MASARYKOVA UNIVERZITA
Přírodovědecká fakulta
Geografický ústav
Jakub ONDRUCH
Fyzickogeografická charakteristika Přírodního parku Strážnické Pomoraví a
vymezení kritických bodů přívalových povodní v povodí Veličky od pramene
po Trávníkový potok
Aplikovaná geografie
_______________________________________________________________________
Brno 2012
Obsah
Fyzickogeografické podmínky............................................................................................................ 3
Vymezení území................................................................................................................................ 3
Geologické poměry .......................................................................................................................... 3
Geomorfologické poměry ............................................................................................................... 4
Hydrologické poměry....................................................................................................................... 6
Klimatické poměry............................................................................................................................ 8
Biogeografické poměry.................................................................................................................... 9
Půdní poměry.................................................................................................................................. 11
Využití krajiny (land use) ............................................................................................................... 11
Vymezení kritických bodů přívalových povodní........................................................................... 12
Metodika.......................................................................................................................................... 12
Zhodnocení výsledků ..................................................................................................................... 13
Závěr................................................................................................................................................. 14
Literatura............................................................................................................................................. 14
Elektronické zdroje ............................................................................................................................ 15
Mapy a mapové podklady................................................................................................................ 15
Seznam příloh..................................................................................................................................... 17
3
Obr. 1: Vymezení Přírodního parku Strážnické Pomoraví v rámci České republiky.
Fyzickogeografické podmínky
Vymezení území
Přírodní park (PřP) Strážnické Pomoraví se rozprostírá na ploše přibližně 27 km2
vymezené řekami
Moravou a Radějovkou, Baťovým kanálem a, na východním okraji, složitější hranicí určenou na
základě změny geologických, geomorfologických, ekologických charakteristik a antropogenní činnosti
(Obr. 1). Do území okrajově zasahují intravilány obcí Strážnice a Rohatec náležející okresu Hodonín,
který administrativně spadá do Jihomoravského kraje.
V rámci Přírodního parku jsou vyčleněna tři zvláště chráněná území, Přírodní památka (PP) Osypané
břehy, Přírodní rezervace (PR) Oskovec a PR Oskovec II. Předmětem ochrany jsou přirozené meandry
nížinného toku a zachované fragmenty lužního lesa, které skýtají hnízdiště pro významnou kolonii
čápů bílých a volavek popelavých (Ústřední systém ochrany přírody AOPK). Přírodní park spadá do
Ptačí oblasti Bzenecká doubrava – Strážnické Pomoraví. Lesní stanoviště a vodní tok Moravy jsou
rovněž chráněné jako Evropsky významná lokalita Strážnická Morava. V těsné blízkosti Strážnického
Pomoraví leží Národní přírodní památka Váté písky a Chráněná krajinná oblast (CHKO) Bílé Karpaty.
Nivou Moravy prochází rovněž osa nadregionálního biokoridoru Územního systému ekologické
stability Chropyňský luh – Soutok.
Geologické poměry
PřP Strážnické Pomoraví a okolí náleží geologickému regionu vídeňské pánve, a to její moravské
části (Havlíček, 2008). Nejstaršími sedimenty jsou spodně miocénní (Havlíček et al., 2002) pískovce a
jílovce maritimního původu dosahující povrchu na velmi fragmentárních plochách jihozápadně od
Strážnického Pomoraví. Přechod z maritimních do suchozemských podmínek představují lakustrinní a
fluviolakustrinní nezpevněné sedimenty různorodých frakcí projevující se na povrchu na významějších
plochách v porovnání s mořskými sedimenty, stále však pouze v okolí zájmového území.
4
Obr. 2. Geologický řez nivou řeky Moravy mezi Bzencem-Přívozem a Strážnicí (převzato z Havlíček et al.,2008).
1-povodňové hlíny; 2-svahové písčité hlíny; 3-subfosilní půdy; 4-naváté písky; 5-fluviální písčité štěrky (holocén
až svrchní pleistocén); 6-fluviální písčité štěrky (svrchní pleistocén ); 7-fluviální písčité štěrky (svrchní
pleistocén); 8-hrubozrnné písčité štěrky výplavových kuželů, místy intenzivně mrazově provířené; 9-zahliněné
fluviální písčité štěrky (střední pleistocén – dvě výškové úrovně); 10-neogenní písky a jíly; 11-vzorky na
radiokarbonové datování s laboratorními čísly (Hv = Hannover).
Maritimní a lakustrinní sedimenty ve Strážnickém Pomoraví jsou překryty místy až 10 m mocnou
vrstvou fluviálních písčitých štěrků (Obr. 2) svrchně pleistocénního a svrchně pleistocénního až
holocenního stáří (Havlíček et al., 2008). V jejich nadloží se nacházejí, na pravém břehu, svrchně
pleistocénní váté písky (Brázdil et al., 2011). Niva Moravy je tvořená nejmladšími holocenními
humózními povodňovými jíly a jílovito písčitými hlínami (Havlíček et al., 2008).
