10. Sladká voda na kontinentech Obr. 14.1/359 - SS - povrchová a podpovrchová voda tvoří jen malou část zásob vody v hydrosféře - oběh vody: výpar z oceánů a pevniny → srážky → část srážek se vrací do atmosféry výparem z půdy, část odtéká z pevniny povrchovým nebo podzemním odtokem - hydrologie – komplexní studium vody na Zemi, tj. systému povrchových a podpovrchových vod - srážky vypadávající na povrch se dostávají do půdy infiltrací, tj. působením gravitace pronikají mezerami mezi půdními částicemi (pukliny, otvory po živočiších, prostory po ledových krystalcích aj.) - voda, která se dostane do půdy je půdní voda a vytváří zvodnělou vrstvu (soil water belt) – voda z této vrstvy se může dostat na povrch nebo do atmosféry evapotranspirací (výpar + transpirace) Obr. 14.2/360 - SS - pokud se voda nestačí vsakovat (intenzivní déšť nebo půda je nasycena), vzniká na povrchu plošný odtok – ron → ronové rýhy → erozní rýhy - při odtoku dochází k odnosu částic a rozpustných látek a vytváření toků a řek – modelační činitel v krajině Podzemní voda Obr. 14.3/361 - voda proniká díky gravitaci do hloubky - podzemní voda – část podpovrchové vody, která vyplňuje zónu saturace (pásmo nasycení) - hladina podzemní vody odděluje zónu saturace od svrchní vrstvy, kde póry nejsou plně vyplněny vodou – pásmo provzdušnění (zóna aerace) – voda se zde drží díky kapilárnímu napětí (tenký film vody na povrchu minerálů) – kapilární voda - různé dráhy pronikání vody do hloubky a do toků Hladina podzemní vody Obr. 14.4/361 - hladina podzemní vody sahá nejvýše pod vrcholy kopců a rozvodí (souvisí se vsakováním) a klesá směrem k údolím, kde odpovídá úrovni řek, jezer nebo bažin (prosakování) - při srážkách roste hladina vody pod vrcholy kopců a rozvodí, v období sucha zase klesá Zvodnělé vrstvy - sedimentární vrstvy výrazně ovlivňují ukládání a pohyb podzemní vody - zvodnělá vrstva (zvodeň) – podloží písku nebo pískovce, obsahující volně protékající podzemní vodu - nepropustná vrstva – podloží jílů nebo břidlic obsahují málo volné vody - čočkovité břidlice vytváří zavěšené vodní těleso Obr. 14.5/362 - je-li propustná vrstva mezi dvěma nepropustnými, je voda v propustné vrstvě pod tlakem a při navrtání nadložní vrstvy vystřikuje nad povrch – artéská voda (studna) Obr. 14.6/362 Rozpouštění vápence podzemní vodou - pomalý tok podzemní vody v zóně saturace může rozpouštět vápenec za vzniku podzemních jeskyň, nad nimiž se může povrch propadnout Vápencové jeskyně - propojené podzemní prostory v podloží vytvořené působením cirkulující podzemní vody na vápenec Obr. 14.7/363 - vývoj jeskyní: kyselina uhličitá je zvlášť koncentrovaná v zóně saturace pod hladinou podzemní vody – vznikají tunely, otevřené komory, velké komíny, protékané vodou – prohloubení toků – snížení hladiny podzemní vody – jeskynní systém nyní nad zónou saturace – ukládání uhličitanů (travertin) – stalaktity, stalagmity, sloupy, sintrové povlaky, terasy Krasové krajiny - v oblasti vápenců vznikají unikátní krajinné tvary, pojmenované podle Dalmácie v Chorvatsku jako kras - závrt – povrchová deprese v oblasti vápencových jeskyň, může být vyplněna erodovaným materiálem z okolních svahů - tvorba krasové krajiny – četné tunelovité závrty, později propad jeskyní, krasové kaňony Obr. 14.10/364 Problémy managementu podzemní vody - rostoucí potřeba podzemní vody: růst počtu městského obyvatelstva a rozvoj ekonomických aktivit, zavlažování ze studní Pokles hladiny podzemní vody Obr. 14.12/368 - SS - čerpání podzemní vody ze studní vede ke vzniku depresního kužele, který může sahat až 16 km od studny - hloubka depresního kužele – rozdíl ve výše mezi vrcholem kužele a původní úrovní podzemní vody - při více intenzívně využívaných studních pokles hladiny podzemní vody, která nestačí být doplňována - vedlejším produktem intenzivního čerpání podzemní vody je pokles povrchu (čerpání vody z podložních sedimentů) Kontaminace podzemní vody - znečištění látkami, které infiltrují půdou a dosahují podzemní vody – pevné a kapalné odpady - škodlivé látky jsou často srážkovou vodou vymývány