Filosofie ochrany přírody
a současná situace ochrany
přírody u nás
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Historické pojetí přírody a zvířat
• v Egyptě zbožštění řady zvířat, v řecké kultuře příroda
posvátná (sídlo bohů)
• židovsko-křesťanská kultura - desakralizace přírody –
sporné, v ideologii ano (příroda sídlo ďábla), ale v
náboženské praxi ne (svatá místa a prameny)
• René Descartes (1596–1650) - popisné pojetí světa, který
postrádá svatost (zvířata jsou mechanické stroje, jejichž
funkci je třeba pochopit - oddělení těla od duše, kterou
zvířata nemají)
• Francis Bacon (1561–1626) – „příroda je děvka, kterou je
potřeba natáhnout na skřipec a vytlouct z ní všechna
tajemství“
• nacismus – extrémní ochrana přírody - odkazy do
pohanství – obdiv divokosti (kult predátorů - viz Nietzsche) –
návaznost na Darwinův výběr, tvrdé zákony na ochranu
zvířat – proti týrání, práci, experimentům (platné do r. 1997),
v kontrastu vegetariánství
• současná věda - snaha o objektivitu, někdy bez morálního
rozměru - experimenty se zvířaty (x den úcty k laboratorním
zvířatům v Koreji)
Koncept druhu
• koncepce druhu jako individuality (Tomáš Akvinský 1225–
1274)
– zvířata v řádu světa níže než člověk (chybí duše, nedokonalí)
– úbytek jedinců není důležitý jako uchování druhu jako celku
– protikoncepce = hodnota každého jedince jako individuality
• druh jako konstantní jednotka vázaná na jiné druhy (Carl Linné
1707–1778)
– základní koncept z předdarwinistického období
– když klíčový druh vyřadíme, systém přestane fungovat
– neplatí vždy (někteří invazivci fungují s původními druhy)
– závisí zda se druh chová pouze jako expandující či invazní –
vytlačuje původní druhy z niky
• vznik a zánik druhů (Charles Darwin 1809–1882)
– ve své době obrovská myšlenková revoluce
• vnímání druhu x individuality zvířete
– rozporuplnost antropogenního pohledu - posuzujeme dle jeho
vzhledu, velikosti a zejména sympatií (ohrožený parazit x
panda)
– rozporné vnímání zániku jedince (smrt mravence x tygra)
Hodnota druhu – subjektivní x objektivní
• Konrád Lorenz (1903–1989)
– vizuální harmoničnost a diverzita přírody
– imprinting v mládí, kdy se formuje estetika
– lidé chrání vyšší komplexitu organizmů (ochrana koně
proti hmyzím parazitům, kteří jsou v mikropohledu krásní,
ale velký živočich je komplexnější = krásnější)
• Edward Wilson (1929) - koncept biofilie – nerozdělitelné
pouto mezi člověkem a přírodou (otec sociobiologie)
• James Lovelock (1919) – teorie Gaia – Země jako živý
superorganizmus, schopnost samoregulace systémů (až
mystický základ – hnutí hippies - vědci kritizují)
Pohledy na ochranu druhů:
• často se chrání kvůli kráse a ne biodiverzitě (biologický
přístup nemusí být jediný legitimní)
• subjektivní parametry (někdy vhodnější než snaha po
vědecké objektivizaci)
• amatér x přírodovědec mají jiný pohled – např. komplexita
organizmů (mikro x makro hledisko) – estetika neměřitelná
• ekonomizace myšlení vede k vyčíslování hodnot druhů –
usnadňuje práci soudům a policii - ale objektivnost
diskutabilní
Hodnotové střety
ochrana přírody x věda
• sociobiologie - Richard Dawkins, Jan Zrzavý
– myšlení v něčem podobné ekonomům (ing. Klaus) – tj.
