Enterobakterie
P04
Rod Enterobacteriaceae
 Gramnegativní tyčinky, většinou pohyblivé
(až na Shigella, Klebsiella a Y. pestis)
 Oxidáza negativní, (kataláza +)
 Biochemicky značně aktivní (záleží na
patogenitě)
 Komenzálové, saprofyté či patogeny střevní i
mimostřevní (obligátní i oportunní patogeny)
 Klinicky nejdůležitější čeleď gramnegativních
tyčinek
Primární patogeny z řad enterobakterií
 Patogeny způsobující celkové infekce:
-Yersinia pestis (mor)
- antropopatogenní serovary salmonel (serovary
Typhi, Paratyphi A, B a C – břišní tyfus)
 Závažné jsou ale i obligátní patogeny působící
zpravidla střevní infekce. I u nich je však riziko
sepse, hlavně u oslabených osob
 Týká se to rodů Salmonella (zoopatogenní),
Shigella a Yersinia
Podmíněně patogenní enterobakterie
 Escherichia
 Klebsiella
 Proteus
 Serratia
 Enterobacter
 Atd.
Yersinia pestis
 Původce moru
 Přenašečem je blecha morová (Xenopsylla
cheopsis), zdrojem jsou krysy, potkani,
popřípadě jiní hlodavci
 Tři formy onemocnění:
 Dýmějový (bubonický) m.
 Plicní forma
 Septická forma
Další druhy – Y. enterocolitica, Y. pseudotuberculosis
- onemocnění zažívacího traktu
Mor (Yersinia pestis)
www.emedicine.com
dermatology.about.com
www.arrakis.es
Antropopatogenní serovary salmonel
 Sérovary Typhi a Paratyphi
 Septická onemocnění- původci břišního tyfu
(popř. paratyfů)
 Vstupní branou infekce je trávicí trakt, zdrojem
nákazy je jen člověk
 Příznaky- vysoká horečka a bolest hlavy
(hlavnička)
Zoopatogení salmonely
 Patří mezi původce bakteriálních střevních
nákaz (tzv. salmonelózy)
 Sérovary Enteritidis, Typhimurium, Infantis
atd.
 Fekálně- orální infekce–
kontaminované potraviny
 Rezervoárem infekcerůzní
obratlovci
Salmonely a shigely
 Salmonely potřebují vysokou infekční dávku.
Musí se tedy pomnožit v nějaké potravině.
Infekce jsou téměř výhradně z potravin.
 Shigelám (původci tzv. bacilárních úplavic=
nemoc špinavých rukou) naproti tomu stačí
malá infekční dávka (asi 100 bakterií), takže
se snadno přenesou špinavýma rukama, klikou
od záchodu nebo kontaminovanou vodou.
Endo XLD
KA
Escherichia coli
 Je jednou z nejdůležitějších součástí střevní
mikroflóry, kde je zdraví prospěšná
• Uvnitř střeva
• EPEC (enteropatogenní EC)
• ETEC (enterotoxické EC)
• EIEC (enteroinvazivní EC)
• STEC (shiga-toxigenní EC), tato skupina také zahrnuje
EHEC – enterohemorhagické E. coli)
• EAggEC (enteroaggregativní E. coli)
 Mimo střevo
 UPEC (uropathogenní E. coli)
 Kmeny způsobující respirační infekce
 Kmeny způsobující sepse, infekce ran atd.
KA
URI
ENDO
MAL
Rod Klebsiella
 Opouzdřené bakterie
 Nejvýznamnějším druhem je K. pneumoniae
 Významné nozokomiální patogeny
- infekce močových cest
- bronchopneumonie
KAENDO
MAL URI
Proteus
(P. mirabilis, P. vulgaris)
•Původci močových infekcí
•Pro protey je typické, že
nerostou jen v místě
inokulace, ale šíří se po
povrchu agaru do stran
(plazivý růst, Raussův
fenomén, také fenomén
příbojové vlny)
www.medmicro.info
KA
ENDO
Multirezistentní enterobakterie
 Problémem moderní doby je přítomnost
kmenů enterobakterií, které jsou rezistentní
na mnoho antibiotik.
 Mohou to být kmeny různých druhů. Jde
zejména o produkci širokospektrých
betalaktamáz typu ESBL, případně ampC.
