Savci v ČR,
ohrožení a ochrana
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Bobr evropský (Castor fiber)
• 395/1992 Sb.: SO; ČS ČR: VU; IUCN: LC; NATURA
(92/43/EEC): příl. II + IV; Bern: příl. III
• původně lesní pásmo celé Eurasie, před koncem 19.
století ve většině Evropy vyhuben
• u nás běžný ve středověku, úbytek od 16. stol. (lov,
tvorba rybníků), vyhuben v polovině 18. století
• 1773 - založen chov v Červeném Dvoře u Č. Krumlova
(bobrovna), jedinci z Polska – vypouštění na Třeboňsku
(1804–1809) – odtud šíření, po roce 1833 nařízení o
jejich lovu, poslední uloven 1876 a poté zanikl i chov
(1882)
• dnes v Evropě ostrůvkovitě, původní populace střední
Labe (Německo), jižní Norsko, Bělorusko+Rusko, J
Francie (ústí Rhony) – popsány jako poddruhy (dnes už
asi jen labský)
• reintrodukce: SV Polsko, Německo, Rakousko (okolí
Vídně), Švýcarsko, Dánsko, Maďarsko, Chorvatsko
(genetika se neřešila)
• od konce 70. let 20. stol. dodnes – jedinci migrující ze
sousedních zemí, šíření od 80. let
• 90. léta 20. století – Litovelské Pomoraví a Oderské
vrchy – vysazeno 19 zvířat
• dnes několik větších populací: dolní tok Labe, JZ
Čechy, povodí Divoké Orlice, Pomoraví, Podyjí,
Slezsko – dnes asi 4000 jedinců (2015) – lze očekávat
další nárůst (kapacita prostředí až 17-20 tis. ex.)
• na Moravu se šíří díky reintrodukcím v Rakousku,
Poodří a Orlice – z výsadků v Polsku, Z Čechy z
reintrodukce v Bavorsku (vše zvířata ze
Skandinávie, Ruska a Pobaltí), po Labi se šíří z
Německa původní labská populace (C. f. albicus) –
jediní původní bobři u nás, 7 EVL u nás
• genetika našich populací: poměrně nízká genetická
variabilita (bottlenecky), potvrzena jedinečnost
labských populací, zbytek hybridní (hlavně
východoevropské, méně francouzské haplotypy)
• bobr kanadský (C. canadensis) vysazený v Rusku,
Finsku a na Dunaji v Rakousku, u nás nezjištěn,
dodnes jen ve Finsku a Rusku
• klíčový druh – ekosystémový inženýr
• hlavně široké nivy středních a dolních úseků toků
větších řek, dále rybníky a nádrže, umělé vodoteče,
zatopené lomy (limity: větší sklon toku - nad 5 %,
nadmořská výška nad 900 m n.m.)
• trvalé rodinné svazky – monogamní pár a dvě
generace mláďat (obvykle 6–7 zvířat), někdy i
kolonie, na březích vod (vzdaluje se max. 20 m),
okrsek 1,3–4,9 km pobřeží (u nás 1,7 km), 0,1-0,5
teritorií na km (u nás dnes 5,5 ex./ter.), nory
• promakaná komunikace a učení se dovednostem,
promakaná metodika managementu prostředí
Bobr evropský (Castor fiber)
Bobr evropský (Castor fiber)
- býložravec – byliny (hlavně v létě, 149 druhů),
dřeviny (86 druhů; větve, listí, kůra) – kuželovité
nahlodání, u nás hlavně vrby a topoly, dále
jasan, olše a d. (nejsilnější exploatace dřevin
během podzimu - zimy)
- přednost dává mladším dřevinám (o průměru
kmene 6–20 cm, ale zvládne i 100 cm) - změna
druhového a věkového složení břehových
porostů
- stavba hrází (potřeba stabilní vodní hladiny a
dostatečné hloubky v místech s dostatkem
potravy) – změna odtokových poměrů, vznik
jezer a mokřadů, často hráze vůbec nestaví
- v místech, kde nemůže pod zem – stavba
bobřích hradů
- přesídlení z lokality především při hledání
nových kvalitnějších zdrojů potravy, často
posun až po vyčerpání potravních zdrojů
- migrace mladých jedinců při hledání nových
lokalit
- noční aktivita, málo přirozených predátorů
(vlci)
Bobr evropský (Castor fiber)
Příčiny ohrožení: dříve lov pro kožešinu, maso a výměšky
řitních žláz („bobří stroj“ – bobrovina), pro škody na hrázích
rybníků (dodnes konfliktní), regulace a snížení prostupnosti
toků, změna vodního režimu, kácení břehových porostů,
fragmentace a kolize s dopravou, konflikty s lidmi (např. ubití)
– narůstá nelegální lov a likvidace sídel
- není příliš náročný na kvalitu prostředí a citlivý k znečištění
Ochrana bobra:
- po celé Evropě bobr chráněn a neloven, tradiční lov v
místech, kde se udržel (S Evropa)
- bobr u nás dvakrát vyhuben, z asi 1200 jedinců zachovalých
v Evropě dnes více jak miliónová populace
- nutné navrhnout koncepční řešení sžití s bobrem - ochrana a
případná regulace, ale ne plošná likvidace
- nutná osvěta – laická veřejnost, subjekty působící v krajině,
státní ochrana přírody, správci vodních toků a vodohospodáři,
správci komunikací, rybáři, lesníci a zemědělci, myslivci,
environmentální neziskové organizace
- v roce 2013 schválen Program péče (konfliktní druh) – na
10–15 let (ochrana, prevence, osvěta, monitoring)
- zásadní zonace republiky na 3 zóny: A ochrana druhu
prioritou; B: většina území, prevence škod; C: zamezení
vzniku bobří populace (jihočeské rybníky)
Opaření pro ochranu bobra v rámci PP: doladění metodiky orgánů OP, ochrana zvl.
