DEBATA Karl Popper – stručný model
teze: věta, s níž lze souhlasit i nesouhlasit a není obecně ani pravdivá, ani nepravdivá.
– návrhová: Navrhuje něco, co by mělo být uděláno („mělo by se“, „měli bychom“)
* Kouření na veřejných místech by se mělo zakázat
* Eutanazie by měla být povolena
* Maturita z matematiky by měla být povinná
– hodnotová: Pracuje s hodnotami lidí, tj. většinou obsahuje typicky subjektivní hodnotová
slova jako „lepší“, „dobrá“ apod.
* Michael Jackson byl nejlepší zpěvák všech dob
* Americký styl výchovy je špatný
– faktická: Tato teze je buď pravdivá nebo nepravdivá, lidstvo to ale s jistotou neví
* UFO existují.
* Československo by se v roce 1938 nacistům vojensky ubránilo.
* Za globální oteplování může z větší části člověk.
Afirmační i negační strana má 3 mluvčí, kteří postupně přednesou své projevy.
A1: Začíná, jeho cílem je zahájit debatu, definovat (vymezit) tezi a stanovit kritérium (tj. de facto
projasnit, o čem mluvíme a k čemu se chceme dostat). Potom stručně prezentuje linii své strany, v
ideálním případě 2-5 argumentů, proč teze platí. Argumenty by měly být krátké a jasné, mluvčí je
může dovysvětlit (tj. říct argument a pak ho třeba rozebrat, nikoliv začít nejasně oklikou a dostat se
k argumentu až po dlouhém úvodu). Na svou řeč má 5 minut.
N1: Uvede debatu za negativní stranu. Přijme definici, pokud není zavádějící (viz dále) a kritérum,
též pokud není příliš úzké a znevýhodňující (viz dále). Pokud definici nebo kritérium napadne, musí
vysvětlit, proč je špatné a navrhnout lepší (ideálně obecnější tak, aby s tím mohly obě strany
souhlasit, nikoliv stejně špatné, jen výhodnější pro negaci. Debata by neměla být soubojem o
definici či kritérium výhodnější pro jednu či druhou stranu:-) Dále se mluvčí vyjádří k argumentům
první strany, ideálně stručně vypíchne, proč neplatí a kudy se bude ubírat negační linie. Sám pak
může přidat 1 – 2 další argumenty podporující neplatnost teze. Na svou řeč má 5 minut.
A2: V případě sporu o definici/kritérium buď přijme návrhy negace, nebo obhájí původní návrhy
afirmace (nepřináší žádný nový návrh!). A2 především rehabilituje argumenty A1, které byly
vyvráceny/zpochybněny mluvčím N1. Pokud negace představila vlastní argumentaci, tuto
zpochybní/vyvrátí. Když se domnívá, že svůj úkol dostatečně zvládl, pokračuje v argumentaci
afirmativní strany, tj. stávající argumenty rozvede a podpoří dalšími důkazy (případně představí
argumenty nové). Na svou řeč má 5 minut.
N2: Primárním úkolem N2 je zabývat se argumentací strany afirmativní, a to zejména v té podobě,
jak byla rehabilitována a doplněna mluvčím A2, tj. vyvrátí/zpochybní rehabilitaci argumentů
představených A1 a nové argumenty uvedené A2, případně upozorní na absenci afirmativní
rehabilitace. Prohlubuje analýzu, ale nepřináší zcela nový směr vyvracení. N2 rovněž rehabilituje
negativní konstruktivní linii, byla-li předtím představena N1. Na její podporu nepřináší nové
argumenty, ale již vyřčené může podpořit novými konkrétními důkazy. Při volbě strategie musí dbát
na to, aby zejména dostatečně splnil svůj primární úkol. Na svou řeč má 5 minut.
A3: je posledním mluvčím afirmativní strany a jeho úkolem je argumentaci své strany v debatě
uzavřít. Z pohledu afirmativní strany proto označí a analyzuje hlavní/klíčové spory v debatě a
ukáže, jak afirmativní strana dokázala tezi prostřednictvím své argumentace obhájit. V rámci této
činnosti rehabilituje ty argumenty, které napadl N2. Byla-li v debatě představena negativní
konstruktivní linie, ukáže, proč tato linie nevyvrátila/nezpochybnila obhajobu teze. Došlo-li v
debatě k soupeření dvou kritérií, ukáže, proč bylo afirmativní kritérium v kontextu teze
důležitější a jakou roli hrálo v obhajobě teze. Na svou řeč má 5 minut.
