Žák jako subjekt vzdělávání
Determinanty při vstupu
do vzdělávání, faktory žákovské
úspěšnosti, proces učení
Japonsko
Burundi
USA
Vietnam
Jordánsko
Pobřeží slonoviny
Pakistán
Ukrajina
Afganistán
Rusko
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
Jaké charakteristiky vstupující do procesu
vzdělávání a učení si žák přináší s sebou
do školy?
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
Dané charakteristiky:
-pohlaví
-národnost
-rasa
Znaky statusu hrající roli v sociální stratifikaci
(spolu s askriptivními znaky)
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
-kulturní kapitál (Pierre Bourdieu)
-sociální kapitál
-ekonomický kapitál
-KK: vtělený, objektivizovaný a institucionalizovaný
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
-Teorie jazykových kódů (Basil Bernstein)
Rozvinutý kód
Omezený kód
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
Inteligence?
-Velikost mozku
-Binet – obecný duševní potenciál (kognitivní
charakteristiky, IQ)
-IQ není pouze dědičné (fluidní vs. krystalická
inteligence, Cuttel)
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
Determinanty na vstupu
do vzdělávacího systému
Sternberg: analytická, tvořivá a praktická inteligence
Gardner: mnohočetná inteligence
řečová, jazyková
logicko matematická
prostorová
hudební
pohybová
Interpersonální
Intrapersonální
Goleman: emoční inteligence
Faktory uvnitř
vzdělávacího systému
Jaké faktory působí na úspěšnost
žáka uvnitř vzdělávacího systému a
jakým způsobem?
Faktory uvnitř
vzdělávacího systému
-uspořádání vzdělávacího systému
(složení žáků ve třídě)
-klima školní třídy a školy
-složení učitelského sboru
-učitel a jeho typizace žáků
Proces učení: zóna nejbližšího vývoje
(Vygotskij)
-Vzdálenost mezi
aktuálním stupněm
rozvoje a potenciálním
stupněm rozvoje, který je
podmíněn vedením
dospělého nebo
spoluprací se schopnějšími
vrstevníky.
Proces učení: koncepce lešení (Bruner)
-Proces, který umožní
dítěti nebo
začátečníkovi řešit
problém, splnit úlohu
nebo dosáhnout
konkrétního cíle, který
přesahuje hranice
neasistovaného úsilí.
Styly učení
-Učební styl popisuje vlastnosti žáka z hlediska toho, za
jakých vzdělávacích podmínek je největší
pravděpodobnost, že dojde k zamýšlenému učení (Hunt,
1979)
-Do velké míry souvisí s určitou smyslovou citlivostí
(vizuální, verbální nebo kinestetický typ)
Dělení stylů učení (Entwistle)
Povrchový styl – snaha absolvovat předmět, vyhnout se
neúspěchu
Aktivní – velká snaha se zdánlivým porozuměním učivu
Pasivní – velmi malé úsilí, pouhá reprodukce informací
Utilitaristický styl (vypočítavý) – snaha dosáhnout co nejlepších
známek za každou cenu
Hloubkový styl – hluboký zájem o učivo
Postupné učení – systematický postup, zvládnutí podrobností na úkor obecných
principů
Souhrnné učení – obecné principy a integrace poznatků
Pružné učení – pochopení obecných principů a osvojení si detailů za účelem
ilustrace, důkazů a argumentace
Diagnostika stylů učení
Pozorování žáků při učení
Analýza subjektivních výpovědí žáků
Volný rozhovor se žáky o jejich učení
Analýza produktů učení žáků (zápisky v sešitě, písemné a
grafické práce)
Dotazník s výběrem nabídnutých odpovědí a
posuzovacími škálami (Learning Style Inventory)
Praktický dopad stylů učení
K čemu jsou učiteli informace o stylech učení
dobré?