Reptilia
plazi


taxon links taxon links
Diapsida
Amniota
Tree of life web project

taxon links
Lepidosauromorpha
taxon links
Squamata

Plazi
-ektotermní živočichové
-kůže silně rohovatí
•(epidermální šupiny nebo krunýře),
•uspořádání štítků - folidóza, pileus (hlava)
-hadi srostlá víčka vs. ještěři
-atlas, axis, 2 křížové obr.
-metanefros
-monokondylní,
•kinetická lebka (streptostylie)
-vejcorodí,
•bez péče o potomstvo
http://www.vesmir.cz/files/image/id/2443 Boa constrictor - hroznýš královský

Želvy - Testudines (Chelonia, Testudinata)
Pleziomorfní znaky želv:
anapsidní lebka (sekundárně), Jacobsonúv orgán, podélná kloakální
štěrbina, žebra vrostlá do krunýře (není hrudní koš), nepárový erektilní penis, kladení
vajec
•krunýř – derivát pokožky a škáry, tedy rohovitá vrstva s kostěnými štíty, karapax (hřbetní část),
plastron (břišní část)
•pětiprsté končetiny s drápy, často zatažitelné pod krunýř
•tlama – rohovité lišty
Dvě skupiny:
Pleurodira – skrytohlaví
- zatahují hlavu ohybem krku do strany, jižní polokoule
Cryptodira – skrytohrdlí
- zatahují hlavu pozpátku (krk se skládá esovitě), příp. nezatahují
čel. Emydidae (emydovití) a Testudinidae (želvovití)
frayer5_20081003_143640_001

zelvy
charakteristické uspořádání štítků
karapax
páteřní linie - vertebralia
boční - costalia
okrajové - marginalia
nadocasní - supracaudalia
odlišení druhů- podle tvaru, počtu štítků

čel. Emydidae - emydovití
- vodní želvy, nízce klenutý oválný karapax, prsty volné (vs. Testudinidae), spojené plovací
blánou, silné drápy, delší ocas, spíše dravci
Emys orbicularis – želva bahenní
nominotypický poddruh E. o. orbicularis
- do 25 cm; hnědočerný karapax se světlými skvrnami, ty rovněž na končetinách, krku a hlavě,
plastron špinavě žlutý s temnou kresbou
- samci mají delší ocas, vpouklý plastron, hnědočervenou duhovku (středoevropské populace)
- samice s kratším ocasem, plochým plastronem a žlutou duhovkou (středoevropské populace)
- dravá, dožívá se až 100 let
- u nás jen introdukovaná – dolní Podyjí (NPR Betlém – životaschopná), stejně tak v Poiplí; původně
ještě na JV Slovensku – Bodrog, Tajba autochtonní populace
Emys orbicularis, male and female plastron Europese moerasschildpad (EMYS ORBICULARIS) DSC_0295
Europese moerasschildpad (EMYS ORBICULARIS)

sitmap009005






•Trachemys scripta elegans – želva nádherná
•
•-jeden za 3 poddruhů
•velikost do 30 cm; karapax hnědý až černý, žlutě proužkovaný (v mládí jasně zelený), samec –
protažené drápy na předních končetinách, dlouhý ocas, přední díl plastronu pevně srostlý se zadním,
přední díl nepohyblivý vs E. orbicularis
•- žluté podélné pásky na hlavě krku a nohách, za okem červená skvrna
•- původem ze severní Ameriky, úniky ze zajetí a vypouštění teraristy
•- dnes místy běžněji (i zimování), ale nepotvrzené rozmnožování
Trachemys scripta. Pond Slider. Arizona Trachemys_scripta_Redear_Slider TRASCR-04g