ze skládek a znečistí podzemní vodu i řeky Obr. 14.13/368 – SS - u studní na pobřeží je nebezpečné znečištění slanou vodou Povrchová voda Povrchový odtok - povrchový odtok vytváří různé formy: a) souvislá tenká vrstva (film) po hladkém povrchu půdy nebo hornin – plošný odtok (ron) b) hrubý nebo důlkovitý povrch – podoba řady malých potůčků (ronové rýhy) , spojující jednu rýhu s druhou do erozních rýh c) zatravněný povrch – povrchový odtok je rozdělen do nesčetných malých proudů, tekoucích kolem stonků d) zalesněné svahy – omezení odtoku v důsledku intercepce srážek - povrchový odtok přechází do toků – dlouhé, úzké tvary vyplněné tekoucí vodou, pohybující se ve směru sklonu v důsledku gravitace - koryto toku – úzká brázda, obsahující tekoucí vodu, unášející splaveniny (pevné částice minerálních a organických látek), které se dělí na: a) plaveniny – vznášející se jemné, různě velké části převážně minerálního původu, pocházející z povodí nebo vlastního řečiště b) dnové splaveniny – pevné částice pohybující se převážně v kontaktu s dnem koryta válením, sunutím a poskakováním - protože voda při dně unáší dnové splaveniny a překonává odpor dna – pomalejší pohyb vody (nejrychlejší ve střední části profilu) Obr. 14.15/369 - SS - pokud tok zahýbá, je největší rychlost při vnější straně oblouku – vznik meandrů Obr. 3.7/173 – FG I - pohyb vody ovlivněn turbulencí – systémem vírů, které stále vznikají a zanikají Průtok - průtok – objem vody, který proteče průtočným profilem řeky za jednotku času (m^3.s^-1) - změny gradientu (sklonu koryta) řeky ovlivňují změny průtočného profilu toku a rychlosti tekoucí vody bez změny průtoku: větší sklon - větší rychlost tekoucí vody, menší průtočný profil, menší sklon – menší rychlost, větší průtočný profil Obr. 14.16/370 - SS měření průtoků – rychlost (měřena hydrometrickou vrtulí) v m.s^-1 krát plocha průtočného profilu v m^2 průtoky – důležitá hydrologická charakteristika využívaná v praxi (spotřeba vody, povodně aj.) průtok na větších řekách roste směrem od pramene po toku přibíráním přítoků – čím větší je průtočný profil, tím menší je gradient toku (např. na dolní Mississippi je převýšení 3 cm na 1 km) Systém odtoku - jak se řeka pohybuje z pramenné části ve směru spádu do menší nadmořské výšky, vytváří postupně odtokový systém (koryta jednotlivých toků a přilehlé svahy) - hranice mezi svahy odvodňovanými do různých toků tvoří rozvodí mezi těmito toky - celý systém propojený odtokem vytváří odtokovou pánev - odtokový systém vázaný na jeden tok vytváří jeho povodí Obr. 14.18/371 - SS Povodně - problém definování povodně: povodeň – řeka vystupuje z koryta a zaplavuje břehy a okolí - řeka se během povodně rozlévá do údolní nivy – zpravidla širokého rovinného pásu kolem koryta řeky - N-letost povodní – na základě dosavadních měření se počítá průměrná doba opakování určité hodnoty průtoků (vodních stavů) Obr. – povodně na Vltavě v Praze a Labi v Děčíně - druhy povodní podle meteorologických příčin: a) bleskové povodně – přívalové srážky a náhlý povrchový odtok velkého množství vody, velké lokální škody, příp. oběti na životech b) povodně z několikadenních trvalých srážek – postihují větší oblasti (podle velikosti srážkové oblasti a kam je oblast odvodňována), škody v regionálním nebo supra-regionálním měřítku, oběti na životech c) povodně z tání sněhové pokrývky – souvisí s náhlým oteplením a táním velkého množství sněhu, často doprovázených srážkami, postihují větší oblasti, výraznější ve středních a dolních částech toků d) povodně z chodu ledu – po náhlém tání a odchodu ledu může dojít k zablokování koryta ledovými krami (tzv. ledová zácpa) a ke vzdutí vody za touto překážkou - ochrana před povodněmi: a) v období bez povodní: racionální využívání a plánovaní aktivit v krajině (land-use, průtočnost údolní nivy, ochranná zařízení, cvičení záchranných složek, příprava obyvatelstva) b) před začátkem povodně a během ní: předpověď počasí a hydrologická předpověď - vyhlašování tří stupňů povodňové aktivity – organizace záchranných prací c) po povodni: organizace aktivit