Geomorfologické poměry
PřP Strážnické Pomoraví náleží do geomorfologického podcelku dyjsko-moravská niva (Tab.1),
představující nejnižší část Dolnomoravského úvalu (Demek, Mackovčin, 2006). Skládá se ze spojené
nivy řek Moravy a Dyje. Z východu je Dyjskomoravská niva ohraničena Středomoravskými Karpaty,
zejména Kyjovskou pahorkatinou a z části Chřiby. Na severu přechází do Středomoravské nivy, části
Hornomoravského úvalu. Východní okraj je vymezen Vizovickou vrchovinou a Bílými Karpaty.
Tab.1: Umístění PřP Strážnické Pomoraví do geomorfologického členění ČR.
Systém Subsystém Provincie Subprovincie Oblast Celek Podcelek
Alpsko-
himalájský
Panonská
pánev
Západo-panonská
pánev
Vídeňská pánev
Jihomoravská
pánev
Dolnomoravský
úval
Dyjsko-moravská
niva
X XA XA-1 XA-1B
(Zdroj: Demek, Mackovčin, 2006)
Nevyšším bodem Strážnického Pomoraví je duna Osypaných břehů s vrcholem 177 m n.m.
Nadmořská výška nivy se pohybuje mezi 165-166 m n.m. s bodovými maximy až 169 m n.m.
V současnosti má Morava charakter meandrující nížinné řeky, jejíž koryto je zaříznuté v průměru 6 m
pod úroveň nivy (Brázdil et al.,2011). V místech zařezávání vodního toku do dun vátých písků jsou
5
vytvářeny břehové nátrže, některé, přesahující výšku 10 m. Dnový materiál je písčité až štěrkovité
zrnitostní frakce a niva je tvořena kohezním jílovitým materiálem (Brázdil et al.,2011). Morava
transportuje množství suspendovaného sedimentu, který je během povodňových událostí usazován
v nivě (Brázdil et al., 2011) a za vyšších vodních stavů v odškrcených nebo odstavených meandrech
během jejich hydraulické napojení na aktivní koryto (Máčka et al., 2011).
V 20. letech 20. století začaly inženýrské práce, které měly silný dopad na vývoj a dynamiku nivy
(Brázdil et al.,2011). Do té doby anastomózní úsek se, výstavbou Baťova kanálu z významného
ramena nazývajícího se Morávka, změnil v jednokorytový meandrující.
Přítoky byly kanalizovány stejně jako sekundární koryta. Velička, přirozeně ústící do Morávky, byla
svedena do hlavního koryta Moravy 500 m po proudu od meandru Osypaných břehů. V průběhu
minulého století byla postupně vystavěna síť melioračních kanálů za účelem využití nivy
k zemědělským aktivitám. Na hlavním korytě byly odstaveny dva meandry, což přineslo za následek
akceleraci dynamiky koryta ve směru proti proudu (Smetana, 2011). K odstavení došlo v místě
současného ústí Veličky a 1 km proti proudu od mostu v Rohatci. Výrazným zásahem do přirozených
fluviálních procesů byla výstavba protipovodňových valů bránících úplnému rozlivu Baťova kanálu
Obr. 3: Systém vodních toků, melioračních kanálů, protipovodňových valů a odpuštěných koryt v nivě řeky
Moravy v PřP Strážnické Pomoraví.
1-řeka Morava; 2-vodní toky; 3-protipovodňové valy; 4-valy pozemních komunikací; 5-zachovaná opuštěná
koryta; 6-meliorační kanály; 7-hranice PřP Strážnické Pomoraví; 8-Záplavové území vody ≥ Q5; 9- Záplavové
území vody ≥ Q20; 10- Záplavové území vody Q100.
6
a Radějovky a částečnému rozlivu Moravy omezující plochu na přibližných 20 % (Grygar et al., 2010).
Rozsah záplavového území pro Q5, Q20 a Q100 je znázorněn na Obr. 3.
Morfologickou, stejně jako ekologickou diverzitu nivy zvyšuje několik opuštěných ramen, které
nebyly zrušeny respektive zkanalizovány. V nivě za protipovodňovým valem bránícím rozlivu Moravy
jsou zachované fragmenty napojeny na síť melioračních kanálů, a tak je uměle udržováno jejich
hydrologické napojení na současnou říční síť.
Hydrologické poměry
Morava pramení pod vrcholem Králického sněžníku v nadmořské výšce 1374 m n.m. Protéká
v severo-jižním směru Českou republikou, kterou opouští po 269 km od pramene. Dále tvoří hranici
mezi Slovenskou republikou a Rakouskem až se vlévá do Dunaje jako řeka 9. řádu dle Strahlera (1957)
s celkovou délkou 353 km a odvodňujícím územím o ploše 26 578 km2
(Brázdil et al.,2011).
Nejvýznamnějšími přítoky jsou Dyje, podílející se na svádění vody z poloviny celého povodí Moravy, a
Bečva o velikosti povodí 1626 km2
.
