SYSTÉM A EVOLUCE
HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ
(část přednášky Systém a evoluce rostlin)
systém založený na pojetí taxonů v 10. vydání Dictionary of the Fungi (Kirk et al. 2008)
• Amoebozoa: Mycetozoa • Rhizaria: Plasmodiophorida
• Chromalveolata: Peronosporomycota
• Opisthokonta: Chytridiomycota
/ Eumycota / Zygomycota / Glomeromycota
/ Ascomycota: Taphrinomycotina, Saccharomycotina, Pezizomycotina
/ pomocná oddělení Deuteromycota a Lichenes
/ Basidiomycota: Pucciniomycotina, Ustilaginomycotina, Agaricomycotina
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
PF_72_100_grey_tr ubz_cz_black_transparent

Oddělení: BASIDIOMYCOTA – HOUBY STOPKOVÝTRUSNÉ
•  charakteristickým rysem oddělení je karyogamie a meioza probíhající v terminální buňce
dikaryotické hyfy - bazidii (bazidie = meiosporangium)
•  ve stěně přehrádek vytvořeny dolipory - póry, jejichž obě strany jsou kryty membránovou čepičkou
- parentosomem (dolipory nejsou vytvořeny u všech stopkovýtrusných hub, např. u rzí)
•  hlavní složkou vícevrstevné buněčné stěny je chitin
Zdroje fotografií – bazidie: M. J. Carlile et S. C. Watkinson: The Fungi, Academic Press, London,
1994;
dolipor: G. Langer (1994), Die Gattung Botryobasidium Donk (Corticiaceae, Basidiomycetes), Bibl.
Mycol. 158: 1-459; http://www.uni-tuebingen.de/uni/bbm/mycology/botryoba.htm
G:\obrazky\NR-HOMOB\17_Fun002bd.jpg
•  v tomto je podobnost s vřeckatými houbami, ale zásadní rozdíl - bazidiospory se tvoří exogenně
na stopkách vyrůstajících z bazidie - sterigmatech (nejčastěji po 4, ale počet může být 2–8)
G:\obrazky\NR-HOMOB\doliporus.gif
•  vegetativní stélka - vláknité přehrádkované mycelium, spletením více myceliálních vláken
vznikají pevné provazce, rhizomorfy nebo sklerocia
Měřítko: (a) 0,5 µm, (b) 0,2 µm

•  klíčením bazidiospory vzniká haploidní primární mycelium (jednojaderné buňky, někdy při klíčení
dělení jader rychlejší než růst přehrádek, ale takto vzniklá vícejadernost je dočasná); výjimečně
tato fáze může chybět, pokud dojde již ke kopulaci bazidiospor (mazlavé sněti)
=> na sekundárním myceliu dochází k tvorbě plodnic (není časově a prostorově vázána, nemusí se
tvořit hned a v místě somatogamie – naopak, dikaryotické mycelium může růst řadu let bez vytvoření
plodnic; zde je zásadní rozdíl oproti vřeckatým houbám)
•  hyfy tvořící plektenchymatická pletiva v plodnicích jsou někdy označovány jako terciální
mycelium, ačkoli se jedná v podstatě stále o mycelium sekundární
•  z hlediska životního cyklu jsou Basidiomycota dikaryonty – značně omezena je délka života
haploidního primárního mycelia a diploidní fázi představuje jediná buňka
G:\obrazky\NR-HOMOB\12_Bot611b.jpg
•  pohlavní proces vede ke vzniku dikaryotického sekundárního mycelia – v něm probíhají konjugované
mitózy spojené s tvorbou přezek (zajišťují rovnoměrné rozdělení + a – jader do dceřinných buněk; ne
u všech skupin k tvorbě přezek dochází)
R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany.  Wm. C. Brown Publ., 1995.