Trachemys scripta
2013


•pokusy o reprodukci (pozorování při snášení vajec, nálezy snůšky apod.) •okolí Prahy, Brno -
přehrada, Grádo u Čelákovic, Zoo Dvůr Králové (Brejcha 2010, Poláková 2013)
•
•
4 údaje o pokusu o rozmnožení jsou vyzna
č
eny ve 3 kvadrátech. Nebylo možné blíže
lokalizovat p
ř
ípad kladení vajec z okolí Prahy pro anonymitu paní
, která vejce donesla do
pražské ZOO. V okolí Prahy byla odchycena kladoucí
samice a p
ř
evezena spolu s vejci do
pražské ZOO, kde se podle údaj
ů
paní Nataši Velenské po 95 dnech inkubace p
ř
i teplot
ě
25,5
°
C z 10 vajec vylíhlo 9 mlá
ď
at.
Další pokusy o rozmnožení byly zaznamenány na lokal
itách Brn
ě
nská p
ř
ehrada, ZOO Dv
ů
r
Králové a Grádo u
Č
elákovic.
Deník MF Dnes 22.8.2007 (F
OJ
Č
ÍKOVÁ
2007) p
ř
inesl informaci zprost
ř
edkovanou panem
Ji
ř
ím Vítkem z brn
ě
nské ZOO o pozorování kladoucích želv u Brn
ě
nské p
ř
ehrady.
4 údaje o pokusu o rozmnožení jsou vyzna
č
eny ve 3 kvadrátech. Nebylo možné blíže
lokalizovat p
ř
ípad kladení vajec z okolí Prahy pro anonymitu paní
, která vejce donesla do
pražské ZOO. V okolí Prahy byla odchycena kladoucí
samice a p
ř
evezena spolu s vejci do
pražské ZOO, kde se podle údaj
ů
paní Nataši Velenské po 95 dnech inkubace p
ř
i teplot
ě
25,5
°
C z 10 vajec vylíhlo 9 mlá
ď
at.
Další pokusy o rozmnožení byly zaznamenány na lokal
itách Brn
ě
nská p
ř
ehrada, ZOO Dv
ů
r
Králové a Grádo u
Č
elákovic.
Deník MF Dnes 22.8.2007 (F
OJ
Č
ÍKOVÁ
2007) p
ř
inesl informaci zprost
ř
edkovanou panem
Ji
ř
ím Vítkem z brn
ě
nské ZOO o pozorování kladoucích želv u Brn
ě
nské p
ř
ehrady.
4 údaje o pokusu o rozmnožení jsou vyzna
č
eny ve 3 kvadrátech. Nebylo možné blíže
lokalizovat p
ř
ípad kladení vajec z okolí Prahy pro anonymitu paní
, která vejce donesla do
pražské ZOO. V okolí Prahy byla odchycena kladoucí
samice a p
ř
evezena spolu s vejci do
pražské ZOO, kde se podle údaj
ů
paní Nataši Velenské po 95 dnech inkubace p
ř
i teplot
ě
25,5
°
C z 10 vajec vylíhlo 9 mlá
ď
at.
Další pokusy o rozmnožení byly zaznamenány na lokal
itách Brn
ě
nská p
ř
ehrada, ZOO Dv
ů
r
Králové a Grádo u
Č
elákovic.
Deník MF Dnes 22.8.2007 (F
OJ
Č
ÍKOVÁ
2007) p
ř
inesl informaci zprost
ř
edkovanou panem
Ji
ř
ím Vítkem z brn
ě
nské ZOO o pozorování kladoucích želv u Brn
ě
nské p
ř
ehrady.
redear-laying-close

čel. Testudinidae - želvovití
- suchozemské želvy
- vyklenutý karapax
- samci s vklenutým plastronem, samice s plochým
- přední nohy hrabavé (při zatažení kryjí hlavu) a zadní nohy kráčivé
- býložravci
-únik, nikde životaschopné populace
zelvy Makedonija_120

Testudo hermanni – želva zelenavá
- 25 cm; krunýř žlutozelený s tmavou kresbou (výraznější)
- na konci ocasu výrazný nehtovitý trn (rozdělen rýhou)
- suprakaudální (nadocasní) štítek rozdělen na 2 části, tvar vertebralií na karapaxu (o málo širší
než delší)
- Balkán, pobřeží Jadranu, Itálie, Sardinie, Korsika (lesostepní)
- k nám T. hermanni hermanni
Thermanni pohlavi_zelev Image:Testudo hermanni hermanni female.JPG Testudo hermanni e1569 DE:
Griechische Landschildkröte UK: Herman's Tortoise IT: testuggine comune CZ: želva Hermannova
zelenavá TR: Trakya tosbagasi FR: Tortue d'Hermann PL: Żółw grecki SK: korytnačka zelenkastá HU:
Görög teknős HR: Obična čančara RO: ţestoasa uscat bănăţeană RU: Балканская черепаха SL: Grška
kornjača
MM zahnutý štítek dolů, větší

