____________________EVALUACE_________________
Než se pustím do evaluace projevu, měl bych mít na paměti, že přínosná
evaluace:
• je také projev, a tak pro ni platí všechna doporučení a pravidla jako
pro připravené projevy (vždyť sama je jako projev evaluována).
• obsahuje konkrétní informace o projevu a jeho průběhu.
• je nutně subjektivní, a tento fakt by měl být v celém jejím průběhu
zohledněn.
„Chce někdo evaluovat první projev?“, zazní z úst nadšeného lektora
a všechny oči se jako na povel zapíchnou do země. Slovy evaluátora: malý
oční kontakt. Přitom se rozhodně není čeho bát! Evaluace projevu je
společně s informacemi od počítadel času, vzdechů a pohledů
největší odměnou mluvčímu za jeho námahu a nervy s přípravou a
přednesem projevu. Proto stojí za to ji dělat a to co nejlépe.
Jak ale na to? V materiálech k projevu č. 1 Začátek tréninku
(představení se) a č. 2 Struktura jsou na konci uvedeny body, ke kterým by
se měl evaluátor vyjádřit. Taková nápověda u dalších podkladů chybí, což
je zejména proto, že se v každém projevu sledují oblasti stejné, jen se na
některou z nich klade větší důraz vzhledem k zaměření projevu. Těmito
oblastmi jsou obsah, forma, silné a slabé stránky projevu či mluvčího a na
ně navazující doporučení. Zastavme se nyní na chvíli u toho, co by mělo
o jednotlivých oblastech z úst evaluátora zaznít. Jedná se o návrh,
který by mohl usnadnit evaluátorovi jeho roli, nikoli o nepřekročitelné tabu.
I zde platí: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“
1. Obsah
• Krátké shrnutí vlastními slovy, co v projevu zaznělo.
• Jaké sdělení si z projevu odnáším (Nejen co zaznělo, ale co je za
tím).
• Jak na mě projev působil (Byl zajímavý? Byl připravený?).
2. Forma
• Měl projev jasnou strukturu? Jakou?
• Směřoval projev celou dobu ke svému cíli?
• Co a jak udělal mluvčí, že na mě projev nějak působil.
3. Silné stránky
• Co se mi na projevu líbilo.
• Co udělal mluvčí opravdu dobře.
4. Slabé stránky
• Co se mi na projevu nelíbilo.
• Co by mohl udělat mluvčí lépe.
5. Doporučení
• Nejčastěji doprovázejí celou evaluaci, ale mohou stát i
samostatně
• Jsou to doporučení, ne příkazy! (Pozor na formulace.)
Samozřejmě nastávají situace, kdy je podle evaluátora např. forma
projevu zároveň jeho silnou stránkou, avšak právě v takových situacích
je dobré uvědomit si, o které oblasti chci teď mluvit! Pokud o formě,
pak konkrétně upozorním na to, co ve mě použitá forma vyvolala. Pokud o
silných stránkách, zdůrazním schopnost mluvčího volit vhodnou formu
apod.
Ke všem částem evaluace se vztahují body uvedené v úvodu
tohoto materiálu. Zejména u doporučení hrají roli zejména konkrétnost
vyjádření a zdůraznění jejich subjektivity. Rozdíly si ukažme na příkladech
dvou evaluací:
„Tvůj projev se nám moc nelíbil, protože si myslíme, že sis ho nepřipravil. Pro příště si
určitě musíš ten projev víc natrénovat…“
„Mi se na tom projevu jako nelíbila ta struktura, já jsem se v tom úplně ztrácela. Zdálo se
mi, že přeskakuješ z tématu na téma a najednou byl konec. Proto si myslím, že sis to moc
nepřipravil. Takže to je takové asi doporučení pro tebe, že by se mi líbilo, kdyby sis to
příště líp nachystal…“
V úvodu je vedeno, že evaluace je také projev, byť
polo/improvizovaný, a proto se k ní vztahují stejná doporučení a pravidla
jako pro projevy. Sama může být také hodnocena podle stejných kritérií
jako projev, na který byla zaměřena. O tom, co by měla evaluace
obsahovat, jsme se bavili výše, teď se zaměřme na to, jak by mohla
být sdělena. Ani zde nepředkládáme recept, díky kterému se hned
stanete evaluátorem roku. Jedná se o rady a tipy, které se nám osvědčily,
a nechceme si je nechat pro sebe. Co se vám zdá být užitečné, toho se
držte, ostatní inovujte!
