Pátráme po mikrobech Díl šestý Mykologická a parazitologická diagnostika Ondřej Zahradníček K praktickému cvičení pro Bi7170c zahradnicek@fnusa.cz Klasifikace parazitů •Nejtypičtější skupiny (ne nutně taxonomické jednotky) lékařsky významných parazitů jsou: •Jednobuněční parazité –Améby (taxonomicky blízké houbám a živočichům) –Bičíkovci a další jednobuněční parazité (zvláště v případě apicomplexa/sporozoa příbuné spíše rostlinám) •Mnohobuněční parazité –Ploštěnci (Platyhelminthes, „ploší červi“) •Motolice (motolice jaterní, další motolice, schitosomy) •Tasemnice (tasemnice bezbranná a dlouhočlenná, škulovec, tasemnice dětská a rybí, tkáňové tasemnice, např. měchožilové) –Oblovci („oblí červi“) (roup, škrkavka dětská, tenkohlavec, škrkavka psí a kočičí a mnohé další) –Členovci (hmyz a roztoči) Historický pojem „červi“ •Pojem „červi“, případně jeho latinský ekvivalent „helminti“, se historicky používal pro označení organismů s protáhlým tvarem těla. •Ovšem z praktických důvodů se občas tento pojem stále ještě používá, ačkoli dávno víme, že nejde o ucelenou taxonomickou skupinu •Většinou jsou viditelní pouhým okem či nanejvýš pod lupou. Někteří dosahují i značných rozměrů (např. 10 m u tasemnice). Mikroskopická jsou jen jejich vajíčka Jiná klasifikace parazitů •Také bývá zvykem členit parazity podle jejich typické lokalizace: •Endoparazité –Paraziti střevní (od lamblií po tasemnice) –Paraziti krevní (intra- a extraerytrocytární) –Paraziti urogenitální (například bičenky) –Paraziti tkáňoví (například toxoplasma) –Paraziti ostatní (například oční) •Ektoparazité (většinou členovci) •Klasifikace je podstatná pro jejich diagnostiku. Například u tkáňových parazitů preferujeme nepřímý průkaz, protože je obtížné najít vhodný vzorek na průkaz přímý Odběr materiálu – parazitologie •Na střevní parazitózy se posílá kusová stolice (viz dále) •Na trichomonózu se posílá buďto sklíčko na barvení Giemsou (samotné nebo společně se sklíčkem na barvení Gramem, tj. jako klasický MOP), nebo výtěr v soupravě C. A. T. swab •Na průkaz akantaméb se zasílají použité kontaktní čočky ve své tekutině, případně lze provést seškrab rohovky •U tkáňových parazitóz se posílá sérum •U ostatních podle situace (moč, obsah cysty…) Odběr stolice při vyšetření na střevní parazity •Posílá-li se stolice na parazitologické vyšetření (obvykle realizované kombinací metod Kato a Faust), je nutno – na rozdíl od bakteriologie – zaslat vzorek stolice velikosti lískového ořechu. Nádobka, ve které je zasílán, nemusí být výjimečně sterilní. Na rozdíl od vyšetření na izolaci virů vzorek není nutno chladit. •Vzorek velikosti kokosového ořechu (jak občas tvrdí někteří studenti) se nedoporučuje J P1010010 Odběrové médium C. A. T. na vaginální a uretrální výtěry na kvasinky a trichomonády Foto: Ondřej Zahradníček P1010010 Zde se odběrová tyčinka zalomí, aby se vešla do zkumavky Paraziti: diagnostické metody obecně •Důležitá je mikroskopie, buď nativní preparát, nebo barvení (trichrom, Giemsovo barvení, Ziehl Neelsen na střevní kokcidie) •Kultivace se používá zřídka, prakticky jen u trichomonád a akantaméb. •Z jiných metod přímého průkazu se prosazuje v.poslední době PCR •Nepřímý průkaz se používá u tkáňových parazitóz, zejména toxoplasmózy, larvální toxokarózy a dalších Diagnostika střevních parazitů •Jako základ se používají metody, které představují v podstatě