Cypriniformes •Determinační cvičení • • http://ars.els-cdn.com/content/image/1-s2.0-S0169534705001084-gr2.jpg http://gobase.bcm.umontreal.ca/gobase_link/SaitohK2003_files/fig1.gif Teleostei Anotophysi Gonorynchiformes, 37 druhů Otophysi (Euostariophysi) Cypriniformes, 3268 druhů (včetně Cyprinidae) Characiformes, 1674 druhů Siluriformes, 1727 druhů Gymnotiformes, 173 druhů (někdy pod Siluriformes) Weberův org., 68% všech sladkovodních ryb •Určení pohlaví •Určení věku ryby pohlavni znaky Šimek Z., Ryby našich vod Odlišnosti mezi pohlavím pohlavní dimorfismus primární znaky: gonády a hormony sekundární znaky: hlavní (nepostradatelné) kanálky, intromitentní tělíska, kladélka vedlejší velikost, barva, tvar permanentní - tvar čelistí, D ploutve (Thymalidae) krátkodobé - třecí vyrážky (Salmonidae) tvar, velikost - břišních, prsních ploutví tvar a barva genitální papily ploutevní vzorec: D III,9; A III,11; C 19 šupinový vzorec: 8-9(40-41)4-5 Rutilus rutilus × Scardinius erythrophthalmus V postranní čáře je 37 – 46 šupin (nejčastěji 41 – 43) V postranní čáře je 32 – 43 šupin (nejčastěji 38 – 42), nad postranní čárou 7 – 9 řad šupin, pod ní pak 3 – 4 řady. Požerákové zuby bývají u plotice velmi variabilní. Jsou poměrně silné, jednořadé (vzácně i dvojřadé), obvykle se vzorcem 6 – 5 (na jednom oblouku 6 zubů v jedné řadě, v protějším oblouku 5 zubů). Požerákové zuby perlína jsou dvojřadé – v první řadě je 5 větších zubů, v druhé 3 menší s pilovitými hroty. Perlín Plotice Rutilus rutilus × Scardinius erythrophthalmus Určení věku Sklerity z časného jara a zimy mají menší poloměr než ty z období "hojnosti" v létě. Počet anulů je roven počtu let. Starší jedinci mají špatně viditelné první anuly. ale poloměr šupiny je nutno korelovat s délkou těla nulový poloměr šupiny neodpovídá poloměru šupiny při narození ryby!!! kostnatí (Teleostei) máloostní – Cypriniformes Weberův aparát, šupiny chybí nebo cykloidní, ploutve bez ostnů, pouze D, A a P zesílené první paprsky (osten) čeleď: * sekavcovití (Cobitidae) hadovité tělo, malé oči, 6-10 vousků kolem spodních úst piskoř pruhovaný - Misgurnus fossilis piskoř pruhovaný - Misgurnus fossilis 137aMifos_u0 tělo marginálně zploštělé, drobné šupiny, 10 vousků, do 35 cm mladí – tmavé pruhy výraznější, zabahněné stojaté vody, přes den zahrabán 135 – 175 šupin v postranní čáře, střevní dýchání, citlivost na změny tlaku kostnatí (Teleostei) • máloostní - Cypriniformes čeleď: sekavcovití (Cobitidae) sekavec podunajský - Cobitis elongatoides V povodí Labe se v těchto hybridních populacích mísí genomy druhů Cobitis elongatoides a Cobitis taenia (s. písečný), v povodí Moravy a Dyje se jedná o druhy Cobitis elongatoides a Cobitis tanaitica (s. černomořský). Druh sekavec písečný, se kterým se můžeme setkat ve starší literatuře, tedy není na našem území v čisté formě vůbec přítomen. sekavec podunajský - Cobitis elongatoides 136aCotae_u2 136aCotae_u3 •dříve jako sekavec písečný (dnes od SZ Německa po Moskvu, boreální prvek), sibling species •tělo protáhlé, marginálně zploštělé, malé šupiny, nemusí se překrývat, do 12 cm •hlava