1
Obojživelníci a plazi v ČR,
ohrožení a ochrana
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
• pomalý životní styl, omezená mobilita
(více mobilní žáby než čolci)
• neschopnost rychle reagovat – více
zranitelné ostrůvkovité populace (skokan
ostronosý, kuňka žlutobřichá, užovka
stromová)
• častá izolace populací - oddělené arely
(u nás hercynská, karpatská, panonská
oblast) – čolek karpatský, kuňka
žlutobřichá, ještěrka zelená, užovka
stromová
• obojživelníci – obojživelný způsob
života, migrace, jiné nároky larev a
dospělců
• vysoká citlivost na změny v prostředí
(hlavně obojživelníci)
• křížení (např. čolci)
Specifika obojživelníků a plazů
2
Globální krize obojživelníků
• dnes nejrychleji mizící obratlovci
• destrukce biotopů, chytridiomykóza, změny klimatu,
UV-B záření, introdukce druhů, chemická
kontaminace, kyselé srážky, lov a obchod (potrava)
• ze 6000 popsaných druhů ohroženo 30–50 %
• více jak 160 druhů vyhynulých
• cca 500 druhů závislých na ochraně
• nejhorší ve střední Americe
• mizení často bez zjevných příčin
• ochrana ex-situ – záchranné chovy (kampaň EAZA)
Bufo periglenes
Ohrožení obojživelníci v Evropě
3
Ohrožení a chránění obojživelníci v ČR
V Červeném seznamu ČR zahrnuty všechny druhy zjištěné na našem
území od 19. století (21 druhů), žádný EX nebo EW (ve vyhlášce chybí jen
skokan hnědý a čolek dunajský)
Kriticky ohrožený (CR)
čolek hranatý – Lissotriton helveticus helveticus (KO)
čolek karpatský – Lissotriton montandoni (sudetská populace) (KO) / BERN
čolek dunajský – Triturus dobrogicus BERN
čolek dravý – Triturus carnifex (KO) / NATURA IV / BERN
kuňka žlutobřichá – Bombina variegata (alpská větev) (SO) / NATURA II, IV / BERN
Ohrožený (EN)
čolek velký – Triturus cristatus (SO) / NATURA II, IV / BERN
čolek karpatský – Lissotriton montandoni (karpatská populace) (KO) / BERN
kuňka obecná – Bombina bombina (SO) / NATURA II, IV / BERN
ropucha krátkonohá – Epidalea calamita (KO) / NATURA IV / BERN
skokan ostronosý – Rana arvalis (KO) / NATURA IV / BERN
Zranitelný (VU)
mlok skvrnitý – Salamandra salamandra (SO)
kuňka žlutobřichá – Bombina variegata (karpatská větev) (SO) / NATURA II, IV / BERN
skokan krátkonohý – Pelophylax lessonae (SO) / NATURA IV
Téměř ohrožený (NT)
všichni ostatní (skokan skřehotavý – KO; blatnice skvrnitá – SO / NATURA IV / BERN; čolek horský – SO; čolek
obecný – SO; ropucha zelená – SO / NATURA IV / BERN; rosnička zelená – SO / NATURA IV / BERN; skokan
štíhlý – SO / NATURA IV / BERN; skokan zelený – SO; ropucha obecná – O; skokan hnědý)
Výzkum a monitoring obojživelníků
• nezbytné pro ochranu
• v současnosti probíhá celostátní mapování
(kvadrátové) – BioLib (http://www.herp.biolib.cz/)
• výzkum nutné přizpůsobit životnímu cyklu druhů –
hlavně období rozmnožování, denní doba
• sledování min. dvakrát během jara (březenduben,
květen) – území, linie (hlavně večer a v
noci), sledování období vývoje larev (lze zjistit i
úspěšnost rozmn.) – rovněž min. 2 návštěvy
• vizuální pozorování – vhodné biotopy: snůšky,
pulci, dospělci, prohledávání úkrytů
• hlasové projevy – možný i akustický monitoring,
provokace nahrávkou – nejlepší zvečera a v noci
• odchyt jedinců – síťka, nejefektivnější živolovné
„activity traps“, umělé úkryty – i na souši, zábrany,
padací pasti (k manipulaci s obojživelníky nutné
výjimky!)
• vyhledávání jedinců usmrcených na komunikacích
• kvantitativní metodiky složitější
• vhodný dlouhodobý monitoring
4
Ohrožení obojživelníků v ČR
• především v posledních desetiletích – zánik
tradičního hospodaření v krajině, opouštění
vojenských prostorů – nedostatek disturbancí
• zarůstání krajiny, agrocenózy (izolace lokalit),
neprostupnost krajiny – fragmentace krajiny
(doprava)
• vysušení krajiny - regulace toků, protipovodňová
opatření, zánik mokřadů (především menších –
odvodnění, zasypávání, rozorání, sukcese), i
zánik biotopů pro terestrickou fázi, zimovišť
• rychlá tvorba a zánik vodních biotopů – např. při
stavbách, výkopové práce
• nevhodné revitalizace, rekultivace lomů, necitlivé
odbahnění, špatně provedené transfery
• intenzivní hospodaření na rybnících – hlavně velcí
kapři, polodivoké kachny, likvidace litorálů,
eutrofizace, hnojení, vápnění atd.