nativní preparát v různých modifikacích –U metody dle Kato se používá dobarvení pozadí malachitovou zelení, aby se paraziti zvýraznili –Faustova metoda je koncentrační (viz dále) •Grahamova metoda se používá jen u roupů (viz dále) •Nativní preparát „sensu stricto“ a barvené preparáty (např. trichromem) se použijí u zvýšeného podezření na střevní prvoky (buďto primárně, nebo po prohlédnutí Fausta a Kato) Faustova metoda Faust Na druhé polovině sklíčka je již mezitím připravena metoda dle Kato •Princip: Stolice se opakovaně smíchá s roztokem síranu zinečnatého, centrifuguje a supernatant použije do dalšího kroku. Nakonec se roztok doplní až po vršek zkumavky a překryje krycím sklíčkem. Paraziti ulpívají na krycím sklíčku zespodu (viz obrázek). Sklíčko se přenese na podložní sklo, kde je již Kato. Metody pro diagnostiku střevních prvoků •Vajíčka červů se najdou přímo ve Faustově metodě či v Kato. Pokud se však objeví něco, co připomíná cysty (nebo trofozoity) prvoků, potřebujeme více metod. Používá se –nativní preparát, (skutečně jen stolice rozmíchaná v kapce fyziologického roztoku), po prvním prohlédnutí lze pro zvýraznění některých struktur přidat kapku Lugolu –barvení trichromem. Používá se fixace alkohol-sublimátem a dále se používá 70% alkohol, vlastní trichrom, 96% alkohol a karbolxylen. Nebo též barvení hematoxylinem. –na kryptosporidia případně ještě barvení dle Ziehl-Neelsena, případně podle Miláčka (pan Miláček byl laborant na parazitologii v Českých Budějovicích) Grahamova metoda v diagnostice roupů •Spočívá v tom, že pacient se předkloní, roztáhne „půlky“, načež je mu na anální otvor (a hlavně perianální řasy) nalepena speciální průhledná lepicí páska. Ta je pak odlepena a nalepena na podložní sklíčko •Průhlednost pásky je zásadní, jinak dost dobře nelze mikroskopovat (Jsou i experti, kteří zasílají pásku neprůhlednou, anebo ji celou přelepí štítkem) •Je jednodušší a výtěžnější než vyšetření stolice. Používá se však častěji u dětí – dospělí totiž mívají příliš chlupatou řiť, takže provedení metody by bylo obtížné a bolestivé Mikroskopie – vyhodnocení metod dle Fausta, Kato a Grahama nU všech tří metod se mikroskopuje bez imerze, objektivy 10×, 20×, 40× nVýsledek Faustovy metody a metody dle Kato se zpravidla prohlížejí společně na jednom sklíčku (krycí sklíčko z Faustovy metody se přenese na volnou polovinu skla s již provedeným výsledkem metody dle Kato) nU Grahamovy metody se mikroskopuje přímo to, co přijde do laboratoře, bez jakékoli úpravy Diagnostika krevních parazitů: Tlustá a tenká kapka •V diagnostice krevních parazitů je důležité provedení nátěru metodami tzv. tenkého nátěru a tlusté kapky. •Pro obě metody se používá čerstvá, nebo (provádí-li se nátěr až v laboratoři) nesrážlivá krev. Tenký roztěr se fixuje, tlustá kapka ne. Oboje se pak barví Giemsovým barvením. •Prohlédněte si obrázky na následující obrazovce. Tlustá kapka Tenká kapka Tenký nátěr Tlustá kapka Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA Mikroskopie krevních parazitů – příklad výsledku •Preparát je barvený Giemsou, objektiv 100× zvětšující. V preparátu na obrázku dole například vidíme erytrocyty a mladé trofozoity Plasmodium falciparum. C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Focené\0 Vybrané\258c.JPG destička erytrocyty malarické trofozoity (prstýnky) leukocyt Trofozoit a gametocyt Pozdní