Dolní tok řeky Moravy protékající Strážnickým Pomoravím náleží do povodí III. řádu Morava od
Olšavy po Myjavu, v rámci něhož lze vymezit tři povodí IV. řádu. Dvě z nich jsou odvodňovaná
Moravou (s číslem hydrologického pořadí 4-13-02-034, respektive 4-13-02-053) a jedno Veličkou (4-
13-02-052).
Ve sledovaném území je na 133,5 km Moravy, přibližně 200 m proti proudu od mostu u BzencePřívozu,
situována vodoměrná stanice Strážnice, provozovaná Českým hydrometeorologickým
úřadem (ČHMÚ). N-letosti průtoků a základní hydrologické charakteristiky jsou shrnuty v Tab. 2 a 3.
Tab. 1: N-leté průtoky pro stanici Morava, Strážnice.
Q1 Q2 Q5 Q10 Q20 Q50 Q100
Q (m
3
/s) 375 525 525 588 649 730 790
Zdroj: ČHMÚ, Brázdil et al.(2011)
Tab. 2: Základní hydrologické charakteristiky pro stanici Morava, Strážnice.
Staničení [km] Plocha povodí [km
2
] Průměrný roční vodní stav [cm] Průměrný roční průtok [m
3
/s]
Strážnice 133,5 9145,84 210 59,6
Zdroj: ČHMÚ
Největší povodeň naměřená ve Strážnickém Pomoraví se datuje k 10. červenci 1997, kdy průtok
přesáhl 900 m3
/s (např. Soukalová et al., 1997) a překonal tak hodnoty 100-letých vod. Druhá
nejvýznamnější událost se odehrála v červnu 2010 s průtoky dosahujícími 754 m3
/s, rovnajícími se
hodnotám povodně s 50-ti letou periodou opakování (Brázdil et al., 2011). V březnu 2006 proběhla
Strážnickým Pomoravím povodeň velikostí srovnatelná s událostí z června 2010, během které
maxima průtoků dosahovala 733 m3
/s (Brázdil, Kirchner, 2007).
7
Obr. 4: Síť vodních toků (A) v povodí Moravy a Dyje po soutok, (B) v povodí Moravy ve Strážnickém Pomoraví a
okolí včetně sítě vodoměrných stanic.
A: 1-povodí Moravy po soutok s Dyjí; 2-povodí Dyje po soutok s Moravou; 3-Dunaj; 4-Morava; vodní toky. B: 1vodoměrné
stanice; 2-Morava; 3-vodní toky; 4-hranice PřP Strážnické Pomoraví.
Od 20. let 20. století dosáhli maximální roční průtoky jedenkrát hodnot Q100, dvakrát Q50,
šestkrát Q10, třináctkrát Q5 a sedmnáctkrát Q2 (Brázdil et al.,2011). Za stejné období proběhlo
Strážnickým Pomoravím 59 povodňových událostí ≥ Q2 s nejvýznamnějšími dekádami 1961-1970 s 11
povodněmi s průtoky Q2 nebo Q5 a 2001-2010, během které proběhli dvě povodně Q50, jedna Q20,
jedna s Q5 a tři s Q2 (Brázdil et al.,2011).
Měsíční chod průtoků byl zkonstruován na základě dat z let 2009 a 2010. Průměrné měsíční průtoky
dosahují nejvyšších hodnot v březnu, kdy průměrný měsíční průtok dosahuje 175 m3
/s. Sekundární
maximum připadá na květen a červen s průměrnými průtoky 130 m3
/s. Minimální průtoky připadají
na červenec s hodnotami pohybujícími se okolo 30 m3
/s. Nízké průměrné průtoky připadají rovněž na
podzimní a zimní měsíce vyjímaje březen. Průběh měsíčního chodu koresponduje dobře
s frekvencemi povodní ≥ Q2 mezi lety 1921 a 2010, kdy nejvyšší frekvence, stejně jako velikosti
maximálních průtoků, připadají na březen a červenec, zatímco minima se pohybují mezi srpnem až
listopadem (Brázdil et al., 2011).
8
Klimatické poměry
Dle Quitta (1971) leží Strážnické Pomoraví v nejteplejší klimatické oblasti České republiky (T4). Ta
se vyznačuje velmi dlouhým létem, které je přitom velmi teplé a velmi suché. Přechodné období je
velmi krátké, s teplým jarem a podzimem. Zima je krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá s velmi
krátkým trváním sněhové pokrývky.
Srážky nivy Moravy jsou díky blízké vzdálenosti návětrného svahu Karpat zvýšené (Culek,1996) a
dosahují hodnot bezmála 600 mm v referenčním období 1901-1950 (Tab.4) a 530 mm pro období
1961-2000 (Tolasz et al., 2007).
Tab. 3: Klimatická charakteristika oblasti T4.
