč ne i regionální. Sborník ČSGS, 93, 2. LAUKO, V. (1982): Podstata regionálnej geografie a jej postavenie v systéme geografických vied. Geografický časopis 34, 265-276. MASSEY, D. (1979): In what sense a regional problem? Regional Studies, 13, 233-243. 238 Použitá a doporučená literatura MASSEY, D. (1993): Questions of locality. Geography, 78, 2, 142-149. MIČIAN, Ľ. (1996): Position of regional geography within the system of geographical sciences. AFRNUC, Geographica, 38, 29-41. MIČIAN, Ľ. (2000): Vhodným systémom geografických vied k pokroku v regionálnej geografii, Miscellanea geographica Universitatis Bohemiae occidentalis, No 7, ZČU v Plzni, Plzeň, s. 35 – 40 PAASI, A. (1986): The institutionalization of regions: a theoretical framework for understanding the emergence of regions and the constitution of regional identity. Fennia, 164, 1, 105-146. 239 Použitá a doporučená literatura PAULOV, J. (1996): Situation in regional geography: some open questions. Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae, Geographica, 38, 9-16. PAULOV, J. (1996a): The situation of regional geography: some open questions. Acta FRNUC, Geographica, No 38, Bratislava, 9-16. PUDUP, M. B. (1987): Arguments within regional geography. Progress in Human Geography, 12, 3, 369- 390. THRIFT, N. (1990b): For a new regional geography 1. Progress in Human Geography 14, 2, 272-279. 240 Použitá a doporučená literatura TOLMÁČI, L., ZUBRICZKÝ, G. (1996): Regionálna geografia a geografia regiónov. Geografia 2, Bratislava : Geoservis. s. 64–65. VALLAUX, C. (1929): Les sciences géographiques. Paris. a mnoho dalších 241 242