E. coli
Klebsiella pneumoniae
Campylobacter jejuni
 Gramnegativní zahnutá tyčinka
 Vyžaduje speciální kultivaci
 Nepatří mezi enterobakterie, ale
kampylobakterióza je svým průběhem a
závažností srovnatelná se salmonelózou
Helicobacter pylori
 Peptické (tedy gastrické či duodenální) vředy
jsou onemocněním, které vzniká souhrou více
příčin.
 Upravuje si své mikroprostředí – alkalizuje si ho
tím, štěpí močovinu (silná ureázová aktivita)
 Močovina se rozštěpí na kyselý oxid uhličitý,
který vyprchá, a zásaditý amoniak, který
zůstane a alkalizuje prostředí
NH2-CO-NH2 + H2O  CO2 + NH3
Vibrionaceae
 G- krátké většinou zakřivené tyčinky,
pohyblivé, oxidáza pozitivní
 Vyskytují se ve vodním prostředí teplých
oblastí
 Vibrio cholerae způsobuje choleru, těžké
průjmové onemocnění v tropech a subtropech
 Jiní členové rodu Vibrio mohou způsobovat
také průjmy, ale i infekce ran. Tato tzv.
„halofilní vibria“, preferují zvýšené
koncentrace NaCl
Vibrio cholerae
Diferenciální diagnostika
 Gramovo barvení odliší gramnegativní tyčinky od
ostatních bakterií
 Endova půda: rostou na ní z klinicky významných
jen enterobakterie, příslušníci čeledi Vibrionaceae
a gramnegativní nefermentující tyčinky
 Nefermentující odliší to, že nefermentují glukózu
(např. Hajnova půda zůstává po kultivaci celá
červená, nezmění vůbec barvu) Vibrionaceae
odliší pozitivní oxidáza
Rozlišení enterobakterií navzájem
 Endova půda: orientační rozlišení obligátních
patogenů (většinou L-) a potenciálních
patogenů (zpravidla L+)
 Spousta dalších půd: XLD, MAL a další na
salmonely, CIN na yersinie aj.
 Biochemické testy: Hajnova půda, test MIU,
Švejcarova plotna, ENTEROtesty aj.
 Antigenní analýza zpravidla sklíčkovou
aglutinací
Úkol 1:Barvení kultur podle Grama
 Obarvěte podle Grama osm kmenů
 Jeden z kmenů nebude G– tyčinka.
Úkol 2: Kultivace
 Popište kolonie
všech kmenů na KA
a Endově půdě.
Zvláště si všimněte
toho, že některé
z nich jsou laktóza
negativní a jiné
laktóza pozitivní
Foto O. Z.
Úkol 3a- Hajnova půda
 Barva spodní části půdy beze změny: bakterie
nefermentuje glukózu (rozdíl tzv. G- nefermentující
tyčky × enterobakterie)
 Spodní část zčerná – tvorba H2S
 Půda potrhaná, s bublinkami – tvorba plynu z
glukózy
 Dolní část žlutá, horní
červená – bakterie fermentuje
glukózu, ale ne laktózu
 Půda celá žlutá – fermentuje
i laktózu
Nefermentující E. coli P. mirabilis K. pneumoniae Salmonella sp.
Úkol 3b- oxidázový test
 Enterobakterie – oxidázový test negativní
 Nefermentující G- bakterie- různé
Úkol 4a – kultivační diagnostika
enterobakterií
 Na půdě XLD
 salmonely mají bledé kolonie s černým středem jiné
bakterie buď nerostou vůbec, nebo rostou málo a
v koloniích jiné morfologie
Úkol 4b – biochemické testování
enterobakterií
 Pro biochemické testování enterobakterií
používáme různé testy.
 Enterotest 16
 První reakce je ONPG test (zkumavka
s činidlem na stripu, jako VPT ve StaphyTestu
a StreptoTestu). První řada panelu odpovídá 2.
až 9. reakci, druhá řada je 10. až 17. reakce.
