hmyzožravci (Eulipotyphla) letouni (Chiroptera) 2 IMGP0938.JPG IMGP0939.JPG IMGP0939.JPG 3 skenovat0002.jpg 4 skenovat0001.jpg hmyzožravci (Eulipotyphla) nmalá mozkovna, protažené rostrum, úplný málo specializovaný chrup, největší zuby jsou první řezáky (ježci, rejsci), špičáky (krtci), hrotité moláry (sekodontní) n nstoličky s ostrými hrbolky W (vs. šelmy) n n3 čeledi nježkovití (Echinaceidae) nkrtkovití (Talpidae) nrejskovití (Soricidae) n čeleď: ježkovití (Erinaceidae) krátká obličejová část lebky, slabý sagitální hřeben, silné jařmové oblouky, malé bubínkové výdutě, trvalý chrup =36, mléčný chybí stoličky=24. V současnosti „čisté druhy“, bez hybridizace či introgrese 3133 2123 ježek východní (Erinaceus roumanicus), v nižších polohách ježek západní (Erinaceus europaeus) Eeur – stejnoměrný vzor na ostnech, uhlazené ostny, tmavá skvrna , brýle jezci Erou – nepravidelný vzor na ostnech, „rozcuchaný“, světlé břicho, juv hlava i břicho hněhé, bílá náprsenka lebky ježků lebky_jezci tvar čelních a nosních kostí, mezičelisti a) j. západní, b) j. východní kloubní a úhlový výběžek nčeleď: krtkovití (Talpidae) upřizpůsobeni životu pod zemí, mohutné lopatkovité končetiny, protáhlá lebka se slabými jařmovými oblouky, bez bubínkových výdutí, C1 větší než řezáky 3143 u 3143 ukrtek obecný (Talpa europaea) u n nčeleď: rejskovití (Soricidae) n unejmenší, lebka bez jařmových oblouků a bubínkových výdutí, největší jsou přední řezáky u ubělozubky – korunky zubů světlé, vřetena odstávajících chlupů na ocase, větší ušní boltce 3113 u 2013 u urejskové – korunky zubů zbarvené červeně, nemají na ocase odstávající chlupy, spodní řezák svrchu hrbolkovitý 3133 u 2103 u urejsci (Neomys) – korunky zubů zbarvené červeně, nemají na ocase odstávající chlupy, spodní řezák svrchu hladký 3123 u 2013 skenovat0004.jpg 11 rejsek vs rejsec - tvar kloubního výběžku je odlišný Sorex – za I1 pět jednohrotých zubů, řezák hrbolkovitý Neomys – za I1 čtyři jednohroté zuby, spodní řezák svrchu hladký Crocidura - nemá 2 otvory v zúžení lebky mezi očnicemi neomys Staří jedinci Sorex obroušená hrana do hladka! rejsec vodní (Neomys fodiens) Světlé břicho (! melanické formy), kýly z tuhých brv, zadní tlapka LTp nad 17 mm rejsec černý (Neomys anomalus) Světlé břicho, obvykle bílé, brvy málo viditelné (ocas!), ocas výrazně kratší těla, tlapka 15-17 mm skenovat0005.jpg 15 skenovat0006.jpg N.anomalus N.fodiens rejsec černý vs vodní....mladí jedinci komplikované! Diskriminační rovnice K= -a + 2,58b + c, kde (a=LMd, b=Aco, c= délka M1 - I1) Nfod > 18,43, Nano < 18,43 LaP= LMd – délka dolní čelisti, ACo – výška svalového výběžku neomys rejsek obecný (Sorex araneus) červenohnědé korunky (!věk!), ocas – obrus, tlapka nad 11,5 mm rejsek horský (Sorex alpinus) dvouhrotý I2, světlý pouze spodek ocasu a chodidla IMGP0787.jpg rejsek horský vs obecný stejně velké lebky, ale horský má dvouhrotý I2 rejsek malý (Sorex minutus) Tlapka pod 11 mm, tělo pod 60 mm bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon) Ocas – dlouhé chlupy, ostrá hranice mezi barvou břicha a hřbetu, tělo nad 70 mm, LCB (délka lebky) nad 18 mm crocidura_leucodon_h5458 skenovat0007.jpg 22 bělozubka šedá (Crocidura suaveolens) Hranice nevýrazná, šedavé břicho, menší tělo pod 70 mm, tlapka pod 12mm, LCB pod 18 mm 00734_771 6800448f1 Bez názvu Crocidura russula bělozubka tmavá tlapka nad 12 mm jako b. bělobřichá chybí ostrý přechod barev hřbet a břicho Starší záznamy, patrně záměna s C.suaveolens viu1207421744i odlišnosti tvarem horního třenáku jařmový a úhlový výběžek 26 IMGP0795.jpg letouni (Chiroptera) nadaptace k letu upřední končetina přeměněna v křídlo – kožní blána mezi předními a zadními končetinami (a ocasem), protažené články 2. a 3. prstu – kostra křídel uzadní tlapky – k závěsu, pata směřuje dopředu uaktivní v noci uecholokace – ultrazvuk – determinace signálů uheterotermní – upadají do letargických stavů, v zimě v podzemí (hibernace), dlouhověcí (přes 30 let), samice max 2 mláďata za rok, utajené oplození – páří se koncem léta, na jaře dojde k oplození, usekodontní chrup, největší špičáky n 28 skenovat0003.jpg určování věku letouni 2 monofyletické skupiny, Yinpterochiroptera a Yangochiroptera Taxon Yinpterochiroptera Pteropodidae, Rhinolophidae, Hipposideridae, Magadermatidae, Rhinopomatidae a Craseonycteridae. Taxon Yangochiroptera Emballonuridae, Nycteridae, Myzopodidae, Mystacinidae, Phyllostomidae, Mormoopidae, Noctilionidae, Furipteridae, Thyropteridae, Natalidae, Molossidae, Miniopteridae a Vespertilionidae. Systém a) čeleď Rhinolophidae - vrápencovití celosvětově 130 druhů, v Evropě 5 druhů, v ČR 2 druhy (+R. mehelyi, blasii, euryale) b) čeleď Vespertilionidae - netopýrovití celosvětově 318 druhů, v Evropě 31 druhů, v ČR 24 druhů c) čeleď Molossidae - tadaridovití celosvětově 80 druhů, v Evropě 1 druh, v ČR 0 druhů d) čeleď Miniopteridae – létavcovití celosvětově 10 (?) druhů, v Evropě 2 druhy, v ČR 1 skenovat0008.jpg n 31 výrůstky na čenichu boltec s tragem ANO NE ANO NE Rhinolophidae Vespertilionidae http://www.ttu-mbea.org/wp-content/uploads/2008/12/fig-073-rhinolophus-lepidus-small.jpg klíč