Testudo graeca – želva žlutohnědá
- 25 - 30 cm; proměnlivé zbarvení, hnědé s tmavou kresbou, s věkem tmavší
- okraje karapaxu prohnuté nahoru (hlavně u starších), tmavý plastron
- bez trnu na ocase (příp. s malým), bradavice (kuželovité šupiny) na stehnech
- suprakaudální (nadocasní) štítek celistvý (téměř vždy!!)
- vertebrální štítky výrazně širší než delší, vzácně nehtík na ocase
- Řecko, jižní Itálie, Sicílie a jižní Španělsko
- k nám dovážen poddruh T. graeca graeca
Testudo graeca ae4264 DE: Maurische Landschildkröte UK: Turkish Greek Spur-thighed Tortoise IT:
testuggine greca CZ: želva řecká TR: Adi tosbaga FR: Tortue grecque PL: Żółw Iberyjski SK:
korytnačka žltohnedá HU: Mór teknős RU: Средиземноморская черепаха GR: Ελληνική Χελώνα YU: грчка
корњача SL: mavrska želva RO: ţestoasa de uscat dobrogeană HU: Mór teknős BG: Шипобедрената
костенурка HR: grčka čančara Testudo graeca dc8819 DE: Maurische Landschildkröte UK: Turkish Greek
Spur-thighed Tortoise IT: testuggine greca CZ: želva řecká TR: Adi tosbaga FR: Tortue grecque PL:
Żółw Iberyjski SK: korytnačka žltohnedá HU: Mór teknős RU: Средиземноморская черепаха GR: Ελληνική
Χελώνα YU: грчка корњача SL: mavrska želva RO: ţestoasa de uscat dobrogeană HU: Mór teknős BG:
Шипобедрената костенурка HR: grčka čančara Tgraeca urceni-pohavi-t

Testudo (Agrionemys) horsfieldii – želva stepní
- 28 cm; žlutohnědý okrový  karapax s tmavou kresbou
- plošší karapax, okraje prohnuté nahoru
- širší hřbetní (vertebrátní) štítek
- suprakaudální (nadocasní) štítek celistvý
- na přední noze jen 4 drápy (předchozí vždy 5)
- ocas bez rohovinové špičky, pahýl
- stepi Střední Asie a Ruska
FF i MM plochý plastron, !! FF delší ocas!!
Image:Testudo horsfieldii walking.jpg

Vodní želvy:
- samec bývá o něco menší
- samec některých druhů má o hodně delší drápy na předních tlapách, než samice
Suchozemské ž.
propadlý plastron
délka ocasu
Určení pohlaví

Testudo hermanni






system
frayer5_20081003_143837_001
Šupinatí (Squamata)
- tělo kryto šupinami, svlékání
- původní diapsidní lebka
- Jacobsonův orgán
- procélní obratle, rozeklaný jazyk
- schopnost autotomie
- dva hemipenisy
- vejcorodost, živorodost

Scincomorpha
čel. Scincidae - scinkovití
Ablepharus kitaibelii – krátkonožka evropská
- do 10 cm; útlé tělo a drobné končetiny daleko od sebe (spíše se plazí)
- hřbet hnědý až hnědozelený s „kovovým leskem“, na bocích tmavé pruhy
- nedělený anální štítek, tenký trn na konci ocásku, ovoparie…
-J a JV Slovensko (Kováčovské kopce, Plešivecká planina, Krupinská pahorkatina
- světlé a teplé lesostepi (dubový opad)

čel. Lacertidae - ještěrkovití
- pileus, krční límec, štítky, zbarvení – skvrny, tvar šupin
jesterky hlava

jesterky_pohlavi
samci mají nejrůznější výstražné znaky,např.jasné zbarvení,hřebínek nebo krční laloky, robustnější
stavbu hlavy a těla.
výstražné chování, např.kývání hlavou a kolébání ze strany na stranu.
po obou stranách zesílený kořen ocasu s pohlavním orgánem viditelným jako malá zduřenina za
kloakálním otvorem.
větší femorální póry na spodní straně stehen a anální póry před kloakou.