•  nepohlavní rozmnožování - tvoří se konidie, obvykle na dikaryotickém myceliu, ale dominujícím
stadiem je u stopkovýtrusných hub teleomorfa
•  pro pohlavní rozmnožování je typické, že se vůbec nevytváří gametangia;
nejčastějším pohlavním procesem je somatogamie dvou mycelií (vzácněji rovnou bazidiospor), u rzí se
setkáme s gametosomatogamií (oplodnění hyfy spermacií)
G:\obrazky\NR-HOMOB\11_Bot611a.jpg
Životní cyklus stopkovýtrusné houby – primární a sekundární mycelium, tvorba plodnic a bazidií
Zdroj: R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany.  Wm. C. Brown Publ., 1995.

• bazidie je koncovou buňkou dikaryotické hyfy, oddělenou příčnou přehrádkou
karyogamie a meioza mohou bezprostředně navazovat v téže buňce, nebo může být odlišena probazidie
(v ní dochází ke karyogamii) a metabazidie (místo, kde probíhá meioze)
•  dělení bazidií podle jejich stavby: nepřehrádkovaná holobazidie × přehrádkami rozdělená (podélně
nebo příčně) fragmobazidie
•  dělení podle postavení vřeténka při meiozi: chiastická (vřeténko v příčné poloze, bazidie bývá
"tlustá") × stichická (vřeténko v podélné poloze, bazidie obvykle štíhlá, protáhlá)
G:\obrazky\NR-HOMOB\stichicka-bazidie_cantharellus-cibarius.gif
Vlevo:
Tvorba spor na stichické holobazidii lišky obecné
Zdroj: E. Danell (1994): Cantharellus cibarius: Mycorrhiza formation and Ecology. Acta Univ. Ups.
35, 75 pp.,  Uppsala;
http://www-mykopat.slu.se
/Newwebsite/mycorrhiza/kantarellfiler/texter/rtf.htm
Vpravo: Chiastická fragmobazidie rosolovky s dlouhými sterigmaty
Zdroj: Jean Louis Émile Boudier: Icones mycologicae ou iconographie des champignons de France,
principalement Discomycètes, 1904–1909;
http://www.mushroomthejournal.com/greatlakesdata/Terms/steri702.html
G:\obrazky\NR-HOMOB\chiasticka-fragmobazidie_tremella.jpg

•  bazidie mohou vyrůstat přímo na myceliu, příp. z jiných buněk (např. teliospor u rzí nebo
snětí), ale nejčastěji je jejich tvorba soustředěna do omezené vrstvy hymenia nebo se tvoří uvnitř
plodnice v glebě
i klíční pór, ale může být také na vrcholové straně spory)
•  z bazidií hymenomycetoidních jsou spory aktivně odmršťovány (balistospory), zatímco z
gastroidních se pasivně uvolňují (tvorba těchto typů bazidií neodpovídá přesně skupinám rouškatých
hub a břichatek)
•  bazidiospory jsou různého tvaru i velikosti, mají různé barevné reakce na chemická činidla
(cyanofilní, amyloidní, dextrinoidní) – pomůcka při určování
•  spory jsou vždy jednobuněčné, většinou jednojaderné
•  klíčení bazidiospor – základní typ je klíčení hyfou (=> primární mycelium), kromě tohoto mohou z
bazidiospor klíčit jednotlivé buňky (kvasinkovité buňky, konidie nebo sekundární spory, pouze u
některých řádů z bývalé skupiny Heterobasidiomycetes)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\basidium+basidiospore.jpg
http://pollen.utulsa.edu/Spores/basidiospores.html
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\basidiospore_hilum_medulla.jpg
http://www.bsu.edu/classes/ruch/msa/mims.html
•  tvorba spor: haploidní jádra po meiozi projdou sterigmaty ven z buňky a obalí se buněčnou stěnou
•  místo, kde spora přirůstá na sterigma, se nazývá hilum (obvykle zde je

