Geografické kurikulum – říjen 2003-10-07


ü Ne suma znalostí, nýbrž způsob jejich získávání, výběru, zpracování a interpretace.

ü Faktografie/údaje  a pojmosloví. Encyklopedické pochopení univerza (Komenský),

ü  nebo jsou východiskem obtíže vyvolávající myšlení hledající řešení (Dewey, Příhoda in Kalhous a
Obst)? Přizpůsobování se měnícím se podmínkám.

ü Jde o binární opozita? Nikoliv, jde o pluralitu výuky. Živé a mrtvé znalosti.

ü Vzdělávací cíle ( attainment targets), nebo konkrétní učivo?

ü Rámcový vzdělávací program – soubor kompetencí= vědomosti,dovednosti, hodnoty a postoje. Zatím
existují Osnovy i Standard gymnaziálního vzdělávání. RVP je východiskem pro tvorbu Učebního plánu,
výběru předmětů a jejich strukturaci. Kurikulum: UNESCO/Seguin, podle Kalhous a Obst, 2002,132 –
vzdělávací projekt určující záměry, cíle a konkrétní úkoly vzdělávacího procesu:

1. záměry, cíle a konkrétní úkoly vzdělávacího působení

2. metody, prostředky a aktivity k dosažení těchto cílů

3. způsoby a nástroje požadované k hodnocení úspěšnosti vzdělávacího působení


Fairgrieve, 1926, in Kent et al., 2000, 113:

q  geografie je jedním z nejdůležitějších, ale i nejtěžších učebních předmětů

q  kurikulum bez geografie je neúplné

q  geografie umožňuje lidem pochopit jejich místo ve světě bez zveličování či snižování jejich
pozice

q  geografie umožňuje do jisté míry rozumět jiným lidem vzájemným srovnáním

q  vede k chápání/rozumění faktům nezbytným pro občany v matoucím a protichůdném světě

q  nedostatek geografických znalostí brání žádoucím společenským a mezinárodním změnám (
v originále je řeč o ´pokroku´)

q  geografie podává přesnou představu o světové scéně

q  umožňuje rozumně se zamyslet nad politickými a sociálními problémy okolního světa


Podoby kurikula (Walterová, 1994,16, Kalhous a Obst, 2002,132):

1. doporučené  –   základní koncepční otázky

2. předepsané   –   oficiální závazný  dokument pro školy nebo celý vzdělávací systém

3. uskutečněné  -    to, co učitel/ka ve třídě naplňuje

4. podpůrné       -   učebnice, časové dotace, zaměstnanci školy, vzdělání učitelů, vybavení

         školy

5.  hodnocené      -   převedené do testů, zkoušek a dalších nástrojů hodnocení

6.  osvojené         -   to, co se skutečně žáci  naučí


Walterová, 1994, 17, upraveno:


Formální kurikulum – celkový projekt cílů, obsahu a prostředků organizace vzdělávání, uskutečňování
návrhu kurikula ve vzdělávacím procesu a způsob kontroly i hodnocení výsledků výuky/učení

Neformální kurikulum – aktivity a zkušenosti vztahující se ke škole= mimotřídní a mimoškolní
aktivity organizované školou, např. exkurze,výlety, soutěže, zájmové činnosti, jakož i domácí
studium, úkoly a příprava žáků na vyučování

Skryté kurikulum – étos a klima školy, vzdělávací hodnoty, vztahy mezi žáky a učiteli, školou a
rodiči žáků, pravidla chování ve třídě, její sociální uspořádání, ráz školního prostředí,
implicitní obsah učebnic a učitelovy výuky


Kalhous a Obst, 2002, 133:

Nulové/chybějící kurikulum – to, čemu se nevěnuje pozornost, co jakoby pro školu/společnost
neexistuje či nestojí za zmínku

Metakurikulum – autoregulace učení, metakognitivní znalosti a dovednosti, metamotivace. Zvládání
emocí, pozornosti, neúspěchů – tvorba pomůcek, prostředků, strategií, stylů učení = učit se jak se
učit. Cesta k ´lifelong learning´, ´learning society´

Dvojúrovňové kurikulum – národní (RVP) a školní


Lawton in Kent et al., 2000, 239-40,  zdůrazňuje Lintonovu představu kultury – soubor znalostí,
postojů, vzorců chování sdílených a šířených lidmi ve společnosti. Odpovědnost má nejen rodina, ale
i vzdělávací instituce

Kent, 2000, 240: formální kurikulum se opožďuje za neformálním