scinkové femorální póry nemají
několik trnitých šupin za kloakou
když není výrazný pohlavní dimorfismus

ocas
Anatomicky je schopnost autotomie dána příčnými zónami zlomu, které u plazů neprobíhají mezi
obratli, nýbrž napříč obratlovým centrem a neurálním obloukem.
Kromě několika postsakrálních obratů (bývá jich 4 – 9) dělí zlomová zóna každý ocasní obratel, ocas
se může odlomit těsně za kořenem stejně jako u špičky.
ne postsakrální obratle, protože je v jejich úrovni kloaka, u samců hemipenis
pozice zlomové zóny není zcela stabilní – může být před příčnými výběžky obratle nebo v úrovni
příčného výběžku.
http://www.vesmir.cz/files/image/id/6450
Zóna zlomu probíhá přes dorzální paraseptální apofýzu do štěrbiny v bázi pleurapofýzi
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/36/Lizard_tail_autotomy.JPG/220px-Lizard_tail
_autotomy.JPG

Lacerta agilis – ještěrka obecná
- 20 - 25 cm; na hřbetě tmavší pruh lemovaný dvěma světlými
- na bocích velké tmavé skvrny s bílou tečkou (někdy chybí u samců)
- samci se zelenou hlavou a boky (hlavně na jaře), samice celé šedohnědé
- tupě kuželovitá hlava
- štítky za nozdrou: 1 postnasální štítek, za ním 2 frenální
- několik barevných aberací – erythronota, chersonensis a také melanismus
- v CR Lacerta agilis agilis (na východním SK L.a.argus, Rusko sp. exigua)
- zoubkovaný krční límec, na hřbetě 8 – 16 řad kýlnatých šupin, obvykle 10
- suchá slunná stanoviště (do 600 m n.m.)
Lacerta agilis - ještěrka obecná jesterky2 lacerta-agilis Lacerta agilis (ještěrka obecná) Male
Sand Lizard (c) HCT. Please feel free to use this picture BUT ensure that you credit The HCT

L.agilis argus - východní SK, zúžený pruh zúžených šupin na hřbetě, hnědý pruh
L. agilis exigua - Rusko, převaha zelené barvy u samců
Lacerta-agilis-03000022281_01 breeding-male-Lacerta_agilis_2011_George-Chernilevsky-

var. erythronota
ČR, SK
Lacerta agilis chersonensis Lacerta agilis m. erythronota
var. chersonensis
Karpaty, Rumunsko

•



Lacerta viridis – ještěrka zelená
- naše největší ještěrka (25 - 40 cm); velmi dlouhý ocas (až 70 % těla)
- samci sytě zelení, modré hrdlo v době rozmnožování, neskvrnité břicho do žluta
- samice se zeleným hřbetem, boky hnědavé  (občas 2 bílé pásy, subad), hrdlo světlé, více skvrnité,
rozptýlené tmavé tečky na hřbetě
- velká protažená hlava, 2 postnasální štítky nad sebou, pilovitý krční límec
-preferuje nížiny (obvykle do 400 m n.m.), stepi a lesostepi (Jižní Morava a Povltaví až k Praze,
Č. Středohoří, podél Ohře - reliktně v Čechách)
-loví i malé ještěrky, ptáky, hlodavce, ale hlavně hmyz
-riziko zarůstání stanovišť, intenzifikace sadů, vinic, málo zimovišť
Lacerta viridis Lacerta viridis - ještěrka zelená image006

http://www.balcanica.info/f/6909.jpg Moderovaná diskuse - obrázek
juvenilní jedinci
podobní samicím




Zootoca vivipara – ještěrka živorodá
- štíhlá ještěrka, 15 - 17 cm; hnědý hřbet, chybí zelená barva, častý melanismus
- většinou dvě světlé linky po stranách hřbetu, tmavé skvrny (u samců se světlým středem)
- samci mají oranžové až červené břicho s tmavými skvrnami, samice světlé beze skvrn (není
pravidlem), chybí zelená barva
- protáhlejší čenich, 1 postnasální a 1 frenální štítek, pilovitý krční límec
- slabé a kratší nohy, úzké šupiny na hřbetě pouze 1-2 řady, ocas silný jen 50% těla
- střední až vyšší polohy (paseky), na vlhčích stanovištích i do nížin
- ovoviviparie, líhnutí v kloace
Zootoca%20vivipara%20(Bergeidechse),%20Portrait_001 Zootoca-vivipara Common Lizard - Lacerta
vivipara.JPG jesterky2