• ryby – konzumují všechna stádia, kompetice pro
larvy; problém se zarybňovací tradicí
trendy početnosti
evropských
obojživelníků
5
Ohrožení obojživelníků v ČR
• vypouštění nádrží – na jaře problém s přezimujícími
druhy (např. zelení skokani na dně), později
rozmnožování, možné jednou za více let, ale ne
každoročně, problémy do konce července, pak by
nemuselo už tolik vadit, při podzimním vypouštění
problém s jedinci v sedimentu – vyschnutí
• doprava
• citlivost na znečištění (vysoce propustná kůže) –
indikátory (např. sterilizace pulců)
• chytridiomykóza, jiné infekční choroby
• invaze predátorů (norek americký, psík, mýval) či
kompetitorů, zvýšení početnosti prasat, polodivoké
kachny
• okraje areálů (např. čolek dunajský, č. karpatský, č.
hranatý, ropucha krátkonohá)
• neschopnost rychle reagovat – více zranitelné
ostrůvkovité populace (skokan ostronosý, kuňka
žlutobřichá)
• hospodaření v terestrických biotopech (např. péče o
louky – nevhodné způsoby kosení)
Hlavní příčiny ohrožení obojživelníků v Evropě
6
Doprava a obojživelníci
Obojživelníci na vozovce – migrace,
hledání potravy (světlo lákající hmyz,
teplý povrch)
Důležité faktory ovlivňující výši mortality
na silnicích:
• parametry komunikace (šíře vozovky,
intenzita provozu) – důležité překrytí
dopravní špičky a pohybu
obojživelníků (dospělci v první části
noci, juvenilové přes den) – u dálnic
je to jedno
- rychlost aut nemá vliv – reakce
obojživelníků: ztuhnutí (blatnice),
výstražný postoj (ropuchy), útěk
(skokani)
- nejvíce ztrát na nechráněných
dálnicích (čtyřproudých silnicích) v
atraktivním prostředí bez migračních
koridorů
• důležitý charakter okolní krajiny a
migrační potenciál
Doprava a obojživelníci
• u nás ohroženo min. 14 druhů
obojživelníků (nejhorší pro ropuchu
obecnou)
• jakmile ztráty způsobené
automobilovou dopravou překročí
každoročně 25 % z celkového počtu
jedinců v populaci, pak je tato
populace ohrožena
• odhady počtů přejetých
podhodnoceny (nejdéle zbytky
ropuch, skokani pár hodin, kuňka a
čolci mizí hned), liší se i podle
průběhu sezóny
• mezidruhové i vnitrodruhové
rozdíly (podle způsobu pohybu,
délky a směru migrace, pohyblivosti
a chování na silnici)
7
Kontaminace prostředí a obojživelníci
• polopropustná pokožka není bariérou pro polutanty – navíc pohyb v
různých prostředích
• vůči polutantům více zranitelná raná vývojová stádia
• zranitelnost se liší mezi druhy či populacemi
• při nízkém pH problém s těžkými kovy (vliv na líhnutí larev,
deformace, redukce růstu, nevyvinutí žaber atd.)
• pesticidy, eutrofizace
Chytridiomykóza
• houba Batrachochytrium dendrobatidis –
zoosporangia napadají vrchní vrstvy pokožky a
narušují její funkce (úhyny v důsledku osmotické
nerovnováhy vedoucí k zástavě srdce – ztráta
elektrolytu)
• 3 principy úmrtí: hyperplazie – zrohovatěním kůže
nepropustná bariéra (snížení respirace,
osmoregulace, termoregulace); působení houbového
bakteriálního jedu; kombinace
• jediná známá chytridiomyceta patogenní i pro
obratlovce
• pohyblivé zoospory (2 µm) ve vodním prostředí (do
vzdálenosti centimetrů) a přisedavé zoosporangium
(10–40 µm); zoospory uvolňovány výpustní trubicí –
ve vodě vydrží týdny – min. 7 týdnů
• zoosporangia umístěna nitrobuněčně, ohraničená
pozměněnými intracelulárními strukturami – těžko se
léčí
• rezervoár nemoci často u pulců (v ústním ústrojí) –
změny v chování
• potvrzeno u více jak 350 druhů na všech kontinentech
(objevena v 90. letech 20. století) – min. 36 druhů
vyhubených (Austrálie, střední Amerika)
• zpětně nalezena již ze 30. let - Afrika
8
• roste nejlépe při 17–25 °C
• nad 28°C neroste, léčba teplem (u napadených
jedinců přirozené zvýšení teploty); ale zároveň
podpora globálním oteplováním
• vyskytuje se více v teplejších oblastech v
chladnějším období a ve vyšších nadmořských
výškách
• příznaky: hlavně změna chování – strnulost,
nepřirozená poloha (nohy od těla), letargie;
ohniskové zrohovatění kůže (až odlupování),
překrvení břicha a chodidel včetně prstů
(bradavice)
• detekce – nejčastěji dnes PCR tkáně (stěry z
pokožky), mikroskopování kůže, detekce z vody
• v ČR poprvé zjištěna v roce 2008 v Praze
(zelení skokani, ropucha obecná), v dalších
letech u kuňky obecné (u té nejvíc), k.
žlutobřiché, ropuchy ob., zelených skokanů a
čolka horského (u nás i v chovech)
• neví se, zda se nemoc teprve šíří nebo zda
začíná být nebezpečná
Chytridiomykóza
• šíření pomocí převozu obojživelníků (teraristika, zoo, potrava;
Xenopus laevis a Rana catesbeiana) – vhodné mražené; úniky z
žabích farem, potenciální přenašeči i akvarijní a komerční ryby
• v místech nákazy šíření nejvíc kontaktem zvířat (např. při páření, ale
pravděpodobně i při transferech) – v případě zjištěné nákazy nutno
přerušit klasické transfery!