doc. Z. Řehák; biologie druhů a foto, doplněno TB nčeleď: vrápencovití (Rhinolophidae) uzabalení do létacích blan, na čenichu blanité výrůstky, boltce kornoutovité, jednoduché stavby, ocas nahoru ke hřbetu, u una viscerocraniu hrbol umezi řezáky ploténka - lupenitá mezičelist, nesoucí drobné řezáky uv dolní čelisti 2 páry řezáků Pteropodiformes, Rhinolophoidea 1 rod Rhinolophus v ČR 2 druhy n1) vrápenec velký n Rhinolophus ferrumequinum (Schreber, 1774) n n2) vrápenec malý Rhinolophus hipposideros (Bechstein, 1800) n nUrčovací znaky na nosním výrůstku n nR. hipposideros (c), nR. euryale (d) nR. ferrumequinum (e) n n n vrapenci v. malý v. jižní v. velký podkova, sedlo, lanceta Rhinolophus Rhinolophus ferrumequinum Rhinolophus hipposideros LAt < 43 mm LAt > 54 mm DRhipb http://farm5.static.flickr.com/4112/5036740514_f62fa43757.jpg n Určovací znaky na lebce R. ferrumequinum (a) a R. hipposideros (b), R.euryale (c) skenovat0009.jpg vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum) vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) skenovat0010.jpg 39 Plecotini Vespertilionini Vespertilionidae boltce na čele spojeny kožní řasou, vzájemně se v napřímeném stavu dotýkají boltce na čele nejsou spojeny kožní řasou, vzájemně se v napřímeném stavu nedotýkají podčeledi http://www.naturfoto.cz/fotografie/andera/netopyr-rezavy-03640a.jpg Plecotini boltce dlouhé nad 3 cm boltce krátké pod 3 cm Plecotus Barbastella rody http://farm5.static.flickr.com/4073/4885644870_6110d98ed6.jpg netopýr černý (Barbastella barbastellus) nnetopýr černý nBarbastella barbastellus n nUrčovací znaky na lebce. n nUrčovací znaky na boltcích (1., f). Plecotus dlouhé boltce na čele spojené palec nad 6 mm, tlapka nad 8 mm s dlouhými chlupy, srst na hřbetě hnědavá palec pod 6 mm, tlapka pod 8 mm s krátkými chlupy, srst na hřbetě šedavá, tragus pigmentovaný Plecotus austriacus tragus nepigmentovaný břicho žlutavě šedobílé Plecotus auritus tragus pigmentovaný břicho nápadně bílé Plecotus macrobullaris rod Plecotus v Evropě 5 druhů, v ČR 2 druhy netopýr ušatý (Plecotus auritus) Faur netopýr ušatý Plecotus auritus npopis: Hnědší srst než P. austriacus, delší palec, tragus bez pigmentace. Menší než P. austriacus. necholokace: Při lovu slabé FM hlasy vydávané nosem (44-25 kHz) s nejvyšší intenzitou na 26, 42 a 59 kHz. Zachytitelné jen do 3-4 m. Při lovu v listoví rychle opakované (20 hlasů/s), ve volném prostoru ústní FM pulsy (50-12 kHz) pomalého rytmu (5-7/s). nvýskyt: Po celém území, s výjimkou silně obdělávaných nížin s bezlesím. V podhůří s vlhčím klimatem a členitými lesními až parkovými porosty patří k nejhojnějším druhům. nzpůsob života: Typický celoročně stálý lesní druh s velmi úzkou vazbou na stanoviště. Žije v rodinných skupinách 5-50 samic, celoročně užívajících několik dutin ve stromech či budek. Část populace se ukrývá ve štěrbinách budov, zejména na půdách budov poblíž lesa. Okrsek o rozloze 1-5 km2 za celý život neopustí. Samci jsou solitérní, bývají nalézáni často v letních koloniích samic. Loví v blízkém okolí vegetace a uvnitř korun tiplice, noční motýly, chrostíky a brouky, ale v nemalé míře i housenky, pavouky, sekáče a škvory, které sbírá za třepotavého letu z listů a větví. V období přeletů v puklinách u vchodů jeskyní a štol. Běžný v podzemních zimovištích, zimuje jednotlivě ve skulinách, na rozdíl od P. austriacus se v nich zavěšuje. Přeletuje do 20 km, rekord 66 km. npotravní strategie: Sběr z listoví, částečně lov z vyvýšeného odpočívadla. ndosahovaný věk: 30 let. n n netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) netopýr dlouhouchý Plecotus austriacus npopis: Velmi podobný předešlému druhu, od něhož byl oddělen jako jeho poddruh až v 60. letech. Šedší srst, pigmentovaný tragus, krátký dráp na palci. necholokace: FM hlasy jsou poněkud hlasitější než u P. auritus, pomalejší (8-10 hlasů/s). Rovněž užívá 2 typy hlasů: hlasité (35-28 kHz) a slabé (43-33 kHz), nejvyšší intenzitu zaznamenáváme na 33 a 43 kHz. nvýskyt: Hojný, zejména v obdělávaných nížinách, chybí jen v lesnatých horských oblastech. Asi nejmladší člen naší chiropterofauny. Ubývá. nzpůsob života: Sociální organizací připomíná předchozí druh, ekologicky se od něj však dost liší Je to více přizpůsobivý, u nás plně synantropní dru, letní kolonie (10-40, obvykle asi 20 ex.) na půdách budov ve štěrbinách. Vazba na úkryty je slabá. Solitérní samci často v puklinách zdí a budkách. V období přeletů méně vyhledává podzemní prostory, i pro zimování preferuje více sklepy než štoly a jeskyně. V podzemí volně visí či se ukrývá do mělkých štěrbin. Lovecká strategie jako u předchozího druhu, ale v potravě je menší podíl nelétavého hmyzu. S oblibou sbírá za třepotavého letu motýly a dvoukřídlé z osvětlených stěn, loví i u pouličních lamp v intravilánech obcí. Na rozdíl od předchozího druhu loví často při výletu chroustky. npotravní strategie: Sběr z listoví, částečně vzdušný lov a lov z vyvýšeného odpočívadla. ndosahovaný věk: ? nstupeň ochrany: Podle vyhlášky č 395/1992 Sb. zvláště chráněný SO druh, ve Směrnici Rady ES č. 92/43/EEC uveden v příloze II. n n n1) netopýr ušatý n Plecotus auritus (Linnaeus, 1758) n n2) netopýr dlouhouchý Plecotus austriacus (Fischer, 1829) 17 pigmentovaný tragus, kratší palec i dráp nepigmentovaný tragus, delší palec i dráp rod Plecotus 16 9 n nUrčovací znaky na chrupu nP. auritus (1) a P. austriacus (2) n nP3 je menší u P. austriacus nP3 je menší u P. austriacus nvýška svalového výběžku a bub.výdutě n n 1 2 ucho ostruha Myotis ostatní Vespertilionini ostruha bez epiblemy, tragus přímý, 2 malé premoláry mezi C a P4 ostruha s epiblemou tragus rohlíkovitě prohnutý tragus hřibovitý mezi C a P4 chybí malé premoláry LAt > 37 mm mezi C a P4 chybí malé premoláry epiblema bez přepážky LAt < 37 mm mezi C a P4 1 malý premolár epiblema většinou s kostěnou přepážkou Eptesicus Pipistrellus, Hypsugo Nyctalus, Vespertilio Myotis tragus1 Zuby1 Zuby2 Neostruha čeleď Vespertilionidae, rod Myotis v ČR 10 druhů n1) netopýr velký n Myotis myotis (Borkhausen, 1797) n n2) netopýr ostrouchý Myotis oxygnathus (Tomes, 1857) n n3) netopýr velkouchý n Myotis bechsteinii (Kuhl, 1817) n n4) netopýr řasnatý Myotis nattereri (Kuhl, 1817) n n5) netopýr brvitý Myotis emarginatus (Geoffroy, 1806) n n n6) netopýr vousatý n Myotis mystacinus (Kuhl, 1817) n n7) netopýr Brandtův Myotis brandtii (Eversmann, 1845) n n8) netopýr vodní n Myotis daubentonii (Kuhl, 1817) n n9) netopýr pobřežní Myotis dasycneme (Boie, 1825) n n10) netopýr menší, alcathoe n Myotis alcathoe n Myotis velké druhy malé druhy LAt > 50 mm LAt < 50 mm Myotis myotis Myotis blythii (M. oxygnathus) plagiopatagium A k patnímu kloubu tlapka volná B k bázi 1. prstu stopa1 stopa2 tlapa1 tlapa2 http://www.svp-kysak.sk/kysak-jaskyna/data/img-files/Myotis_myotis.jpg netopýr velký (Myotis myotis) netopýr velký Myotis myotis npopis: Velký druh s poměrně dlouhými boltci. necholokace: Výrazně modulované FM hlasy s nejvyšší intenzitou v pásmu 27-35 kHz. V zaměřovací fázi začínají na 70 kHz i výše. Délka hlasu asi 2-3 ms. Rychlost opakování 12-20 výkřiků/s. nvýskyt: V nižších a středních polohách náš nejhojnější druh. V zimě vystupuje i do hor, kde dominuje na zimovištích. Početnost populací narůstá. n n n nzpůsob života: Původně jeskynní druh, u nás v létě však již plně synantropní. Početné letní kolonie na půdách větších budov (zpravidla 200-500 ex., výjimečně až 4000 ex.). Zimuje výlučně v podzemních prostorách. Do zimovišť se sletuje i ze vzdáleností přes 100 km (nejdelší přelet 390 km), většina přeletů však nepřesáhne 30 km. Lovištěm jsou kosené louky a listnaté lesy s řídkým podrostem bylin. Každý jedinec má 3-5 lovišť ve vzdálenosti do 25 km od úkrytu, která střídá. Specialista na lov velkých nelétavých brpouků (přes 80% potravy střevlíkovití), které sbírá z povrchu půdy. npotravní strategie: Sběr z povrchu půdy. ndosahovaný věk: 37 let, ale průměrný věk je pouze 3-4 roky. netopýr východní/ostrouchý (Myotis blythii/oxygnathus) netopýr východní/ostrouchý Myotis blythii/oxygnathus npopis: Menší dvojník předchozího druhu, ale liší se světlou skvrnou na čele, šedším zbarvením a čistě bílým břichem. necholokace: Podobný hlas jako předchozí druh, terminální frekvence poněkud vyšší (33-42 kHz). nvýskyt: Jednotlivci na zimovištích jižní Moravy (Turold, Mor. Kras, Javoříčské jeskyně). V období přeletů nalezen i v Čechách. Letní nálezy zcela ojedinělé. Stálé populace na Slovensku. n n n nzpůsob života: Shodný s předchozím druhem, s nímž tvpoří v oblasti společného výskytu smíšené kolonie. V jižní Evropě v jeskyních, ve střední na půdách. Za přeletů se sletuje do tradičních míst (malé jeskyně, výklenky mostů, apod.), kde tvoří harémové skupinky. Lovištěm jsou křovinaté stepi. Méně specializován než předchozí druh, loví zejména sarančata (65%), housenky motýlů (20%) a velké brouky (mandelinky, chrousty, apod.), pohybující se ve vysokostébelných porostech či létající nad povrchem půdy. npotravní strategie: Sběr z povrchu půdy. ndosahovaný věk: 32-33 let. n malé druhy tlapka volná LAt > 42 mm LAt < 42 mm Myotis dasycneme Myotis daubentonnii netopýr vodní (Myotis daubentonii) netopýr vodní Myotis daubentonii npopis: Od ostatních malých druhů rodu se liší připojením létací blány k noze tak, že tlapka zůstává volná. Typická neosrstěná plocha kolem očí. Při zimování sklápí boltce dozadu. necholokace: Silný, dobře slyšitelný hlas (na 20-50 m), FM 70-25 kHz, s nejvyšší intenzitou okolo 40-45 kHz. Rytmus je 13, při lovu až 28 hlasů/s. nvýskyt: Jeden z našich nejhojnějších druhů, početnost populací roste. Prakticky celoplošný výskyt. n nzpůsob života: Nejhojnější v rybničnatých pahorkatinách a nížinách s členitými lesy, s dostatkem vodních dutých stromů, nejlépe na březích vodních ploch. Letní kolonie (15-20ex.) často střídají několik sousedních dutin. Větší kolonie tvoří ve štěrbinách staveb (mosty) a půdách budov (až 200 ex.). Samci někdy tvoří malé kolonie (do 20 ex.) Létá rychle nad vodní hladinou, často více jedinců v kruzích. Na jaře loví mezi vegetací v lesích. Za podzimních přeletů často celá kolonie vyhledá podzemní prostory. Nejčastěji zimuje ve štolách a bunkrech. U nás po M. myotis nejhojnější druh zimovišť. Přelétavý druh, na zimoviště přelétá i přes 100 km. 90% kořisti tvoří