Podarcis muralis – ještěrka zední
- 18 - 20 cm; štíhlá, svrchu hnědá (bronzový lesk) s tmavými skvrnami a síťováním (u samic splývá v
pruhy)
- plochá zašpičatělá hlava, 1 postnasální a 1 frenální štítek, malé šupinky nad očním víčkem
- massetericum - větší štítek mezi okem a bubínkem, rovný krční límec
- na bocích tmavé pruhy; mohou být modré skvrnky (u samců), bronzový lesk
- břicho světlé až do červena ( u starších)
- velmi dlouhý ocas a dlouhé končetiny (skáče)
- V ČR pouze v okolí Štramberka (1998, vrch Kotouč), v SR hojnější, nejsevernější v stř. E
Podarcis-muralis_2 jesterky1 gal18_obr1156111793_3




staré introdukce - Žatec, Milotice nad Opavou, Štěchovice, Mikulov
Strejčkův lom u Grygova - reprodukce


Podarcis taurica – ještěrka trávní
Maďarsko,
nížiny mezi Dunajem a Tisou
hřbet zelený v přední části těla
S populace na bocích světlé pruhy

•
jesterky2 jesterky1


Anguimorpha
čel. Anguidae - slepýšovití
Anguis fragilis – slepýš křehký
-30 - 50 cm; šedohnědý až bronzový hřbet, samice a mladí mají tenký podélný hnědý proužek a tmavé
pruhy na bocích (samci bez pruhů)
- samice tmavé břicho, samci s tmavým pruhem, ovoviviparie
- malá tupá hlava, na hřbetě 2 řady větších šupin
- trnitý výrůstek na špičce ocasu, anální štítek rozdělený
- samci někdy s modrými skvrnkami („forma incerta“) či úplně modří, samice tmavá ventr. strana mimo
hrdla
- A.f.fragilis (hlavně smíšené a listnaté lesy), ovoviviparie, z vajíčka hned v kloace
-ohrožení dopravou, pomalý!
Padalec turkusowy, Anguis fragilis

Full-size image (60 K)
A.
hybridní zóna
na území Moravy a Slezska
samci mají tmavé břicho,
hlava hruškovitá,
u samic hlava navazuje na krk

Anguis colchica – slepýš východní




http://tiborsos.webs.com/anguis/dely2.jpg http://tiborsos.webs.com/anguis/dely3.jpg
A. fragilis
A. colchica
1) Acol má vidět ušní otvor
(vs Afra, který ho má
překrytý šupinami)
2) dotyk prefrontálních štítků, Acol oddělené frontálním nebo v dotyku (B, C)

A_fragilis_Scania_Sweden_9808_LB3
ad female
juvenile

hadi_hlavy oci-zmije
Hadi – Serpentes
čel. Colubridae – užovkovití, 9 velkých štítků na pileu
Viperidae - zmijovití

•
supiny
Preokulární štítek - praeoculare

Natrix natrix – užovka obojková
- 70 – 120 cm; šedohnědý až modravě šedý hřbet s drobnými černými skvrnkami, krk zřetelně oddělen
od hlavy
- za krkem dva žluté půlměsíčky, před okem 1 štítek
- kýlnaté šupiny na hřbetě, ne na ocase
- břicho světle žluté s tmavými skvrnami, někdy celé tmavé, častý výskyt melanismu (vyšší polohy),
občas 2 podélné bílé pruhy na hřbetě – m. persa
- náš nejhojnější had, břehy tekoucích i stojatých vod
- potrava: obojživelníci
grasssnake2