nadřazují axiomy a poznatky svého oboru ostatním vědám
– co se do sociobiologie nevejde, je nepravdivé, ALE každá
věda má vlastní předpoklady (včetně sociobiologie), což
neberou v potaz
– odmítají etiku - nevysvětlitelná sociobiologií (= filosofie
souborem polopravd) – lze z vnějšku studovat, čeho jsou
lidé schopni (Zrzavý)
• Rudolf Carnap – vše, co nelze ověřit nebo odvodit neplatí (ALE
i pozitivistická věda vychází z neověřitelných teorií)
• Larry Laudan – nerozlišuje tolik přírodní vědy a zbytek, spíše
různé vědní obory dle jejich předpokladů, různé úrovně teorií –
např. evoluční teorie přežila vše (ale také má část
nepotvrditelných předpokladů)
• Karl Popper - každá věda má vlastní soubor neověřitelných
předpokladů,– např. každý uznává hodnotu pravdy jako větší
než hodnotu lži
• rozeznává „vědecké“ obory dle falzifikovatelnosti jejich hypotéz
(co reálně může nastat aby hypotéza neplatila?, pak je vědecká)
Hodnotové střety
ochrana přírody x ekonomie
• nejostřejší kritik – ing. Klaus
– nejznámější antiekologický prezident - izolace ČR (mimo světový
kontext nejen OP) sebestředná prezentace + extrémní názory
(poradce Hájek popírání evoluce: „nejsem z opice“)
– autoritou z důvodu funkce - , v ČR anti-environmentalismus jako
mainstream,
• neoliberální koncepty (východiska kritiky)
– F. Hayek, M. Friedman – ekonomický pohled – podnikatelé budou
chránit druhy, když na tom vydělají, (ALE část druhů a biotopů již
zanikne) - chybný přenos předpokladů z ekonomie na do OP a
estetiky
– zvířata nemají práva, od kterých odvozujeme jejich hodnotu (filozof
Simon) - vychází pouze z ekonomie
– ekonomisté kritizují nemožnost předpovědí do budoucna (vymírání
druhů) - v ekonomii předpovídat nelze = opět přenášení
předpokladů ALE vymírání je známé = je predikovatelné
– kritizují ekologický alarmizmus - ekologové pořád hrozí, že něco
dojde, ALE zdražení výrobků způsobí, že je podnikatelé dodají ve
větším, čímž se zlevní, ekologie jako náboženství - po globální
katastrofě očista, historický stav je rajský, mučedníci při blokádách,
posvátná čistota biopotravin
Ochrana zvířat a osobnosti
• v celosvětovém kontextu ovlivnilo ochranu druhů několik
zásadních osobností – pionýrské projekty + propagace
(knihy a filmy, prezentováni jako hrdinové)
• Joy Adamsonová (1910–1980) – Příběh lvice Elsy, první
úspěšný návrat lvů do přírody, popularizace a ochrana
africké divočiny
• Gerald Durrell (1925–1975) – zakladatel ZOO Jersey v r.
1959 – projekt Archy, kdy zvířata chytal za účelem
rozmnožení a návratu zpět do přírody
• Dian Fosseyová (1932–1985) – průkopnice ochrany
horských goril – konfrontační přístup k místním - zabita
pytláky
• Jane Goodallová (1941) - výzkum šimpanzů (NP Gombe v
Tanzánii) - informovanost místních lidí, boj proti těžařům,
propojení s dalšími charitativními projekty
• David Attenborrough (1926) – popularizace přírody ve
vědeckých a ochranářských souvislostech
• Zdeněk Veselovský (1928–2006) – 30 let vedl Zoo Praha,
propagátor etologie – žák Lorenze, program pro koně
Převalského
• George Schaller (1933) – díky němu založení více jak 20
světových nár. parků (např. Aljaška, Tibet, Brazílie), přímý
podíl na záchraně šelem+kopytníků Afrika,Asie,J. Amerika
Které druhy chránit?