Úkol 5 – antigenní analýza
 Uvědomte si, že antigenní analýza se
nepoužívá zdaleka vždycky
 Použití je v zásadě dvojí:
 U obligátních patogenů (salmonely, shigely,
yersinie) pro potvrzení diagnózy a pro
epidemiologické účely
 U střevních izolátů E. coli v případě, že je
podezření na EPEC* nebo STEC (ostatní
skupiny se zpravidla takto neurčují)
*zpravidla je to u dětí do dvou let
5a - Aglutinace E. coli
 V současnosti detekujeme 12 serovarů EPEC
 Je-li pozitivní nonavalentní sérum (I, II, III)
 pokračujeme trivalentními séry (I, II a III)
 je-li jedno z nich pozitivní, pokračujeme příslušnými
monovalentními séry
 Je-li pozitivní trivalentní sérum IV, pokračujeme
s monovalentními séry patřícími do skupiny IV.
5b - Aglutinace salmonel
 Každá salmonela má svou specifickou antigenní
strukturu. Například salmonela serovaru
Enteritidis disponuje tělovými antigeny (O) 9, 12
a bičíkovým H m.
 Je-li tedy naše salmonela Salmonella
Enteritidis, musí být pozitivní (aglutinace
přítomna) jak při aglutinaci tělových, tak i
bičíkových antigenů.
Úkol 6 – testy antibiotické
citlivosti
 Antibiotická citlivost se zásadně neurčuje u
kmenů ze stolice. (U bakteriálních průjmů většinou
podání antibiotik paradoxně prodlužuje dobu vylučování
patogena ze střeva; spíše než antibiotika se tedy užívá
dieta a v rekonvalescenci probiotika.)
 Určuje se tedy zpravidla u kmenů z moče, proto i
antibiotika zahrnují léky používané k léčbě
močových infekcí (např. furantoin)
 V našem případě testujme tři kmeny, které jsme
určili jako Escherichia coli, Klebsiella sp. a
Proteus mirabilis. Kmen salmonely netestujeme,
přestože je patogenem.
Tabulka zón citlivosti –
test G1 (základní)
Antibiotikum Zkratka Referenční
zóna
Ampicilin AMP 14 mm
Cefalotin KF 18 mm
Ko-trimoxazol SXT 16 mm
Nitrofurantoin F 11 mm
Cefuroxim CXM 18 mm
Tetracyklin TE 15 mm
Norfloxacin NOR 22 mm
Úkol 7: Diagnostika kampylobaktera
 Kampylobaktera si s předchozími bakteriemi
nespletete. Neroste na běžných půdách, navíc
jde o zahnutou tyčinku
 Prohlédněte si kultivační
výsledky kultivace
a zapište popis do protokolu
 Prohlédněte si také
oxidázový test
Několik poznámek k
diagnostice kampylobakterů
 Kampylobaktery vyžadují v zásadě čtyři věci:
 Svoji černou půdu –říkáme jí běžně „půda pro
kampylobaktery“
 Zvýšenou teplotu na cca 42 °C. Jsou to totiž
primárně ptačí patogeny a ptáci mají vyšší tělesnou
teplotu
 Zvýšenou tenzi CO2
 Prodlouženou dobu kultivace – nikoli 24, ale 48
hodin
Úkol 8: Ureázový test
v diagnostice helikobaktera
 Helicobacter také neroste na běžných
půdách. Potřebuje asi pět dní na své
speciální půdě, než je viditelný růst.
 Velice typické je štěpení močoviny. Na rozdíl
od jiných biochemických testů v mikrobiologii
zde můžeme pracovat přímo se vzorkem
(žaludeční tkání) a nikoli s kmenem. V úkolu
8 uvidíte rozdíl mezi pozitivním a negativním
výsledkem.
Úkol 9: diagnostika Vibrionaceae
 V mikroskopii, Vibrio je zahnutá tyčinka (podívejte se na
obrázek na další obrazovce a zakreslete)
 Pro kultivaci používáme pevnou půdu TCŽS (thiosíran-citrátžluč-sacharóza)
a alkalickou peptonovou vodu (tekutá půda)
 Pro biochemickou identifikaci používáme týž Enterotest 16
jako pro enterobakterie,ale musíme použít jinou matici (v
kódové knize či v počítači)
 Antigenní analýzou odhalíme dva hlavní serovary Vibrio
cholerae: O1 a O139.
 Detailnější diagnostika uvnitř serovaru O1 (na biotypy
Classic a El Tor) vyžaduje další biochemické testování
Vibrio sp.
www2.mf.uni-lj.si