•  v pododdělení Agaricomycotina se tvoří útvary nazývané plodnice (bazidiokarpy, bazidiomata);
k tomu poznámka: plodnice v užším smyslu tohoto slova by měly obsahovat pohlavní orgány – podle
tohoto užšího pojetí u stopkovýtrusných hub nejsou pravé plodnice
•  základní dělení na typy hymeniální a gastrální
– hymeniální plodnice /obr. vlevo/ jsou charakterizovány přítomností hymenia (buď pokrývá celý
povrch plodnice, nebo jen specializovanou část povrchu - hymenofor (lupeny, rourky, ostny, póry,
lamely, i hladký hymenofor); v hymeniu se kromě bazidií tvoří sterilní buňky zakončující hyfy
(cystidy aj.)
– v gastrálních plodnicích /vpravo/ se bazidie tvoří uvnitř v glebě, obalené peridií
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Basidium_schematic.svg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\Gleba_icon.png
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gleba_icon.png

•  typy hymeniálních plodnic:
– holothecium - rozlitá, kyjovitá, keříčkovitá, hymenium pokrývá celý povrch plodnice
– pilothecium - plodnice jednoletá, s jednorázovým vývojem, diferencovaná na klobouk a třeň,
hymenofor pokrývá spodní část klobouku;
u plodnic tohoto typu se vytváří
plachetky: velum universale,
kryjící celou plodnici, z nějž po
roztrhání zbývá pochva na bázi
třeně nebo strupy na vrcholu
klobouku, a velum partiale,
kryjící mladý hymenofor, jehož
pozůstatkem je pak prsten nebo pavučinka na třeni anebo cáry na okraji klobouku
– krustothecium - plodnice s postupným vývojem (přirůstající), jedno- nebo víceletá, může a nemusí
být členěna na klobouk a třeň, hymenofor pokrývá spodní část klobouku (nebo nerozlišené plodnice)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\HOU069A.JPG C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\HOU114A.JPG C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\HOU222A.JPG C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\HOU299A.JPG
L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999.
Shora: kuřátka lososová, pavučinec šupinonohý (vlevo), muchomůrka císařka, hlinák červenající.

•  typy gastrálních plodnic (všechny uzavřené):
– plektothecium - plodnice s roztroušenými bazidiemi
– lysothecium, schizothecium - uvnitř plodnice jsou dutiny vystlané hymeniem
– aulaiothecium - plodnice, do jejíhož nitra vrůstají lamely, pokryté hymeniem
– klathrothecium - gleba je rozdělena větvenými lamelami a v době zralosti vynesena nahoru
přídatným receptakulem
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\brichatky_typy-plodnic.jpg
Běžné typy gastroidních plodnic =>
(řády v popiscích dle historického systému)
T. Kalina et J. Váňa: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii,
Karolinum, Praha, 2005.

•  plektenchymatická pletiva tvořící plodnice (prosenchym, pseudo-parenchym) jsou utvářena hyfami
trojího typu:
– základním typem jsou hyfy generativní (1) - tenkostěnné, větvené, přehrádkované, dávají vznik
bazidiím
– odvozené typy jsou pak hyfy skeletové (3) - tlustostěnné, nevětvené, nepřehrádkované
– případně ještě vazbové = ligativní (2) - tlustostěnné, větvené, nepřehrád-kované, oproti
skeletovým téměř nemají lumen
=> pletivo je pak monomitické (4; jen generativní hyfy, ty jsou vždy přítomny), dimitické (6;
generativní + skeletové), amfimitické (5; generativní + ligativní) nebo trimitické (7; všechny tři
typy hyf)
Zdroj: R. Veselý, F. Kotlaba, Z. Pouzar: Přehled československých hub, Academia, Praha, 1972.
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\VKP032.GIF