cenných biotopů, migrační zprůchodnění toků (např. terestrické přechody), vývoj a
ověřování technických opatření, monitoring a výzkum, příprava manuálu řešení
problematických situací, „bobří manažéři“, náhrada b. kanadského v chovech
Bobr – možnosti řešení konfliktů
Metody ochrany před bobrem
• odchyt a translokace (není řešení)
Možná technická řešení (s různým účinkem,
nepovolená automaticky, problematická v
chráněných územích, na některé nutné výjimky):
• technické zábrany – oplocování, el. ohradníky,
ovázání stromů pletivem či rákosem, zabudování
ochranných sítí či stěn do hrází (proti norám a
rozrušení hrází rybníků), tvorba umělých nor –
poměrně dobře funguje
• odpuzování repelenty – rozprášení na okraji
kulturních plodin či nátěry na látkové nosiče na
přístupových cestách (jen dočasné)
• pro prevenci škod možné zachovat nebo zakládat
plochy měkkých dřevin (ochranné pásy o šíři min.
30 m) – nákladné, ale účelově vhodné
• přikrmování bobrů (měkké dřeviny, kukuřice, jablka)
– moc nefunguje
• vypouštění jezer drenážováním hrází (bobři ale
rychle objeví a zacpou), boření hrází, ochrana
kanálů před ucpáním bobry – nutná výjimka
Regulace počtů odstřelem u nás dost problematická
(používáno v Norsku) – od 2015 Opatření obecné
povahy pro Jižní Čechy s povoleným odlovem
Bobr evropský (Castor fiber)
• náhrada škod podle zákona 115/2000 Sb. –
na lesních aj. trvalých porostech nebo
nesklizených polních plodinách (neposkytuje
se pokud nebyly sklizeny v agrotechnických
lhůtách obvyklých pro dané území, na
trvalých porostech (stanovení ceny podle
vyhlášky 360/2000 Sb.))
• 2000-2013: vyplaceno přes 70 mil. Kč
(většina na lesních porostech státním LČR!)
• OPŽP – podpora opatření k prevenci škod
chr. druhy (nedostatečné)
• na J. Moravě opatření obecné povahy – od
ledna 2012 – možná likvidace bobřích nor a
hradů, odstraňování nebo zprůtočňování
hrází (pro správce toku, vlastníky) – 15.3.-
15.4. a 1.8.-31.10.
• možné konflikty s ochranou přírody – např.
Zámecký park v Lednici – ohrožení
vzácných stromů a parku, řešení – natírání
stromů trusem šelem, odchyt a převoz bobrů
– problémy při vypouštění do teritoria jiného
bobra, plot a elektrický ohradník, česla na
přítocích – konflikt s plavbou; NPP Pastvisko
– bez vody
• u nás dosud problém s bobrem nedořešen
Náhrady škod za bobra
2000–2013
Celkem
325,561 mil. Kč
Los evropský (Alces alces)
• 395/1992 Sb.: SO; ČS ČR: EN; IUCN: LC; Bern: příl.
III
• lesní pásmo Eurasie a S Ameriky, v Z a stř.
Evropě dávno vyhuben
• u nás asi nikdy hojný, vymizel mezi 12.–15.
stoletím
• od roku 1957 se začali objevovat migrující
jedinci z Polska (zprvu hlavně mladí), několik vln
migrací – postupně prodlužování délky pobytu a
vyrovnání poměru pohlaví
• v roce 1974 bylo zjištěno narození prvního
mláděte – od té doby výskyt u nás stálý
• v současnosti populace ve 2–3 oblastech:
Jindřichohradecko až Třeboňsko (do 15
jedinců), okolí Lipna (15–25 jedinců),
Nymbursko (dnes asi zaniklá) – celkem asi 30–
40 (max. 50) jedinců (+migranti) – chybí údaje, i
přes ochranu velmi malá populace
• migrující jedince možno zastihnout
kdekoliv, jarní a podzimní migrace
(naše populace hlavně srpen až
říjen – až 100 km), sledují
významné topografické prvky,
prům. rychlost 40–300 m/hod u
samce
• hlavní tahová brána do ČR – v
Čechách mezi Frýdlantskem a
Náchodem, na Moravě českopolská
hranice od Vidnavy po
Jablunkov
• vlhké a bažinaté lesy nížin a
pahorkatin
• po většinu roku samotář, na
podzim menší skupiny
• potravou hlavně mladé letorosty,
byliny a vodní rostliny, v zimě i
jehličí, větve a kůra
Los evropský (Alces alces)
Příčiny ohrožení:
- kolize s dopravou (38 % úhynů, hyne 92 %
sražených zvířat; silnice významnější bariérou
než železnice)
- nelegální lov (i v okolních zemích, kam losi
migrují – např. Rakousko lov i legálně! –
populace už asi zanikla) – přitom ve stř. Evropě
netrofejní
- okraj areálu (cca 600 km od souvislého –
kolísání, zranitelnost)
- rušení lidmi, konkurence s jelenem, likvidace
jívy na podmáčených loukách
Možnosti ochrany:
- rozsáhlá územní ochrana
- migrační koridory v krajině
- zprůchodnění kritických úseků komunikací
(podchody problematické kvůli rozměrům: 4 m
výška, 5 m šířka, 26 m délka; raději překonají
plot)
- měl by se připravit záchranný program…
Putování tříletého losího samce v roce
2001 (přes dálnici převezen), 160 km za 12
dnů (4 dny překonávání D1)
Los evropský (Alces alces)
Obornictví a nepůvodní druhy kopytníků
Obornictví – dlouholetá tradice chovu kopytníků
• pozitivní aspekty: zachování cenných lesních biotopů
– především staré stromy (např. pro saproxylický
hmyz, motýly), klid v oplocených lesích (dravci),
historicky i záchrana některých savců (prase divoké
(Sus scrofa) – u nás během 18. století vyhubeno,
rozšířilo se až v polovině 20. stol. z obor a
sousedních území)
• negativní aspekty: lesy bez zmlazení, zábor území
(např. jižní Morava), chov, vypouštění a únik
nepůvodních druhů kopytníků, umělé navyšování
kopytníků v krajině, tlak na lesy, potlačování
přirozených predátorů
• u nás 9 druhů sudokopytníků (jen 4 původní)
• jelen sika (Cervus nippon) – z JV Asie, od konce 19.