• ochrana při manipulaci – dezinfekce veškerého materiálu (včetně
holínek; chlornan sodný nebo ethanol), vysušení na slunci (3 hodiny),
používání rukavic při sahání na zvířata; živolovné pasti nutno vysušit
• léčba – antimikrobiální (pokusy s různými látkami s různými
úspěchy); léčba teplem; očkování bakteriemi
• léčba je možná v časném stádiu nemoci, bez rezistence
• nutná karanténa (PCR pro zjištění nakažených jedinců + léčba
teplem)
• v případě onemocnění často jediná šance odběr neinfikovaných
jedinců a chov ex-situ
• ne všude se nemoc projevuje (Afrika – drápatky poměrně
rezistentní), druhově specifické (některé taxony účinná antimikrobiální
ochrana – kožní antimikrobiální peptidy - temporiny)
• v Evropě zvířata s klinickými příznaky ve Španělsku a na Sardinii
• u nás zatím bez klinických příznaků – taxony mírného pásu zřejmě
více odolné (rezervoáry?)
Chytridiomykóza
9
Možnosti ochrany obojživelníků
• budování, údržba či obnova tůní a mokřadů
(není často druhově zaměřené) + biokoridory!
• nový přístup k tokům – podpora říční nivy
(mimo intravilány)
• extenzivní hospodaření na rybnících, podpora
zarostlých litorálů
• management zahrnující disturbance
• zábrany u silnic, záchranné transfery
(především pro ropuchu obecnou a hnědé
skokany) – lze spojit s osvětou
• monitoring ochranářských opatření (budování
tůní, bariéry a migrační objekty) – zvýšení
efektivity vynaloženého úsilí i financí
• jednorázové transfery (z lokalit před zánikem)
– poslední možnost (fungující biotop jen těžko
nahraditelný), dospělci lépe než pulci nebo
vajíčka
• ochrana terestrických biotopů (propojení s
vodním prostředím, dostatečná velikost –
migrační schopnosti druhů), lesní vs. nelesní
druhy
• eko-zemědělství (kosení luk vhodnými typy
sekaček – výška strniště nad 10 cm, budování
vodních těles, ponechávání vlhkých depresí,
extenzivní hospodaření, tvorba heterogenní
krajiny, boj proti zarůstání luk, pastva)
• záchranný chov (u nás spíše není třeba)
• osvěta (lze použít jako vlajkové druhy mokřadů)
• financování ochrany obojživelníků: ČSOP
(Ochrana biodiverzity), dotační programy AOPK
ČR (OPŽP – Prioritní osa 6: Zlepšení stavu
přírody a krajiny, oblast 6.2 – Podpora
biodiverzity), MŽP ČR (Program péče o krajinu,
Program revitalizace říční sítě, Program obnovy
přirozených funkcí krajiny)
Možnosti ochrany obojživelníků
10
Zhotovení či obnova rozmnožovacích nádrží
• každá využitelná vodní plocha se počítá – pozor ale na střety s
jinými organismy! (např. vodní bezobratlí) – častá devastace
původních cennějších biotopů!
• obojživelníci málo mobilní (čolci stovky metrů, žáby až 10 km) –
nutné zohlednit (stepping stones) - důležitý výběr místa (zohlednění
okolí – heterogenita, silnice atd.)
• lepší více menších než jedna velká tůň, mozaikovitá struktura
• vhodné na místech přirozené akumulace vody (např. nivy), lépe s
nepropustným podložím, litorály rybníků a v blízkosti nádrží, lze
využít i mokré poldry v rámci protipovodňových opatření
• zajištění úkrytů v okolí (hromady přírodních materiálů), heterogenita
• pozvolný sklon břehů a plynulý přechod
na souš, lepší mělčí, bez vysychání v
období rozmnožování (hlubší střed tůně),
bez ryb – lze zamezit přehrazením od toku
či rybníka nebo mělkostí, odstraňování
náletových dřevin (lepší osluněné než
zastíněné, ale dobrá i heterogenita; záleží
na druzích)
• techniky budování: ruční kopání, trhaviny,
přehrazení toku, těžká technika – včetně
pojezdy traktorů, motokros apod.
• odbahnění nádrží – nutné citlivě (období,
bacha na litorály, ne celé najednou) –
možné využít sací bagr
• nutný následný monitoring a navazující
management
• kompenzační opatření – při technických
úpravách vodních těles (satelitní tůně,
podpora litorálů, bariéry proti vstupu ryb,
transfery)
Zhotovení či obnova rozmnožovacích nádrží
11
Kuňka obecná (ohnivá) – Bombina bombina
• 395/1992 Sb.: SO; ČS ČR: EN; IUCN: LC; NATURA
(92/43/EEC): příl. II a IV; 166/2005 Sb.: příl. II; Bern:
příl. II
• mělké zarostlé stojaté vody
• v ČR západní okraj areálu (150–550 (730) m
n.m.), málo lokalit, často izolovaných
• příčiny ohrožení: změny hospodaření, intenzivní
hospodaření na rybnících, zánik mokřadů….
• možnosti ochrany: zachování vysoké hladiny
spodní vody, zamezení hnojení a používání
biocidů, zabránění znečištění a zazemňování
drobných nádrží, udržování dostatečně
osluněné vodní plochy
- budování nádrží vhodného tvaru a velikosti na
místech, kde dnes větší vodní plochy chybí
nebo jako náhrada za místa s chovem ryb či
kachen
- na suchozemských biotopech extenzivní
způsob využívání krajiny
• u nás zatím početná, vyhlašují se pro ni EVL
• podobně na tom: velcí čolci, zelení skokani,
skokan ostronosý a d.