zploštělá bočně a pod okem vztyčitelný trn (vs mřenka) •6 vousků, kratší zadní pár vousků (k přednímu okraji oka, u sekavčíka až k zadnímu okraji oka) •na dolní a horní straně kořenu ocasu chybí kožní lem (vs sekavčík) •Canestriniho šupina u samců (výrazně ztloustlý druhý paprsek prsní ploutve, na jehož bázi je plochý oválný útvar ) • •hlinité dno, pomalu tekoucí, ne bahno •čisté i hybridně polyploidní komplexy (mezidruhoví jedinci), gynogeneze samice, normální diploidní jedinci •hybridogeneze, partenogneze Sekavec-6.jpg kostnatí (Teleostei) • máloostní - Cypriniformes čeleď: sekavcovití (Cobitidae) t sekavec dunajský - Cobitis elongatoides sekavčík horský- Sabanejewia balcanica Dle starší literatury na našem území žije druh Sabanejewia aurata. V nedávné době bylo ale zjištěno, že naše populace označované jménem sekavčík horský patří druhu Sabanejewia balcanica. sekavčík horský- Sabanejewia balcanica sekavcik_001 •lem u kořene ocasu, silnější podočnicový trn, do 10 cm, •skvrna dvojitého půlměsíce •sekavčík Sabanejewia aurata, platný druh, ale ne v ČR Hnědavé skvrny na boku jsou větší než u sekavce a je jich tím pádem méně. A nakonec stejně jako jeho příbuzný má i tento druh u báze ocasní ploutve tmavou skvrnu, která se ale táhne ve dvou půlměsíčitých obloucích v celé výšce ocasního násadce. U nás byl v 50. letech minulého století doložen z Bečvy u Lipníka nad Bečvou, ale později už nebyl jeho výskyt na této lokalitě potvrzen. V současnosti je u nás známa pravděpodobně jen jediná populace v povodí říčky Vláry na východní hranici naší republiky. kostnatí (Teleostei) • máloostní - Cypriniformes čeleď: sekavcovití (Cobitidae) mřenkovití (Balitoridae) mřenka mramorovaná - Barbatula barbatula mřenka mramorovaná - Barbatula barbatula •válcovité tělo, protáhlé, šupiny malé, zarostlé, jen na bocích, pod okem chybí trn •6 vousků, obvykle 13 cm (max. 16 cm), uťatá ocasní ploutev, zaoblené okraje •pstruhové a parmové vody, písčitokamenité dno, mělká voda do 12 cm •ve stojaté vodě jen pokud je chladná, snese znečištění, ale ne málo kyslíku •redukce plynového měchýře, špatně plave, pod kameny • http://www.eprojekty.cz/weby/demo/_app/Repository/yy2009/mm11/dd20/5078.png http://www.hlasek.com/foto/barbatula_barbatula_ff7152.jpg kostnatí (Teleostei) máloostní - Cypriniformes čeleď : kaprovití (Cyprinidae) •lysé skřele, bez šupin •nejvýše 2 páry vousků, obvykle však chybí •zuby na posledním žaberním oblouku (5.) •C hluboce vykrojená •tělo marginálně zploštělé, vysoké nebo vřetenovité •v ČR 23 rodů, 34 druhů, 29 autochtonních požerákové zuby amura •D ≥ 14 větvených paprsků •D > A (výrazně) •Ozubený osten v A –2 páry vousků (kapr) –bez vousků (karas) • •D ≤ 11 větvených paprsků •Hladký osten v A –2 páry vousků (parma) –bez vousků (lín, hrouzek) •dlouhá A, kýl bez šupin •(cejn, ouklej, ouklejka, •podoustev, tolstolobik (ec), •ostrucha) •krátká A, bez kýlu (!perlín!) –V před D –(perlín, bolen, střevle (čka), –slunka) –V pod D –(plotice, hořavka, ostroretka –amur, jelec) kaprovití1 • kaproviti 1. 3. 2. 5. 