Rody-genera
Prednáša: Alica Košuthová
Pomocné oddělení: LICHENES - LIŠEJNÍKY
mykobiont – houbová složka je u více než 90 % druhů vřeckatá
houba (Ascomycota) , zbytek tvoří houby stopkovýtrusné
(Basidiomycota)
Mycobiont udáva
• názov lišajníka
• taxonomické zaradenie do systému lišajníka
Vpravo lichenizovaná Omphalina umbellifera, vlevo
nelichenizovaná O. discorosea (kalichovka lužní)
Foto Jaroslav Malý, Stephen et Sylvia Sharnoff,
• mezi vřeckatými houbami Ascomycota
najdeme řadu rodů, čeledí i některé řády
pouze s lichenizovanými zástupci
– u stopkovýtrusných Basidiomycota jde
nanejvýš o rody, ale v řadě případů
obsahuje jeden rod lichenizované i
nelicheni-zované druhy (Omphalina)
• druhy hub tvořící lišejníky jsou
obvykle specificky lichenizované,
neschopné samostatného života
Systém lichenizovaných húb
Typy parafýz
Fotobiont – fotosyntetizjící složka řasová (v tom případě lze mluvit
o fykobiontu) nebo sinicová (cyanobiont)
• nejčastějšími fotobionty jsou zelené řasy, po nich sinice a v
ojedinělých případech různobrvky a chaluhy
• fotobionty lišejníků napr. (Trebouxia aj.) nebo sinice (Nostoc aj.),
které se vyskytují jak volně, tak vázané v symbióze s houbou
• jeden druh řasy nebo sinice může být fotobiontem mnoha
(i systematicky zcela nepříbuzných) lichenizovaných hub
Terčovka brázditá (Parmelia sulcata) a buňky rodu Trebouxia ve stélce terčovky (měřítko 20 µm)
Foto AJ Silverside, http://www.lichens.lastdragon.org/Parmelia_sulcata.html
Typy fotobiontov
Typy stielok
Rozlišujeme 3 základné typy:
1) Kôrovitá stielka (crustose)
• tesne pritlačená na podklad
2) Lupeňovitá stielka (foliose)
• zreteľne laločnatá a lupeňovitá
• (v priemere dosahuje niekedy 30
cm)
• na spodnej strane zvyčajne
nechýba vrstva kôry
• na povrchu plstnaté povlaky
3) Kríčkovitá stielka (fruticose)
• na podklad prirastá len na
jednom mieste a zreteľne od neho
odstáva
• vyrastá kríčkovito alebo
vankúšikovito smerom nahor
Rozmnožovanie
Nepohlavné rozmnožovanie
• fragmentácia stielky
• soredie – částečky stélky tvořící se na
povrchu, obsahující buňky fotobionta
propletené hyfami houby
–zoskupenie soredií = sorály
• isidie - válcovité výrůstky z povrchu
stélky, v nichž je zachována heteromerická
stavba
Nahoře: schéma uvolňování soredií z povrchu stélky
Isidie Xanthoparmelia australasica
Typy vegetatívnych
rozmnožovacích orgánov
Rozmnožování:
pohlavní rozmnožování je pouze záležitostí mykobionta – v
případě rozmnožo-vání askosporami (resp. bazidio-sporami) je pak
odkázán na opětovné "setkání" se svým fotobiontem; některé
druhy proto tvoří tzv. hymeniální gonidie – buňky řas, které
pronikají do thecia (hymenia) plodnic a šíří se spolu se sporami
Průřez apotheciem vystupujícím z
povrchu heteromerické stélky
Zdroj: R. Moore, W. D. Clark,
K. R. Stern & D. Vodopich:
Botany. - Wm. C. Brown
Publ., 1995.
• Pohlavne: výtrusmi, ktoré sa tvoria v plodniciach (najčastejšie –
apotéciá ,piknídiách, peritéciá)
Cladonia coccifera
Cladonia crispata
Rozmnožování:
pohlavní rozmnožování je pouze záležitostí mykobionta – v
případě rozmnožování askosporami (resp. bazidio-sporami) je pak
odkázán na opětovné "setkání" se svým fotobiontem; některé
druhy proto tvoří tzv. hymeniální gonidie – buňky řas, které
pronikají do thecia (hymenia) plodnic a šíří se spolu se sporami
Typy apotécií
Prierez apotécia
Epihymenium
A. Lecideový typ
napr. Rhizocarpon geographicum
B. Lecanorový typ
napr. Caloplaca sp. Candelariella sp.
Lecanora sp. Fulgensia sp.
Typy spór
Štruktúra spór
Ďakujem za pozornosť
Lichen databázy
• http://dbiodbs.univ.trieste.it/italic/italic03
• Použitá literatúra:
Smith, C.W., Aptroot, A., Coppins, B.J., Fletcher,
A., Gilbert, O.L., James, P.W., & Wolseley, P.A.
(eds.) (2009). The lichens of Great Britain and
Ireland, British Lichen Society, London.
• Použité fotto:
Autor: Martin Westberg, SLS meeting, Varanger
2014