12
Migrace obojživelníků
Typy migrací:
- jarní tah (dospělci na místo rozmnožování, masově a krátkodobě) – od
konce února do května, včetně zpětného tahu (rozložen do delšího období)
- nejnebezpečnější
- tah čerstvě metamorfovaných jedinců (letní tah) – druhově specifické
(masově např. u ropuchy obecné nebo skokana hnědého), na stejném
koridoru jako jarní tah
- podzimní tah – z letních stanovišť k zimovišti (od poloviny srpna do
listopadu), hlavně deštivé noci po suchu
- nepravé tahy (za potravou, vyhledávání lokalit – u nevěrných druhů – kuňka
obecná, zelení skokani)
• dospělci více věrní svým lokalitám, juvenilové osídlují i nové lokality
• ropucha obecná – po reprodukci 1600 m (letní stanoviště) – podzim blíže k
vodě (420 m) – zde hibernace – na jaře rovnou do vody
• migrační cesty od několika metrů po několik km (min. 7 km) – kratší
ropuchy, více hnědí skokani
• věrnější samci (např. u skokanů kvůli hromadnému rozmn.), samice se
můžou zlákány hlasem odklonit od trasy
• věrní především stabilním biotopům
• ocasatí ještě více věrní (souvisí s pohyblivostí) – tradiční okrsky (např. čolek
horský střídání tůní v dosahu 25 m), souvisí opět se stabilitou biotopů
13
Ochrana v době tahu
• ochrana dospělců před reprodukcí
(načasování!)
• opatření při přípravě a výstavbě
komunikací (včetně posouzení vlivu na
životní prostředí, vybrání nejcitlivější
varianty)
• evidence tahových cest (migrační studie
- návrh migračních objektů a jejich
následný monitoring) – naplánování
smysluplných míst pro bariéry
• migrační objekty – průchody (trubní a
rámové propustky; mosty a rozměrnější
podchody) – nutné určité zásady
bezpečnosti pro migrující zvířata (bez
schodů, pastí, oplocení; přirozené
úkryty…)
• bariéry – podle funkce (naváděcí a
odchytové) a podle konstrukce (dočasné,
trvalé) – nutná výjimka a souhlas
vlastníka pozemku a správy komunikace
Typy bariér
Dočasné naváděcí bariéry – kde je zajištěn
podchod nebo příchod do náhradního biotopu
• poměrně drahé (záleží na délce, trvalé bariéry
dlouhodobě levnější)
• optimální délka vychází ze znalosti hlavního
tahu a okolí
• nutná stálá kontrola zvířat a stavu bariéry
(musí být trvale napnuté)
• vhodné na obou stranách silnic (pozor na
zpětný tah!)
• materiál: hladká a plná fólie (děrované
materiály nevhodné pro drobnější druhy),
výška zábrany min. 40–60 cm (nejvýš skáče
skokan štíhlý), dřevěné kolíky na opačné
straně než je tah, horní okraj volný a ohnutý
proti směru tahu, spodní okraj zahrabaný,
rovněž ohnutý proti tahu
14
Dočasné odchytové bariéry – bez migračních objektů,
transfery
• vhodné naplánování kontinuity (dost lidí, víceleté)
• nutná nepřetržitá kontrola (drahé kompenzační
opatření), kontrola bariéry – hlavně večer (20–23 hodin)
a v noci, minimálně dvakrát za den/noc
• materiál jako u předešlého, k tomu odchytové nádoby
(musí být dobře umístěny – zábrana musí vést přes
nádobu) – kbelíky s víkem s dírou, nutný odtok ve dně,
hloubka min. 30 cm, do pasti kousek namočeného
molitanu a kůra či kameny
• vzdálenost mezi odchytovými nádobami by měla být 10
až 20 m, v místech nejsilnějšího tahu pak 5 až 10 m
• vhodná transportní nádoba (nejlépe plastová s
děrovaným víkem s vlhkým materiálem, 2-3 mm vodní
sloupec), nenechávat na slunci
• vhodné transportovat ocasaté a žáby zvlášť, nejlépe
každý druh zvlášť (bacha při nákaze!)
• po tahu nutné odstranit!
Typy bariér
Bariéry trvalé naváděcí – dlouhodobý problém migrace, migrační
objekty (nejlepší způsob ochrany na tahu!)
• před instalací vhodné otestovat dočasnou bariérou – nalezení
hlavního tahu
• plastové či plechové dílce (umožňuje překonávat nerovnosti), okraj v
zemi ohnut proti tahu, zahrnutí zeminy z druhé strany (alespoň 30
cm, i proti krádežím), trvanlivost 30 let, lepší než betonové
• jednotlivé díly dlouhé 2 m a vysoké 50–60 cm, sloupky pořádně
zapuštěné do země (60–90 cm vysoké)
• specializované firmy (např. NaturaServis)
Typy bariér
15
• dopravní značení s příp. omezením
rychlosti (značka „Pozor žáby“ dosud
nebyla vyhláškou povolena, spíše
dodatková tabulka) - zajišťuje Správa
a údržba silnic na žádost orgánu
státní správy, vhodné při menším
provozu
• dočasné uzavření silnic, objížďky je
možné požádat dopravní
inspektorát policie o uzávěru a
dočasnou objížďku dotčených míst –
u nás těžko prosaditelné, hlavně na
místech s hustým provozem
• odchyt zvířat na silnici (bez použití
bariér; pracné a nebezpečné)
• pořízení náhradního místa
rozmnožování (spíše v případě, kdy
není jiné řešení, problémy s věrností)
Další opatření při tahu obojživelníků
Mlok skvrnitý – Salamandra salamandra
• 395/1992 Sb.: SO; ČS ČR: VU; IUCN: LC
• zachovalé listnaté a smíšené lesní celky
(často na svazích), s potoky a prameništi
• v ČR mozaikovitě po celém území (200–600
m n.m.) – menší areál než dříve (chybí v
jižních Čechách)
• příčiny ohrožení: nešetrné revitalizační
zásahy v korytech potoků, odlesňování a
vysazování jehličnatých monokultur,
vysoušení krajiny, používání umělých hnojiv a
biocidů, vysazování dravých druhů ryb do
potoků, doprava
• možnosti ochrany: péče o biotop (čištění
lesních potoků a studánek, budování tůní a
tišin na prudce tekoucích potocích); péče o
druh (evidence a ochrana zimovišť a míst
rozmnožování, ochrana jedinců při migraci
přes silniční komunikace); sledování stavu
druhu z hlediska ochrany (mapování biotopů,
ověřování potenciálních lokalit výskytu)
16
Kuňka žlutobřichá
(Bombina variegata)
• 395/1992 Sb.: SO; ČS ČR: CR/VU; IUCN: LC;
NATURA (92/43/EEC): příl. II a IV; 166/2005
Sb.: příl. II; Bern: příl. II
• zatopené příkopy, rozježděné lesní cesty,
drobné tůňky (u nás 200–900 m n.m.)