T4
Počet letních dnů 60-70
Počet dnů s průměrnou teplotou 10° a více 170-180
Počet mrazových dnů 100-110
Počet ledových dnů 30-40
Průměrná teplota v lednu [°] (-2)-(-3)
Průměrná teplota v červenci [°] 19-20
Průměrná teplota v dubnu [°] 9-10
Průměrná teplota v říjnu [°] 9-10
Průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více 80-90
Srážkový úhrn ve vegetačním období [mm] 300-350
Srážkový úhrn v zimním období [mm] 200-300
Počet dnů se sněhovou pokrývkou 40-50
Počet dnů zamračených 110-120
Počet dnů jasných 50-60
(Zdroj: Quitt, 1971)
Tab. 4: Průměrný úhrn srážek (mm) za období 1901-1950.
I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII Rok
Blatnice pod Sv. Antonínkem - - - - - - - - - - - - Bzenec
30 21 31 37 59 64 78 68 49 46 43 38 564
Hluk 36 26 38 43 64 71 78 78 52 54 47 39 626
Radějov - - - - - - - - - - - - Staré
Město - - - - - - - - - - - - Strážnice
30 26 32 41 63 65 85 75 51 51 43 35 597
Velká nad Veličkou 33 33 37 51 72 76 80 74 53 60 57 44 670
(Zdroj: Podnebí ČSSR – tabulky, 1961)
9
Obr. 5: Vymezení biotopů v PřP Strážnického Pomoraví.
1-Údolní jasanovo-olšové luhy; 2-Tvrdé luhy nížinných řek; 3-Měkké luhy nížinných řek; 4-Křoviny; 5-Rákosiny a
vegetace vysokých ostřic; 6-Štěrkové říční náplavy; 7-Bahnité říční náplavy; 8-Bylinné lemy nížinných řek; 9Louky
a pastviny, 10-Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod; 11-Makrofytní
vegetace vodních toků; 12-hranice PřP Strážnické Pomoraví.
Biogeografické poměry
Dle Culka (1996) se Strážnické Pomoraví nachází v 4.5 Dyjsko-moravském bioregionu. Bioregion je
tvořen širokými říčními nivami náležejícími do 1. vegetačního stupně. Má jasný vztah k panonské
provincii. I přes narušení vodního režimu vodohospodářskými úpravami zde má řada druhů a
společenstev nejreprezentativnější zastoupení v rámci celé ČR. Mnoho jihovýchodních prvků zde má
hranici svého areálu. Biodiverzita je vysoká, obohacená splavenými druhy.
Culek et al. (2005) vymezuje oblast zahrnující Strážnické Pomoraví biochorou „1Lh Širší hlinité nivy
prvního vegetačního stupně“. 3-6 km široká niva řeky Moravy se vyznačuje potenciální vegetací
tvrdého luhu podsvazem Ulmenion, a to především středoevropskou asociací jilmových doubrav. V
jižní časti Moravy jsou přirozené i ochuzené porosty panonských dubových jasenin. Měkký luh je
reprezentován vrbinami s vrbou bílou (Salix alba).
V rámci programu NATURA 2000 byly vymezovány biotopy jako plochy přirozeného výskytu rostlin
a živočichů (Chytrý et al., 2001). Ve Strážnickém Pomoraví zabírají biotopy plochu přibližně 1000 ha,
což se rovná necelým 40 % celkové plochy přírodního parku.
10
Polovinu zabírají „Tvrdé luhy nížinných řek“. Stromové patro je nejčastěji zastoupeno olší lepkavou
(Alnus glutinosa), vrbami (Salix), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a dubu letního (Quercus robur)
(Grygar et al., 2010). V nižších úrovních nivy a na recentně vzniklých plochách se prosazují „Měkké
luhy nížinných řek“ s dominancí vrb (Salix) a topolů (Populus) (Chytrý et al.,2001). Běžná je
přítomnost introdukovaných druhů jako topol kanadský (Populus canadensis), javor jasanolistý (Acer
negundo), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) a ořešák černý (Juglans nigra) (Grygar et al., 2010).
Na písčitý substrát vátých písků jsou vázány lesní porosty s dominantním zastoupením borovice lesní
(Pinus sylvestris).
Nelesní biotopy nevýznamněji zastupují „Mezofilní ovsíkové louky“ a „Kontinentální záplavové
louky“. Mezofilní ovsíkové louky jsou běžné na vyšších stupních aluviálních teras v blízkosti lidských
sídel (Chytrý et al., 2001). Ve Strážnickém Pomoraví zabírají plochy podél Baťova kanálu v okolí
Strážnice. Kontinentální záplavové louky vyhledávají oblasti velkých řek s teplým a suchým klimatem
a pravidelným jarním zaplavováním (Chytrý et al., 2001).
Tab. 4: Základní charakteristiky biotopů ve Strážnickém Pomoraví.