trofozoit Erytrocytární cyklus plasmodií Častný trofozoit Schizont Merozoiti Obrázky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA merozoiti „prstýnek“ starší trofozoit schizont gametocyt komáří stádia Diagnostika trichomonád •Trichomonády se v poslední době diagnostikují zejména kultivačně-mikroskopickým vyšetřením: –odebere se výtěr na tamponu zanořeném do média C. A. T. –médium se nechá kultivovat do druhého dne –kapka média se mikroskopuje jako nativní preparát. •Tyto preparáty však nelze uchovat •Proto v praktiku máme druhý možný způsob – nátěr na sklíčku barvený dle Giemsy. Je-li součástí MOP, označuje se jako MOP V. •Jiné možnosti (např. fluorescenční barvení jako na obrázku) se používají jen výjimečně. Trichomonas – fluorescence 08 TRVA before_cytokinesis http://www.ncl.ac.uk/microbial_eukaryotes/christophej_no_euml_l.html 04 Trichomonas%20vaginalis1 Mikroskopické preparáty trichomonád v rámci MOP (Giemsa) •Mikroskopuje se s imerzí (objektiv 100×, imerzní olej) •V některých preparátech mohou být kromě trichomonád i kvasinky •To, co většinou najdete na internetu, jsou ideální případy, často navíc speciálním způsobem barvené, případně jsou obrázky počítačově upravené. http://medschool.sums.ac.ir Leukocyty Trichomonas Diagnostika ostatních parazitárních nákaz •U ektoparazitů leží diagnostika z větší části mimo rámec mikrobiologie – vši spatří i laik, zákožky případně dermatolog •U tkáňových parazitů se zasílá zpravidla sérum na nepřímý průkaz (KFR, ELISA) •V některých případech, zejména tropických parazitóz, je lépe konzultovat odběr a jeho provedení s laboratoří •U některých filarióz se doporučuje provádět odběr pouze v noci, popř. pouze ve dne 67 Muchomurka_cervena_i A teď houby bdadafoto.webzdarma.cz/rostliny_houby.htm Obecná charakteristika hub lHouby jsou eukaryotní organismy, na rozdíl od prokaryotních bakterií lJejich buněčná stěna je tvořena polysacharidy, má jinou stavbu a složení než buněčná stěna bakterií. Barví se ale fialově („grampozitivně“) lVětšinou mají pomalejší buněčný cyklus než bakterie à infekce bývají zdlouhavější lNepůsobí na ně většina antibakteriálních látek a musíme používat zvláštní skupinu látek – antimykotika, která zase nejsou účinná při léčbě bakteriálních infekcí Morfologie hub (mikromycet) •Blastokonidie je oválná nebo kulatá buňka, charakteristická pro kvasinky. Často vidíme pučící blastokonidie (blastospory) •Hyfa je vlákno. Může být větvené, může být septované či bez přepážek. Soubor hyf se nazývá mycelium, které může být –vegetativní, ukotvující houbu v substrátu –generativní neboli vzdušné, nesoucí rozmnožovací struktury houby Rozmnožování hub •Rozmnožování hub může být pohlavní a nepohlavní. Je to něco podobného jako u rostlin, které také můžeme rozmnožovat nepohlavně (řízkováním, tvorbou šlahounů) a pohlavně. V současnosti se doporučuje –pro sexuální rozmnožovací tělíska hub používat termín spora (neplést s endosporami bakterií!!!) –pro asexuální, vegetativní reprodukční částice používat termín konidie Některé morfologické útvary hub 15 Fungi_Pic 14 pseudohyfy a hyfy gsbs.utmb.edu education.med.nyu.edu Typy pohlavních rozmnožovacích tělísek hub •Askospory jsou váčky obsahující vždy sudý počet pohlavních buněk. Týká se většiny klinicky významných mikromycet •Oospory vznikají splynutím velké nepohyblivé buňky samičí s malou pohyblivou buňkou samčí •Zygospory