komáři a pakomáři, pomocí prodloužených prstů sbírá z hladiny larvy vodního hmyzu, výjimečně i potěr ryb. npotravní strategie: Vzdušný lov, částečně sběr z hladiny. ndosahovaný věk: V zahraničí 40 let, v ČR 28 let. n netopýr pobřežní (Myotis dasycneme) netopýr pobřežní Myotis dasycneme npopis: Podobný M. daubentonii, ale větší a světlejší. Ostrá hranice zbarvení břicha a hřbetu. Nápadná volná noha s prodlouženými prsty necholokace: Silné FM hlasy (60-25 kHz), pomalejší (8-10 hlasů/s) než M. daubentonii, nejvyšší intenzita pod 40 kHz (zpravidla kolem 35 kHz). nvýskyt: Jeden z našich nejvzácnějších druhů, jednotlivci nalézáni na některých zimovištích, nově odchyceni v lužních lesích nejjižnější Moravy (Lanžhotský luh). n nzpůsob života: Lovišti jsou rozsáhlé mokřadní oblasti s přímými úseky pomalu tekoucích vod. Letní kolonie (10-50, výjimečně až 500 ex.) na půdách budov, někdy v dutinách stromů. Výrazně dvouvrcholová lovecká aktivita. Létá přímo, v dlouhých úsecích (cca 100 m), bez obratů. Typickým lovištěm jsou slepá ramena, říční kanály, nížinné řeky. Koncem léta v první půli noci neloví, ale létá podél vodních toků několik km ve směru tradičního zimoviště (sociální učení). Vodní toky mu slouží k tahové orientaci za přeletu na toto zimoviště. Zimuje v podzemních prostorách, kde visí volně. Loví těsně nad hladinou, zejména pakomáry y chrostíky. npotravní strategie: Vzdušný lov, částečně sběr z hladiny. ndosahovaný věk: ? n malé druhy tlapka není volná LA > 23 mm LA < 23 mm dlouhé boltce Myotis bechsteinii dlouhá esovitě prohnutá ostruha, okraj uropatagia lemován tuhými chlupy ostruha není esovitě prohnutá, okraj uropatagia není obrvený Myotis nattereri http://www.birdholidays.co.uk/images/images/BATS/Myotis%20bechsteinii%20foto%20Estok%20P..jpg netopýr velkouchý Myotis bechsteinii npopis: Středně velký druh s nápadně dlouhými boltci (po ohnutí přesahují asi o polovinu své délky čenich). necholokace: FM hlasy v rozsahu 80-35 kHz s pomalým rytmem (10-16 hlasů/s) a velmi nízkou intenzitou (zachytitelný do 2-3 m). nvýskyt: Malý počet nálezů, vzácný druh. Roztroušeně ve vlhčích listnatých a smíšených lesích (podhůří, Moravský Kras) n n nzpůsob života: Typický lesní druh korunového patra. Ukrývá se v dutinách stromů a většina populace zde asi i zimuje. Malé letní kolonie (3-10, výjimečně přes 30 ex.) často obsazují sousední dutiny. Výjimečně jsou i ve štěrbinových úkrytech na půdách a ve skalách. Jednotlivci se vzácně objevují v koloniích jiných druhů (hlavně M. nattereri). Za přeletů zalétá do jeskyní, některé jsou jeho tradičními přechodnými úkryty. Zimní nálezy jsou však z jeskyní ojedinělé. Loví hmyz pohybující se v korunách stromů, zejména motýly, velké dvoukřídlé (tiplice) a brouky, méně i sekáče, pavouky, stonožky a škvory, které sbírá z povrchu listů a větví. npotravní strategie: Sběr z povrchu listoví, částečně z povrchu půdy. ndosahovaný věk: 21 let, v ČR téměř 15 let. n netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) netopýr řasnatý Myotis nattereri npopis: Menší druh. Zvláštní úprava uropatagia s lemem brv ve 3 řadách a esovitou ostruhou. Bílé břicho s černobílými chlupy. necholokace: FM hlasy 75-35 kHz s nejvyšší intenzitou kolem 50 kHz. Rychlý rytmus (asi 15 hlasů/s). Zachytitelný na 5-20 m, hlas slabší než u M. daubentonii a tišší než u M. mystacinus. nvýskyt: Průběžně na celém území ČR, místy v podhůří a jihočeských pánvích běžný. Tradičním zimovištěm je Chýnovská jeskyně na Táborsku. n n n nzpůsob života: Letní kolonie (5-40, zpravidla kolem 20 ex.) na půdách budov ve štěrbinových úkrytech, méně v dutinách stromů a štěrbinách skal, často u vod. Kolonie užívá několik úkrytů v sezóně , často různého typu. V zimě jednotlivě v chladnějších štolách s vysokou vlhkostí. Většina populace zimuje zřejmě jinde. Vchody jeskyní intenzivně využívá v období přeletů. Zejména zjara je často nalézán ve štěrbinách u vchodů. Usedlý druh, celoživotně vázaný na malé území. Létá pomalu, obratně v blízkosti vegetace, často nad vodou. Mimo létajícího hmyzu tvoří značnou část jeho potravy pavouci, housenky a škvoři, které sbírá z povrchu listů, větví i půdy. npotravní strategie: Sběr z povrchu listoví. ndosahovaný věk: Necelých 24 let (údaj z ČR). Fnat netopýr řasnatý (Myotis nattereri) ostruha není esovitě prohnutá, okraj uropatagia není obrvený, ostrý zářez na vnějším okraji boltce ve 2/3 výšky boltce v úrovni hrotu tragu LAt > 37 mm ve 1/3 výšky boltce nedosahuje hrotu tragu LAt < 36 mm Myotis emarginatus Myotis mystacinus komplex Fnatema netopýr brvitý (Myotis emarginatus) netopýr brvitý Myotis emarginatus npopis: Podobný předchozímu druhu. Uropatagium brvy na okraji esovité ostruhy, tmavé zbarvení. Pravoúhlý zářez na vnějším okraji bolce. necholokace: FM hlasy 80-35 kHz s nejvyšší intenzitou kolem 50 kHz, při lovu v listoví 70 kHz. nvýskyt: Donedávna vzácný druh, nyní vzestup početnosti. Souvisle rozšířen na většině Moravy, z Čech nejvíce nálezů ze zimovišť východních Čech, pravidelně ve středních Čechách a Pošumaví, stále častěji i v létě. n n nzpůsob života: Původně jeskynní druh, často ve společných koloniích s vrápenci. Letní kolonie