Černovický hájek, 17. 10. 2016

·         podmáčená místa – málo druhů, spíše saprofyté nebo dřevní houby, olše (+ jasany) –
příznivý humus, např. drobné bedly


·         Bedla vysoká – na třeni hnědé šupinky

·         Čepičatka – více kuželovitý klobouk než helmovka, ojíněný třeň, několik desítek druhů,
typický tvar cystid (kuželky), určit druh lze jen mikroskopicky

·         Popelnička stlačená – podobná pýchavkám, roste v trávnících, jemné ostny, do oranžova,
blanitá diafragma (linie) odděluje teřich (výtrusorodá vrstva, plodná část) od sterilní báze

·         Čirůvka (Tricholoma) topolová – bílý výtrusorodý prach, světlé lupeny – vykrojené –
přirůstají ke třeni, ale je tam „propadlinka“, skoro volné ale zoubeček, mykorhizní, pod topoly,
vrbami, dělá velké skupiny, moučná až okurková vůně

·         Ryzec osikový – teče mléko – pálivé – nejedlý druh, roste jen pod topoly, vrbami, celý
skoro bílý, masové skvrny do růžova na lupenech (ryzce – roní mléko, vzhled holubinky, dívat se,
jestli mléko na vzduchu nemění barvu)

·         Čechratka podvinutá – hnědne, typické „načechrané podvinutí“, mykorhizní houba, má
lupeny, ale připomíná hřiby, jedovatá – alergická rce, hemolýza, kumulativní, u nás se dlouho
konzumovala

·         kržatka (někdy také olšovička) (Naucoria) – 10 až 20 druhů, na vlhkých místech, až na pár
výjimek pod olšemi – mykorhizní, příbuzná slzivkám, často hygrofágní klobouk

·         Kornatcovité houby = povlaky na dřevech, rozlité plodnice

·         Bulbillomyces farinosus - imperfektní stadium – drobné kuličky = rozmn. částice; …………………
– roste na podmáčených stanovištích, např. kolem potoků, promočené dřevo – kuličky se velmi snadno
uvolňují, doplují na další dřevo a tam zase vyrostou, úzká ekologická nika

·         Pevník plstnatý – bílý okraj, který žloutne, olše je oblíbeným substrátem, tvoří
vějířovité kloboučky

·         Slzivka – hnědé lupeny s bělavým ostřím, béžové, žlutohnědé, většina druhů zemitá vůně,
slzivka sladkovonná – voní po jahodách

·         Helmovka šafránová (Mycena crocata) – většinou v opadu, primárně bučiny, někdy i olšiny,
roní oranžové mléko

·         Isaria (anamorfa od Cordyceps) – roste z kukly motýla, poprašek na povrchu – konidie
(nepohlavní stadium)

·         Špička Wynneova (Marasmius wynneae) – řídké lupeny, třeň na bázi výrazně tmavý, někdy
kyanidová komponenta (obecně špičky – adaptace na střídání vlhkosti, mohou zaschnout a zase
obživnout)

·         Štítovka jelení – nejhojnější druh rodu, všechny mají narůžovělé lupeny – růžový výtrusný
prach (mají také závojenky) a volné lupeny; š. jelení na pařezech, větvích, ležících kmenech,
jedlá, ale není chutná, je cítit po sklepu

·         Koniofora (popraška) sklepní – kornatcovitá houba, hnědý výtrusný prach, významná
z praktického hlediska – umí intenzivně rozkládat dřevo, téměř stejně ničivá jako dřevomorka domácí
(ta však téměř není známá z volné přírody)

·         Žilnatka bledá (Phlebia centrifuga) – žilnaté vrásčitá, čirý hymenofor, plodnice na
okraji růžové, dříve jen v pralesích – např. Boubínský prales, v poslední době expanduje

·         Čechratka olšová – měkké lupeny – dají se oddělit => příbuznost s hřibovitými houbami

·         Smolokorka buková – mladá – masitá, v dospělosti ztvrdne, ve stáří – hnědá krusta, roste
na listnáčích, druh, který se dá najít na padlých kmenech, není příliš hojná

·         Outkovka chlupatá – jednoleté plodnice, chlupatý klobouk, většinou ji sežerou brouci r.
Cis (mohou sežrat v herbáři choroše)

·         Rezavec lesknavý (Inonotus radiatus) – „choroš“; celý rod: dužnina rezavě zbarvená,
jednoleté – měkká, nemá vrstvy rourek; r. lesknavý  - typický pro olši, stěna rourek rezavohnědá,
povrch však světlý

·         Síťkovec načervenalý – „choroš“; protáhlé rourky, po pomačkání hnědnou, koncentrické pásy

·         Troudnatec kopytovitý – dřevnatá plodnice, hlavně na bucích, typický znak – zrnité jádro
– světlě-tmavě mramorovaná hmota = částečky substrátu promísené s hyfami

·         Boltcovitka mozkovitá (Auricularia mesenterica) – svrchu chlupatá, želatinózní hmota,
nepravidelné plodnice, lužní biotopy

·         Penízovka kořenující = slizečka ocasatá – roste ze zetlelého ponořeného dřeva, třeň
kořenující několik i desítek cm pod zemí, klobouk za vlhka slizký, lupeny bílé, želatinózní
pokožka, bučiny, dubohabřiny, i za sucha

·         Šupinovka kostrbatá – hnědé lupeny, do hněda výtrusný prach, plete se s václavkou, šupiny
odstávající vláknité i na třeni, parazitismus na dřevinách, u paty stromu, na kořenech, gumové tuhé

·         Pečárka (Agaricus) – tmavé lupeny volné, nepřirůstají ke třeni, většinou mají prsten,
saprofytní – na místech, kde je hodně živin, řada druhů – louky, lesy, lužní lesy, pečárka zápašná
– žaludeční a střevní potíže, velice rychle žloutne (pečárky – schopnost akumulovat těžké kovy,
některé muchomůrky akumulují zlato, stříbro)

·         Helmovka krvonohá – trsy na dřevě, zoubkovaný okraj klobouku, červenohnědé mléko

·         Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata) – jedovatá, dvojník opeňky měnlivé, roste ale
i na listnáčích, chabý prsten na třeni, třeň pod prstenem hedvábně vláknitý, hygrofágní

·         Helmovka tuhonohá – bílé lupeny, gumová, vrásčitý klobouk, kořenující třeň, velice hojná