vznikají spojením dvou stejně velkých buněk opačného pohlaví •Zvláštním typem pohlavního rozmnožování je spájení hyf – přiloží se k sobě samčí a samičí vlákno a vytvořeným můstkem dojde k výměně genů Typy nepohlavních rozmnožovacích tělísek hub •Arthrokonidie vznikají postupným oddělováním koncových částí vláken •Blastokonidie tvoří houby, které tvoří pseudomycelia z pseudohyf – tedy nepravých hyf z protáhlých buněk oddělených zaškrcením •Chlamydokonidie jsou silnostěnné útvary kdekoli v.průběhu či na konci hyf •Mikrokonidie jsou kulovitá, oválná či hruškovitá tělíska na konci hyf •Asexuální reprodukční tělíska v obalech či pouzdrech, například sporangiokonidie zygomycet uzavřené ve váčku – sporangiu, či makrokonidie u hub čeledi Dematiceae. Jak se jmenují jednotlivé části hub 18 části houby www.mc.uky.edu Životní cyklus jedné houby 19 cyklus houby /media.wiley.com Jak vzniká arthrokonidie 16 vznik arthrokonidie gsbs.utmb.edu Aspergillus niger Kropidlák černý 12 Aspergillus%20niger%20nakres www.sci.muni.cz Aspergillus fumigatus 11 Aspergillus%20fumigatus%20nakres www.sci.muni.cz www.mycolog.com Fyziologie mikromycet •Houby se množí většinou pomaleji než bakterie, jsou však mezi nimi velké rozdíly. Rostou celkem snadno i na chudých půdách •Většina klinicky významných hub dobře roste i při nižších teplotách. Kultivujeme je zpravidla raději při 30 °C než při 37 °C. Druhá možnost je souběžná kultivace při 22.°C a 37 °C, vhodná u dimorfních hub •Biochemická aktivita je pestrá hlavně u kvasinkovitých hub Odběr a diagnostika u kožních mykóz •Odběry: šupiny z kůže, ústřižky nehtů, vlasů apod.; vždy je potřeba odebrat vzorek tak, aby bylo zachyceno místo, kde je zánět aktivní, a zároveň nezachytit kontaminace; doporučuje se i povrchová desinfekce (likvidace kontaminant z povrchu kůže) •Vlastní diagnostika: mikroskopická (nález vláken ve tkáni) a kultivační. Mikroskopická je důležitější – vykultivovat lze i kontaminaci, ale epitelie, kterou prorůstá hyfa (v mikroskopu) je jasným důkazem skutečné infekce. Diagnostika systémových mykóz •Kromě vlastní diagnostiky mykózy je třeba vždy vypátrat (pokud to není známo), co je primární příčinou (imunodeficit, diabetes, nádor apod.) lDiagnostika: lpro přímý průkaz jakýkoli relevantní materiál: krev na hemokultivaci, punktáty, excize apod. lmoderní metody umožňují např. přímý průkaz antigenů (manany, glukany) v krvi lnepřímý průkaz – protilátky v séru (aspergily) Odběry u kandidóz lU kožní a slizniční formy se používají výtěry nejlépe v transportní půdě FungiQuick nebo (pouze u výtěrů z genitálií) C. A. T. lU systémové formy také výtěry, anebo se zasílá krev, punktát apod. C. A. T. Foto O. Z. P1010010 Diagnostika kandidóz lZákladem diagnostiky je kultivace. K.identifikaci kandidy používáme chromogenní půdy a biochemické metody (využívají se vzájemné rozdíly v.metabolismu mezi kandidami) lMikroskopicky v nativním preparátu (C. A. T.), v Gramově či Giemsově či jiném barvení vidíme oválné buňky, často pučící, někdy tzv. pseudomycélia lLze i testovat in vitro citlivost, ale testy jsou méně spolehlivé než u bakterií lModerní metodou je přímý průkaz mananových antigenů v krvi • Úkol 1: Gramovo barvení K, L, M, N •Gramovým barvením jasně odhalíme, co je kvasinka, a co (jaká) bakterie. Mimochodem, pokud by šlo jen o odlišení kvasinek, stačil by nativní preparát či jednoduché