na půdách budov, zavěšené na krytině střech (ne ve štěrbinách), velmi početné (až 600 ex.). Zimuje v rozsáhlých podzemních prostorách se stálým mikroklimatem. Usedlý druh. Loví v listoví a v těsném okolí vegetace, obvykle nízko nad zemí. Kořistí jsou z velké části pavouci, které vybírá v letu ze sítí. Pravidelně loví i dvoukřídlé a motýly; a dále pak housenky, které sbírá z povrchu větví či přízemní vegetace. npotravní strategie: Sběr z povrchu listoví. ndosahovaný věk: Přinejmenším 22 let. n Myotis mystacinus komplex Myotis mystacinus Myotis brandtii Myotis alcathoe LAt = 30,5-32 mm Krátký tragus Tib < 14,8 mm penis tenký LAt = 32,0-36,0 mm Tib = 14,6 – 16,8 mm P3 > P2 penis na konci rozšířený LAt = 33,0-38,2 mm Tib > 15,3 mm P3 ~ P2 paraconulus M. mystacinus M. brandtii netopýr vousatý Myotis mystacinus npopis: Jeden z našich nejmenších druhů. Krátké, zřetelně hrotité boltce. Jeho podvojným druhem je v ČR M. brandtii, netopýr menší M. alcathoe a netopýr Kuzjakinův M. aurascens. necholokace: FM hlasy 72-32 kHz s nejvyšší intenzitou na 40-50 kHz, v přibližovací fázi 115-35 kHz, rytmus opakování 10-12 hlasů/s. Zachytit lze na 5-20m. nvýskyt: Vzácný, častější jen v některých podhorských a horských oblastech (Jeseníky, Krkonoše, Českomoravská vrchovina). n nzpůsob života: V nižších polohách na rozdíl od M. brandtii vyhledává členitou, otevřenou krajinu s lesíky a dostatkem vodních ploch (např. rybniční pánve). Loví rychlým letem s častými obraty ve volném prostoru a v okolí vegetace, do 6 m nad zemí, často nad vodou. Typický štěrbinový druh, letní kolonie (20-100ex.) často v menších osamělých budovách u rybníků ve štěrbinových úkrytech (okenice, obložení, apod.), v budkách. V podzemních prostorách ojediněle, zimuje v jejich chladnějších částech, s teplotou až kolem bodu mrazu. V potravě převládá malý hmyz (pakomáři, jepice, drobní motýli). npotravní strategie: Vzdušný lov. ndosahovaný věk: 19 let, průměrná délka života je kolem 4 let. n netopýr Brandtův Myotis brandtii npopis: Do r. 1970 považován za východoevropský poddruh M. mystacinus. Spolehlivě lze rozeznat jen dospělé samce. Samice je nutno určit podle zubů. Je poněkud větší než předešlý druh, a celkově hnědší a světlejší. necholokace: Shodné parametry s M. mystacinus. nvýskyt: Vzácný, výskyt asi není spojitý a soustřeďuje se hlavně do lesnatých pahorkatin, vrchovin a podhůří. Objevuje se i v zalesněných nížinách (Polabí). Řada roztroušených zimních nálezů. n nzpůsob života: V hrubých rysech jako M. brandtii, ale více vázán na lesy, včetně rozsáhlejších porostů. Letní kolonie (zpravidla 20-50, výjimečně 100-250 ex.) v menších osamělých budovách (chaty, hájovny), často ve štěrbinách za okenicemi a obložením, ve střešní krytině, méně často za trámy na půdách, objevuje se i v budkách, často spolu s P. nathusii. V podzemí zimuje kromě tradičních zimovišť (Malá Morávka – několik desítek ex.) výjimečně. Loví uvnitř vysokokmenných lesů a nad vodními plochami. Potrava i strategie lovu podobná jako u M. mystacinus. npotravní strategie: Vzdušný lov. ndosahovaný věk: Rekord pochází ze Sibiře-38 let, v ČR 26 let. netopýr vousatý (Myotis mystacinus) netopýr Brandtův (Myotis brandtii) netopýr alkathoe Myotis alcathoe http://ecologymagazine.co.uk/wp-content/uploads/myotis-alcathoes-bat1.jpg http://cdn2.arkive.org/media/CD/CD8C35B9-3593-4D8F-8675-A9DF0FB310F3/Presentation.Large/Whiskered-b at.jpg alctahoe adM1 Le Bris Y. and Le Houédec A. (2005) M. mystacinus M. alcathoe 76 skenovat0016.jpg M. alcathoe n rod Myotis nvpravo nahoře: nUrčovací znaky na lebkách nM. myotis (a), M. oxygnathus (b), M. bechsteinii (c) a M. dasycneme (d). n n nvlevo dole: nUrčovací znaky na lebkách nM. nattereri (a), M.emarginatus (b), nM. daubentonii (c), M. mystacinus (d) nM.brandtii (e)- druhý hrot na P4 4 5 Shrnutí identifikace druhů rodu Myotis •netopýr velký •netopýr ostrouchý největší, velké boltce, druhý druh vzácný- našedlá srst, skvrna mezi bolci • •netopýr velkouchý velké boltce jako předchozí druhy, ale menší tělo, lysé líce •netopýr řasnatý kratší ušní boltce než předchozí, stejná tělesné velikost, částečně průsvitné, narůžovělé, jasně bílé břicho, brvy ve 2 řadách na okraji uropatagia •netopýr brvitý tmavší, hvědavé břicho, pravoúhlý zářez na boltci, uši delší jako předchozí druh, brvy na okraji uropatagia, řídce •netopýr vousatý •netopýr Brandtův (P2/P3 a P2/P3, hrbolek na P4) P3 větší malé tělo, sibling species, první tmavší, druhý hnědší, delší boltce, rozdíly v penisu a v dentici, plagiopatagium k prstu tlapky • •netopýr vodní větší, kratší boltce, lysé líce, volná chlupatá tlapka, širší rostrum • •netopýr pobřežní jako n. vodní, ale větší, ostrý svalový výběžek na spodní čelisti • •netopýr menší, alkathoe podobný prvním dvěma, barva jako n. vodní, lysé líce, nejmenší, plagiopatagium k prstu tlapky Nyctalus, Vespertilio srst na hřbetě hnědá nebo rezavá černá se stříbřitými špičkami chlupů srst na břiše o něco světlejší než na hřbetě kontrastně bílá obličej a boltce černé nejsou černé vnější okraj boltce dole s masitým záhybem dosahujícím k ústnímu koutku, vytváří „kapsičku“ nedosahujícím k ústnímu