• v ČR čtyři izolované populace (největší populace
Karpaty a Oderské vrchy)
• hybridní zóna s k. obecnou
• ohrožení: zpevňování lesních cest (štěrkováním,
asfaltováním), zavážení tůní, odvodňování,
používání chemikálií, krajinotvorné změny
• možnosti ochrany: údržba a obnova biotopů
(včetně managementu – odstraňování org.
materiálu z tůní), náhradní stanoviště podél cest
• transfery by měly být vyloučeny – jasná
genetická diferenciace
• podobně na tom: čolek horský, čolek karpatský,
čolek hranatý
Chov obojživelníků
• často spíše ohrožení než ochrana
• naše druhy všechny chráněné – nutnost výjimky
• vhodné jen při seriozně zaměřeném projektu
• naše druhy jednoduše nechovatelné (zazimování, kolísání teplot v
průběhu sezóny, široké potravní spektrum)
• vhodné „chovat“ na zahradě – budování jezírek (ale bez přenosu!)
• zahradní jezírka ideální za použití fólií (PE, PVC; libovolný tvar a
hloubka a sklon) – podkládá se geotextilií
• vhodné v okolí zimoviště (jamky s materiálem)
17
Orgány kompetentní k udělování výjimek pro manipulaci se zvláště
chráněnými druhy u jednotlivých druhů
Možnosti územní ochrany
Zvláštní územní ochrana – ZCHÚ pro obojživelníky (nejčastěji PP, PR) –
návrh může podat kdokoliv (např. kompetentní orgán státní správy)
• postup při vyhlašování těchto území je uveden v § 41 a § 42 zákona a v §
11 vyhlášky
• s vyhlášením ZCHÚ musí být seznámeni všichni vlastníci a nájemci
dotčených pozemků, přičemž vlastníci mohou v zákonem stanovené lhůtě
(60 dní) uplatnit své případné námitky
Obecná územní ochrana – VKP
• provádí se formou registrace u místně příslušného pověřeného úřadu na
základě podaného návrhu (vhodná podpora vlastníka)
• území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných druhů lze
podle § 13 zákona vyhlásit jako přechodně chráněnou plochu (PCHP) – na
místech s problematickou ochranou, jen na část roku (lze periodicky)
• kompetentním orgánem k vyhlášení PCHP jsou obce s rozšířenou
působností
Ochrana přírodních stanovišť a druhů v zájmu Evropských společenství
(Natura 2000), v přílohách směrnice rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních
stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, jsou uvedeny
lokality a druhy v zájmu ochrany Evropského společenství
18
Velcí čolci
• původně poddruhy čolka velkého - Triturus
cristatus superspecies (hybridní populace)
• čolek dunajský T. dobrogicus objeven 1993
– Pomoraví (Lanžhot – Moravský Písek),
Podyjí (Lanžhot – Nové Mlýny)
• čolek dravý T. carnifex objeven 1997 –
Znojemsko, hybridi (dnes i na Třeboňsku)
• otevřené biotopy, tůně s vegetací bez ryb
• malé areály, pokles kvůli ztrátě biotopů
• nutný především pravidelný monitoring
• velmi zranitelné izolované populace (okraje
areálů) – může ohrozit i monitoring
(nevhodná instalace pastí), introdukce ryb a
jiné
• ohrožení hybridizací na okrajích areálu
• ohrožení klimatickou změnou – vysychání
• u čolka dunajského u nás nutná legislativní
ochrana! (syndrom východoevropských nebo
karpatských druhů v evropské ochraně) Triturus carnifex
Triturus dobrogicus
Přesun obojživelníků na náhradní
stanoviště („Nová divočina“)
• většina obojživelníků vázána na biotopy
sekundárního bezlesí
• vzhledem k vývoji současné krajiny – hledání
náhradních biotopů
• největší diverzita v lomech, pískovnách, na
výsypkách (po těžbě hnědého uhlí),
poddolovaných územích s pinkami, vojenských
výcvikových prostorech (VVP)
• těžce narušené biotopy, zprvu netrpí současnými
problémy
• např. výsypky – velmi heterogenní morfologie,
rozmanitá nebeská jezírka, průsaky vody u paty
výsypky, deprese po těžké technice
• vztah mezi stářím biotopu a diverzitou
obojživelníků (lepší ranná stádia)
• nutný výzkum a management
• ochrana obojživelníků v ČR selhává v důsledku
absence informací, jednorázových projektů,
nevhodných způsobů ochrany, nedostatku osvěty
• „Nová divočina“ – nové pole působnosti
19
Ropucha krátkonohá
(Epidalea calamita)
• 395/1992 Sb.: KO; ČS ČR: EN; IUCN: LC;
NATURA (92/43/EEC): příl. IV; 166/2005 Sb.:
příl. II; Bern: příl. II
• nížiny a pahorkatiny, písčité, sprašové
půdy, často druhotné, pionýrské biotopy –
lomy, výsypky
• otevřené mělké, méně zarostlé, často
periodické tůně (pionýrská, se sukcesí
mizí)
• v ČR na východní hranici areálu, pouze
Čechy, po roce 2000 silně ubývá (dnes
1/5 původní plochy)
• ohrožení: vysušování krajiny, rekultivace
lomů a výsypek, znečištění vody,
sukcese, opuštění vojenských prostorů,
zánik tůní
• možnosti ochrany: především ochrana a
management stávajících lokalit a jejich
okolí
• podobně na tom: blatnice skvrnitá,
ropucha zelená
Ropucha krátkonohá
• dnes jen jednotlivé izolované
populace (bez komunikace)
• v současnosti navržena na
záchranný program
• připravovaný ZP: mapování
historických lokalit, ochrana
před rekultivacemi, odstranění
nevhodných revitalizací,
management (tvorba nových
tůní, stržení travních drnů,
udržení ranných náhradní
činnosti v opuštěných
vojenských prostorech
(motokros a spol.)