barvení. •Pokud však mikrobiolog v praxi váhá např. mezi stafylokokem, kvasinkou a ještě gramnegativní nefermentující tyčinkou, je Gramovo barvení na místě k vyjasnění celé situace. •Kmeny si prohlédneme z časových důvodů v demonstračním mikroskopu. Úkol 2a: Popis kolonií na krevním agaru. Popište kmeny K, L, M, N •Přestože používáme pro houby speciální půdy, mnohé houby rostou i na bakteriologických půdách. A nejen to: některé, hlavně kandidy, volí rafinovaně podobu téměř nerozeznatelnou od kolonií bakteriálních •Rozeznat kolonie kandid od kolonií stafylokoků je někdy obtížné. Pomoci může vůně (po chlebu či burčáku); když nepomůže nic jiného, volíme zpravidla nátěr (mikroskopii) Úkol 2b: Selektivní půda – K, L, M, N nTypická půda pro kvasinky, Sabouraudův agar, není sama o sobě selektivní a mohly by na ní růst i mnohé bakterie nPro kultivaci na mykoorganismy ovšem používáme Sabouraudův agar s antibiotiky, který růst bakterií téměř vylučuje. (V praxi ovšem narážíme na velmi drzé kmeny pseudomonád, které na veškerá antibiotika kašlou a rostou si kde chtějí J) Než přejdeme k úkolu 3c: Co jsou to vlastně chromogenní půdy? •CHROMOGENNÍ půdy obsahují látku, která je původně nebarevná (chromogen) •Barevnost se objeví jen při specifické reakci (odštěpení substrátu) •Půda může obsahovat více chromogenů s.navázanými substráty specifickými pro různé bakterie nebo houby •FLUOROGENNÍ půdy jsou principiálně podobné, ale s fluorescenčním barvivem Úkol 3c – chromogenní půda při diagnostice kandid •Používají se různé chromogenní půdy. Některé odliší pouze Candida albicans od ostatních, jiné rozliší vzájemně několik druhů kandid. •Na půdě, kterou máme k dispozici, je C. albicans zelenavá, C. tropicalis modrá, C. glabrata hladká růžová a C. krusei drsná růžová. •Pokud se některý kmen nepodaří určit chromogenní půdou, musíme použít jiný způsob, např. biochemické určení, viz Úkol 3 S27 cakru caal cagla catro C. albicans C. glabrata C. tropicalis C. krusei Úkol 4 – biochemická identifikace kvasinek •Tak jako bakterie, i kvasinky (ne však vláknité houby) se dají identifikovat biochemicky. (Však ostatně i použití chromogenní půdy je založeno na selektivním štěpení různých substrátů.) •Pokud bychom měli čas, mohli bychom určit předložené kmeny pomocí návodu a porovnáním s tabulkou. Úkol 5 – difúzní diskový test citlivosti na antimikrobiální látky •U kvasinek používáme difusní diskový test citlivosti podobně jako u bakterií •Rozdíly: –Houby nekultivujeme na MH, ale na Sabouraudově agaru –Nepoužíváme antimykotické disky, ale tablety –Zpravidla se „v prvním kole“ testuje pouze jedno antimykotikum – flukonazol. Teprve při rezistenci přicházejí na řadu další antimykotika (demonstrace takového testu je na bočním stole, úkol je ale jen měření u flukonazolu •Diagnostika vláknitých hub se poněkud liší od diagnostiky kvasinek i co se týče mikroskopie. Ta tu má větší význam než u kvasinek. Lze pozorovat různé typy spor a konidií. •Prohlížejte bez imerze, objektivem zvětšujícím 4× či 10×, popřípadě 40 ×. •Nejprve si houby prohlédneme v demonstračním mikroskopu, později budete mít příležitost si popsané útvary v mikroskopu sami najít Úkol 5 – mikroskopie vláknitých hub •Vzhled výsledků kultivace je u vláknitých hub oproti kvasinkám značně odlišný, jak na Sabouraudově agaru, tak případně i na agaru krevním. •Zakreslete tři kmeny (kultury na