koutku Nyctalus Vespertilio samice 2 páry prsních bradavek Nnoc Nyctalus LAt > 63 mm LAt 47-59 mm LAt <47 mm jednobarevné chlupy srst rezavá dvoubarevné chlupy, dole tmavší srst hnědá hřibovitý tragus, masitý záhyb naspodu boltce Nyctalus lasiopterus Nyctalus noctula Nyctalus leisleri nlasi2 nlasi netopýr rezavý (Nyctalus noctula) netopýr stromový (Nyctalus leisleri) Fnoclei nlasi face500 netopýr obrovský (Nyctalus lasiopterus) rod Nyctalus v Evropě 4 druhy, v ČR 2-3 druhy n1) netopýr rezavý n Nyctalus noctula (Schreber, 1774) n n2) netopýr stromový Nyctalus leisleri (Kuhl, 1817) n n3) netopýr obrovský n Nyctalus lasiopterus nvlevo dole: nUrčovací znaky na uropatagiu nEpiblema N. noctula (1.) a N. leisleri (2.). n nvpravo nahoře: nUrčovací znaky na boltci nN. noctula (1., e) a N. leisleri (2., f). n 15 14 16 netopýr rezavý Nyctalus noctula npopis: Velký druh s nápadně úzkými křídly, epiblemou a rezavou srstí. necholokace: Jeden z nejsilnějších hlasů (zachytitelný na vzdálenost přes 100 m), FM s terminální frekvencí 18-24 kHz a frekvencí 3-4 výkřiky/s. Často slyšíme i tzv. potkávací hlas – dlouhé (30-50 ms) CF volání se 4 harmonickými složkami (asi 10, 20, 36 a 50 kHz). nvýskyt: Celoročně běžný druh, vyjma souvislých lesů vyšších poloh. V období přeletů běžně i v početných skupinách ve městech. n nzpůsob života: Vysoce sociální druh obývající dutiny stromů, zejména v okolí vod. Letní kolonie jsou malé (20-100, zpravidla 30-50 ex.). Vyletuje časně, ještě za světla, zprvu loví nízko nad zemí či nad vodou, později vysoko nad korunami stromů. Létá obratně a rychle. V době rozpadu kolonií tvoří malé přechodné kolonie (3-20 ex.). Stejně malé jsou i letní kolonie samců. Podniká dlouhé migrace na zimoviště (až přes 2000 km). V posledních letech se úspěšně synantropizuje; často zimuje ve skulinách zdí a jiných úkrytech na novostavbách (větrací šachty, dutiny v panelech, dutin v dálničních mostech, apod.). Zimuje často v početných shlucích (až 600 ex.). Pravidelně rodí 2 mláďata, dospělosti dosahuje již v 1. roce života. Loví motýly, brouky, dvoukřídlé a chrostíky. npotravní strategie: vzdušný lov ve výškách. ndosahovaný věk: Nejdelší věk doložený kroužkováním je 12 let. n n n netopýr stromový Nyctalus leisleri npopis: Menší druh podobný předchozímu, více dohněda zbarvený. necholokace: FM hlasy značné intenzity (60-20 kHz) s maximem energie v koncové CF části kolem 23-25 kHz, slyšitelné téměř na 100 m. V období páření (VIII-IX.) nápadné dlouhé (20-30 ms), silné lákací hlasy samců (10-21 kHz). nvýskyt: Vzácný druh s ostrůvkovitým výskytem, vázaný na staré listnaté lesy, typicky v podhůří, vrchovinách a pahorkatinách. n nzpůsob života: Jednoznačně stromový druh, osídlující výše položené dutiny ( obvykle 5-20m vysoko). Letní kolonie (20-50 ex.) v dutinách stromů či štěrbinách budov. Zřejmě podniká pravidelné sezónní migrace až do 1000 km. Zimní kolonie větší, ale z ČR údaje o zimovištích chybí. Loví větší hmyz, především noční motýly, jepice, chrostíky a chroustky, ve volném prostoru nad korunami. npotravní strategie: vzdušný lov podél porostních okrajů. ndosahovaný věk: ? n n rod Nyctalus nN. noctula (a) kratší I2 a P3 více dovnitř tlamky n a N. leisleri (b). n n rod Vespertilio v Evropě 1 druh,v ČR 1 druh n1) netopýr pestrý n Vespertilio murinus Linnaeus, 1758 nvpravo nahoře: nUrčovací znaky na lebce, větší nosní i patrový výřez, 2113/3123 = 32 zkrácení dolní řady zubů n nvlevo dole a uprostřed: nUrčovací znaky na boltcích (g, 3.). netopýr pestrý Vespertilio murinus netopýr pestrý Vespertilio murinus npopis: Robustní, středně velký druh s typickým stříbrným zbarvením hřbetu. Má dobře vyvinutou epiblemu. Samice má 2 páry prsních bradavek. necholokace: Vysoce proměnlivé FM hlasy (50-20 kHZ) s maximem okolo 25 kHz a pomalým rytmem opakování (asi 3-5/s). V pozdním létě charakteristický složitý „zpěv“ samců. nvýskyt: V nižších polohách je vzácnější, objevuje se hlavně ve vazbě na skalní stanoviště (Pálava) či výškové budovy (Praha). Dosti nálezů, leč pouze jednotlivých exemplářů. nzpůsob života: Typický štěrbinový druh, nejvíce zřejmě využívá skalní pukliny, a to i pro zimování. V ČR většina nálezů z budov, ukrývá se ve hřebenech střech, střešní krytině, obložení budov a ve skulinách zdí. V létě se objevuje v menších osamělých budovách v členité krajině, kde lesy prostupují otevřené pastviny a louky. Charakteristické jsou letní kolonie samců (20-300 ex.), samičí kolonie jsou malé (5-40 ex.) a jsou mnohem vzácnější. Patrně se u nás rozmnožuje jen omezeně, neboť v jiných částech areálu jsou početné (20-200 ex.) samičí kolonie. Za přeletů častý ve městech s výškovými budovami (náhrada skalisek). Zde asi zimují početné kolonie ve skulinách panelů. V podzemí se objeví výjimečně. Ve volném prostoru nad vegetací loví zejména malé dvoukřídlé, dále pak nad vodou pakomáry a chrostíky. Tažný, migrace do 1440 km. Rodí 2 mláďata. n potravní strategie: Vzdušný lov. n dosahovaný věk: ? n Pipistrellus, Hypsugo Pipistrellus Hypsugo epiblema široká s kostěnou přepážkou úzká bez přepážky volný konec ocasu přesahuje blánu max. o 1-2 mm přesahuje blánu o 4-5 mm zbarvení