• měl by být hotový 2016
20
Změny klimatu
• změny klimatu mají na obojživelníky i
plazy různý vliv (fenologie, změny v
areálech, zmenšení těla)
• dlouhodobé studie prokázaly dřívější
rozmnožování u evropských druhů
• prognózy, že většina druhů obojživelníků
a plazů v Evropě ztratí svůj optimální
„klimatický prostor“ do roku 2050 (největší
problém v JZ Evropě – hl. Iberský pol.)
• při oteplování zvětšování potenciálních
areálů směrem na sever
• ALE problém s omezenou mobilitou –
neschopnost se rychlým změnám
přizpůsobit + další degradace habitatů –
spíše zmenšování areálů
• problém hlavně pro vodní a mokřadní
druhy s pokračujícím vysycháním (hlavně
jižní Evropa) – nejen oteplování, ale
hlavně pokles srážek
• dáváno do souvislosti s šířením
chytridiomykózy
• u plazů méně známé, ale podobné jak u
obojživelníků
• zdá se, že horší by bylo ochlazování?
Blatnice skvrnitá: (a) současný areál; (b) budoucí areál
bez omezené schopnosti šíření; (c) budoucí areál bez
schopnosti šíření
Ohrožení plazi v Evropě
Red list status of european reptiles
21
Ohrožení a chránění plazi
V Červeném seznamu ČR zahrnuty všechny druhy zjištěné na našem území
od 19. století (11 druhů), žádný EX nebo EW
Kriticky ohrožený (CR)
ještěrka zelená – Lacerta viridis (hercynské populace) (KO) / NATURA IV / BERN
ještěrka zední – Podarcis muralis (KO) / NATURA IV / BERN
užovka stromová – Zamenis longissimus (populace v SZ Čechách) (KO) / NATURA IV / BERN
Ohrožený (EN)
ještěrka zelená – Lacerta viridis (panonské a karpatské populace) (KO) / NATURA IV / BERN
užovka stromová – Zamenis longissimus (moravské populace) (KO) / BERN
užovka podplamatá – Natrix tessellata (KO) / NATURA IV / BERN
Zranitelný (VU)
užovka hladká – Coronella austriaca (SO) / NATURA IV / BERN
zmije obecná – Vipera berus (KO)
Téměř ohrožený (NT)
ještěrka obecná – Lacerta agilis (SO) / NATURA IV / BERN
ještěrka živorodá – Zootoca vivipara (SO)
Málo dotčený (LC)
slepýš křehký – Anguis fragilis (SO)
užovka obojková – Natrix natrix (O)
+ DD: želva bahenní – Emys orbicularis (KO) / NATURA II, IV / BERN
Výzkum a monitoring plazů
• v současnosti probíhá celostátní mapování
(kvadrátové)
• nutné přizpůsobit aktuálnímu počasí a jeho
průběhu
• nejvhodnější období opouštění zimních úkrytů
a období páření, doba líhnutí mláďat (min. 2
návštěvy v každém období)
• druhová i populační specifika (např.
antropogenní vs. přírodní biotopy – např.
užovka stromová)
• vizuální pozorování – vhodné biotopy,
prohledávání potenciálních úkrytů (např.
užovka hladká), plošné či liniové metody –
většinou bez možnosti kvantifikovat
• vytváření umělých úkrytů – vhodné přírodní
materiály nebo po výzkumu odstranit
• svlečky
• odchyt jedinců (k manipulaci s plazy nutné
výjimky!)
• vyhledávání jedinců usmrcených na
komunikacích
• kvantitativní metodiky složitější (i značení)
• vhodný dlouhodobý monitoring
22
Ohrožení plazů v ČR
• zánik biotopů (někdy u nás nedostatek –
ještěrka zední, j. zelená, u. podplamatá;
nebo absence – želva bahenní)
• zarůstání krajiny, agrocenózy (izolace
lokalit), neprostupnost krajiny (doprava),
absence tradičního hospodaření
• malý rozmnožovací potenciál – při
negativních změnách rychlý úbytek
• doprava
• predace – domácí kočky, kurovití…
• teraristika (lov pro chov, vypouštění
původních i nepůvodních druhů)
• zabíjení z neznalosti
• okraje areálů (ještěrka zední)
Hlavní příčiny ohrožení plazů v Evropě
23
Možnosti ochrany plazů
• ochrana a obnova biotopů, hospodaření v
krajině (tvorba bezlesí)
• tvorba úkrytů, náhradních stanovišť (zídky)
• tvorba líhnišť a zimovišť (hromady
přírodních materiálů)
• bariéry podél komunikací
• introdukce a reintrodukce – většinou hodně
nevhodné
• osvěta, udělování pokut při zabíjení plazů,
přednášky a exkurze (neziskové organizace)
Želva bahenní (Emys orbicularis)
• 395/1992 Sb.: KO; ČS ČR: DD; IUCN: NT;
NATURA (92/43/EEC): příl. II a IV; 166/2005
Sb.: příl. II; Bern: příl. II
• mokřady, rybníky, jezera a slepá ramena
řek (zimování v bahně na dně), písčité
půdy pro kladení vajec, nížinné polohy
• u nás dnes příliš chladno na vývoj vajec
a přežívání mláďat
• v raném holocénu po celé Evropě, z
území ČR zřejmě postupně ustupovala v
průběhu tisíciletí
• dnes izolované populace: Slezsko
(Vidnavské mokřady), Betlém (v letech
1989–1994 mikropopulace vysazením 18
jedinců rumunského původu),
Křivoklátsko (2007 – zjištěno rozmn.