ekologie:
•  houby ponejvíce saprofytické, z nichž řada má schopnost přejít fakultativně k parazitismu, ale i
specializované skupiny biotrofních parazitů (rzi, sněti)
•  významná je symbióza s cévnatými rostlinami - mykorhiza (vzájemný podíl na výživě a ochraně,
odumření jednoho partnera často vážně oslabí i druhého)
– ektotrofní mykorhiza - hyfový plášť obaluje kořínky,
houba proniká jen do mezibuněčných prostor (převládá
u dřevin – viz foto, kořínky obalené hyfami muchomůrky)
– endotrofní mykorhiza - hyfy pronikají do buněk rostlin,
více u bylin
•  minimum je lichenizovaných hub, jen některé druhy
(nejsou zde ohraničené taxonomické skupiny zahrnující
lichenizované zástupce)
•  hospodářsky významné jsou kromě fytopatogenních parazitů houby rozkládající celulózu a lignin -
"dřevokazné" houby
•  řada zástupců zejména "masitých" hub jsou vyhledávané jedlé houby, u některých jsou využívány
halucinogenní látky
výskyt: nalézáme je v různých suchozemských biotopech, často ve spojení s určitými porosty vyšších
rostlin
stopkovýtrusné houby známy ze starších třetihor, symptomy na cévnatých rostlinách přisuzované
napadení parazitickými zástupci známy již z křídy
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HOMOB\Mycorrhizal_root_tips_amanita.jpg
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mykorhiza

za evoluční vrchol stopkovýtrusných hub jsou považovány houby z pododdělení Agaricomycotina,
tvořící holobazidie (dříve jako skupina Homobasidiomycetes)
jako vývojově starší jsou hodnoceny skupiny řazené v aktuálním pojetí systému v pododděleních
Pucciniomycotina a Ustilaginomycotina, spolu s houbami z pododdělení Agaricomycotina tvořícími
fragmobazidie
=> heterogenní soubor zahrnující všechny skupiny, jejichž zástupci mají fragmobazidii, a k nim
organismy, u nichž byla zjištěna tvorba sekundárních spor (pučících z bazidiospor) nebo
kvasinkovitých buněk (v dřívějších pramenech jako skupina Heterobasidiomycetes)
u těchto skupin se můžeme setkat s rozmanitostí znaků:
•  z bazidiospor klíčí hyfy nebo kvasinkovité buňky, sekundární spory nebo mikrokonidie
•  primární mycelium může být déletrvající (u mikrocyklických rzí je dokonce jedinou formou
vegetativní stélky)
•  pohlavní proces - vznik sekundárního mycelia: somatogamická hyfogamie, kopulace bazidiospor
(Tilletiales) nebo gameto-somatogamie (Pucciniales)
•  póry v přehrádkách hyf jsou různých typů - jednoduché, se zátkou i mohou zcela chybět
•  bazidie různých typů (stichické i chiastické, fragmobazidie i holobazidie, hymenomycetoidní i
gastroidní), tvoří se v hymeniu, přímo na myceliu nebo na sekundárních sporách

Pododdělení: PUCCINIOMYCOTINA
Třída: PUCCINIOMYCETES (UREDINIOMYCETES)
řád Pucciniales (Uredinales) - rzi jsou obligátní biotrofní parazité rostlin
•  intercelulární mycelium vysílá haustoria do buněk hostitele => způsobují hypertrofie,
hyperplazie
•  na myceliu jsou jednoduché póry (nejsou vytvořeny dolipory), hyfy bez přezek
•  netvoří se plodnice, zato se vytváří několik typů nepohlavních spor
•  většina druhů během svého životního cyklu střídá hostitele (heteroecické, dioecické =
dvoubytné), některé druhy prožijí celý životní cyklus na jednom hostiteli (autoecické, monoecické =
jednobytné)
•  řada druhů má životní cyklus zkrácený o jednu nebo více fází
•  pravděpodobně se jedná o nejprimitivnější stopkovýtrusné houby – hyfy nemají přezky a dolipory,
dlouhá haploidní fáze, gameto-somatogamie, více stadií nepohlavních spor
•  parazité cévnatých rostlin - druhy rodů Puccinia (na travách aj., různí mezihostitelé), Uromyces
(na bobovitých aj.), Phragmidium a Gymnosporangium (na růžovitých)
vývojový cyklus dvoubytné rzi: na mezihostiteli bazidiospora vyklíčí v hyfu => haploidní mycelium
infikuje tkáně => pod svrchní epidermis se tvoří ložisko - spermogonium (ozn. 0) => na něm se z hyf
odškrcují spermacie - samčí gamety