boltců, obličeje a blan není černé černé srst na břiše není bílá kontrastně bílá Pipistrellus Hypsugo malé druhy s epiblemou s kostěnou přepážkou Pipistrellus dvouhrotý I1 velký jednohrotý I1, malý I2 zadní okraj plagiopatagia se souvislým 2mm širokým bílým lemem Pipistrellus kuhlii V. > 43 mm, LAt> 33 mm palec = šířka zápěstí V. < 43 mm, LAt < 33 mm palec < šířka zápěstí Pipistrellus nathusii Pipistrellus pipistrellus s.l. I2 > I1, P3 velký, mezery mezi I2-I3-C I2 = I1, P3 malý, bez mezer mezi I2-I3-C rod Pipistrellus v Evropě 4 druhy,v ČR 4 druhy n1) netopýr parkový n Pipistrellus nathusii (Keyserling et Blasius, 1839) n n2) netopýr hvízdavý Pipistrellus pipistrellus (Schreber, 1774) n n3) netopýr nejmenší Pipistrellus pygmaeus (Leach, 1825) n n4) netopýr jižní n Pipistrellus kuhlii n nvpravo nahoře: nUrčovací znaky na boltcích nP. pipistrellus (aa, 1.), P. pygmaeus (2.) a P. nathusii (ba, 3.). n nvlevo dole: nUrčovací znaky na palci nP. pipistrellus (ab) a P. nathusii (bb). n 11 2 1 rod Pipistrellus nvlevo nahoře: nUrčovací znaky na penisu nZleva doprava: P. nathusii, P. pipistrellus a P. pygmaeus. n nvpravo nahoře: nUrčovací znaky na lebce nP. pipistrellus (a) a P. nathusii (b) n nvlevo dole: nUrčovací znaky na chrupu nP. pipistrellus (1.), P. pygmaeus (2.) a P. nathusii (3.). n 10 8 ScanImage21 n netopýr jižní (Pipistrellus kuhlii) netopýr jižní (Pipistrellus kuhlii) skenovat0011.jpg skenovat0012.jpg netopýr parkový (Pipistrellus nathusii) Pipistrellus pipistrellus Pipistrellus pygmaeus Hlava mediánní val mezi nozdrami - + Pipistrellus pipistrellus s.l. Ppyg penis mediánní světlý proužek na glans penis Pipistrellus pipistrellus Pipistrellus pygmaeus Penis - + III. prst – článek 2 : článek 3 Pipistrellus pipistrellus Pipistrellus pygmaeus Pips kridla clanky ph2 = ph3 ph2 = ph3 ph2 > ph3 ph2:ph3=1:1 ph2:ph3=3:2 Pipistrellus pipistrellus Pipistrellus pygmaeus žilnatina křídelní blány netopýr parkový Pipistrellus nathusii npopis: Největší evropský druh rodu Pipistrellus. necholokace: Poměrně silné FM hlasy (60-38 kHz), s maximem energie kolem 41 kHz a zhruba 8 pulsy/s. Nápadné a silné jsou tzv. lákací hlasy samců (maximum na 20 kHz). nvýskyt: V posledním desetiletí se početnost populací zvyšuje, za podzimních přeletů téměř celoplošně v nížinách i pahorkatinách. Kdysi velmi vzácný. nzpůsob života: Typický druh vázaný na lužní lesy a poříční vegetaci nižších poloh. Letní kolonie ve stromových dutinách (50-200 ex.) a štěrbinových úkrytech v budovách (většina našich kolonií). Rodí dvojčata. Tažný druh, doloženy migrace až na 100 km. Koncem léta masový přelet samců do pářících úkrytů, kde tvoří harémové skupiny. Zimují asi v dutinách stromů a skal. Loví cca 5-30 m nad zemí, těsně nad korunami stromů či vodou; přičemž rychle létá v pravidelných kruzích. n potravní strategie: Patrně vzdušný lov. ndosahovaný věk: Zatím zjištěno 10-11 let, zřejmě více. n netopýr hvízdavý Pipistrellus pipistrellus npopis: Spolu s P. pygmaeus náš nejmenší netopýr. Odlišení těchto druhů je velmi obtížné. necholokace: FM hlasy (70-45 kHz), s nejvyšší intenzitou na 45 kHz, rytmus poměrně pomalý (7-9 hlasů/s). Nápadné širokopásmové sociální hlasy samců v podzimním období (od 20 kHZ). nvýskyt: Na většině území běžný, zcela chybí v některých oblastech (Českomoravská vysočina). Na jižní Moravě a v jižních Čechách nespojitý výskyt. n nzpůsob života: Letní kolonie (20-500 ex.) ve štěrbinových úkrytech vnějšího pláště budov. Typický štěrbinový vysoce sociální druh, často se masově vyskytuje v období podzimních přeletů. Zbytkové kolonie tvořené mláďaty tehdy naletují na několik dní do budov. Poté se rozpadají na skupiny (3-40 ex.), které obsazují zimoviště – sklepy, skuliny ve zdech, apod. U nás migrace do 100 km, ve východní Evropě až kolem 1000 km. Typický r-stratég (rozmnožuje se již v 1. roce života a pravidelně rodí 2 mláďata). Loví drobný hmyz, zejména pakomáry, méně chrostíky; často nad vodu či v těsné blízkosti stromů, někdy i u pouličních lamp v intravilánech obcí. npotravní strategie: Vzdušný lov. ndosahovaný věk: ? n n netopýr nejmenší Pipistrellus pygmaeus npopis: Náš nejmenší netopýr. Odlišení od předchozího druhu je velmi obtížné. necholokace: FM hlasy s koncovou frekvencí nad 52 kHz (nejčastěji 55 a 57 kHz). V otevřeném prostoru téměř CF (55-57 kHZ), ve vyhledávací fázi 80-55 kHZ, v přibližovací 100-60 kHz. Koncem léta nápadné lákací hlasy samců (maximum intenzity na 20-25 kHZ). nvýskyt: Zatím vše nasvědčuje jeho spojitému rozšíření, hlavně v pahorkatinách a nížinách. Spolehlivě je doložen z jižní Moravy a jižních Čech. Početnost populací patrně roste. n nzpůsob života: Podobný P. pipistrellus, ale více vázán na lesy a břehové porosty. Loví typicky v lesních průsecích a na otevřených plochách v lužních lesích, kolem korun a nad vodou za nízkého letu (2-8 m). Letní kolonie (okolo 50, v budovách i přes 300 ex.) více než P. pipistrellus vyhledávají dutiny stromů,budky, zateplené posedy, ale využívá i úkryty za obložením budov. Od konce léta samci tvoří harémové skupiny (samec a 1-3 samice) a vydávají lákací hlasy. Rodí pravidelně dvojčata. Zimuje ve větších