^1Zlato, stříbro

^2Zlato a stříbro označujeme za drahé kovy, z hlediska jejich tradičního využití je označujeme za
kovy mincovní. I přes to, že se v přírodě nacházejí především v ryzí formě, ale nalezneme i některé
jejich sloučeniny, např. argentit AgS, calaverit AuTe[2]. Jedná se o základní kovy využívané
v klenotnictví a užitém umění, zpravidla ve formě slitin. Jejich zastoupení se vyjadřuje pomocí
karátů/lotů nebo zlomků. Pro tyto kovy je charakteristická vysoká plasticita, chemická stabilita a
neměnnost jejich krásy. Jsou vhodné pro povrchovou úpravu neušlechtilých kovů, jelikož se redukují
z roztoku svých sloučenin.

^3 (jen co je v prezentaci)

^4 Zlato je měkký kujný materiál žluté barvy se silným kovovým leskem. Díky své měkkosti je zlato
dobře válcovatelné a tažné, lze z něj možno vyrobit folii o tloušťce 230 atomů zlata nebo drát o
průměru 20 µm. Zlato se využívá v mnoha odvětvích. V bankovnictví se využívá jako investiční
nástroj. V zubním lékařství našel uplatnění díky své zdravotní nezávadnosti a chemické inertnosti.
V průmyslu se s ním můžeme setkat zejména v mikroelektronice a počítačovém průmyslu, kde našel
uplatnění díky své vynikající elektrické vodivosti. V neposlední řadě se s ním setkáváme ve
zlatnictví.

^5 Stříbro je měkký kujný kov bílé barvy se stříbrným leskem. Snadno se leští a válcuje. Za
pokojové teploty v čistém vzduchu se pokrývá tenkou vrstvou oxidu, která jej chrání proti další
korozi tzv. pozitivní koroze. I v případě stopového množství síry ve vzduchu, se pokrývá také
vrstvou sulfidu stříbrného, který zmatňuje jeho povrch. Tento jev je typický i pro nízkoprocentní
slitiny zlata. Stejně jako zlato se stříbro nepoužívá pouze v klenotnictví, užitém umění nebo jako
stolní stříbro, ale má i mnoho dalších využití. Využívá se jako záznamové medium na CD a DVD, nebo
při výrobě kvalitních zrcadel. V zubním lékařství se s ním setkáme v amalgámech. Nanočástice
stříbra se dokonce využívají ke zvyšování účinností antibiotik. (Antibakteriální účinky stříbra
jsou však známy už po staletí, kdy Římané házely stříbrné mince do mléka, aby vydrželo déle
čerstvé.)

^6 Když se nám zlatý předmět dostane do rukou, nejprve ho prozkoumáme – zjistíme složení slitiny,
ryzost zlata (puncovní značky) a prověříme, zdali se nejedná pouze o pozlacený materiál. Zhodnotíme
také míru poškození předmětu. Poškození může být buď mechanické (poškrábání, deformace) nebo
chemicko-fyzikální (koroze). Zjistíme případný rozsah restaurátorských zásahů. Následně předmět
očistíme destilovanou vodou a odmastíme nejčastěji ethanolem, můžeme také použít benzen nebo
aceton. Průběžně oplachujeme destilovanou vodou. Dále na předmětu provedeme restaurátorské zásahy,
očistíme jej od korozních produktů a zakonzervujeme.

^7 Když se nám stříbrný předmět dostane do rukou, nejprve ho prozkoumáme – zjistíme složení
slitiny, ryzost (puncovní značky) a prověříme, zdali se nejedná pouze o postříbřený materiál.
Zhodnotíme také míru poškození předmětu. Poškození může být buď mechanické (poškrábání, deformace)
nebo chemicko-fyzikální (koroze). Zjistíme případný rozsah restaurátorských zásahů. Následně
předmět očistíme/odmastíme destilovanou vodou popřípadě organickými rozpouštědly. Dále na předmětu
provedeme restaurátorské zásahy, očistíme jej od korozních produktů, provedeme pasivaci a
zakonzervujeme.

^8 Drahé kovy jen málo podléhají korozi, v posledních několika letech však díky znečištění
atmosféry podléhají korozi rychleji než dříve. Korozní produkty zlata můžeme odstranit 10 – 20%
roztokem kyseliny citrónové nebo 5% roztokem Chelatonu III. Předmět nezapomeneme opláchnout
destilovanou vodou a řádně vysušíme. Korozní produkty stříbra můžeme krom chemického způsobu
čištění (5 – 10% roztok Chelatonu III), odstranit i mechanicko-chemicky za pomoci srážené křídy
smíchané se čpavkovou vodou. Předmět nezapomeneme oplachovat destilovanou vodou a řádně vysušíme.
Tuto metodu používáme s velkou opatrností, aby křída nenarušila lesk povrchu výrobku.