Kód
biotopu
Název biotopu
Celková plocha
biotopu (ha)
Podíl na ploše
biotopů (%)
Podíl na ploše Strážnického
Pomoraví (%)
L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy 0.6 0.1 0.0
L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek 524.2 51.3 20.5
L2.4 Měkké luhy nížinných řek 22.5 2.2 0.9
L3.4 Panonské dubohabřiny 8.2 0.8 0.3
K1 Mokřadní vrbiny 0.4 0.0 0.0
K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů 3.4 0.3 0.1
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny 0.7 0.1 0.0
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod 6.8 0.7 0.3
M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů 1.7 0.2 0.1
M1.4 Říční rákosiny 0.5 0.1 0.0
M1.4 Říční rákosiny 6.7 0.7 0.3
M1.7 Vegetace vysokých ostřic 26.4 2.6 1.0
M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace 2.9 0.3 0.1
M6 Bahnité říční náplavy 5.5 0.5 0.2
M7 Bylinné lemy nížinných řek 4.2 0.4 0.2
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky 173.5 17.0 6.8
T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd 6.5 0.6 0.3
T1.7 Kontinentální záplavové louky 119.6 11.7 4.7
V1
Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a
mezotrofních stojatých vod 22.1 2.2 0.9
V4 Makrofytní vegetace vodních toků 85.1 8.3 3.3
celkem - 1021.6 100.0 39.9
11
Obr. 6: Krajinná pokrývka (land cover) PřP Strážnické Pomoraví.
1-Lesní porosty; 2-Remízky; 3-louky; 4-vodní plochy; 5-orná půda; 6-železnice; 7-silnice; 8- směsice polí, luk a
zástavby.
Půdní poměry
Niva těsně přilehlá levému břehu řeky Moravy je tvořena fluvizeměmi, a to subtypem modálním a
glejovým. Fluvizemě mají stratigrafii O-Ah-M-C nebo O-Ap-M-C a jsou charakterizovány pouze
fluvickými znaky, tzn. specifickou vrstevnatostí a nepravidelným rozložením organických látek s
obsahem vyšším než 0,5% v celém profilu (Němeček et al.,2004). Ve větší vzdálenosti od hlavního
koryta Moravy je vyvinuta černice glejová. Jedná se o hlubokohumózní semihydromorfní půdy
vyvinuté z nezpevněných karbonátových nebo alespoň částečně sorpčně nasycených substrátů
(Němeček et al., 2004). Na pravém břehu navazuje na fluvizemě půdní typ kambizemí, které se
rozprostírají na lesem pokrytých plochách. Výplně mrtvých ramen jsou tvořeny glejem fluvickým.
Využití krajiny (land use)
Největší podíl využití krajiny Strážnického Pomoraví tvoří orná půda rozprostírající se na polovině
celkové plochy. V severní části území a podél hlavního toku řeky Moravy je zastoupen lesní porost s
celkovou plochou 721 ha, což představuje 27,1 % plochy přírodního parku. Na mrtvá ramena jsou
vázány dřevinné porosty, které zvyšují diverzitu zemědělské krajiny a tvoří útočiště pro faunu. V Obr.
7 jsou tyto plochy označeny jako remízky a suma jejich ploch představuje 1,6 % rozlohy přírodního
12
parku. Louky ustupují orné půdě a mají rozlohu 227 ha. Chatová a zahrádkářská oblast podél Baťova
kanálu pokrývá plochu 100 ha. Vodní plochy zaujímající rozlohu 151 ha jsou tvořeny zejména řekou
Moravou. Významným prvkem využití krajiny ležící v těsné blízkosti PP Osypané břehy je areál
pískovny. Hranice přírodního parku ho z východu obíhá, a tedy není zahrnut do zájmového území.
Z porovnání rakouských vojenských mapování se současnými leteckými snímky je patrná značná
změna ve využití krajiny oproti 19. století. Od konce 18. století došlo ústupu lesních porostů, zejména
východně od obce Rohatec. Nejmarkantnější změnou využití země je vytlačení lučních porostů ornou
půdou. Maximálního rozsahu dosáhla v 50. letech minulého století (Brázdil et al., 2011).
Vymezení kritických bodů přívalových povodní
Metodika
Vymezení kritických bodů bylo zpracováno v povodí Veličky od pramene po Trávníkový potok. Jako
metodický podklad byl využit dokument Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G. Masaryka
Metodický návod pro identifikaci KB tvořící přílohu Vyhodnocení povodní v červnu a červenci 2009 na
území České republiky.
Digitální model reliéfu byl vygenerován v prostředí ArcMap 10.0 na základě vrstevnic ZABAGED a
vodních toků z databáze DIBAVOD. Velikost gridu byla zvolena 50 m. Z něj byla odvozena nejprve
mapa směrů odtoku sloužící k vygenerování akumulace odtoku.
Kritické body byly vymezeny v místech průniku sítě akumulace odtoku s intravilánem. Pro kritické
body byla vymezena sběrná plocha představující první kritérium. Dále byly uvažovány kritické body
s plochou 0,3 km2
– 15 km2
. Horní limitní hodnota se liší od navržené 10 km2
. V původní metodice,
konstruované na základě dat z povodí Luhy a Jičínky, byly zvolené limity nastavené na empirickém
základu. Zvýšení horní hranice bylo pro povodí Veličky navrženo tak, aby lépe odpovídalo
geologickým, geomorfologickým a hydrologickým podmínkám v povodí Veličky.