vysazených jedinců) – vše nepůvodní
• už od počátku 17. století u nás chovy a
vypouštění do přírody
• jedinou klimaticky vhodnou oblastí u nás
jižní Morava (pátrání neúspěšné)
• vymizení vlivem zániku biotopů
• ochrana stávajících populací zajištěna
přes ZCHÚ, dnes snahy o zachování a
návrat (Herpeta: fylogen. linie,
modelování výskytu podle teploty)
24
Ještěrka zední (Podarcis muralis)
• 395/1992 Sb.: KO; ČS ČR: CR; IUCN: LC;
NATURA (92/43/EEC): příl. IV; Bern: příl. II
• řídce porostlé skály, lomy, zříceniny
• v ČR vápencové výchozy štramberského krasu
(360–500 m n.m.) – hlavně suť pod stěnami lomů,
má ráda i stín! (jinde až do 2500 m n.m.)
• kladení vajec do skalních štěrbin a pod kamení,
zimování v půdě, kompostech
• u nás na okraji areálu, známá až od roku 1998 ze
Štramberka – jediná autochtonní populace – cca
150 jedinců, stabilní (původně zaměněna za j.
živorodou – 1955)
• ojediněle zaznamenána i jinde na Moravě – vše
úniky nebo vypuštění ze zajetí (Podyjí, Grygov),
na Slovensku nejblíže v Bílých Karpatech
• ohrožení: velmi zranitelná izolovaná populace,
antropogenní poškozování nebo ničení důležitých
struktur biotopu, přirozená sukcese bylinného,
keřového a stromového patra, cílené zalesňování
lokalit, odchyty za účelem chovu a prodeje
terarijních zvířat, výkyvy klimatu
• možnosti ochrany: územní ochrana jediné lokality
(zatím chráněna Horní Kamenárka), nepovolování
devastačních záměrů (těžba, horolezectví),
brzdění sukcese zarůstání (kosení, pastva,
odstraňování dřevin)
Užovka hladká (Coronella austriaca)
• 395/1992 Sb.: SO; ČS ČR: VU; NATURA (92/43/EEC):
příl. IV; Bern: příl. II
• výslunné, kamenité a křovinaté stráně
lesostepního charakteru
• vejcoživorodá, potravou především plazi, méně
savci a hmyz
• po celé ČR, ale nesouvisle (do 550 m n.m.)
• ohrožení: zabíjení jedinců jako důsledek časté
záměny se zmijí, změny v populacích kořisti
(ještěrky a hadi), nevhodné úpravy biotopů
(likvidace hromad kamení, rozvalin, změny v
hospodaření na lokalitě), zarůstání biotopů,
používání biocidů, nevhodné rekultivace lomů,
myslivecké hospodaření (např. vysazování a chov
bažantů), volný chov kurovitých ptáků (slepic,
pávů,..)
• možnosti ochrany: ochrana vhodných stanovišť
formou ZCHÚ a VKP, budování biocenter a
biokoridorů, management ploch – tj. pastva,
kosení, odstraňování náletů, péče o významné
biotopové prvky a migrační koridory, ekologická
výchova a osvěta
25
Užovka stromová (Zamenis longissimus syn. Elaphe)
395/1992 Sb.: KO; ČS ČR: CR/EN; NATURA (92/43/EEC): příl. IV; Bern: příl. II
• někdy též u. Aeskulapova
• od Španělska přes Francii, jih Německa,
Dolní Rakousko, jih Slovenska, jih Polska
až po Ukrajinu a Kavkaz, v jižní Itálii nově
oddělena Zamenis lineata
• severní hranice rozšíření - ostrůvkovité
populace
– Bieszczady (Polsko)
– Schlangenbad (Německo)
– Poohří - 200 km od spojitého areálu
• původ: důsledek římských expanzí ?,
Mattoni?, řekové?, Hitler? (synantropní, had
„hospodáříček“ starých Slovanů)
• v ČR další populace navazují na spojitý
areál
– NP Podyjí (např. Nový Hrádek)
– Bílé Karpaty (Vlárský průsmyk, Bojkovice)
Historický vývoj populací
paleontologické doklady z období Atlantiku genetická příbuznost populací
26
Nároky druhu
• klima - teplé a mírně vlhké (nesnáší suché) –
proto vázána na říční fenomén
• heterogenní struktura krajiny i terénu (mozaika
biotopů)
• odlišné nároky ve 3 oblastech výskytu v ČR
• Poohří
– vazba na činnost člověka (obce i chatové osady)
– náspy silnic a železnic, zídky skládané z hrubých
kamenů, stodoly, chlévy, kůlny, komposty, hnojiště,
smetiště
• Bílé Karpaty a jih Beskyd
– na přirozených lesních stanovištích
• NP Podyjí
– přechod mezi přírodní a člověkem ovlivněnou krajinou –
opuštěné objekty (vazba na vinice, ruiny stavení)
Užovka stromová - biologie
• délka 1,5 m (max. 2 m), konzervativní vůči biotopu
(mnoho let stejný úkryt)
• hibernace do dubna, na podzim od půlky října v dutinách
stromů, sklepech, pilinách, kompostu
• páření květen-červen (souboje samců - ovíjení a
stlačování hlavy protivníka), promiskuita obou pohlaví
• kladení cca 10 vajec v červenci do organického
materiálu (listí, piliny, hnůj, kompost, pařezy, dutiny v
zídkách, stromech a skalách), často několik samic
společně
• nízká úspěšnost reprodukce na severu areálu
• mláďata (20–35 cm) od konce srpna do polovina října
(inkubace cca 2 měs.) - potravou ještěrky, žabky a
bezobratlí, dospívají ve 4.–6. roce (85–100 cm)