Sabouraudově agaru ve zkumavkách). •Další poznámky ke kultivaci: Některé z nich, zejména dermatofyty, rostou velmi pomalu. To kvůli nim se Sabouraudův agar nalévá do zkumavek. •Biochemické rozlišení se u nich, na rozdíl od kvasinek, zpravidla neuplatňuje. Úkol 6 – kultivace vláknitých hub Mikroprecipitace v agaru •Z prostředního důlku difunduje antigen (červeně) •Z pozitivního důlku se sérem číslo 2 difunduje protilátka (modře) •Z negativních důlků (séra číslo 1, 3, 4) samozřejmě žádná protilátka nedifunduje •V místě střetu antigenu s protilátkou vzniká precipitační linie (zeleně) MPA ouchterlony Úkol 7 – nepřímý průkaz mykóz •Jednou z mnoha možností, jak jej provádět, je mikroprecipitace v.agaru. Precipitační linie se tvoří mezi důlkem s antigenem a důlkem s pozitivním sérem (obsahuje protilátku). Důlky se séry pacientů 1–4 Důlek s antigenem pozitivní Precipitační linie – kvůli ní je to pozitivní Barva důlku není rozhodující! Úkol 8 – odběr na dermatomykózy •Prohlédněte si videoklip a zapište si hlavní zásady odběru: –nezasílat pouze stěr, nýbrž šupiny z ložiska (případně kousek nehtu, vlasu apod.); stěr by mohl stačit u kandidóz –provést povrchovou desinfekci –pokud možno: povrchovou vrstvu neposílat, nýbrž vyhodit a poslat až další vrstvu –u plošných ložisek odebírat z okraje (zde je houba aktivní) Úkol 9: Odběry na parazitologii a) Střevní parazité •Na stolici se používá nádobka – máte ji na stole. Není zde požadavek nutné sterility, případná bakteriální kontaminace neovlivní výsledek •U roupů se častěji používá Grahamova metoda, kde se nalepí páska na perianální řasy a poté na sklíčko. b) Odběr na krevní parazity •Na krevní parazity se doporučuje zasílat tenký roztěr a tlustá kapka. U tlusté kapky se krev jen zamíchá rožkem druhého sklíčka, u tenké kapky se speciálním pohybem roztáhne po sklíčku. Tenká kapka je fixuje, tlustá nikoli. C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z Parasite tutoru\Tlustá kapka.PCT C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Z Parasite tutoru\Tenká kapka.PCT Obrzky převzaty z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA 10c) Některé další způsoby odběru Po čem pátráme Použitý způsob odběru toxoplasmóza sérum (na protilátky) trichomonóza C. A. T., nebo nátěr-sklo močová schistosomóza histologické vyšetření giardiáza 12níková šťáva (stolice) akantamébiáza použité kontaktní čočky Úkol 11: Mikroskopie střevních parazitů nNa bočním stole máte vše k Faustově metodě a k metodě dle Kato nKrycí sklíčko z Faustovy koncentrační metody již bylo pinzetou přesunuto na první polovinu sklíčka (pokud nebylo, opatrně ho tam přesuňte) n(V každém případě jsou na bočním stole ty zkumavky s dalšími krycími sklíčky) nNa druhé polovině sklíčka již máte preparát dle Kato (to je ten zelený) Úkol 11: Mikroskopie střevních parazitů – pokračování nMikroskopujeme obě metody najednou, bez imerze, objektivy 10×, 20×, 40× (úkoly v protokolu označené jako 11a, b). Pozorovaný obraz je stolice zdravého člověka – sklíčka jsou negativní nProhlédneme si také sklíčko s lepicí páskou, tedy Grahamovu metodu (úkol 11c). nTato sklíčka jsou pozitivní, obsahují roupí vajíčka Úkol 12 – demonstrace alkoholových preparátů •Prohlédněte si naše tasemnice, škrkavky a roupy, naložené do lihu*. Zapište si případné poznámky *zatímco vy už se do lihu nenakládejte a raději se učte na zkoušku z