K dalšímu výběru bylo využito kritéria sklonitostních poměrů reliéfu a krajinné pokrývky CORINE
2006. Krajinný pokryv vytvářel podmínku pro další výběr kritických bodů na základě sklonu reliéfu ve
sběrných plochách. Pokud orná půda zabírala ≥ 40 % sběrné plochy, kritický bod byl vymezen při
průměrném sklonu sběrné plochy > 3°. V opačném případě bylo potřeba k vymezení kritického bodu
sklonu > 10°.
První kritérium vylučuje body, v jejichž blízkosti proti proudu leží plochy s vysokou hodnotou
akumulace odtoku a rovněž splňující druhé kritérium krajinné pokrývky a sklonitosti reliéfu. Proto
další kritické body byly vymezeny v místě průniku sítě akumulace odtoku s intravilánem se sběrným
územím větším než 15 km2
, které mají do vzdálenosti 2 km proti proudu sběrnou plochu splňující
ostatní kritéria.
13
Obr. 7: Vymezení kritických bodů přívalové povodně v povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
1-intravilán obcí; 2-sběrné plochy kritických bodů; 3-kritické body; 4-hranice povodí Veličky po soutok
s Trávníkovým potokem.
V původní metodice bylo zahrnuto kritérium kritických podmínek, opírající se o údaje o velikosti
přispívající plochy, krajinné pokrývce, maximálních denních úhrnech srážek a srážko-odtokových
vlastnostech. V této práci nebylo posledně zmíněného kritéria využito z důvodu absence klíčových
dat.
Zhodnocení výsledků
V povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem bylo vymezeno celkem 19 kritických bodů.
Převážná většina bodů se nachází v horní části povodí. Pomyslnou hranici představuje intravilán
Velké nad Veličkou. Východně od obce dochází k růstu sklonitosti stejně jako ke změně krajinné
pokrývky s převládajícími lesními porosty. S výjimkou pramenné části povodí Kazivce zřetelně
převládají svahy o sklonitosti > 10° a proto představují rizika bleskové povodně i přes zmírňující vliv
lesní krajinné pokrývky. Pouze dva body mají sběrné území s převládajícím nelesním krytem, v obou
hraje orná půda zanedbatelnou roli.
14
Kritické body v západní části povodí mají sklonitost ve sběrných plochách pohybující se převážně
v kategoriích mezi 5 – 10°. Z krajinného pokryvu zde převažuje orná půda. Lesy jsou zastoupeny
pouze na malých plochách v pramenné části levostranných přítoků Veličky.
Ministerstvo životního prostředí nechalo vypracovat vymezení kritických bodů bleskových povodní
pro projekt Povodňového informačního systému. Shodné body jsou KB 03, 04, 05, 07,12,13,15,17,18
a 19. Čtyři body vymezené ve výše zmíněné práci zde nebyly vymezeny.
Závěr
Metodika kritických bodů se snaží na základě charakteru reliéfu, krajinné pokrývky a odtokových
poměrů vymezit riziková místa postižení bleskovou povodní. Devatenáct bodů bylo vymezeno pro
povodí Veličky od pramene po soutok s Trávníkovým potokem. Povodí je z hlediska charakteru
kritických bodů možné rozdělit na západní část s nižšími sklony a pro povodeň příznivější strukturou
krajinné pokrývky a východní část s vysokými sklony a mírnícím efektem lesních porostů.
Pro přesnější a spolehlivější výsledky je potřeba při vymezování bodů vzít v potaz další proměnné,
jakými jsou srážkové a srážko-odtokové poměry, geologické vlastnosti, ostatní kategorie krajinné
pokrývky a antropogenní činnosti bránící přirozenému dopadu povodňové události.
Literatura
Brázdil, R., Máčka, Z., Řezníčková, L., Soukalová, E., Dobrovolný, P., Grygar, T., 2011: Floods and floodplain changes of the
River Morava, the Strážnické Pomoraví region (Czech Republic) over the past 130 years. Hydrological Sciences Journal, 56,7,
s. 1166-1185.
Brázdil, R., Kirchner, K. (eds.), 2007. Vybrané přírodní extrémy a jejich dopady na Moravě a ve Slezsku. Masarykova
univerzita, Český hydrometeorologický ústav, Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., 431 s.
Culek, M. (ed.), 1996. Biogeografické členění České republiky. Praha. Enigma, 347 s.
Culek, M. (ed.), 2005. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 800 s.
Demek, J., Mackovčin, P. (eds.), 2006. Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. 2. upravené vydání. Brno. MŽP ČR, 582 s.
Grygar, T., Světlík, I., Lisá, L., Koptíková, L., Bajer, A., Wray, D.S., Ettler, V., Mihaljevič, M., Nováková, T., Koubová M., Novák,
J., Máčka, Z., Smetana, M., 2010. Geochemical tools for the stratigraphic correlation of floodplain deposits of the Morava
River in Strážnické Pomoraví, Czech Republic from the last millennium. Catena, 80, 2, s. 106-121.