• potravou drobní savci (hlodavci), ptačí vejce, loví na
zemi, v norách hlodavců, vzácně na stromech,
potravním konkurentem zmije obecné
27
Příčiny ohrožení
• izolovanost populace a malý počet jedinců (500 kusů na
8 km toku v Poohří)
• změna způsobu hospodaření a následná ztráta biotopů
– scelení pozemků a jejich zarůstání (Podyjí, Poohří)
– zánik zídek, starých cest, mezí a hnojišť
– extrémní hospodaření v bezlesí (intenz. x zarůstání)
• přímé antropogenní vlivy
– neúmyslné zabití - automobilismus a cyklistika, sekání
trávy
– zábor biotopů zástavbou
– zabíjení hadů
• přirození predátoři (šelmy, prasata, dravci) + nově
rozšíření predátoři
– norek americký, mýval severní, psík mývalovitý (Poohří)
– rozbor žaludků prasat (Podyjí)
• kožní choroby (nyní ustupují)
• výstavba rychlostní komunikace v Poohří (příkopy –
migrace mláďat – mortalita)
zmenšování areálu v Poohří (r.1880 100 km2, r. 2000 60 km2, r. 2007 8 km2)
28
Výzkum populace na Ohři
• nejsevernější populace - areál se stále
zmenšuje, 2005 – cca 500 jedinců
• od r. 2006 – budování líhnišť a úkrytů sdružením
Zamenis - stratifikace teplot v líhništi (datalogery)
• migrační bariéry (silnice) - písečné pásy v
propustcích – po opatření pokles mortality
mláďat
• data o stavu populace (označeno 432 – zpětně
odchyceno 146 jed.)
– individuální identifikace a značení - zástřihy nad kloakou
– vážení a měření
– přesuny více než 1 km i přes Ohři (3 líhniště a 7
zimovišť) – zpětný odchyt
– telemetrií zjištěny přesuny až 4 km
– domopvské okrsky jen několik ha
– používání stejných úkrytů
– samec č. 54: pravděp. věk 24 let!
Ochranářská opatření
• vyřezání náletu a vegetace před zídkami
• budování líhnišť – dnes asi 30 (piliny, seno, hnůj +
dopravníkové pásy) – zakrytí pletivem proti predátorům –
problém odpadů?
• informační materiál o biologii a ochraně druhu pro turisty a
místní
• založení pozemkového spolku na výkup biotopů
• zapojení místních zemědělců do projektu aktivní ochrany
druhu
• opatření na spojnicích mezi pobytovými stanovišti,
líhništěmi či zimovišti = zastávky na migračních koridorech
Vedlejší pozitivní antropické zásahy (částečně i ohrožují)
• čištění příkopů u silnic (před akcí odchyt)
• vysekávání průseků pod elektrickým vedením (biotop,
migrace, potrava, teplotní poměry)
• chataření a chalupaření (sekání zahrádek)
• hubení neofytů
• deponie dřeva po lesní těžbě (manipulace ohrožuje)
29
Propagace a osvěta u obyvatel
• zdůraznění likvidace škůdců (myš, hraboš,
hryzec)
• díky potravní konkurenci vytlačuje zmiji
• doporučení nerušit a nemanipulovat (kouše, ale
není jedovatá)
• doporučení zachování vhodných biotopů
– zídky (nespárovat – riziko zazdění)
– neodstraňovat „binec“ z pozemků (staré kůlny,
dřevo)
– nemanipulovat s kompostem od konce června do
půlky října (inkubace vajec) - vhodné v květnu (po
přezimování mláďat)
aktivní budování úkrytů
– kompost či zídka (kontakt a doporučení, jak má
vypadat)
Záchranný program
Cíl: zachování životaschopných populací ve 3 oblastech výskytu
Metody:
• ochrana biotopu, péče o líhniště a migrační koridory
• údržba drobných vodních ploch v Poohří – potravní základna
mláďat
• ochrana při migracích a čištění silničních příkopů (Poohří,
Karpaty)
• monitoring biotopů, líhnišť a stavu populace (zejména Karpaty) +
ověřování potenciálních lokalit
• výzkum reprodukce, mezidruhových vztahů a telemetrické studie
• výchova a osvěta (média)
• mapování biotopů za hranicí současného areálu v Poohří a Podyjí
pro potřeby zvětšování areálu
• péče o doupné stromy (databáze, výzkum reprodukce)
• podpora maloplošného způsobu zemědělského hospodaření
• minimalizace negativních vlivů při výstavbě a ostatních zásazích
30
Nepůvodní druhy
• teraristika, obchod s obojživelníky a plazy
• v Evropě hlavně skokan volský (Rana
catesbeiana) a želva nádherná (Trachemys
scripta)
• u nás želva nádherná – příležitostný
nepůvodní druh pokoušející se o zimování
(zimuje v bahně na dně)
• původ USA a Mexiko (vysazena po celém
světě)
• na našem území již od 60. let
• mokřady, rybníky, jezera a slepá ramena řek
• dnes přes 270 údajů (i 10 a více jedinců)
• min. 7 pokusů o rozmnožení
• hlavně na místech s vyšší teplotou a větší
hustotou osídlení (do 450 m n.m.)
• nemá původní predátory, může lokálně
ovlivňovat místní faunu
• u nás zatím nepovažována za škodlivou
(jinde ovlivnění populací původních želv –
nemoci, predace na obojživelnících, plazech
a vodních ptácích)
• u nás i jiné vysazené želvy