Pezizomycetes Hydnotrya sp. oříškovec plodnice druhotně uzavřené, podzemní vřecka válcovitá s osmi sporami aromatické plodnice lákají zvířata  endozoochorie mykorizní Phallales Hysterangium sp. loupavka plodnice druhotně uzavřené, podzemní vřecka válcovitá s osmi sporami aromatické plodnice lákají zvířata  endozoochorie mykorizní Boletales Melanogaster sp. černoušek plodnice druhotně uzavřené, podzemní bazidie sekundárně zjednodušené aromatické plodnice lákají zvířata  endozoochorie mykorizní „morfologické skupiny“ stopkovýtrusých hub tradiční dělení podle charakteru plodnic: (také poněkud odlišné pracovní metody specializace mykologů) - houby lupenaté - houby hřibovité - houby rosolovkovité - houby chorošovité - houby kornatcovité - ostatní nelupenaté houby (kyjankovité, kuřátkovité a lošákovité) - břichatky základní typy plodnic rouškatých hub: krustothecium (plodnice s postupným vývojem - přirůstající, jedno- nebo častěji víceletá): hydneloidní, ganodermatiodní, fomitoidní, stereoidní, korticioidní aj. holothecium (jednoletá ±masitá plodnice, hymenium pokrývá celý povrch): klavarioidní, ramarioidní, tremelloidní, mukroneloidní aj. pilothecium (plodnice jednoletá, s jednorázovým vývojem, kloboukatá, hymenofor pokrývá ± spodní část klobouku): agarikoidní, kanthareloidní, pleurotoidní, cyfeloidní, hericioidní aj. Kreisel 1969 základní makroznaky bazidiomycetů plodnice - plektenchymatická nepravá pletiva (prosenchym, pseudoparenchym) tvořena hyfami v zásadě trojího typu: - generativní hyfy tenkostěnné, větvené, přehrádkované - skeletové hyfy - tlustostěnné, nevětvené, neseptované - ligativní hyfy - tlustostěnné, bohatě větvené, neseptované v pletivu někdy přítomny kulovité buňky - sférocysty (Russulaceae) u bazidiomycetů má zásadní význam přítomnost či absence přezek na přepážkách hyf základní mikroznaky bazidiomycetů © M. Vašutová Kreisel 1969 monomitický dimitický trimitický hyfové systémy základní mikroznaky bazidiomycetů bazidie - tvar a počet buněk a sterigmat, délka sterigmat… Holec et al. 2012 základní mikroznaky bazidiomycetů bazidiospory • klíční porus (E) • apikulus = hilární apendix (C) • suprahilární deprese (B) • suprahilární lysinka („plage“; D) • kapénka (G) tloušťka a zbarvení stěny chemická reakce stěny (amyloidní, dextrinoidní, cyanofilní) absolutní velikost: 2 nebo i 3 rozměry - někdy zploštělé spory (Coprinus, Psilocybe aj.) délkošířkový poměr (Q) Kuyper et al. 1988 Kuyper et al. 1988 základní mikroznaky bazidiomycetů tvar (kulovité, elipsoidní, vejčité, válcovité, kapkovité, alantoidní…) Kuyper et al. 1988 základní mikroznaky bazidiomycetů spory Holec et al. 2012 ornamentika základní mikroznaky bazidiomycetů spory Holec et al. 2012 bradavčité hrbolaté ostnité zebrované žebrované křídlaté síťované s perisporem pigmenty - lokalizace v buňkách: • nástěnný (=parietární, membranální) • inkrustovaný • vakuolární cystidy - sterilní elementy, tvarově odlišné od bazidií podle umístění na plodnici: • kaulocystidy – na třeni • pileocystidy – na klobouku • dermatocystidy – na povrchu plodnice (nikoliv v hymeniu) podle umístění v hymeniu: • pleurocystidy – na ploše lupenů (rourek) • cheilocystidy – na ostří lupenů (rourek) Kreisel 1969 základní mikroznaky bazidiomycetů http://www.tc.umn.edu/~dent0015/fagicola_incrusted _hyphae_1250x.gif cystidy - dělení podle charakteristických vlastností: • leptocystidy – tenkostěnné (př.: vláknice - Inocybe) • lamprocystidy (=metuloidy) – tlustostěnné, často s krystaly • chrysocystidy – světlolomné, často v alkáliích žlutě se barvící tělísko (př.: límcovka - Stropharia) • gloeocystidy – světlolomný obsah © M. Vašutová © M. Vašutová http://mushroomhobby.com/Gallery/Marasmius/Xerul a%20pudens/Xerula%20pudens%20cystidia.jpg základní mikroznaky bazidiomycetů © M. Vašutová Kuyper et al. 1988 cystidy - tvar základní mikroznaky bazidiomycetů • destilovaná voda • hydroxidy (KOH, NaOH, 2-5% vodný roztok) – projasňují preparát, změkčují a narušují buněčné struktury (lepší barvení např. Kongo červení), (pozor!! - mohou měnit velikost/tvar některých pozorovaných struktur – bobtnání) • Kongo červeň (Congo-red; roztok ve vodě nebo NH4OH) - barví stěny hyf, nejpoužívanější • kyselina mléčná (lactic acid) • laktofenol (lactophenol, kys. mléčná, fenol, glycerol, dest. voda) základní mikroskopovací média (viz též např. http://fungus.org.uk/nwfg/chemdec99.htm ) • bavlníková (anilinová, kotonová) modř - roztok barviva v kys. mléčné nebo laktofenolu: - cyanofilní reakce - modrání buněčných stěn (var/několik hodin působení) • Lugolův roztok (IKI) - roztok KI a I2 ve vodě (hlavně u drobných askomycetů) • Melzerovo činidlo - roztok KI, I2 a chloralhydrátu ve vodě - amyloidní reakce: (šedo)modrání až černání sledovaných struktur - dextrinoidní (pseudoamyloidní) reakce: hnědorezavé až červenohnědé zbarvení (např. výtrusy u bedel, hyfy dužniny u helmovek aj.) - inamyloidní – beze změny (žlutavé zbarvení) • sulfovanilin (chlorvanilin, sulfobenzaldehyd) – specifická reakce obsahu gloeocystid (tmavnutí – holubinky, některé kornatce) základní mikroskopovací média základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů „postava“: marasmioidní, collybioidní, mycenoidní, omphalinoidní, clitocyboidní, trocholomoidní, boletoidní, pleurotoidní, crepidotoidní Holec et al. 2012 základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů velum: jeho přítomnost či absence a charakter, pomíjivost, zbarvení atd. gymnokarpní plodnice hemiangiokarpní plodnice závoj (velum partiale) závoj (velum partiale) + plachetka (v.universale) Holec et al. 2012 základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů velum klobouk • velikost • tvar (polokulovitý, sklenutý, zvoncovitý, kuželovitý, plochý, nálevkovitý aj.) • charakter pokožky (sliz, šupinky, žíhání aj.) • zbytky vela na povrchu • charakter okraje (rýhovaný, brvitý, zvlněný, vroubkovaný…) Kuyper et al. 1988 základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů lupeny • hustota • přítomnost a četnost lupénků • tvar (rovné, břichaté…) • připojení ke třeni (odsedlé, volné, připojené, přirostlé, vykrojené, zoubkem sbíhavé, sbíhavé…) • ostří (rovné, zvlněné, zubaté, brvité, vločkaté…) Kuyper et al. 1988 základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů třeň • připojení ke klobouku (centrální, excentrický, postranní) • tvar (válcovitý, kyjovitý, břichatý) • dužnina (dutý, vatovitě vycpaný, sklípkatý) • charakter báze (hlíza kulovitá, obroubená, kořenující třeň, rhizomorfy) • zbytky vela na povrchu Kuyper et al. 1988 základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů (tzv. kapkové testy – kapka činidla na povrch plodnice či na řeznou plochu dužniny) základní činidla: • zelená skalice (10% roztok FeSO4) – především holubinky (šedavá, růžová, zelená, negativní); lze užít i v pevné formě (tyčinka - potírání) • hydroxidy (KOH, NaOH, NH4OH: 20-40% vodný roztok) – pavučince, některé choroše, ryzce aj. • sulfovanilin (příp. sulfoformol, sulfobenzaldehyd) holubinky, některé kornatce makrochemické reakce • guajaková tinktura • páry NH3 - hřibovité houby • dále kyseliny (HNO3 60%, H2SO4 60%, HCl konc.), formaldehyd, anilin, benzidin, alfa naftol (holubinky), fenol… základní mikroznaky kloboukatých bazidiomycetů pokožka klobouku • (ixo)cutis • (ixo)trichoderm • hymeniderm Kuyper et al. 1988 • epithelium Holec et al. 2012 dužnina lupenů (analogicky rourek) - trama Kreisel 1969 Kuyper et al. 1988 regulární irregulární (pravidelná) (nepravidelná) inverzní bilaterální (převrácená) (rozčísnutá) základní mikroznaky kloboukatých bazidiomycetů základní určovací literatura domácí: Veselý R., Kotlaba F. et Pouzar Z. (1972): Přehled československých hub. – Academia, Praha. Svrček M., Kalina T., Smola J., Urban Z., Váňa J. (1976): Klíč k určování bezcévných rostlin. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Pilát A. (1951): Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. – Brázda, Praha. Holec J., Bielich A. et Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. - Academia, Praha. Antonín V., Hagara L. et Baier J. (1999): Houby. - Aventinum, Praha. Papoušek T. (2004): Velký fotoatlas hub z jižních Čech. – České Budějovice. cizojazyčné: Moser M. (1983): Die Röhrlinge und Blätterpilze. – In: Gams W., Kleine Kryptogamenflora, Band IIb/2, Fischer Verlag, Jena. Horak E. (2005): Die Röhrlinge und Blätterpilze in Europa. - Elsevier, München. Bas C., Kuyper T.W., Noordeloos M.E. et Vellinga E.C. (1988-2005): Flora agaricina neerlandica. Vol . I.-VI. – Baalkema, Rotterdam. Hansen L. et Knudsen H. (eds.) (1992): Nordic macromycetes. Vol. 2. – Nordsvamp, Copenhagen. Knudsen H. et Vesterholt J. [eds.] (2008): Funga Nordica. - Nordsvamp, Copenhagen. Breitenbach J. et Kränzlin F. (1991-2006): Fungi of Switzerland. Vol. 3-6. – Mycologia, Lucerne. Krieglsteiner G.J. (ed.) (2000-2010): Die Großpilze Baden-Württenbergs. Vol. 2- 5. – Ulmer Verlag, Stuttgart. + monografie jednotlivých rodů základní určovací literatura Russulales Russula xerampelina holubinka révová plodnice bez vela povrch plodnice hnědne, pach po slanečku s FeSO4 reaguje modrozeleně dužnina křehká, obsahující sférocysty spory s amyloidní ornamentikou Agaricales Hypholoma fasciculare třepenitka svazčitá pavučinovité velum partiale sírově žlutá dužnina, zelenavé lupeny na ploše lupenů chrysocystidy (KOH/Kongo) spory silnostěnné, hnědavé, s klíčním porem saprotrof na tlejícím dřevě hnědý hygrofánní klobouk lupeny v dospělosti a výtrusný prach masově růžové hranaté výtrusy hl. pozemní saprofyti Agaricales Entoloma sp. závojenka