Havlíček, P., Kučera, Z., VACHEK,M., 2008. Přírodní park Strážnické Pomoraví -Osypané břehy: zkrácení toku Moravy. Zprávy
o geologických výzkumech v roce 200, s. 91-92.
Havlíček, P., Novák, Z., Švábenická, L.,Vachek,M., 2002. Geologické mapování na listech Strážnice a Mlýnky. Zprávy o
geologických výzkumech v roce 2001, s. 33-36.
Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M.,2001. Katalog biotopů České republiky. Praha. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 307 s.
Kolektiv autorů, 1961. Podnebí ČSSR – tabulky. Praha. Hydrometeorologický ústav, 380 s.
Máčka, Z., Ondruch, J., Michalková, M., 2011. Geomorfologické a vegetační změny opuštěného meandru Moravy v oblasti
Osypaných břehů pět let po odškrcení. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku. 15, 2, s. 37-42.
Quitt, E., 1971. Klimatické oblasti Československa. 1. vydání, Brno. Studia Geographica 16, ČSAV, 73 s.
Smetana, M., 2011. Dynamika koryta Moravy ve vztahu k příbřežní vegetaci na základě studia historických map a
současných měření: Případová studie za Strážnického Pomoraví .Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku. 15, 2, s. 58-
63.
15
Soukalová, E., Řehánek, T., Šiftař, Z, 1997. Odtoková situace za povodně v červenci 1997 v povodích Odry, Moravy a Labe
(Runoff situation during the July 1997 flood in the Odra, Morava and Elbe catchments). Meteorologické zprávy, 50, 6, s.
183–190.
Strahler, A. N., 1957. Quantitative analysis of watershed geomorphology. Transactions of the American Geophysical Union,
38, 6, s. 913–920.
Tolasz, R., Míková, T., Valeriánová, A., Voženílek, V., (eds.), 2007. Atlas podnebí Česka. Praha, Olomouc. Český
hydrometeorologický ústav, Univerzita Palackého, 255 s.
Elektronické zdroje
Evidenční list hlásného profilu č.350, [on-line]. ČHMÚ [cit. 20.12.2012]. Dostupné na: < http://hydro.chmi.cz/hpps/
hpps_prfbk_detail.php?seq=307233>.
Měřená a předpovídaná data v rozsahu zobrazených grafů [on-line]. ČHMÚ [cit. 20.12.2012]. Dostupné na:
< http://hydro.chmi.cz/hpps/hpps_prfdata.php?seq=307233>. Průběžně navštěvovaná mezi 2008-2012.
Němeček, J., Vokoun, J., Smejkal, J., Macků, J., Kozák, J., Němeček, K., Borůvka, L., 2004. Elektronický taxonomický
klasifikační systém půd ČR. Taxonomický klasifikační systém půd ČR. [on-line] Beneta.cz, s.r.o., ÚVT, s.r.o. [cit. 20.12.2012].
Dostupné na: <http://klasifikace.pedologie.czu.cz/?action=showIntroPage>.
Metodika pro identifikaci kritických bodů [on-line] Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka, v.v.i.. [cit. 18.12.2012].
Dostupné na: < http://www.vuv.cz/index.php?id=994&L=0>.
Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) [on-line]. AOPK ČR. [cit. 16.12.2012]. Dostupné na: < http://drusop.nature.cz/
index.php>.
Mapy a mapové podklady
Digitální půdní mapa ČR 1:50 000, list 34-22 Hodonín. [online] c2007 [cit. 12.3.2011] Dostupné na:
<http://www.nature.cz/publik_syst2/files08/3422.pdf>.
Mapové služby portálu veřejné správy ČR [on–line]. Cenia, 2005 - 2010. Dostupné na: < http://geoportal.gov.cz/web
/guest/welcome#wms >
Využité WMS služby: Ortofotomapa 2009, 0,5 m pixel
Chráněná území
Stínovaný reliéf
Sítě stanic pro sledování povrchových a podzemních vod
Základní topografický podklad
CORINE 2006
Mapové služby VÚV TGM: Oddělení geografických informačních systémů a kartografie [on-line]. DIBAVOD. Dostupné na:
< http://www.dibavod.cz/index.php?id=27>.
Využité podklady: Vodní tok (jemné úseky)
Hydrologické členění - povodí I. řádu
Hydrologické členění - povodí II. řádu
Hydrologické členění - povodí III. řádu
Záplavová území pětileté vody
Záplavová území dvacetileté vody
Záplavová území stoleté vody
16
Mapové služby České geologické služby [on-line].