spolu s gametami se vytváří sladký "nektar“; ve spermogoniích vyrůstají také receptivní hyfy =>
hmyz sající "nektar" na ně přenese spermacie => oplození => dikaryotická buňka => sekundární
mycelium => vytvářejí se a epidermis prorážejí ložiska - aecia (prášilky, označ. I) => aeciospory
=> infekce hlavního hostitele (u auto-ecických rzí téhož hostitele) => vývin dikaryotického mycelia
=> tvorba ložisek - uredií (II) => uredio-spory => další šíření nákazy během vegetační sezóny =>
před dozráním hostitele se vytvoří ložiska - telia (III) => teliospory - oproti krátce žijícím
a ihned klíčícím urediosporám jsou sporami přetrvávajícími a nejsou infekční => v teliosp.
karyogamie - fungují jako probazidie => vyklíčí z nich bazidie (příčně přehrádkované) => zde meioza
=> bazidiospory (IV)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\obrázky - životní cykly\Puccinia_graminis.jpg

C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HETER\puccinia_spermogonium+aecium.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HETER\Puccinia_Teliospore+Basidium.jpg
http://www.botany.hawaii.edu/faculty
/wong/Bot201/Basidiomycota
/Uredinomycetes/Uredinomycetes.htm (řez spermog. + aecia, teliosp. + bazidie)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HETER\Spermogonium_barberry_leaf.jpg
http://www.botany.hawaii.edu/faculty
/wong/BOT135/2009/Lecture07
/Lect08.htm (spermogonia, uredia + řez ložiskem, telia + řez ložiskem)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HETER\uredium_sect.jpg C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HETER\telium_stems.jpg C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HETER\teliospores.jpg C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HETER\IMG_4792.JPG C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HETER\aecia_barley.jpg C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\NR-HETER\uredium_stems.jpg
Vlevo nahoře spermogonia s kapkami nektaru, dole aecia, uprostřed řez listem s ložisky Puccinia
graminis.
Vpravo nahoře uredia a řez ložiskem Puccinia graminis, pod nimi teliospory a telia Puccinia
graminis, dole telia Gymno- sporangium sp. na cypřišku a bazidie vyrůstající z teliospory.

Pododdělení: USTILAGINOMYCOTINA
Třída: USTILAGINOMYCETES
pozn.: dnes je této třídy řazen i řád
Urocystidales, zahrnující rody, patřící
v tradičním systému k mazlavým snětím
řád Ustilaginales - sněti prašné
jsou obligátní parazité se silně
redukovanou haploidní fází
•  sekundární mycelium vzniká kopulací
primárních mycelií nebo primárního mycelia s bazidiosporou nebo dvou sekundárních spor (vypučivších
z bazidiospory); často se tvoří kvasinkovité stadium nahrazující primární mycelium
•  sekundární mycelium - jednoduché póry, tvorba přezek, intercelulární mycelium s haustorii
(řídčejí intracelulární)
•  vysoce specializovaní (nejen na hostitele, ale i jen na některé nadzemní orgány - listy, květy
aj.) parazité cévnatých rostlin – druhy rodu Ustilago (na travách, nahoře vlevo U. tritici, vpravo
U. maydis), Anthracoidea caricis (na ostřicích, foto vpravo)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\pucciniom+ustilaginom\ustilago_tritici.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\pucciniom+ustilaginom\ustilago_maydis.jpg
http://www.broadinstitute.org/news/169
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\pucciniom+ustilaginom\anthracoidea-caricis.jpg
Foto Carl Farmer, http://www.nature-diary.co.uk/2008/06-11.htm

•  pohlavní rozmnožování: netvoří se plodnice, na dikaryotickém myceliu se tvoří tlustostěnné
teliospory (= chlamydospory) => v nich dojde ke karyogamii => vyklíčí tzv. promycel => v něm meioza
- stává se metabazidií (příčně přehr.) => tvorba bazidiospor = sporidií (každé jádro v metabazidii
se ještě mitoticky rozdělí na 2 => přejdou do bazidiospor) => ty pak spolu kopulují rovnou anebo
kopulují buňky z nich vypučivší => vyrůstá dikaryotické mycelium => infekce => časté napadení
embrya, po vyklíčení sněť prorůstá rostlinou a projeví se až v dospělosti přeměnou obsahu plodu v
masu teliospor
•  nepohlavní rozmnožování: hyfy prorážející na povrch hostitele odškrcují dikaryotické blastospory
=> další infekce
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\zivotni_cykly\Ustilago_maydis.jpg