stol., po 2. světové válce je i volně (Z Čechy, S
Morava)
• daněk evropský (Dama dama) – z V Středomoří a
Malé Asie, chov už v 15. století, běžně volně
• jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus) –
Amerika, od konce 19. stol., i volně (Brdy)
• kamzík horský (Rupicapra rupicapra) – u nás
vysazeni alpští kamzíci, Lužické hory (1907, dnes
185 ex.), Hrubý Jeseník (1913–1914, dnes 170–200
ex.), pokusy i jinde
Nepůvodní druhy kopytníků
• muflon (Ovis musimon) – ze Středomoří, u nás min. od
poloviny 19. stol., dnes ostrůvkovitě po celém území
• koza bezoárová (Capra aegagrus) – z Malé Asie a
blízkého východu, obora na Pavlovských kopcích (50. –
90. léta 20. stol.), prokřížené s kozou domácí
• všechny druhy na volnosti šly od 80. let dost nahoru
(pouze kamzík cíleně redukován)
• pokusy s chovem min. dalších 10 druhů!
Vliv na původní biotu:
- okus v lesích, zamezení zmlazení (např. muflon; daněk
spíše na polních kulturách)
- hybridizace - sika hybridizuje s jelenem evropským
(kříženci plodní, vliv na trofeje), genetika jelena lesního
(na našem území dva poddruhy: západní a karpatský –
oba znehodnoceny vypouštěním chovaných jelenů)
- kompetice s původními druhy - muflon – kompetice se
srncem a prasetem, kamzík s jelenem
- ohrožení pův. ekosystémů - kamzík negativní vlivy v
Jeseníkách (ohrožení subalpínské vegetace), koza
bezoárová – ohrožení stepní květeny (okus, nitrifikace,
sešlap)
- zavlečení patogenů - jelenec běloocasý – první
zavlečení nejpatogennějšího druhu motolice v mírném
pásmu – m. obrovské
Sika Daněk
Jelenec Muflon
Ochrana netopýrů
Specifika netopýrů
- vlivem sdružování do kolonií dosti zranitelní,
zároveň tradice
- jaro a podzim přechodné úkryty, utajené
oplození, jen 1 mládě
- letní kolonie (samice s mláďaty; původně
stromy, skály, dnes často budovy – půdy
velkých budov nebo štěrbiny v menších
budovách)
- hlavně samci v létě různé úkryty, např.
dendrofilní druhy v dutinách – ohrožení např.
revitalizací parků
- podzimní přelety – někdy invaze – hlavně
mláďata (např. za okny)
- zimní kolonie (hibernace) – hlavně jeskyně
(velmi citliví na vyrušování, energetické
ztráty)
- pestrá škála potravních stanovišť a loveckých
technik (důležité lineární struktury – např.
větrolamy)
Netopýři v ČR
• u nás výskyt 27 druhů
• Červený seznam ČR: 3 CR (vrápenec velký, netopýr ostrouchý, n.
pobřežní), 1 EN (vrápenec malý), 2 VU (netopýr velký, n. brvitý)
• 395/1992 Sb.: 6 KO (vrápenec velký, v. malý, netopýr brvitý, n.
černý, n. pobřežní, n. velký), všechny ostatní druhy SO
• NATURA: příloha II 8 druhů a příloha IV všichni netopýři
• Eurobats (Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů)
• ČESON – koordinace ochrany a výzkumu netopýrů v ČR
Myotis
oxygnathus Rhinolophus hipposideros
Ochrana netopýrů v ČR
Hlavní faktory ohrožení:
- rušení v úkrytech (osvětlení, hluk, kouř) –
opuštění letních i zimních kolonií
- nežádoucí změny klimatu v úkrytech – při
přestavbách půd a zabezpečování důlních
děl (štoly, jeskyně), důležitá teplota a vlhkost
- změny vletových otvorů – při rekonstrukcích
nutné zachování správných rozměrů
- uvěznění v úkrytu – např. při přehlédnutí
výskytu (např. při zateplování panelových
domů)
- větrné elektrárny
- dopravní stavby a intenzita silničního provozu
- okraje areálu
- u všech netopýrů nutné výjimky!