výběr druhů zasluhujících ochranu
• často subjektivní - chráníme je, protože je máme rádi (vlajkové)
• snaha o objektivizaci důvodu ochrany (deštníkové, klíčové, indikátorové druhy)
• antropocentrické – domácí druhy (pozitivní) – invazní (negativní) - (druhy
šířené s člověkem – stepní druhy Panonie)
druh nebo populace
• populace hrají zásadní roli pro zachování druhu (použití genetiky)
• fragmentace habitatů během antropocénu – rychlost změny znemožnila
adaptaci, chybí refugia a migrace znemožněna
invazní druhy
• nejsou „naši“ – romantický koncept panensky „čisté“ přírody (Goethe a další
Němci) – konsekvence se zákony o rasové čistotě a ochraně přírody ve III. říši
• úvahy o pozitivním přístupu (křídlatka váže CO2, karas stříbřitý lepší než
kapr?), vznik nového druhu nepřijímáme pozitivně (křídlatka česká)
• ALE na některé invaze se nutíme dívat kulturně pozitivně (Asiaté, Afričané)
záchrana druhů
• vždy lepší zachránit v původním prostředí (pokud je málo jedinců hrozí, že
náhodně vyhynou)
• záchranné programy – vhodné ALE ze ZOO už se často není kam vrátit,
neuživí se (dravci)
• problém - zaměření ZOO na dlouhověké krásné obratlovce
Kulturní konsekvence ochrany
aneb proč projekty přizpůsobovat místním
• přístup v městské a agrární krajině
– vesnice („nutnost“ přírodu využívat – každodenní souboj až
boj o přežití, nutnost nabídnout alternativu)
– město (sledujeme dokumenty v TV – vyšší citlivost k
ohrožení, příroda vzácnější – ochranitelské sklony)
• kulturní tradice regionů
– vlajkový druh dané oblasti podpořen místními obyvateli
– konzumace všech dostupných zvířat (Asie, Afrika, J.
Amerika) – bush meat
• kompetice s konkurencí
– vybíjení predátorů (pronásledování šelem, symboly z
„přemožených“ jedinců)
– demonstrace síly podmaněním silného soupeře (chovy
dravců a šelem)
Kulturní konsekvence ochrany druhů
- náboženské pozadí vztahu k druhům
– biblické „podmaň si zemi a její tvorstvo“ vzniklé v
kontextu souboje s přírodou v době vzniku
(antropocentrizmus), podpora prům. revoluce
– evangelický koncept – nucený exodus do nehostinných
krajin – souboj s přírodou = ještě vyhrocenější ničení
(kácení stromů a zasypávání pramenů)
– moderní přístupy (T. Halík) – interpretace „chraň, co ti
bylo svěřeno“
– specifika islámu, buddhismu a přírodních náboženství
(souboj i úcta, posvátné druhy, někdy apatie k utrpení
živých jedinců)
– např. islám (právo lovu nejen panovník = masové
vybíjení), není institut milosrdné smrti jako v Evropě
(naopak dělej jak umíš = další šance?)
– hinduismus - preferované druhy (kráva) mají nemocnice,
vegetariánství
Konsekvence a problémy OP v ČR
- období před a pozměně režimu
• ochranářská hnutí za socialismu na hranici legality (po
sametové revoluci morální kredit) + zájem lidí na řešení
problémů (znečištění)
• změna vlivu na přírodu
– socialismus 50-90. léta - průmyslové znečištění, scelování
(homogenizace krajiny)
– kapitalismus od 90. let - fragmentace krajiny, znečištění auty
(zplodiny, prach), opuštění krajiny (zarůstání)
• v 90. letech vnímání OP ovlivněno ekonomickou
transformací – z pohledu jejích vůdců (ing. Klaus) vnímána
OP jako brzda rozvoje (boj proti regulaci včetně EU)
• kritika hodnot environmentalismu - od r. 2003 i na
západě, v ČR anti-environmentalismus jako mainstream
• možná souvislost s růstem důvěry ve vědu – dosud se
nediskreditovala (na západě ano – jaderný program,
eugenika), může nahrazovat chybějící religióznost
společnosti
Střety ochrany přírody při budování
kapitalizmu v 90. letech
• očerňování občanských a ochranářských hnutí ze strany vlády –
zařazení ekologických iniciativ na seznam teroristických organizací
sledovaných tajnou službou
• pokřivené pojetí se daří politikům ve společnosti udržovat (odlišně
od vyspělých zemí a EU)
• zužování ekologie na energeticky šetrné technologie a třídění
odpadů
• ekonomismus – (supermarkety + TV), odtržení člověka od přírody,
vše poměřováno krátkodobými ekonomickými zisky (homo
economicus) - na tuto situaci se přizpůsobili i politici
• od 90. let značná profesionalizace OP
– přechod od dobře míněných subjektivních akcí k ochraně na
vědeckých základech – ALE omezená komunikace s
veřejností, nestabilní pozice OP (časté rušení pracovišť)
– vstup do EU = zlepšení, tlak legislativy na prosazení OP a
monitoring (NATURA) – zapojení vědců zpočátku slabé - s
odborností se lépe prosazuje díky vysokému kreditu vědy v
politice (často ale pocitové)
Současný stav ochrany druhů
jako východisko do budoucna
vysoká druhová bohatost v ČR (dána morfologií, historií atd.)