směřujících k obnovení normálního chodu života společnosti – pomoc postiženým - pozitivní vlivy povodní – zvýšení hladiny podzemní vody, obohacení zaplavených půd, lužní lesy Jezera - jezero – vodní těleso vystavené v horní části atmosféře bez významného gradientu - přívod vody: vodní tok, plošný povrchový přítok, podzemní přítok - ztráta vody: odtok vodním tokem, výpar - jezerní pánve různého geologického původu – hluboká jezera na tektonických zlomech, hrazená jezera tokem lávy nebo sesuvy půdy - hladina jezer koresponduje s hladinou podzemní vody - sladkovodní mokřady a bažiny (wetlands) Obr. 14.21/374 - SS - jezera jsou z geologického hlediska krátkodobými formami v krajině – mohou vznikat následovně: a) zahlubováním toku odvádějícím vodu z jezera b) akumulací anorganických sedimentů a organického materiálu produkovaného v jezeře (rostliny, živočichové) → rašeliniště c) změnou klimatu – vysušování při poklesu srážek - využití jezer: zdroj pitné vody, zavlažování, elektrická energie, rekreace, přírodní scenérie - vytváření umělých „jezer“ přehrazováním toků – rybníky Slaná jezera a slaniska - v aridních oblastech typická bezodtoká jezera – ztráty vody výparem mohou být vyrovnávány přívodem z vodního toku (v závislosti na vodní bilanci zvětšování nebo zmenšování plochy jezera – např. Aralské jezero) - výparem z jezer se uvolňuje voda, ale rozpuštěné soli ve vodě zůstávají, takže salinita může postupně narůstat – sůl může vysrážet v podobě pevných krystalků (evapority) - některá slaná jezera leží pod hladinou moře (Mrtvé moře -396 m, největší světové jezero Kaspické moře -25 m) - převažuje-li výpar nad přívodem vody – mělké pánve vyplněné sedimenty solí (slaniska, suchá jezera – zřídka pokryty mělkou vrstvou vody) - využití solí ze slanisek (výpar mělkých vod Arabského moře) Zavlažování pouští - staré civilizace Egypt a Mezopotámie – přívod vod řekami pro zavlažování z oblastí mimo poušť - zavlažování vodami takových řek jako Nil, Indus, Jordán nebo Colorado může trpět: a) zasolováním – díky velkému výparu zůstává sůl obsažená ve vodě na zavlažování na povrchu a zvyšuje se koncentrace soli (přivádění většího množství vody – sůl proniká níže pod povrch) b) „waterlogging“ (zamokření) – při zavlažování větším množstvím vody se zóna saturace dostává těsně k povrchu (do dosahu kořenového systému rostlin) → dostane-li se voda až k povrchu, nastává opět zasolování - zasolováním trpí např. údolí řeky Indus v Pakistánu, Eufratu v Sýrii, delta Nilu v Egyptě, semiaridní a aridní oblasti západu USA Znečištění povrchových vod - znečištěniny povrchových a podzemních vod – sulfátové, chloridové, sodnaté, dusičnanové, fosfátové a vápníkové ionty - jejich zdroje: stoční kal, solení silnic, údržba trávníků (vápno, hnojiva) v urbánních oblastech, hnojiva a odpady z chovu dobytka v zemědělství - dusičnanové a fosfátové ionty – podpora růstu řas a vodních rostlin (eutrofizace) → mikroorganismy spotřebovávají kyslík při rozkladu → redukce obsahu kyslíku, nedostatek pro jiné organismy → zaplňování sedimenty a organickým materiálem - kyselé důlní vody – voda obsahuje kyseliny síry a různé soli kovů, hlavně železa (úhyn ryb) - toxické kovy (mj. rtuť), pesticidy, jiné průmyslové chemikálie, stoční kaly (baktérie a viry) - tepelné znečištění – přívod teplé vody do toků, estuárií a jezer - kontaminace radioaktivními částicemi Povrchová voda jako přírodní zdroj - rostoucí spotřeba vody: zdroj vody pro zemědělství a průmyslové aktivity zásobování městských oblastí z vodních rezervoárů zavlažování výroba elektrické energie ve vodních elektrárnách říční doprava spotřeba vody v domácnostech voda pro chladící zařízení (např. elektrárny) Obr. 14.25/377 - SS - povrchová voda je (na rozdíl od podzemní) jímána jen v malém množství – potřeba racionálního hospodaření s vodou Literatura: Netopil, R. a kol. (1984): Fyzická geografie I. SPN, Praha. Kap. 3.4.2: s. 163-177. 163-Kap. 3.6: s. 202-209. Kap. 3.7: s. 219-231. Strahler, A., Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York. Kap. 14: Fresh Water of the Continents, s. 359-379.