skupinách ve štěrbinách sklepů a zdí, a především asi v dutinách stromů a štěrbinách skal. Loví drobné dvoukřídlé – pakomáry, komáry, tiplíky a muchničky. npotravní strategie: Patrně vzdušný lov. ndosahovaný věk: ? n n n rod Hypsugo v Evropě 1 druh,v ČR 1 druh n1) netopýr Sáviův n Hypsugo savii (Bonaparte, 1837) nvpravo nahoře: nUrčovací znaky na boltcích (1., g). n nvlevo uprostřed a dole: nUrčovací znaky na uropatagiu nRody Eptesicus, Hypsugo (c) a rod Myotis (d). n nvlevo nahoře a uprostřed nahoře: nUrčovací znaky na penisu (1.). n nvpravo uprostřed: nUrčovací znaky na chrupu (1.), dva hroty na I2 10 ScanImage21 Fsav netopýr Sáviův (Hypsugo savii) skenovat0015.jpg netopýr Sáviův Hypsugo savii npopis: Menší druh dřívě řazený do rodu Pipistrellus. Zbarvením velmi tmavé až černavé, ocas přesahuje uropatagium. necholokace: Poměrně silné FM hlasy (60-30 kHz), pravidelně s 2. harmonickou sérií (70-40 kHz), nejvyšší intenzitou v pásmu 34-38 kHz a nepravidelným rytmem 3-5 hlasů/s. Při letu na volném prostranství dlouhé (asi 12 ms), takřka CF (35-32 kHz) hlasy. nvýskyt: Poprvé zjištěn v r. 2001 v Žabčicích (20 km jižně od Brna), pak v zimě r. 2003 přímo v Brně. n nzpůsob života: Typický obyvatel skal, kde osídluje štěrbinové úkryty. Obsazuje i spáry ve zdech budov a skuliny ve střešní krytině. Patrně zde i zimuje. Údajů o jeho životě je dosud málo. Potrava se skládá z drobných motýlů, dvoukřídlých, křísů a mšic. npotravní strategie: Patrně vzdušný lov. ndosahovaný věk: ? n n Eptesicus rohlíkovitý tragus, volný konec ocasu nad 3 mm, epiblema bez přepážky LAt > 48 mm srst na hřbetě hnědá LAt 37-44 mm srst na hřbetě tmavá se zlatavým nádechem Eptesicus serotinus Eptesicus nilssonii rod Eptesicus v Evropě 3 druhy,v ČR 2 druhy n1) netopýr večerní n Eptesicus serotinus (Schreber, 1774) n n2) netopýr severní Eptesicus nilssonii (Keyserling et Blasius, 1839) nvpravo nahoře: nUrčovací znaky na boltcích nE. serotinus (e) a E. nilssonii (f). n 11 rod Eptesicus nUrčovací znaky na lebce nE. serotinus (a) – vysoký svalový výběžek nE. nilssonii (b) – velikostní poměry na I1 a I2, P3 a P4 6 netopýr večerní (Eptesicus serotinus) netopýr večerní Eptesicus serotinus npopis: Jeden z velkých druhů. Ocas přesahuje okraj uropatagia, chybí epiblema. necholokace: Velmi silné FM hlasy (50-25 kHz), často se slyšitelnou 2. harmonickou komponentou (70-40 kHz). Maximum intenzity na 25 kHz. Rytmus 5-7 hlasů/s. Často i dlouhé (7-10 ms) sociální hlasy (28-16 kHz). nvýskyt: Chybí pouze v horských a souvisle zalesněných oblastech. V teplejších nížinách a pahorkatinách s intenzivním zemědělstvím jeden z nejhojnějších druhů. Nejhojnější druh ve městech. n nzpůsob života: Dlouho před setměním typicky poletuje v úseku asi 500 m. Letní kolonie (10-50 ex.)ve štěrbinových úkrytech na půdách budov, za obložením, okenicemi, v dutinách zdí. Kolonie využívá několik úkrytů a během sezóny je střídá. Zimuje ve sklepích budov, v podzemních prostorách jen výjimečně. Usedlý druh, přesunuje se většinou do 20-50 km (nejdelší přelet 300 km). Typický potravní oportunista, často loví v intravilánech obcí u pouličních lamp velké brouky a motýly. V zahradách a parcích loví za výletu chroustky. Chytá i krtonožky, sekáče, střevlíky, housenky a jiný nelétavý hmyz. Týká se jej většina evropských případů vztekliny netopýrů. npotravní strategie: Vzdušný lov, částečně sběr z listoví a z povrchu půdy, někdy lov z vyvýšeného odpočívadla. ndosahovaný věk: 18-21 let. n n n netopýr severní (Eptesicus nilssoni) Fser netopýr severní Eptesicus nilssonii npopis: Menší druh, podobný předchozímu. Nápadně kontrastně zbarven (hnědozlatý hřbet). necholokace: Silné FM hlasy (60-28 kHz), Maximum intenzity na 30-32 kHz, s pomalým rytmem (5 pulsů/s). Ve volném prostoru vydává druhý (přes 10 ms) téměř CF hlas (asi 30 kHz) s méně intenzivní harmonickou složkou (asi 60 kHz). nvýskyt: Běžný druh v horách a vrchovinách, objevuje se i v níže položených oblastech a dokonce na antropogenních stanovištích. n nzpůsob života: Původně vázán na horské lesy, což se dnes projevuje již jen v zimě. V létě preferuje budovy, kde nacházíme letní kolonie (10-100 ex.) ve štěrbinových úkrytech. Usedlý druh, přelety většinou nepřesahují 20 km. Vyletuje krátce po setmění, létá rychle s častými obraty. Loví kolem vodních ploch (včetně lesních rybníčků a mokřadů), v intravilánech obcí u pouličních lamp. Asi polovinu jeho potravy tvoří drobní dvoukřídlí, dále tiplice, jepice a brouci. Zimuje ve větších počtech v horských jeskyních, štolách a bunkrech. npotravní strategie: Vzdušný lov, částečně sběr z listoví. ndosahovaný věk: Nejstarší kroužkovaný (20 let) jedinec pochází z ČR. n létavec stěhovavý Miniopterus schreibersii http://animaldiversity.ummz.umich.edu/collections/contributors/phil_myers/ADW_mammals/specimens/Chi roptera/Vespertilionidae/Miniopterus_schreibersii/lateral5528/badge.jpg lebka k rostru prudce zúžená drobné ušní boltce, tvar trojúhelníku velké portály jeskyní, početné skupiny v létě i v zimě První nález pro ČR 2010 sad samec v Hranické propasti Rakouské a malokarpatské populace na Slovensku na ústupu Miniopteridae – létavcovití