2840
Natrix natrix m. persa


Natrix tessellata – užovka podplamatá
- 70 - 100 cm; svrchu šedá, olivová či hnědavá, tmavé skvrnky – šachovnice, na krku tmavá kresba
tvaru „V“
- protáhlejší hlava, před okem 2 preokulární štítky
- kýlnaté šupiny na hřbetě, i na ocase
- břicho do žluta s velkými tmavými skvrnami (po stranách se barvy střídají), uprostřed splývá v
pruh
- tekoucí vody (velké řeky, nádrže) s kamenitým dnem, v nížinách (Dyje, Jihlava, Svratka, Berounka,
Ohře, Vltava)
- potrava: ryby
-
Natrix tessellata e0735 DE: Würfelnatter UK: Dice Snake Tessellated IT: biscia tassellata CZ:
užovka podplamatá TR: Su Yilani FR: Couleuvre tessellée PL: zaskroniec rybołów SK: užovka fŕkaná
HU: Kockás sikló NL: Dobbelsteenslang DK: Rudesnog RU: Водяной уж JP: ダイスヤマカガシ Natrix tessellata
6648 DE: Würfelnatter UK: Dice Snake Tessellated IT: biscia tassellata CZ: užovka podplamatá TR: Su
Yilani FR: Couleuvre tessellée PL: zaskroniec rybołów SK: užovka fŕkaná HU: Kockás sikló NL:
Dobbelsteenslang DK: Rudesnog RU: Водяной уж JP: ダイスヤマカガシ

4731103562_e3d97c6924 ANd9GcQPBRZXW7GEpBfU4q_1Lt35522mkA2JceiQ2oSpG47ndsAb0VhI
N. tessellata
N. natrix
2
1

Coronella austriaca – užovka hladká
- náš nejmenší had (45 - 70 cm), hřbet šedohnědý s řadami tmavých skvrn (někdy pruhy), hlava
nezřetelně oddělena od krku
- typická kresba na temeni (podkova), hladké šupiny bez kýlu
- plochá trojúhelníková hlava, od nozdry přes oko tmavý proužek
- břicho: mladí oranžové, samci hnědavé, samice tmavé; tečky na břiše, výskyt melanismu.
- po celém území, suchá a teplá stanoviště, křoviny (stepi a lesostepi)
- potrava: zejména plazy
- ovoviviparie
čel. Collubridae - užovkovití
Coronella austriaca DE: Glattnatter Schlingnatter Haselnatter Kupfernatter UK: Smooth Snake ES:
Culebra lisa europea IT: colubro liscio CZ: užovka hladká FR: Coronelle lisse PL: Gniewosz plamisty
SK: užovka hladká FI: Kanervakäärme Coronella austriaca DE: Glattnatter Schlingnatter Haselnatter
Kupfernatter UK: Smooth Snake ES: Culebra lisa europea IT: colubro liscio CZ: užovka hladká FR:
Coronelle lisse PL: Gniewosz plamisty SK: užovka hladká FI: Kanervakäärme Coronella austriaca DE:
Glattnatter Schlingnatter Haselnatter Kupfernatter UK: Smooth Snake ES: Culebra lisa europea IT:
colubro liscio CZ: užovka hladká FR: Coronelle lisse PL: Gniewosz plamisty SK: užovka hladká FI:
Kanervakäärme

Zamenis longissimus – užovka stromová
- náš největší had (obvykle 1 - 1,5 m), svrchu hnědá či olivová (bílé okraje šupin), břicho bělavé
až žluté (někdy až síťování)
- hladké šupiny, u starých jedinců lehce kýlnaté
- před okem 1 štítek, za okem 2
- mladí se žlutými půlměsíčky za krkem a tmavým proužkem přes oko (podobají se N.natrix)
- po stranách břicha výrazné hrany (šplhání)
- málo plachý, suchá stanoviště, často šplhá
- osluněné lesní okraje nedaleko vody, křoviny, 300-600m n.m.,
V SR plošně, v ČR není jasný autochtonní výskyt (Poohří, Bílé Karpaty a Podyjí)
-  potrava: ještěrky,savci, méně ptáci a vejce

oci-zmije
čel. Viperidae - zmijovití
Vipera berus – zmije obecná
- 60 - 80 cm; zavalitý had, samci šedí, samice hnědé, středem hřbetu tmavá klikatá čára, vzácněji
celí černí (m. prester) nebo rezaví (m. chersea)
- silně zploštělá hlava, svislé zorničky, subokulární drobné štítky, tmavý proužek přes obličej
- zřetelně kýlnaté šupiny, celistvá anální šupina, drobné štítky na pileu
- solenoglyfní jedové zuby, letální dávka 15 mg, ve žlázách 5-10 mg, kousnutí 3,5 mg
- vyšší polohy (obvykle nad 400 m n.m.), vlhká stanoviště ale osluněná (často rašeliniště)
- ovoviviparie

•



Vipera berus m. prester - zmije obecná černá forma
Vipera berus m.prester


•