4. tolstolobec • kapr obecný (Cyprinus carpio) lysec (řádkový), hladká forma hybridi s karasem ob. trojřadé požerákové zuby vysoké tělo, koncová ústa 2 páry vousků D dlouhá, 14 paprsků, v A osten karas obecný (Carassius carassius) karasob •bez vousků, drsné vypouklé skřele •D vypouklá (konvexní) • •jednořadé požerákové zuby •šedozelená barva (zlatý nádech) •až 65 cm a 3 kg •lokálně C.carassius f. humulis nízkotělá tmavá forma, skvrna před C •mírně vypouklé skřele •D vhloubená (konkávní), •C více vykrojená •větší tmavě lemované šupiny •osten v A zubatý •do 50 cm, 3 kg •triploidní samice, gynogeneze •sexuální parazitace na samcích jiných druhů (jen stimul, ne oplození) •dnes samci i samice se smíšenou ploidií (2-4n) • • karasstr karas stříbřitý (Carassius gibelio) V roce 1954 byly ryby pocházející z populací na východě vysazeny v Maďarsku a odtud se jejich potomstvo začalo lavinovitě šířit všemi směry. V 80. letech 20. století dorazila tato nová vlna karasů stříbřitých do naší republiky. Dnes je u nás karas stříbřitý běžným a široce rozšířeným druhem. Je daleko hojnější než náš původní karas obecný, kterého obvykle na lokalitách společného výskytu časem zcela nahradí. • kaproviti parma obecná (Barbus barbus) •oválný průřez protáhlého těla •dlouhý rypec, masité rty a 2 páry vousků •C někdy asymetrická, spodní lalok delší •D, poslední nerozvětvený paprsek pilovitý •olivově zelená ryba •mladé ryby mramorování •až 120 cm a 6 kg • parma karpatská B.carpathicus Slovensko •A dosahuje baze C • kapr a spol lín obecný (Tinca tinca) •zavalité tělo, spodní vysunovatelná ústa •drobné šupiny zarostlé, sliz •široká báze ocasu •1 pár vousků na horním rtu •C slabě vykrojená •T. tinca aurata – tmavé skvrnky, červený podklad hrouzek obecný (Gobio gobio) velké šupiny, spodní ústa, vysouvatelná, hrdlo bez šupin, oči velké u temene skvrny na C rozptýleně, 12-14 cm, hybridi s oběma druhy níže V Evropě žije větší počet druhů hrouzků a donedávna byly z našeho území uváděny tři – hrouzek obecný, běloploutvý a Kesslerův. hrouzek dlouhovousý - Vlárou do ČR?? ale chybí doklad nejedná o jeden jediný druh, ale jen na našem území lze odlišit pravděpodobně čtyři samostatné druhy (Gobio gobio, Gobio obtusirostris, Gobio carpathicus a Gobio sp.) hrouzek obecný může křížit s hrouzkem běloploutvým i Kesslerovým aktuálně na našem území 8 geneticky jasně odlišitelných druhů hrouzků ve dvou rodech (Gobio, Romanogobio) 41 Na základě genetických analýz byl nejprve oddělen společně s hrouzkem běloploutvým do samostatného rodu Romanogobio a následně u něj bylo podobně jako u obou dalších druhů hrouzků zjištěno, že se pravděpodobně vůbec nejedná o jeden druh a naše populace nejsou totožné s původně popsaným Gobio (dnes Romanogobio) kesslerii. naše populace uváděné jako druh Romanogobio kesslerii lze rozčlenit na Romanogobio banaticus a patrně zatím neznámý další druh rodu Romanogobio. Prozatím vše jako hrouzek Kesslerův, nutné pro udržení zákonné ochrany druhu. hrouzek Kesslerův (Romanogobio kesslerii) vousky za okraj skřele síťovaná kresba na hřbetě liniové kontury postranní čáry, dlouhé prsní ploutve, skvrny na ocase do dvou