Třída: EXOBASIDIOMYCETES
taktéž parazitické houby, na rozdíl od třídy Ustilaginomycetes mají holobazidie
řád Tilletiales - sněti mazlavé
jsou obligátní parazité, odlišní v mnohém od snětí prašných:
•  nevytváří se primární mycelium, na dikaryotickém myceliu primitivní dolipory (ale ještě i
jednoduché póry)
•  na dikaryotickém myceliu se též tvoří teliospory (chlamydospory), z nichž klíčí promycel –
meioza někdy v něm a někdy už v teliospoře => pak přesun haploidních jader do promycelu => z něj se
tak stává holobazidie (promycel je tedy už vlastně metabazidií) => tvorba bazidiospor => kopulují
ještě na bazidii pomocí kopulačních kanálků => přesun jádra z jedné do druhé => ta pak vyklíčí
hyfou nebo sekundárními sporami (nikdy pučením)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\pucciniom+ustilaginom\tilletia_teliospory.jpg

•  hostitele infikuje dikaryotická hyfa, nejčastěji v půdě při klíčení rostliny (infekce není
předem v embryu!)
•  obligátní parazité cévnatých rostlin, v napadených orgánech často vytváří při tvorbě teliospor
páchnoucí ložiska se zbytky hyf (druhy rodů Tilletia aj.)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\pucciniom+ustilaginom\tilletia-caries.jpg
http://www.viarural.com.ar/viarural.com.ar/insumosagropecuarios/agricolas/agroquimicos
/rizobacter/aa-enfermedades/tilletia-caries-01.htm
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\pucciniom+ustilaginom\tilletia-controversa_teliospores.j
pg
Foto B. Goates, http://www.apsnet.org/online/archive/1998/barley81.htm
Vlevo pšeničné klasy napadené Tilletia caries (= T. tritici); vpravo teliospory Tilletia
controversa.

Pododdělení: AGARICOMYCOTINA
•  homogenní skupina, považovaná v současné době za vývojově nejodvozenější
•  bazidiospory klíčí vždy hyfou, nevytvářejí se kvasinkovité útvary (v přirozených podmínkách)
•  sekundární mycelium vzniká vždy somatogamií (hyfogamií), u většiny zástupců (jsou výjimky) se
tvoří přezky a dolipory s perforovaným parentosomem
•  bazidiospory jednobuněčné, téměř vždy se tvoří plodnice (výjimkou je pár drobných řádů, ze zde
zmíněných jen Filobasidiales)
•  výjimečně dochází k tvorbě konidií (anamorfního stadia), a to vždy na dikaryotickém myceliu,
případně na plodnicích
poznámka: se systémem této skupiny zřejmě víc než u kterékoli jiné "zamával" nástup molekulární
taxonomie; je dost možné, že (až opadne prvotní nadšení "sekvence nade vše") se ukáže, že zařazení
některých taxonů (přesuny mezi řády) je potřeba brát s rezervou :o)