Ochrana netopýrů v ČR
Ochrana v období přeletů
- při vletu do budov vhodné umožnit večerní
odlet, příp. po odchytu vypouštět po setmění
(nutné odlišit od letních kolonií!)
Ochrana letních kolonií v budovách
- má velký význam, zajistit nevyrušování,
zamezení nevhodných rekonstrukcí (nutná
výjimka!)
- při rekonstrukcích: stavební práce mimo
období výskytu netopýrů, zachování otvorů,
mikroklimatu a charakteru úkrytu, materiál
pro zachycení netopýrů, nepoužívat toxické
přípravky na ochranu dřeva (lze použít např.
přípravky s borem)
- zajištění před holuby vs. netopýři – mřížka
s nehoblovanými prkny z obou stran pro
usednutí netopýrů
- trus lze používat jako hnojivo
- izolace dřeva kvůli vlhnutí, impregnace
- nevhodné umístění osvětlení na budově s
kolonií (hlavně u výletového otvoru – vliv na
časovou aktivitu)
Ochrana netopýrů v ČR
Ochrana letních kolonií ve stromových
dutinách
- problém při kácení a sanaci starých stromů
- nutná ochrana dutinových stromů, zásahy
mimo dobu výskytu netopýrů
- nedostatek úkrytů v hospodářských lesích
– hlavně nutná změna lesnického
hospodaření (7–10 starých stromů na ha),
vyvěšování budek jen omezený efekt
Ochrana zimovišť v podzemí
- zachování klidu a mikroklimatu
- osazení vchodů mřížemi, důležitá velikost
otvorů (doporučená 40 x 15 cm, větší je
vodorovný rozměr) – někdy kolize se
zajištěním kvůli ochraně lidí (po těžbě nutné
zajištění podle zákona 61/1988 Sb.) –
právně poměrně složitá problematika
- ve sklepích obdobně jako u půd
Ochrana netopýrů na panelových domech
• ochrana štěrbinových druhů na budovách
(nejsou tak fixně vázány na lokalitu jako druhy
s velkými koloniemi na půdách – zánik lokality
není fatální)
• panelové domy – nejčastěji n. rezavý, n.
pestrý, n. hvízdavý, n. večerní (náhrada
přirozených štěrbin, teplo, potrava u lamp)
• ohrožení uzavřením otvorů, zateplování domů
• pod výletový otvor lze instalovat plechovou
stříšku (zachytávání trusu), zajištění otvorů,
kterými by se mohli dostat do obydlených částí
• v krajních případech zamezení výskytu – za
dohledu orgánu OP, nutná výjimka, mimo
období výskytu nebo odchyt a translokace,
instalace jednosměrné uzávěry (pletivo
chycené nahoře) – ne v době rozmnožování
(květen až červenec)!
• při zateplování obdobné jako s rorýsem (nutná
ale registrace výskytu!) – databáze na webu
ČESONu
(http://www.ceson.org/sidliste_databaze.php)
Ochrana netopýrů v ČR
Ochrana netopýrů v ČR
Netopýři a doprava
- kromě druhů lovících ve větších výškách
- na migračních trasách značná mortalita (i malé
zvýšení mortality může ohrozit populace) –
záleží na okolních biotopech – např. křížení
vodotečí
- nejvíce postiženy menší druhy tzv. vzdušných
lovců či nad hladinou (např. n. hvízdavý, n.
nejmenší, n. parkový, n. vodní)
- největší mortalita červenec až říjen – mladí
jedinci a migrace
- řešením bariéry na kritických místech (i živé
ploty, přelet ve vyšších výškách), neosvětlené a
prostorné podlety, navádění pomocí krajinných
prvků (stromořadí)
- hluk a světelné znečištění – netopýři se spíš
vyhýbají, protože neslyší kořist
Pipistrellus nathusii
Ochrana netopýrů v ČRNetopýři a větrné elektrárny
- první zmínky o střetech s větrnými turbínami v 80.
letech 20. stol. (dodnes poměrně málo informací)
- USA (2 velké parky): 1764 a 2900 zabitých netopýrů
- netopýři přitahováni, i usedají na točící se vrtule (neví
se proč – úkryty, potrava, vibrace)
- smrt nejen zásahem, ale i změnami tlaku a proudění
vzduchu v okolí turbín! (prudká destrukce plic)
- největší mortalita během pozdního léta a na podzim
(mladí jedinci a migrace), při rychlosti větru pod 8 m/s
- v Evropě nalezeny už téměř všechny druhy zabité –
nejzranitelnější migrující druhy (Nyctalus, Pipistrellus,
Vespertilio) – celkem 27 druhů
- odpuzování netopýrů pomocí ultrazvuku či
elektromagnetického vlnění (zatím ne příliš úspěšné)
- vypínání turbín v kritickém období (podzim, přes noc,
když nefouká) – lze dát jako podmínku při nové výstavbě
(např. v Pensylvánii snížení mortality o 93 % s min.
ztrátami energie spouštěním větrníků až při 5,5 m/s
oproti 4 m/s)
- před výstavbou nových parků nutný výzkum netopýrů
(alespoň rok)
http://www.newscientist.c
om/video/6948847001-
batty-turbines.html
Sysel obecný (Spermophilus citellus)
114-KO, ČS-KO(CR), IUCN-VU, EU II.,IV., Bern II.