linii Hrouzek-kessleruv-1 ANd9GcSik6XapJB4qoDDdKfxSACsUBVyO2f2t4vvLEzkKXGgNkyri3w4Jw povodně 1997 splavily hrouzky Kesslerovy z Bečvy do Moravy. Ti se v korytě zbaveném jemných sedimentů udrželi a dnes je tu tento druh trvale přítomen. hrouzek běloploutvý (Romanogobio albipinnatus) nejmenší výška těla skvrny na ocase 1 pruh kratší rypec vousky na zadní okraj oka patří pravděpodobně ke dvěma odlišným druhům a ani jeden se s původně popsaným Romanogobio albipinnatus neshoduje. Dlouhou dobu byl hrouzek dlouhoploutvý znám jen z moravských řek. Tyto ryby podle posledních výzkumů patří k druhu Romanogobio vladykovi. ale!!! 2003 a 2005 byl hrouzek běloploutvý objeven na několika místech v Labi. Zdánlivě totožné rybky po podrobném prozkoumání nepatřily ke stejnému druhu jako moravské populace. Popsaný jako Romanogobio belingi. albipinnatusODER hrouz-belopl Kapr obecny033 Karas obecny031 Karas stribrity032 Kapr formy034 kapr obecný karas obecný karas stříbřitý G:\ryby-skeny\Parma obecna022.jpg G:\ryby-skeny\Hrouzek beloploutvy044.jpg G:\ryby-skeny\Hrouzek Kessleruv046.jpg G:\ryby-skeny\Hrouzek obecny021.jpg G:\ryby-skeny\Lin obecny018.jpg parma obecná lín obecný hrouzek běloploutvý hrouzek Kesslerův hrouzek obecný kaproviti tolstolobec cejn cejn velký (Abramis brama) cejnek malý (Abramis bjoerkna) •Velké oko, malá hlava •velké šupiny •C hluboce vykrojená •v čáře pod 50 šupin •ploutve šedavé •krátká A, ale 19-23 paprsků •dvouřadé pož. zuby • •kýl bez šupin •předek hřbetu bez šupin •A jen 15-18 paprsků •v postranní čáře 45-59 š. •jednořadé požerákové zuby •ústa malá vysunovatelná •tmavé ploutve •báze A krátká (jako cejnek) •menší oko než cejnek •až 85 cm, 7 kg cejn perleťový (Abramis sapa) cejn siný (Abramis ballerus) Ballerus ballerus •horní ústa •nejštíhlejší tělo z cejnů •A 33(36)-46 měkkých paprsků •hlava relativně špičatá •v čáře 62-77 šupin •velké oči • •(polo)spodní ústa, protáhlé tělo •krátká vysoká hlava s tupým rypcem •nízká A •32 (36)-45 měkkých paprsků v A •v čáře 47-55 šupin •stříbrná iris •do 25 cm ostrucha křivočará (Pelecus cultratus) podoustev říční (Vimba vimba) •za D ostrý kýl s šupinami •lysý kýl před A •C hluboce vykrojena •v A 17-22 paprsků (vs ostroretka, A kratší) •ústa do obloučku •do 30 cm rovný hřbet, klikatá postr.č., ostrý kýl bez šupin, horní ústa, zámek jak bolen, dlouhé P, jen Soutok ouklej obecná (Alburnus alburnus) ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus) obvykle do 25 cm, kýl bez šupin, „pouští šupiny“ úplná postranní čára, v A 16-17 paprsků koncová ústa téměř koncová ústa, prohnutá postr. č., kýl bez šupin, tmavý postranní pás tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix) tolstolobec pestrý (Aristichthys nobilis) Ostrý břišní kýl vzadu bez šupin, dlouhá od hlavy po A kratší P, temný okraj šupin, kolem 10 kg mohutné tělo, kýl krátký od V po A oči velké, nízko delší P ploutve, po bázi V (vs tolstolobik) u nás z Ruska 1964 až 35 kg G:\ryby-skeny\Cejn velky026.jpg G:\ryby-skeny\Cejn perletovy047.jpg G:\ryby-skeny\Cejn siny027.jpg G:\ryby-skeny\Cejnek maly025.jpg cejn velký cejn