Třída: AGARICOMYCETES
houby s nerozdělenou bazidií (= holobazidií), netvoří kvasinkovitá stadia (neplatí absolutně, viz
první řád)
dle vývoje plodnic rozlišujeme houby rouškaté (dříve podtř. Hymenomycetidae), u nichž se
bazidiospory tvoří na povrchu plodnice v povrchové vrstvě zvané hymenium (výtrusorodé rouško), jež
tvoří kromě bazidií sterilní zakončení hyf: bazidioly, cystidy, hyfidie (vlákna, která jsou obdobou
parafýz u vřeckatých hub)
– bazidie hymenomycetoidního typu, spory až na výjimky aktivně odmršťovány (balistospory)
– plodnice gymnokarpní (od počátku otevřené) nebo hemiangiokarpní (dočasně uzavřené 1 nebo 2
plachetkami - velum partiale, velum universale)
druhým typem jsou břichatky (dříve podtřída Gasteromycetidae)
– základní znak: angiokarpní vývoj plodnice – je uzavřená až do dozrání spor
– bazidie gastroidního typu, bazidiospory pasivně uvolňovány (odlamují se ze sterigmat), roznášeny
větrem, vodou, živočichy
– povrch plodnice uzavírá většinou dvouvrstevná okrovka (peridie), samotný vnitřek plodnice pak
tvoří teřich (gleba)
– bazidie se tvoří volně v celém teřichu nebo na hymeniu, které pokrývá povrch jeho vnitřních
prostor (komůrek)
– během zrání se pletivo teřichu rozrušuje => shluky hyf tvořící kapilicium
– k uvolnění spor dojde po rozrušení peridie a obnažení teřichu

řád Polyporales zahrnuje houby laicky označované "choroše" – většina druhů tvoří gymnokarpní
krusto-thecia, obvykle bokem přirostlá a často víceletá, s pórovitým nebo lamelovitým hymenoforem
•  dřevní houby, saprofyté nebo fakultativní (i obligátní) parazité
•  charakterističtí zástupci: Fomes a Fomitopsis (česky obojí troudnatec, kopytovité plodnice),
Daedalea (síťkovec, protažené až lamelovité póry), Ganoderma (lesklokorka), Trametes (outkovka);
některé druhy jsou v mládí jedlé, např. Laetiporus (sírovec)
– vlastní rod Polyporus (choroš) - houby s dobře odlišeným třeněm a kloboukem,
pórovitý hymenofor
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\outkovka-pestra_juraj-komar.jpg
Vpravo nahoře: outkovka pestrá (Trametes versicolor)
Foto Juraj Komár,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Trametes-versicolor/Trudnikovec-pestry/Outkovka-pestra/ID764
Vpravo dole: sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)
Foto Sloník :o)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\sírovec_zlutooranzový_sloník.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\polyporus brumalis_jan-suvada-2005.jpg
Vlevo: Choroš zimní (Polyporus brumalis)
Foto Ján Šuvada, http://www.nahuby.sk
/atlas-hub/Polyporus-brumalis/Trudnik-zimny/Choros-poloplastvovy/ID1824

řád Agaricales – nejpočetnější řád, hemiangiokarpní pilothecia (u různých druhů různá tvorba velum
partiale nebo velum universale), hymenofor u naprosté většiny zástupců lupenitý
•  patří sem řada rodů obsahujících vyhledávané jedlé houby – Macrolepiota (bedla), Agaricus
(pečárka, žampion), Armillaria (václavka), některé druhy rodů Tricholoma, Lepista (čirůvky) aj.
•  stejně významné jsou ale i jedovaté houby z rodů
Amanita (muchomůrka), Entoloma (závojenka),
Inocybe (vláknice) nebo Cortinarius (pavučinec)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\HOU226A_amanita_virosa_muchomurka_jizliv
a.JPG
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\entoloma-sinuatum_ladislav-tabi.jpg
Foto
Ladislav Tábi,
http://www.nahuby.sk
/atlas-hub/Entoloma-sinuatum
/Hodvabnica-velka/Zavojenka-olovova/ID113
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\inocybe-erubescens_jaroslav-maly.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\cortinarius-orellanus_vladimir-zita-2004
.jpg
Zleva muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), závojenka olovová (Entoloma sinuatum), nahoře vláknice
načervenalá (Inocybe erubescens), dole pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus)
L. Hagara, V. Antonáín, J. Baier: Houby, Aventinum, Praha, 1999.