• rozšířil se ze stepí JV Evropy a Malé Asie s šířením
zemědělství, v ČR - SZ hranice rozšíření - Karlovy
Vary a Hodkovice n. Mohelkou (letiště)
• v 19. stol. pronikl do výše položených odlesněných
poloh (do 600 m)
• do 50. let 20. stol. hojně - travnaté meze, pole
(obiloviny, vojtěška), louky a pastviny
• 1948-52 silné přemnožení - na 4 km2 14 tis. syslů (=
cca 4 na m2), poškozování úrody, náspů a staveb
podhrabáním
• hubení sysla – vyplynování, zašpuntování, utopení,
pasti, oka, návnady s fosfidem zinku, hluboká orba
pesticidy, hnojiva
• v 90. letech „kriticky ohrožený“ - zmenšení areálu o
90 %, nyní u nás celkově cca 35 lokalit se 4,5 tis.
jedinců (2014), 88 % populace na 13 lokalitách
• současné kolonie malé – ohrožení v celé ČR =
Záchranný program
Ekologie sysla
• hibernace 5–7 měsíců od července–srpna
do dubna, letní aestivace, pouze denní
aktivita, rostlinná potrava + hmyz a žížaly
• nory - dočasné (úkrytové) a trvalé (bez
zásob) s několika východy, písčitý či
písčitohliný substrát
• typické lokality golfová hřiště, letiště,
tábořiště, sídliště
• nároky - krátký travní porost - vizuální
kontakt s ostatními členy kolonie (striktně
sociální) – ochrana před predátory (tchoř
stepní), suchá stanoviště s propustnou
půdou
• koprofágní brouci – vývoj na trusu
Příčiny ohrožení sysla
• kromě aktivního boje v minulosti dnes zejména ztráta
biotopů v souvislosti se zánikem tradičního
hospodaření (kolektivizace)
• dříve travnaté meze a políčka, později scelování polí
do velkých lánů a rozorání mezí = zánik biotopu
• úbytek potravy (sklízení velkých ploch v krátkém
čase)
• absence pravidelného kosení / intenzivní pastvy
(ztrácí přehled = kořist predátorů)
• vypuštění managementu na 1-2 sezony = hlavní
příčina zániku 5 lokalit od r. 2000
• změna krajinné mozaiky - zvětšení (větší vzdálenost
mezi biotopy) = narušení migrace – zánik
metapopulační struktury
• izolované subpopulace = ztráta genetické variability =
snížení životaschopnosti (dříve udržováno imigrací)
• rychlé tání nebo přívalové deště = vyplavení
• priorita „celospolečenských zájmů“ (letiště Brno –
Černovice x průmyslová zóna; otravy na
Medláneckém letišti, rekonstrukce letišť a d.)
Záchranný program sysla (od 2008)
Cíle ZP:
• udržet populace na stávajících lokalitách
• zvláštní pozornost pro EVL a početnější perspektivní
populace
• zajištění managementu na lokalitách
• založení 5 metapopulačních systémů - početnost v
každé nad 2500 jed. (10 let)
– podpora přirozeného šíření (rozsidlováním mladých) +
vytvoření vhodných podmínek v okolí větších kolonií
– založení nových kolonií vysazováním z polopřirozených
odchovů poblíž stávajících kolonií + příprava ploch pro
komunikaci mezi koloniemi
• každoroční monitoring - vývoj populací a negativní
faktory
• výzkum gen. variability, demografie a parazitofauny
populací
Činnosti v záchranném programu
Management
• AOPK (kosení a pastva) na lokalitách s min. 100
jedinci nebo s růstem populace (příp. další)
• management není v nepočetných nebo roztroušených
koloniích (vinice, sady, zahrady)
• obnova lokalit - koncepce propojení v Č. Středohoří,
vč. repatriace = vytvoření metapopulace (LIFE projekt)
Chov
• ověření odchovů v ZOO Brno a Praha (voliéry)
• Brno: přidání max. 30 jedinců (z Medlánek a Milotic,
záloha Vyškov), podle gen. analýz i odjinud
(Slovensko), po úhynu v roce 2011 ukončení odchovu
• Praha: přidání max. 50 jedinců (z Hrádku a Rané,
Bezděčína, Letňan) – odtud by měli být vypouštěni do
Č. Středohoří
• pozorování u voliéry a zahájení managementu v jejím
okolí (pastva, vysekání křovin) – vypouštění syslů
mimo voliéru (Praha 2013 vypouštění, plánuje se
zrušení voliéry)
• plánují se další 3 chovy (jedinci ze Slovenska)
Činnosti v záchranném programu
Monitoring a výzkum
• v dubnu a červenci na všech lokalitách v ČR
• intenzivní mapování J. Moravy (rozptýlené
údaje z rozsáhlých území - vinice, pastviny)
• poslední rok nárůst početnosti (4103-4798 v
roce 2014) – možná daný lepším
monitoringem
• podrobná genetická analýza populací
• srovnání kondice v souvislosti se stanovišti,
s hustotou, klíčové faktory pro kondici,
studium parazitů
• značkování syslů pro výzkum demografie
• pedologické analýzy, kontaminanty půd
osvěta
• přednášky a exkurze na lokality, informační
tabule, brožurky
Problémy v chovech ZP a na lokalitách
chovy ZOO Praha a Brno
• záchranný program zoo Plzeň - ne vždy úspěšné
• dřívější reintrodukce (Český kras) syslů končily často
neúspěšně (6 úspěšných ze 14) - nízká početnost, chybějící
management, bez adaptačních voliér atd.
