I) Kulturní krajinné ekosystémy - aktéři, agenti, aktanti

 

Obr. 1: Stakeholders = "Dotčení"

Stručná nápověda ke cvičení číslo 6., tedy k vyplnění tabulky 3: Kulturní krajinné ekosystémy - Aktéři, agenti, aktanti:

- stakeholders = dotčení

- aktéři x agenti: agenti jsou nejvíce aktivní aktéři (manažeři aktérů)

- aktanti: neživí aktéři, kteří mají v území nějakou (nezastupitelnou, důležitou, zajímavou) roli (železnice, přehrada, elektrárna, hora atd.)

- správa území: mocenský koncept (kdo území vlastní, kdo ho prodává/ kupuje atd.), kdo je vlastník x kdo území využívá

- nemovitosti: využívání prostoru (Christaller Theory, August Losch)

- veřejný prostor: přítomnost komunity, přítomnost společensky aktivních obyvatel, existence veřejných prostor pro scházení místních obyvatel atd.

 

 II) Zdroje potřebných informací:

- oficiální data a veřejné zdroje (databáze, oficiální webové stránky, územní plány)

- vlastní sociální výzkum, komunikace s místními obyvateli a lokálními znalci, rozhovory (ve škole, na ulici)

- vyplnění tabulky vyžaduje také kreativitu, inovativnost, nové metody a přístupy, hledání zajímavostí v konkrétním území

 

III) Získávání dat pomocí rozhovoru

- následující text slouží jako stručný návod, jak vést rozhovor, na co se během rozhovoru zaměřit a čeho se naopak vyvarovat, vychází z publikace Hendl J., 2008

- kvalitativnímu výzkumu a konkrétně také metodám jak vést rozhovor se věnuje řada publikací

 

- znát účel výzkumu

- začátek rozhovoru: prolomit případné psychické bariéry, zajistit souhlas se zvukovým záznamem, postupně se snažit vytvořit atmosféru důvěry

- řazení otázek:

     - začínat otázkami na přítomnost, přítomnost používat jako oporu pro otázky do minulosti, nejtěžší jsou otázky na budoucnost - určitá míra spekulace

     - nejprve se zaměřit na neproblémové skutečnosti (současné aktivity, zkušenosti)

     - informace o interpretacích, názorech, pocitech vztahujících se k popsaným akcím a chováním

     - demografické a identifikační otázky jsou často pro respondenta nudné - zařadit je buď na konec rozhovoru, nebo v průběhu rozhovoru (nikdy ne na začátek!)

- způsob kladení otázek:

     - otázka je stimulem pro generování odpovědi respondenta

     - dbát na formulaci otázek (jasné otázky), pozor na kladení více otázek najednou (vyvarovat se!)

     - snaha minimalizovat vnucování určitých odpovědí (zachovat neutralitu)

     - kvalitativní interview - otázky otevřené, neutrální, citlivé, jasné

- sondáž: slouží k prohloubení odpovědi v určitém směru (Kde se to stalo?, Jak k tomu došlo? atd.); nedávat najevo, že nám na odpovědi hodně záleží, ale vést dál normální konverzaci jako doposud

- role tazatele:

     - motivovat, ale být neutrální - nereagovat kladně ani záporně; informovat o průběhu rozhovoru (Vaše odpovědi mi pomáhají pochopit, co se tu děje. Jsme v půlce rozhovoru a myslím si, že jsem se toho od Vás spoustu dozvěděl. atd.)

     - tazatel musí vědět, co se chce dozvědět (efektivitu rozhovoru snižují vleklé odpovědi, nepodstatné poznámky - vhodně a zdvořile respondenta přerušit a navést ho)

     - rozmluvit respondenta (Hm, to je velmi zajímavé., Toto jsem vůbec netušil. atd.)

     - udržovat si důvěru respondenta (sdělovat jaké informace chci získat a proč)

     - simulační otázky (vizualizace, představa nějaké situace)

- konec rozhovoru: výměna kontaktů pro možnost dodatečných odpovědí

 

Doporučená rozšiřující literatura:

HENDL, J. (2008): Kvalitativní výzkum. Základní teorie, metody a aplikace. Druhé přepracované a aktualizované vydání. Portál, s.r.o., Praha, 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4

KAUFMANN, J-C (2010). Chápající rozhovor. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 151 s. ISBN 9788074190339.