Evaluace je projev, a proto má (by měla mít) svou strukturu.
To znamená, že má nějaký úvod a nějaký závěr. Jako úvod může dobře
posloužit originální pozdrav, oznámení, čí projev bude předmětem
evaluace, a/nebo co v evaluaci zazní. Jako závěr funguje shrnutí hlavních
myšlenek evaluace či/a poděkování mluvčímu za jeho projev. Snažte se
nekončit svůj projev slovním spojením: „… tááák a to je asi všechnooo, co
jsem vám chtěl říct“ nebo podobným. Z hlediska verbálního projevu už
zazněl požadavek na zdůraznění subjektivnosti pohledu a co
nejpřesnějšího popisu situace.
Nejobtížnější je však situace evaluátora z neverbálního
hlediska a to konkrétně z hlediska pohledů a postoje. Komu totiž
svůj projev říká? Všem, nebo jen tomu, jehož projev evaluuje? Existují
v zásadě 3 možnosti, jak se s touto situací vyrovnat:
1. Evaluaci pronášíte ke všem, přičemž o mluvčím mluvíte ve třetí
osobě (pohledy na všechny).
2. Evaluaci pronášíte k mluvčímu, přičemž k němu mluvíte v první
osobě (pohled zejména na něj).
3. Kombinace obou přístupů.
Jak vypadají varianty 1 a 2 je zřejmě vcelku představitelné. U varianty 3
existuje velké množství možností. Pro představu, jak by to mohlo vypadat,
využijeme struktury projevu evaluace: Když se zabýváme obsahem,
shrnujeme, co mluvčí řekl. Shrnujeme to tedy celému publiku. Stejně tak,
pokud se zabýváme formou – mluvčí by měl vědět, jak se snažil publikum
zaujmout. U silných a slabých stránek však mluvíme už přímo k mluvčímu,
zejména když svá tvrzení dokládáme. Podobně u doporučení. Pokud tedy
mluvíme o tom, co mluvčí udělal, mluvíme k němu. Pokud mluvíme o tom,
co a jak říkal, můžeme mluvit k celému publiku. V příloze se tento postup
snažíme vyjádřit graficky. Teď už je to jen na vás!
PŘÍLOHY:
Projev 1.: Osnova pro zpětnou vazbu
1. Jaké jsou silné stránky mluvčího?
2. Jak dobře se mluvčí publiku představil?
3. Odrážel projev přiměřenou přípravu?
4. Hovořil mluvčí zřetelně a nahlas?
5. Byly všechny tři části projevu – úvod, hlavní část a závěr − zřetelné a jasně
ohraničené?
6. Používal mluvčí poznámky? Jak s nimi pracoval?
7. Co mohl mluvčí udělat jinak? Jak mohl svou řeč vylepšit?
Projev 2.: Osnova pro zpětnou vazbu
1. Smysl a význam projevu. (Byl projev zajímavý, relevantní pro posluchače?)
2. Příprava. (Byl projev promyšlený a natrénovaný?)
3. Struktura. (Byla zřetelná, logická?)
4. Začátek projevu. (Vedl k tématu? Upoutal pozornost?)
5. Tělo projevu. (Plynulost, výběr podpůrných prostředků)
Obrázek: Grafické znázornění evaluace, varianta 3 z hlediska postoje a pohledů
Osa komunikace
k autorovi projevu
Osa komunikace
k celému publiku