Využité IMS služby: geoINFO
půdní typy 1:1 000 000
půdní druhy 1: 1 000 000
Mapové služby portálu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR [on–line]. ISOP.Dostupné na: < http://portal.nature.cz/
publik_syst/ctihtmlpage.php?what=2167&X=X>
Využité WMS služby: Přírodní biotopy
Mapa III. vojenského mapování (1876-1878), 1:25 000, mapový list 4458_2 [online] c2005[cit. 14.3.2011] Dostupné z:
http://oldmaps.geolab.cz/ Zdroj: VÚKOZ, v.v.i., pracoviště Brno
Primární zdroj a copyright:
© 3nd Military Survey, Section No. 4160, Austrian State Archive/Military Archive,Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz
Síť klimatologických a srážkoměrných stanic ČHMÚ [on-line]. Český hydrometeorologický ústav. [cit. 20.12.2012]. Dostupný
na: <http://old.chmi.cz/meteo/ok/mapyst.html>
Základní báze geografických dat České republiky (ZABAGED®) - výškopis - 3D vrstevnice. Český úřad zeměměřičský a
katastrální.
17
Seznam příloh
Příloha I: Zvláště chráněná území a předměty obecné ochrany přírody ve Strážnickém Pomoraví
přilehlém okolí.
Příloha II: Litogeografické poměry Strážnického Pomoraví a přilehlého okolí.
Příloha III: Půdní poměry Strážnického Pomoraví.
Příloha IV: Rozmístění klimatologických a srážkoměrných stanic v povodí Moravy po soutok s Dyjí.
Příloha V: Geologické poměry povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha VI Legenda k Příloze V
Příloha VII: Digitální model reliéfu povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha VIII Sklonitostní poměry reliéfu povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha IX: Orientace svahů v povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha X: Horizontální křivost reliéfu v povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha XI: Vertikální křivost reliéfu v povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha XII: Elementární formy reliéfu v povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha XIII: Síť vodoměrných a srážkoměrných stanic v povodí Veličky po soutok s Trávníkovým
potokem a nejbližším okolí.
Příloha XIV: Půdní druhy v povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha XV: Půdní typy v povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha XVI: Krajinná pokrývka v povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem.
Příloha XVII: Vymezení kritických bodů přívalových povodní v povodí Veličky po soutok
s Trávníkovým potokem.
18
Příloha I
1-nadregionální biokoridor; 2-regionální biokoridor; 3-regionální biocentrum; 4-hranice CHKO; 5-hranice zvláště
chráněného území; 6-hranice přírodního parku.
19
Příloha II
holocén:1-navážka, halda antropogenního původu; 2-nivní sediment; 3-deluviofluviální sediment; 4-slatina; 5deluviální
písčito-hlinitý až hlinito písčitý sediment; 6-deluviální kamenitý až hlinito-kamenitý sediment;
pleistocén:7- navátý písek; 8-spraš a sprašová hlína; 9-spraš a sprašová hlína; 10-fluviální písek a štěrk; 11fluviální
písek a štěrk; 12-suťový kužel; 13-proluviální štěrk; neogén: 14-fluviolakustrinní prachové písky a jíly;
15-fluviolakustrinní jíly, prachovité jíly, prachy, prachovce, písky, místy s polohami štěrků; 16-lakustrinní písky,
jíly, štěrky s polohami vápenců; paleogén: 17-marinní pískovec, jílovec; křída,paleogén: 18- marinní pískovec,
jílovec; 19- neurčeno; ostatní: 20-zlom zakrytý; 21-řeka Morava; hranice PřP Strážnické Pomoraví
20
Příloha III
1-fluvizem glejová; 2-fluvizem modální; 3-glej fluvický; 4-kambizem arenická podzolovaná; 5-černice glejová
karbonátová; 6-černice glejová; 7-černozem černická; 8-neurčeno
21
Příloha IV
A: 1-vodní toky; 2-řeka Morava; 3-srážkoměrné stanice; 4-klimatologické stanice; 5-povodí III. řádu.
B: 1- srážkoměrné stanice; 2- klimatologické stanice; 3-řeka Morava; 4-vodní toky; 5-hranice PřP Strážnické
Pomoraví.
22
Příloha V
23
Příloha VI
holocén
1 nivní sediment
2 deluviofluviální sediment
3 deluviální písčito-hlinitý až hlinito-písčitý sediment
4 deluviální kamenitý až hlinito-kamenitý sediment
pleistocén
5 spraš a sprašová hlína
6 deluviální suťový kužel, osyp
miocén
7 fluviolakustrinní prachové písky a jíly
8 lakustrinní písky, jíly, štěrky s polohami vápenců
9 marinní vápnité štěrky a písky
10 fluviální písčitý štěrk
paleocén, oligocén
11 marinní pískovec, jílovec
svrchní křída, paleocén
12 marinní pískovec, slínovec
13 marinní pískovec, jílovec
svrchní křída
14 marinní pískovec, jílovec
liniové znaky
16 zlom zakrytý
17 zlom předpokládaný
18 přesmyk zakrytý
ostatní znaky
19 vodní toky
20 hranice povodí Veličky po soutok s Trávníkovým potokem
21 hranice PřP Strážnické Pomoraví
24
Příloha VII
25
Příloha VIII
26
Příloha IX
27
Příloha X
28
Příloha XI
29
Příloha XII
30
Příloha XIII
31
Příloha XIV
32
Příloha XV
33
Příloha XVI
34
Příloha XVII