faktory ovlivňující jejich přežití :
• destrukce a fragmentace krajiny (např. doprava, slun.+ větr. elektrárny,
biopaliva),
• zánik tradičního hospodaření + zarůstání, moderní technologie, eutrofizace,
invaz. druhy
• ekonomismus a zájmy obyvatelstva, lhostejnost (vesnice x město)
Bezobratlí – ochranářsky významné druhy přežívají ve fragmentech
• původní reliktní stanoviště (ideálně pod územní ochranou)
• často závislí na tradičním hospodaření v krajině (sekundární bezlesí)
• nutný management (pomáhá částečně, nenahradí velkoplošně mozaikovité
hospodaření)
Obratlovci – většinou hojné přizpůsobivé druhy (generalisti), nekonfliktní, vázané
na hojné biotopy
• ryby - fragmenty původních populací (nutná ochrana zbývajících lokalit)
• obojživelníci + plazi – pokračuje úbytek v ČR i ve světě, lze pouze omezit, malá
adaptivnost na rychlé změny
• ptáci + savci – posledních 20 let růst populací některých druhů (opatření OP +
legislativa), ALE pokračuje úbytek běžných druhů - ve stř. Evropě pod tlakem
civilizace i pronásledování = populace zranitelné
Nové pohledy na ochrany druhů
• Evropská divočina - L. Miko – ponechání části území (1%)
přírodním procesům; je otázkou, zda návrh projde
• nová divočina - J. Sádlo + V. Cílek (skládky, brownfieldy,
výsypky) – aktuální na přelom tisíciletí, dnes zarůstají
• radikální disturbance – silné narušení součástí přírodních
procesů + obnovování kulturní krajiny - stav před 100-200 lety
(nutné pro pionýrské druhy a druhy závislé na činnosti člověka
– sysel)
• komunikace nových paradigmat OP s veřejností
– dřívější ochrana přírody jako nezasahování a znepřístupnění
území (vypalování, pojezd tanku)
• ekosystémové služby – kalkulace přínosu dané krajiny pro
člověka – poskytuje protiargument, ale dosti problematická
• trvale udržitelný rozvoj x neustálý ekonomický růst
• „ekologická stopa“
– kalkulace personálního vlivu na prostředí (ha)
– ekologičnost lze kalkulovat i pro výrobky (zátěž CO2, energie)
• legislativa x skutečný přínos pro přírodu (rozpory ale lze využít)
• zelená politika
– střet různých koncepcí: etický ekolog/pragmatický politik (Patočka
x Bursík)
– po úspěchu SZ zákonitý krach – dnes dobrá perspektiva, protože
environmentální problémy sílí (střední třída která v silnější
ekonomice bohatne preferuje kvalitu ŽP)
Slabiny a perspektivy fungování OP
• nedostatečná komunikace (média, zájmové skupiny,
veřejností) – platforma Fórum ochran přírody, nutná
zpětná vazba (jak vnímá OP veřejnost?)