perleťový cejnek malý cejn siný G:\ryby-skeny\Podoustev ricni028.jpg G:\ryby-skeny\Ouklej obecna023.jpg G:\ryby-skeny\Ouklejka pruhovana024.jpg G:\ryby-skeny\Tolstolobec pestry035.jpg G:\ryby-skeny\Tolstolobik bily036.jpg tolstolobec pestrý ouklejka pruhovaná ouklej obecná tolstolobik bílý podoustev říční • kaproviti kapr1 slunka obecná (Leucaspius delineatus) střevle potoční (Phoxinus phoxinus) vřetenovité tělo, zaoblené ploutve, neúplná postr. č., 10 cm tělo štíhlé marginálně zploštělé, horní ústa, neúplná postr. č., velké oko bolen dravý (Aspius aspius) perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus) střevlička východní (Pseudorasbora parva) zámek, velká ústa, kýl s šupinami C vykrojená, špičky! vysoké tělo, kýl s šupinami, tmavý hřbet červené ploutve, oko oranžové svrchní ústa, šupiny poloměsíčitou skvrnu, mladí tmavý pruh, 8 cm G:\ryby-skeny\Strevle potocni013.jpg G:\ryby-skeny\Slunka obecna017.jpg G:\ryby-skeny\Bolen dravy016.jpg G:\ryby-skeny\Strevlicka vychodni020.jpg G:\ryby-skeny\Perlin ostrobrichy014.jpg bolen dravý slunka obecná střevlička východní perlín ostrobřichý střevle potoční • kaproviti plotice obecná (Rutilus rutilus) plotice lesklá (Rutilus pigus) červené oko, ústa koncová, světlá výstelka břišní dutiny častí hybridi s cejny, cejnky, perlíny, ouklejemi Ústa polospodní, oko žluté, tmavá výstelka tupý rypec, nižší a protáhlejší, hlava menší než u plotice obecné, rypec je tupěji zakončen dnes v ČR zatím ne, ale Slovensko v Dunaji Poslední nález pochází z roku 1955, kdy byl v Břeclavi na Dyji uloven samec. Plotice-leskla-1 kapr1 jelec proudník (Leuciscus leuciscus) jelec tloušť (Squalius cephalus) jelec jesen (Leuciscus idus) Nejmenší, malá polospodní ústa oči blíže k temeni, velké D nad V (vs ostatní jelci, D dozadu A vklenutá, postr.č. 46-56 šupin 20-25 cm vypouklá A velké lemované šupiny velká ústa, válcovité tělo do 30 cm Vysoké tělo, malá koncová ústa, tělo za hlavou vyklenuté A vklenutá či uťatá, více šupin v postr.č. 55-62 (vs perlín) „zlatý jesen“ L. idus orfus skenovat0049 amur bílý (Ctenopharyngodon idella) ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) Malá koncová ústa široká, vs tloušť hlava rovně v trup, oči po stranách hlavy krátké základny A a D, bez kýlu štěrbinová spodní ústa, mladí lehký oblouk C vykrojená, v A jen 10-11 paprsků hořavka duhová (Rhodeus amarus) vysoké tělo, tmavý pruh od ocasu, neúplná postr.č. ostrakofilní druh Donedávna se latinsky jmenovala Rhodeus sericeus amarus – tj byla poddruhem druhu Rhodeus sericeus. Zmíněný druh byl na základě novodobých analýz rozdělen na dva samostatné, z nichž Rhodeus sericeus žije na Dálném východě a v Evropě je zastoupen druh Rhodeus amarus. G:\ryby-skeny\Jelec tloust011.jpg G:\ryby-skeny\Jelec proudnik010.jpg G:\ryby-skeny\Jelec jesen012.jpg jelec tloušť jelec jesen jelec proudník G:\ryby-skeny\Amur bily015.jpg G:\ryby-skeny\Ostroretka stehovava019.jpg G:\ryby-skeny\Horavka duhova030.jpg G:\ryby-skeny\Plotice leskla045.jpg G:\ryby-skeny\Plotice obecna009.jpg amur bílý ostroretka stěhovavá plotice obecná plotice lesklá hořavka duhová