^9 Pájení je způsob spojování fragmentů zlatých a stříbrných předmětů. Vzhledem k tomu, že různá
ryzost zlata způsobuje různé zabarvení výrobku, je nutné při restaurování využívat pájek žluté a
bílé barvy. Dříve se spojování provádělo přes amalgám odpovídajícího kovu. Od tohoto postupu se
opustilo vzhledem ke značné toxicitě par rtuti, přesto tato metoda umožňuje zhotovovat předměty
s různými povrchovými dekoracemi jako je např. zrnitý povrch. Pro konzervátorské účely jsou vhodné
zejména nízkoteplotní pájky na bázi gallia, které při tvrdnutí zvětšují svůj objem, čehož můžeme
využít při vyplňování drobných trhlin, a termoaktivní pájky. Používané tavidlo pro pájení zlata a
stříbra je borax s kyselinou boritou v poměru 1:1, které se nejprve rozpustí v destilované vodě,
z níž se po odpaření vyloučí tuhá fáze. Tavidlo z této směsi získáme po jejím rozdrcení na jemný
stejnorodý prášek.

^10 Niello občas také nazývané Tulla dle ruského města, jehož vývozním artiklem byly předměty
upravované touto inkrustační technikou. V této technice se využívá optický kontrast černé barvy
niella s drahým kovem, nejčastěji stříbrem. Hmota niello vzniká tavením stříbra, mědi, olova a síry
v poměru 1:2:3:9 objemových dílů, přičemž se do směsi přidává tetraboritan sodný, který zabraňuje
oxidaci taveniny. Po vychladnutí se odlitek rozemele na prášek, který se smíchá s chloridem
amonným. Takto připravená směs se vtírá do předem připravených vyrytých či vyleptaných rýh v drahém
kovu. Předmět se následně žíhá, čímž dojde k roztavení pasty a jejímu ulpění, přebytečná hmota se
následně přebrušuje, tak aby plocha byla zarovnána. Následně se předmět ještě jednou vystaví ohni,
aby se povrch spojil do lesku. Do zlata a jeho slitin se niello nevkládá, jelikož neexistuje pevné
spojení mezi zlatem a sírou. Pokud i přesto chceme do zlata niello vložit, tak jedině na
podkladovou vrstvu ze stříbra nebo do rýh, které mají v průřezu tvar vlaštovčího průřezu, přičemž
se do niella musí přidat legující přísady, nejčastěji elementární selen nebo tellur.

^11 Zlacení a stříbření je způsob povrchové úpravy materiálů ať už z estetického nebo antikorozního
účelu. Za účelem zlacení a stříbření používáme tenké plátky kovu, nebo kov v podobě prášku. Jedná
se o proces, který se skládá z několika jednotlivých kroků. Nejprve musíme připravit povrch
předmětu, většinou se jedná o očištění a odmaštění povrchu. Následně naneseme speciální podklad,
kterým může být např. poliment nebo mixtion.

Poliment: Jedná se o prostředek k upevňování kovů, jehož základní substancí je bolus, tj. přírodní
hlinka (hlína s příměsí křemene a oxidu železa). Poliment existuje v celé škále barev od žluté po
černou a jsou nabízeny v suché nebo napastované podobě. Využívá se zejména v interiéru jako podklad
pro dále leštěné plochy.

Mixtion: Užívaný prostředek k upevňování kovů, využívaný zejména v exteriérech. Jde o čiré
adhezivum na bázi oleje, které se tónuje okrovou olejovou barvou. Na téměř zaschnutou vrstvu
pokládáme plátky kovu, ale můžeme i kov v podobě prášku. Jestliže kov ukotvujeme na mixtion, nikdy
jej neleštíme, lesku dosáhneme jedině dokonalým vyhlazením povrchu podkladu.

Na připravený povrch naneseme kov a provedeme závěrečnou dekorativní úpravu, která může zahrnovat
vyleštění předmětu nebo jeho pokrytí lakem.

Předmět můžeme pozlatit či postříbřit i elektrochemicky při galvanickém pokovování nebo původní
metodou, která využívala žárové pokovování přes amalgám daného kovu. Při žárovém pokovování se
povrch předmětu nejprve naleptá kyselinou. Na takto připravený poklad byla pomocí štětce nanesena
vrstva amalgámu – rozpuštěného drahého kovu ve rtuti. Amalgám je následně vyžíhán a po odpaření
rtuti se vyloučí vrstva ryzího kovu, který je následně zušlechtěn leštěním tlakem.

^12 (jen co je v prezentaci)

Pozn.: pasivace = samovolná nebo řízená tvorba ochranné vrstvy na povrchu kovu,
zabraňující korozi a narušení povrchu kovu – např. tmavnutí stříbra.

^13 (jen co je v prezentaci)