• politizace a nestabilita státní správy i odborných
institucí (AOPK Ministerstvo ŽP- tlaky na zrušení) –
nutný zákon o státní službě
• nejednotnost názorů v OP - vs. jednotný názor a
početnost vlivových skupin rybníkářů, zemědělců,
lesníků, myslivci) – dáno částečně nadšeneckou a
dobrovolnou základnou OP, řešením profesionalizace
• OP stále minoritním zájmem – zapojení celé
společnosti propagací a vysvětlováním
• „zelení paraziti“ – nastavení rozdělování „zelených“
peněz (zakázky získávají velké neodborné firmy),
nedostatečná kontrola platné z legislativy
• systém financování posudků v OP - „odborníci“ na
objednávku placení zadavatelem vyhoví
- národní legislativa – zákony, ZCH druhy, ZCH
územní, ČIŽP
- mezinárodní legislativa – NATURA 2000, směrnice
ES
- využitelné mezinárodní metodiky – např. IUCN
- ochranářsky zaměřené organizace (např. ČSO) –
aktivity odborně vedeny x nadšenci mohou někdy
škodit
- zapojení jednotlivců - ochrana konkrétních lokalit a
populací druhů - např. monitoring v místě pobytu,
antropogenní biotopy, okraje měst, NP Šumava atd.)
- hledání kompromisů než velké změny – obtížné v v
byrokracii, ekonomických a politických zájmech (lze
prosazovat tzv. „veřejný zájem“)
- nutná účast odborníků (interdisciplinární spolupráce
lidí z různých oborů včetně společenských věd)
- propagace tématu (články, diskuze) v tištěných
médiích i sociálních sítích
Současné možnosti OP v ČR
Možnosti ovlivnění legislativy
• zelený lobbing – zapojení do odborné diskuze již v době
přípravy legislativy – ekologický právní servis
• prosazování zájmů OP - Strana zelených a zelené iniciativy (ty
veřejností často apriorně odmítány), osvícení zástupci dalších
stran
• klidná profesionální odborná argumentace za nějakou
organizaci (ne pouze jednotlivce) - ta se může účastnit
správních řízení
• argumentace porušením zákona (byť ne zcela zásadním)
úspěšnější než často odborné a logické argumenty (vítězí v
soudnictví zakořeněný právní purizmus x oproti smyslu zákona)
• extrémní řešení - mediálně vděčné akce typu blokád – snaha o
dodržení zákona, komunikace s medii, dobrá organizace a
dotaženost akce podmínkou úspěchu
• klíčový střet (v ČR např. kauza Šumava – následně ovlivňuje
řešení stejných problémů v ČR – např. řízení dalších národních
parků)
Možnosti OP do budoucna
• environmentální výchova - od ZŠ – cílem
zodpovědnost dalších generací za přírodu
(„udržitelný rozvoj“) x konzumní přístup „po mě
potopa„ (problém s výchovou doma)
• politická síla – environmentálně zaměřená
strana se schopnými politiky, prosazení +
udržení zásadní legislativy a fungujících struktur
OP které nelze snadno obejít (např. NATURA
2000)
• média – zviditelnění přes nejsledovanější kanály
pomocí veřejností přijímaných témat („krásná či
zraněná zvířata“) - vhodná speciální mediální
agentura + nová média
• pro komunikaci s běžným člověkem důležitý
výběr srozumitelných argumentů a metod k
propagaci OP – odbornost často nerozhoduje
• environmentální hnutí - upozornění na zásadní
problémy např. Hnutí Duha, NeseHnutí, Greenpeace
atd., radikalizmus přináší pozornost ale i odmítnutí
• vědecko-ochranářské společnosti (např. ČSO, ČSE,
ČBS, ČSPE a další) – zapojení při řešení konfliktních
situací
• zapojení vědecké komunity do ochranářských témat
(podpora časopisů jako Conservation biology,
Restoration ecology a dalších proti současným
trendům) – zapojení VŠ
• diskuze s nejproblematičtějšími zájmovými skupinami
(„manažéři krajiny“, „průmyslníci v přírodě“, „obhájci
tradiční exploatace“ – lesníci, zemědělci, rybníkáři,
myslivci, rybáři, lovci)
• dopracování konceptu ekosystémových služeb zavedení
do legislativy – převedení hodnoty přírody a
krajiny (včetně přítomnosti jednotlivých druhů) na
peníze – využití současnému ekonomismu
Možnosti OP do budoucna