• zakládání chovů (čekat až vzejde tráva, opatření proti
podhrabání) – často nepřežívají, přehled o stavu až po
přezimování
• masové úhyny v důsledku parazitóz (Giardia) nebo vyplavení
jednorázovými srážkami
problémy na lokalitách
• žádost o zpevnění povrchu plochy letiště - plastové rohože
se zaválcují do hloubky cca 3 cm (umožní volný pohyb
jedinců? - původní návrh asfalt)
• zánik populace u hotelu Atlantis v Rozdrojovicích po
nevhodných stavebních úpravách v r. 2009
• budování vodovodů, pokládání kabelů (Ivančice, Letňany)
• spolupráce s aerokluby (Letňany, Vyškov - ALE někdy
odmítají spolupráci kvůli nízkým dotacím)
• Letňany – prudký pokles (dříve největší kolonie; 2012/2013 z
250 na 40 ex.) – kombinace faktorů (vč. počasí a predace)
• přehuštění některých kolonií díky absenci náhradních
stanovišť – blokace rozmnožování samic
• nejsou peníze na všechny lokality (zarůstání)
Křeček polní (Cricetus cricetus)
114-SO, IUCN-LC, EU IV., Bern II.
• stepní druh, před 7 tis. let – Sibiř až Belgie, v ČR JZ
hranice areálu, hojněji j. Morava, Polabí, Podkrušnohoří
• pole, louky, meze, zahrady, sady i břehy vodních toků,
přemnožení - v těsné blízkosti hospodářských objektů
• aktivní za soumraku a v noci, samotářsky v hlubokých
norách až 1 m - dostatečná vrstva nepodmáčené
jílovito-hlinité půdy (voda pod 1,2 m), výstražné
postavení a vztekle prská
• přerušovaný zimní spánek až ve 2 m, zjara (únorbřezen)
žije ze zásob zrní, brambor, řepy
• do pol. 20. stol. škůdce, od 80. let silný pokles (zejména
ve vyšších polohách, po ohrázování řek – vých.
Slovensko)
• nyní se mírně početnost zvedá v nížinách, monitoring
Příčiny ohrožení
• změny v biotopech (např. kukuřice, slunečnice),
intenzivní hospodaření, vč. chemických látek a hnojiv,
autoprovoz, urbanizace, volný pohyb psů a koček
Opatření - pěstování vojtěšky a ozimých plodin, agro-envi
programy, zastavení urbanizace v klíčových oblastech,
chov, přikrmování, poskytování náhrad škod
zemědělcům
Malí savci v ohrožení
• mezi drobnými savci (hmyzožravci, hlodavci)
u nás méně vzácných druhů
• ježci ohroženi dopravou
• výskyt vzácných druhů reliktní charakter –
např. myšivka horská (Sicista betulina;
SO/VU; boreomontánní, glaciální relikt –
Šumava, Jeseníky, Z Karpaty), rejsek horský
(Sorex alpinus; SO/VU; evropský horský druh
– u nás příhraniční pohoří, Žďárské vrchy)
• plch zahradní (Eliomys quercinus; KO/EN) –
západní pohraničí, nejméně lesní plch,
kamenité sutě, hromady kamení, zimování v
dutinách či norách, ochrana stávajících
lokalit, management biotopů
• myšice malooká (Apodemus uralensis
cimrmani) – jediný endemický taxon
obratlovce u nás, okraj areálu, přizpůsobená
kulturní krajině
Nepůvodní druhy v ČR
Norek americký (Mustela vison)
- původem ze S Ameriky, kožešinové
zvíře, introdukce po celé Evropě –
dnes plošně v S a stř. Evropě
- u nás poprvé na přelomu 19. a 20.
století, více ale až od 30. let, dlouho
jen mozaikovitě, od 90. let (zánik
farem, vypouštění) - invaze po celé
republice
- oportunistický predátor – potravní
konkurence pro vydru a hranostaje,
úbytek vodních hlodavců (hryzec,
ondatra), predační tlak na populace
raků, užovky podplamaté a některých
ryb, obojživelníků a vodních ptáků
- blokuje možnost reintrodukce norka
evropského
- odstřel, snaha o odchyt – legislativně
nedořešeno (jen myslivecká stráž)
- monitoring (rafty), odchyt do sklopek
Nepůvodní druhy v ČR
Nutrie (Myocastor coypus)
- původem z J Ameriky, kožešinové zvíře, v Evropě
hlavně Z část (ve V. Británii vyhubena)
- u nás chov zaveden v roce 1924, poté 100 farem
po celé republice, v přírodě více až od 70. let, dnes
trvalý výskyt včetně rozmnožování (početnost se
zvyšuje) - u nás se loví
- vliv na břehovou a vodní vegetaci (např. Rumex,
Nuphar), likvidace hnízd ptáků, hospodářské škody
– plodiny, narušení hrází – u nás příliš není
Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus)
- původem ze S Ameriky, kožešinové zvíře
- základ evropského osídlení vysazení u Dobříše v
letech 1905–1906, do 20. let u nás plošné osídlení
- od té doby postupný pokles (příčiny ne zcela
známy – úbytek biotopů, tasemnice kočičí?)
