• Samostatná historická disciplína, která se v současném pojetí zformovala v 70. letech 20. stol. v USA v reakci na narůstající environmentální problémy post-industriální společnosti USA a světa a rovněž v návaznosti na tradice ochrany přírody, zejména divočiny amerického Západu a jeho osvojování. Méně je rozvinuta v západoevropské historiografii, v Česku je v počátcích.
• Zkoumá dějiny společnosti v jednotě s dějinami přírody (a jejich důsledky pro obě strany), které se jeví spíše jako vývoj „od lepšího k horšímu“, jenž směřuje ke globální environmentální krizi, jejíž počátek již téměř nikdo nezpochybňuje. Naopak v tradiční historiografii se dějinný vývoj společnosti jeví spíše jako proces „od horšího k lepšímu“.
• Je výrazně interdisciplinární disciplínou, v jejím předmětu studia i používaných metodách práce se prolínají vědy o společnosti s vědami o přírodě. Tento její charakter odpovídá trendu vývoje současné vědy. Základní je, aby lidé pochopili, že nemohou přemýšlet o dějinách bez znalostí jejich ekologických souvislostí.
• Pouze na základě analýzy a interpretace dlouhodobých trendů historických procesů je můžeme pochopit a v návaznosti na to se pokusit aspoň o rámcovou prognózu dalšího vývoje jak jejich společenských, tak přírodních hybných sil a důsledků pro přírodu a lidskou společnost, pokud ji budeme chápat jako nedílnou součást přírody.
• Dějiny lidské společnosti neprobíhají jen v rovině politické, ekonomické, sociální a kulturní. Neodehrávají se pouze v čase, jeho rychlost a obsah se mění. Lidské dějiny se dějí také v kvalitativně určeném a limitovaném místě, území, krajině, v určitém životním prostředí. Geografický obraz prostoru a jeho proměn v čase není podmíněn jen sociálně či ekonomicko-geograficky, ale i fyzicko-geograficky, tedy přírodními podmínkami a konečně i dědictvím minulosti, onou pamětí krajiny.
• EH představuje i odpovědnější přístup k dějinám a budoucnosti lidstva.
• EH může svým komplexním a systémovým přístupem přispět k obecné snaze řešit důsledky regionální a globální environmentální krize, k přesnějšímu předvídání jejich budoucího vývoje právě na základě hlubšího poznání příčin, zákonitostí a důsledků vývoje interakcí člověka a přírody v minulosti.
• Cílem by mělo být vnášení nečlověčího světa do toho co nazýváme dějinami a ukazovat, jak byl lidský život vždy hluboce zakotven v říši přírody, jak minulost člověka vždy byla neoddělitelnou částí rozmanitých společenství života na Zemi. EH by měla představovat nový ekocentrický způsob myšlení.
• EH silně reagovala na vývoj environmentalismu a je jím trvale ovlivňována. Zabývá se proto i dějinami tzv. ekologistických a environmentálních hnutí a jejich vlivem na státní environmentální politiku, dále pak jejich dějinami a dějinami environmentální politiky.

Až další vývoj ukáže, zda skutečně dojde k předpokládanému a především žádoucímu hlubšímu konceptuálnímu i tematickému prolnutí nejprve historické geografie a pak i geografie s environmentálními dějinami.

Poznáváním environmentálních dějin, pochopením jejich metodologických postupů a vlastními výzkumnými projekty můžeme lépe hodnotit přínos tohoto oboru a jeho perspektivy v současném i budoucím systému věd.

zdroj: bude doplněn až ho najdu :-)

ÚKOL

Přečtěte si kapitolu č. 3 z knihy What is Environmental History a do blogu napište (min. 200 slov):

1. Kdo byla Rachel Carson a jakou hrála roli při vzniku environmentální historie v USA?
2. Jaká témata se nečastěji objevují ve studiích amerických environmentálních historiků?