C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\HOU241A_agaricus_pecarka.JPG
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\coprinopsis-atramentaria_erik-brozmann.j
pg
Pečárka polní (Agaricus
campestris), hnojník inkoustový (Coprinopsis atramentaria), čirůvka fialová (Lepista nuda)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\lepista-nuda_jiri-polcak-2006.jpg
Foto Erik Brozmann,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Coprinopsis-atramentaria/Hnojnik-atramentovy/Hnojnik-inkoustovy/ID97
Foto Jiří Polčák,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Lepista-nuda/Povabnica-fialova/Ciruvka-fialova/ID507
Hagaraet al.: Houby, Aventinum, Praha, 1999.
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\26_uvolnovani_spor_lycoperdon.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\HOU406A_crucibulum_poharovka.JPG
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\HOU380A_endoptychum_strechan.JPG
Vlevo střechan bedlovitý (Chloro-phyllum agaricoides) – přechodný typ mezi rouškatou houbou
a břichatkou;
vpravo pýchavka (Lycoperdon sp.) a pohárovka obecná (Crucibulum laeve)
Hagara et al.:
Houby, Aventinum, Praha, 1999.
L. Hagara, V. Antonín, J. Baier: Houby, Praha, 1999.
•  do řádu Agaricales jsou aktuálně řazeny i některé rody hub s břichatkovitou plodnicí (břichatky
v současném systému nepředstavují systematickou skupinu, houby s tímto typem plodnic jsou
zastoupeny v různých řádech)

řád Boletales – hemiangiokarpní (vytvořeno velum partiale) nebo gymnokarpní pilothecia s
hymenoforem rourkatým, vzácněji lupenitým (snadno se odděluje od dužniny klobouku)
•  převážně mykorhizní houby – největším rodem je Boletus (hřib), dále rody Suillus (klouzek),
Xerocomus (suchohřib) nebo Leccinum (kozák); z lupenitých mají význam Gomphidius (slizák) nebo
Paxillus (čechratka)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\xerocomus-badius_yvona-janotova.jpg
Zleva suchohřib hnědý (Xerocomus badius), klouzek modřínový (Suillus grevillei), nahoře slizák
mazlavý (Gomphidius glutinosus), čechratka podvinutá (Paxillus involutus)
Foto Yvona Janotová,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Boletus-badius/Suchohrib-hnedy/Suchohrib-hnedy/ID673
Foto Ivan Belay,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Suillus-grevillei/Masliak-smrekovcovy/Klouzek-slicny/ID276
Foto Pavol Kešeľák,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Gomphidius-glutinosus/Sliziak-mazlavy/Slizak-mazlavy/ID609
Foto Ondrej Líška,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Paxillus-involutus/Cechracka-podvinuta/Cechratka-podvinuta/ID21
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\suillus-grevillei_ivan-belay.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\gomphidius-glutinosus_pavol-keselak.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\paxillus-involutus_ondrej-liska-2005.jpg

řád Russulales – pilothecia hemiangiokarpní (ale s vzácně vyvinutým velem)
•  charakteristickým znakem řádu je přítomnost sférocyst - kulovitých buněk, vzniklých přeměnou
buněk hyf (hyfy zde netvoří přezky); dužnina je pak křehká, lámavá
•  převážně mykorhitické druhy, u nás zástupci dvou velkých rodů - Russula (holubinka) a Lactarius
(ryzec), jenž je kromě sférocyst charakteristický ještě roněním mléčné tekutiny při poranění (může
za to přítomnost mléčnic v pletivu – u holubinek jsou také vytvořeny, ale bez obsaženého "mléka")
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\russula-emetica_bozena-kuzmova-2004.jpg
Ryzec ryšavý (Lactarius rufus)
Foto Milan Zajac, http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Lactarius-rufus/Rydzik-rysavy/Ryzec-rysavy/ID585
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\lactarius-rufus_milan-zajac.jpg
Holubinka vrhavka (Russula emetica)
Foto Božena Kuzmová,
http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Russula-emetica/Plavka-skodliva/Holubinka-vrhavka/ID470

C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\konechroudy.jpg
s díky za pozornost
 na rozloučenou ... praktické využití boltcovitky mozkovité :o)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\nizsi_rostliny\agaricomycotina\HOU052A_auricularia_boltcovitka.JPG