- stejná nika jako hryzec, ale bez ovlivnění populací,
někdy likvidace hnízd, dříve škody na hrázích
- dneska začleněná do ekosystémů (i pozitivní
účinky – odstraňování biomasy rostlin na eutrofních
stanovištích)
Nepůvodní druhy v ČR
Psík mývalovitý
(Nyctereutes procyonoides)
- původem z Dálného východu, kožešinové
zvíře, do Evropy díky výsadkům v evropském
Rusku
- u nás od poloviny 50. let 20. stol. – migrace z
Polska, dnes dosti rozšířen (chybí informace)
- kompetice s liškou a jezevcem, všežravec –
vliv na drobnou faunu se přeceňuje
- přenos vztekliny a parazitárních nákaz
- u nás zatím možnosti lovu omezené
Mýval severní (Procyon lotor)
- původem ze S a J Ameriky, kožešinové zvíře,
poprvé v Německu v roce 1934
- u nás od 20.–30. let Čechy, na Moravě až v 90.
letech – dnes pronikání z Rakouska na J
Moravu
- kompetice s jezevcem a kočkou divokou,
predace drobných živočichů (včetně
chráněných), rezervoár vztekliny
Nepůvodní druhy v ČR
Králík divoký (Oryctolagus cuniculus)
- původně západomediteránní druh, odtud do S Afriky
- do střední Evropy ve středověku (11.–12. století),
vysazen různě po světě (invaze)
- u nás chov v klášterech – min. během 13. století, i
obory (16. stol.), od poloviny 19. stol. celoplošný výskyt,
během 20. stol. fluktuace, nápadný úbytek (myxomatóza
v 50. letech, pak návrat, dnes pokles z ne zcela
známých příčin – jiné choroby, změna biotopů)
- dříve škůdce, dnes bez velkého významu,
managementové zvíře (údržba stepních lokalit)
Zoologické zahrady
• chov divokých zvířat již ve starověku – původně jako
kuriozita
• nejstarší zoo ve vídeňském Schönbrunnu (otevřena
1752)
WAZA – World Association of Zoos and Aquariums (od roku
1935, různé názvy), dnes stovky zoo z desítek zemí
EAZA – evropská organizace, 325 institucí v 36 zemích (13
českých zoo)
UCSZ – Unie českých a slovenských zoologických zahrad
(od roku 1990, dnes19 zoo)
- tyto organizace se hodně prezentují jako ochranářské
(posun v posledních desetiletích) – obhajoba existence
- 2005: Světová strategie ochranářské práce zoo a akvárií
(WZACS)
(dnes ochranářská funkce prioritou)
Hlavní poslání zoologických zahrad:
- rekreace a relaxace
- populárně naučné a výchovné působení
- vědecká činnost
- záchrana mizejících druhů (ex-situ)
Zoo Jersey – jen 10 ha, založeno 1959, Gerald
Durrell
- Durrell Wildlife Conservation Trust – zaměřeno na
záchranu druhů před vyhubením, záchranné
chovy a reintrodukce méně známých druhů –
první zoo s tímto zaměřením!
- dnes značně vymakaná metodika chovu, péče o
zdraví a reintrodukcí
- začali na Mauriciu – poštolka mauricíjská (Falco
punctatus), dále Madagaskar, Brazílie, Indie,
Karibik a další (zároveň projekty na Jersey)
- zaměření na ostrovy a horské oblasti – nejvíce
ohrožených endemitů
- spolupracují s lokálními vládami, komunitami a
jinými ochranářskými organizacemi
- vlastní farma – produkce „biopotravin“ pro zvířata v
chovech
- Dodo Club – programy pro děti
- průser s chytridiomykózou – jejich chov jako zdroj
nákazy (ropuška baleárská – Alytes muletensis)
Zoologické zahrady
Záchranné (záchovné) programy (regionální, mezinárodní)
– v Evropě Evropské záchranné programy (EEP) – asi 130
druhů (u nás koordinátoři např. pudu jižní, kočka rybářská,
nosorožec tuponosý)
Plemenné knihy (mezinárodní, evropské - ESB) – slouží k
přesné registraci všech zvířat daného druhu, která jsou
chována v lidské péči, umožňují sestavovat chovné
skupiny tak, aby nedocházelo k nežádoucímu
příbuzenskému křížení apod., aktualizace jednou za rok (u
nás např. kůň Převalského, ocelot stromový, hroznýšovec
kubánský a d.)
• v záchranných programech dnes kladen důraz na
rozmnožování zvířat zapsaných v plemenných knihách,
vyřazena zvířata nejasného původu
ISIS – International Species Information System
(Mezinárodní systém evidence druhů) – mezinárodní
nezisková organizace – tvorba databází zvířat pro potřeby
jejich chovu a managementu – slouží světovým zoo (celá
řada software)
Zoologické zahrady
Zoologické zahrady v ČR
• u nás 21 zoologických zahrad či parků
(velká zoo: 15)
• nejstarší zoo u nás: Liberec (1919)
• zákon č. 162/2003 Sb. o podmínkách
provozování zoologických zahrad –
udělování licence, zřízení Komise pro
zoologické zahrady – poradní orgán MŽP
• podle zákona posláním zoo: přispět k
zachování biologické rozmanitosti volně
žijících živočichů jejich chovem v lidské
péči, se zvláštním zřetelem na záchranu
ohrožených druhů, jakož i výchova
veřejnosti k ochraně přírody
• příspěvek zoologickým zahradám –
poskytnut zahradám s licencí na předměty
podpory podle nařízení vlády č. 17/2004
Sb. (A. Chov ohrožených druhů světové
fauny v českých zoo; B. Zapojení českých
zoo do systému ochrany přírody ČR; C.