lékařské mikrobiologie! J Morfologie vajíček střevních parazitů •Aspoň ty se naučte ke zkoušce eggs Škrkavka Tenkohlavec bičíkový Roup Mrľa Enterobius Škrkavka Hlísta Ascaris Tenkohlavec Trichuris Tasemnice Pásomnica Taenia Obrázky z CD-ROM „Parasite-Tutor“ – Department of Laboratory Medicine, University of Washington, Seatle, WA. Tapeworm picture origin: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id17433/?taxonid=43809 Úkol 13: Pozorování mikroskopických preparátů trichomonád •Mikroskopujte imerzí (objektiv 100×, imerzní olej) •V některých preparátech jsou kromě trichomonád i kvasinky, nenechte se zmást! •Možná uvidíte leucocyty a trichomonády, možná i bakterie, epitelie atd. 04 Trichomonas%20vaginalis1 http://medschool.sums.ac.ir Úkol 14 Diagnostika malárie a) Prohlédněte si preparát •Tato část se ve spojeném praktiku nedělá. Zájemcům nicméně můžeme preparát demonstrovat. C:\Uživatel\Ondra\Obrázky a fotky\Odborné\Focené\0 Vybrané\258c.JPG a platelet RBCells malarial trophozoites (ring form) a WBC 16 malaria web.indstate.edu 14b) Erytrocytární stádia parazita (Pouze lidská erytrocytární stádia) Merozoites Úkol 15 – diagnostika Toxoplasma gondii serologickými testy •Úkol prakticky neprovádíme, můžeme jej ale aspoň přibližně popsat: •Část 15a) je komplementfixační test. První jamka je zkouška antikomplementarity (viz později), ve druhé je ředění 1 : 5 a pak geometrickou řadou (1 : 10, 1 : 20, 1 : 40, 1 : 80 etc.). Nepřítomnost hemolýzy je pozitivní, hemolýza negativní •Část 15b) je ELISA – počítání: všechny hodnoty nad (C1+ D1) : 2 jsou pozitivní. A1 je blank, B1 negativní kontrola, E1 pozitivní kontrola. Úkol 15: příběhy k pacientům •P: zdravá těhotná s kočkami doma •Q: jiná zdravá těhotná, bez koček •R: mladá tulačka, bez koček, ale v kontaktu s jahodami kontaminovanými divou zvěří •S: senior, pracoval v zahradě, příznaky retinitidy + zvětšené uzliny Úkol 15: výsledky Pacient CFT ELISA IgA ELISA IgG Závěr P 1:10 – + Chráněna předchozí infekcí Q 0 – – Nechráněna (musí si dávat pozor) R 1:160 + + Infekce, léčit spiramycinem S 0 – – Navzdory seronegativitě léčit kvůli příznakům Úkol 16a Poznáváme ektoparazity •Štěnice Veš dět. Zákožka Blecha Muňka Klíště •Bed bug Louse Itch mite Flea Crab louse Tick •Cimex Pediculus Sarcoptes Pulex Phthirus Ixodes všichni členovci Úkol 16b •Myiázy jsou nemoci, u kterých se ve tkáni člověka či zvířete (v kůži, podkoží, oku apod.) vyskytují živé larvy hmyzu •Zajímaývým přikladem je arteficiální (uměle navozená) myiáza larvami Lucilia serricata, které mají za úkol se živit odumřelou tkání, ale nechat „na pokoji“ tkáň živou. Tento postup se nazývá larvoterapie. Entamoeba histolytica – skutečný případ: úkol č. 17 •Mladý muž s dobrodružnými sklony, cestoval po Indii a pil vodu z Gangy. •Zaslána stolice, pomocí metod Faust a Kato byly nalezeny podezřelé útvary, po barvení Gomoriho trichromem určené jako Entamoeba histolytica/dispar (mikroskopicky nelze rozlišit). Tyto preparáty máte v úkolu č. 8. •U pacienta byla diagnostika prováděna i v NRL pro střevní parazity v Praze a pomocí PCR určeno, že jde o E. histolytica IM000291u …pláště laskavě nepohazujte po praktikárně, nýbrž je pověste na věšák tak, aby nespadly a desinfikujte pracovní stoly! Než opustíte praktikárnu… Nashledanou při dalším dílu! http://www.jiricisar.com/blog/photo/20050824_kremenac.jpg 03 20050824_kremenac