Prostorové celky a části přírodních krajin Země A.Hynek, 2007 Dosud nejzdařilejší pojetí prostorové celistvosti krajinné sféry Země, její přírodní části předložil F.N.Milkov (1972), který rozlišuje podle vazeb litosféry, hydrosféry a atmosféry tyto varianty: 1. suchozemskou 2. vnitrozemskou vodní 3. mělkovodní mořskou 4. mořskou/oceánskou fotickou 5. mořskou/oceánskou vodní/batyální 6. mořskou/oceánskou dnovou 7. ledovou mořskou/oceánskou 8. ledovcovou pevninskou. K jeho pojetí se blíží autoři, kteří vymezují kromě atmosféry, hydrosféry, litosféry, pedosféry a biosféry (v geografickém pojetí, viz výše) ještě kryosféru. Přes nesporně promyšlené Milkovovo pojetí je možné předložit další pojetí, jež s ním není v rozporu, nýbrž je komplementární. Pokud budeme považovat kryosféru za fázovou modifikaci hydrosféry a spojíme vnitrozemské vodstvo se souší, poněvadž se obtížně oddělují vodní toky od území, jimiž protékají, a přijmeme pojetí prostorového členění vod moří a oceánů podle V.N.Stěpanova (1983), pak vznikne jiný obraz planetární/globální prostorové diferenciace fyzickogeografické/krajinné sféry Země. Její největší prostorové části/segmenty označíme globiony, jež jsou terestrickými a hydrickými prostorovými jednotkami: 1. Arktický oceánský ARO Severní ledový oceán 2. Antarktický pevninský ANP Antarktida 3. Antarktický oceánský ANO Jižní oceán 4. Pacifický oceánský PAC Tichý oceán (Pacifik) 5. Indický oceánský IND Indický oceán 6. Atlantský oceánský ATL Atlantský oceán (Atlantik) 7. Americký pevninský AMP Ameriky 8. Euroasijský pevninský EAP Eurasie 9. Africký pevninský AFP Afrika 10. (Australský pevninský) AUP Austrálie V jejich rámci je stále na této prostorové úrovni možné jemnější členění jejich atmosferické složky: 1. rovníkové/tropické vlhké 2. subrovníkové/tropické vlhké/suché 3. tropické suché 4. subtropické vlhké 5. subtropické suché 6. temperátní vlhké 7. temperátní suché 8. boreální 9. subpolární 10. polární Toto rozlišení je založeno na skutečně globálním nadhledu, jenž vymezuje tři generická výchozí centra prostorově dominující atmosferické koncentricity: 1. horká vlhká 2. suchá 3. studená Proto je nezbytné podrobit kritickému zkoumání mýtus dominance podnebných pásů, jež nepochybně existují, ale kromě nich jsou na naší planetě i: Ø polární vrchlíky, nikoliv pásy Ø horká vlhká(rovníková) jádra, a nikoliv pás Ø horká suchá jádra tropická, suchá jádra subtropická a temperátní, jež dohromady tvoří aridní atmosferický subglobion, který je zčásti koherentní a zčásti diskontinuitní Ø pásma temperátní a boreální v rámci mírného pásu, který má výraznou variabilitu (Irsko-Západní Sibiř) Ø sektory v rámci pásů subtropického, mírného a subpolárního Ø prstence zón kolem jader Polární jádra s pásy subpolárními a boreálním pásmem: 1. arktické 2. antarktické Temperátní pásmo – sektory: 1. západní přímořský 2. východní přímořský 3. vnitrozemský Vlhká pobřežní návětří: 1. severoatlantská 2. severopacifická 3. jihopacifická Subtropický pás – sektory: 1. západní přímořský 2. východní přímořský 3. vnitrozemský Aridní jádra tropická: 1. africko-asijské 2. kalifornské 3. karibské 4. atacamsko- patagonské 5. namibské 6. australské Humidní jádra rovníková se subrovníkovými zónami: 1. amazonské 2. konžské 3. sundské V případě moří/oceánů je nezbytné senzitivnější členění mořských/oceánských vod: 1. ekvatoriální/tropické 2. tropické 3. východotropické 4. rudomořské 5. subtropické 6. mediteránní…3 středomoří 7. mírné 8. subpolární 9. arktické 10. antarktické Nesmíme zapomínat na to, že obligátně zakreslované mořské proudy se týkají povrchové vrstvy vod oceánů a moří do hloubky maximálně 200 m.V hlubších mořích a oceánech jsou další hloubkové stupně: přechodný ( do hloubky kolem 1500 m), hlubokomořský ( do hloubky zhruba 4500 m) a níže pak oceánský dnový. Tak jako existuje spektrum výškové stupňovitosti na souši, tak v mořích a oceánech jsou spektra hloubkových stupňů – hloubkové stupňovitosti s proměnlivostí teploty a slanosti mořské vody. Není bez zajímavosti, že halinní diferenciace hloubkových stupňů je prostorově výstižnější než teplotní. Blíže lze najít např. u V.N.Stěpanova (1983) Subglobální úroveň Představuje další krok v členění - prostorové diferenciaci fyzickogeografické/krajinné sféry Země a vymezené jednotky nazveme subglobiony: ARO – americký mořský, euroasijský mořský, centrální hlubokomořský s hřbety ANP - západní, východní ANO - trvale zamrzlý, sezónně zamrzlý PAC - severní hlubokomořský, asijskoamerický mořský, asijskoaustralský mořský, centrální hlubokomořský, jižní hlubokomořský IND - severní mořský, severní hlubokomořský, jižní hlubokomořský ATL - severoamerický mořský, severní hlubokomořský, západoevropský mořský , mediteránní, karibský, centrální hlubokomořský, jižní AMP – západní pohoří, centrální plošiny a nížiny, východní vysočiny EAP – západní ( Evropa), severní ( Sibiř), východní, centrální, jižní AFP – severní, centrální, východní a jižní AUP - subglobion ( shodný s globionem ve srovnání s ostatními globiony/subglobiony) Výšková stupňovitost je v tabulce vazeb suchozemských přírodních zón Hloubková stupňovitost oceánů a moří je v položce OCEÁNY.