Mezinárodní spolupráce…)
• dnes ročně asi 4 milióny návštěvníků
• jednou z komisí UCSZ také Komise pro
ochranu fauny ČR a SR
• péče o živočichy v záchranných centrech
zoologických zahrad (podle 100/2004 Sb.) – péče o
zadržené a zabavené jedince, zapojení do národní
sítě stanic pro handicapované živočichy
• jedinci odebraní z důvodu nedovoleného držení - po
nabytí právní moci rozhodnutí o odebrání zvláště
chráněných živočichů se vlastníkem stává stát a
prozatímním správcem MŽP, které po konzultaci s
AOPK ČR a ČIŽP, příp. dalšími odborníky, rozhodne
o dalším nakládání s těmito jedinci (původní druhy
pokud je to možné vypuštěny)
• účast na reintrodukcích v ČR: návrat rysa na Šumavu
(více zoo), tetřev do Krkonoš (Dvůr Králové n. L.),
hohol v jižních Čechách (Chomutov), kočka divoká do
Rakouska a Německa (Chomutov), puštík bělavý
(Bojnice, Ohrada, Chomutov), další sovy, čápi (více
zoo), sysel (Praha)
• účast na mezinárodních reintrodukcích: kůň
Převalského – vypouštění do mongolských stepí
(Praha), orlosup bradatý v Alpách (Praha, Liberec),
orel mořský v Izraeli (Liberec), různé druhy antilop –
např. a. vraná (Dvůr Králové), nosorožci – některé
poddruhy afrických druhů (Dvůr Králové)
Zoologické zahrady v ČR
Pozitivní aspekty druhové ochrany v zoo:
- v poslední době nabývá na významu –
zhoršující se situace populací in situ (zoo
fungují jako genové banky – spíše u
některých větších zvířat), bude nadále
přibývat druhů bez možnosti ochrany in
situ
- zázemí pro chov, týmy odborníků (chovatelé,
vědci), spolupráce (národní, mezinárodní)
– celosvětová síť
- základna pro chovatele (vše se neloví v
přírodě, poptávka na trhu nasycena,
pokles ilegálního odchytu)
- záchrana některých živočišných druhů (např.
bizon, zubr, kůň Převalského, berneška
havajská, přímorožec arabský, kondor
kalifornský, jelen milu)
- obrovský potenciál pro osvětu (obrovské
publikum – ročně přes 600 miliónů
návštěvníků), různé kampaně – např.
Bushmeat
- v poslední době zoo i útočištěm starých
plemen hospodářských zvířat
Zoologické zahrady
Negativní aspekty druhové ochrany v zoo a
problémy:
- jen ex situ ochrana není dlouhodobě řešením, nutná
ochrana původních stanovišť a zvládnutá metodika
úspěšných reintrodukcí a translokací (propagace
zoo často postavena na ex situ ochraně bez řešení
dalšího)
- ochrana ex situ by měla být poslední možností (u
spousty chovaných druhů není vhodnou metodou
ochrany)
- chov „zvládnutých“ druhů (celá řada obtížně
chovatelných druhů vymírá bez další snahy o jejich
chov)
- sled generací krátkověkých druhů velmi rychlý – v
málo početných kolekcích rychlá ztráta genetické
variability, hrozba příbuzenské plemenitby
- pro fungování zoo nutné atraktivní druhy, dříve účast
na ohrožení některých druhů (velká zvířata – např.
tygr, nosorožci atd. – dnes jen pro záchranu
populací), v mnoha zemích stále přetrvává význam
zoo jen jako zábavních parků
Zoologické zahrady
Negativní aspekty druhové ochrany v zoo a
problémy:
- velké druhy dnes v zoo namnoženy (neberou se z
divočiny), ale kapacita naplněna – o mláďata a tím
pádem o chov není zájem (např. koňovití) – lepší si
pořídit něco nového atraktivního
- sebepropagace (komerční) – kvůli ní i špatně
provedené záchranné programy, reintrodukce
apod. (u nás např. sysel - Plzeň, sýček - Brno) hodně
záleží na lidech
- vypouštěná zvířata po umělé selekci (původně jen
ideální fenotyp), často jen omezeně životaschopná
- šíření chorob (dnes víceméně zvládnuté), problémy
při hrozbě nákaz – např. ptačí chřipka – zákaz
dovozu ptáků z přírody do EU – ohroženy kolekce
exotického ptactva (nelze geneticky doplňovat);
hrozba slintavky, kulhavky a dalších u kopytníků
- pro chov nutná čím dál složitější byrokracie
(veterinární a ochranářské předpisy a zákony) – v
některých případech může vést k rušení chovů (i v
záchranných programech)
- nepřátelský vztah mezi zoo a ochránci práv zvířat
Zoologické zahrady
Světová strategie ochranářské práce zoo a akvárií
• vzrůstající míra zapojení do ochranářských projektů
jako prvořadý cíl a zaměření
• integrace ochranářské práce – propojení s
ochranářskými programy ve volné přírodě,
kombinace in situ a ex situ a jejich propagace
• týká se všech typů zoo (zoo ve vyspělých státech
více podporují faunu rozvojových zemí než svou
vlastní – měly by obojí, pokud je třeba)
• podpora ochrany in situ prostřednictvím zdrojů a
odborníků, poskytnutí znalostí zaměřených na chov,
translokace, reintrodukce, zdraví volně žijících zvířat,
výzkum, školení, vzdělávání a financování aktivit in
situ – to vše by se mělo v zoologických zahradách
opravdu rozvíjet
• zavedení terénních ochranářských jednotek
• podpora vědy v zoo – např. biologie malých populací,
populační management, veterinární věda, etologie,
výživa, reprodukční biologie a d.
• osvěta a vzdělávání jako důležitá ochranářská
činnost (včetně „ekologického“ provozu)