N3: Třetí mluvčí negativní strany uzavírá vystoupení své strany v debatě i debatu samotnou. Jeho
úkolem je dokončit vyvracení/zpochybnění obhajoby teze a rehabilitaci vlastní argumentace (pokud
byla představena). Označí a analyzuje hlavní/klíčové spory v debatě a ukáže, proč negativní strana
dokázala během debaty vyvrátit či zásadně zpochybnit afirmativní obhajobu teze a vysvětlí, jak k
vyvrácení obhajoby teze přispěla negativní konstruktivní linie (byla-li představena). Během své řeči
již nepředkládá žádné nové argumenty ani důkazy. Došlo-li v debatě k soupeření dvou kritérií,
ukáže, proč bylo negativní kritérium v kontextu teze důležitější a jakou roli hrálo ve vyvracení
obhajoby teze. Na svou řeč má 5 minut.
DEFINICE
Účelem definice je vysvětlit, jak afirmativní strana tezi rozumí a o čem hodlá diskutovat.
Je právem afirmativní strany definovat tezi jakýmkoliv způsobem za předpokladu, že:
a) definice se nevzdaluje prostému významu teze,
b) nedojde k účelovému pozměňování významů slov,
c) je i jinak "rozumná".
Strana negativní smí definici napadnout pouze za předpokladu, že definice výše zmíněná pravidla
nesplňuje. Jestliže negativní strana napadá definici, musí tak učinit N1, který vysvětlí, proč definice
neodpovídá uvedeným pravidlům, a nabídne opravenou definici.
KRITÉRIUM
Účelem kritéria v debatě je vymezení a zastřešení argumentační linie debaty. U tezí hodnotových a
návrhových je povinností stran při tvorbě afirmativní či negativní konstruktivní linie kritérium
uvést.
U tezí návrhových lze kritérium chápat jako cíl, smysl či účel změny, kterou strana v debatě
obhajuje. Kritérium ve smyslu cíle ozřejmuje, jaké hodnoty strana hájí a čeho se v průběhu debaty
snaží dosáhnout. Cíl by měl být obecně akceptovatelný, jeho dosažení by mělo být žádoucí a v něm
obsažená idea by měla být pozitivní. Stanovený cíl by měl zároveň být reálně dosažitelný,
dostatečně konkrétní a podstatný ve vztahu k dané tezi.
U tezí hodnotových lze kritérium chápat nejčastěji jako standard. Kritérium jako standard je
nástrojem k posouzení, zda byla či nebyla dokázána pravdivost teze, nabízí nějakou měřitelnou
hodnotu. U tezí hodnotových bývá kritériem nejčastěji vysvětlení hodnotícího výrazu („lepší“
apod.).
Negativní strana nemusí s uvedeným kritériem souhlasit. V takovém případě vysvětlí, proč s
kritériem nesouhlasí, uvede kritérium vlastní a vysvětlí, v čem je toto kritérium lepší (představuje
vyšší, důležitější hodnotu). Afirmativní strana rovněž s negativním kritériem nemusí souhlasit,
nemůže již navrhnout nové.
Pokud si strana stanoví kritérium, musí konstruktivní linie strany směřovat k jeho
prokázání/naplnění. Nesplnění této povinnosti je fatální strategickou a obsahovou chybou, která
znamená neprokázání platnosti konstruktivní linie.
Příklad kritéria:
Teze: Kouření na veřejných místech by se mělo zakázat
Kritérium: tedy proč, jaký je cíl, čeho pozitivního bychom zákazem docílili?
• Hojnější návštěvnost veřejných prostranství
• Spokojenost více lidí
• Méně návštěv u lékaře
• Větší délka dožití
Více informací:
http://debatovani.cz/web/
http://debata.nazory.cz/img/objavovanie_sveta_debatou.pdf