AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR
člen konsorcia Evropského tematického střediska biologické rozmanitosti
Nuselská 39, 140 00 Praha 4 - Nusle
II.F.24
Metodika monitoringu
evropsky významného druhu
jasoň červenooký
(Parnassius apollo)
autoři: Martin Konvička a Jiří Beneš
oponent: Tomáš Kuras
2006
Metodika monitoringu jasoně červenookého
Parnassius apollo (Linnaeus, 1758)
Martin Konvička, Jiří Beneš
Entomologický ústav AVČR, oddělení ekologie a ochrany přírody, Branišovská 31, 370 05
České Budějovice
1. Determinace
Motýla nelze v ČR s žádným dalším druhem zaměnit, vyobrazení jsou dostupná ve
všech určovacích příručkách o denních motýlech.
Obr. 1: Determinační znaky jasoně červenookého (autor J. Beneš).
2. Rozšíření, biologie a ekologie druhu
2.1. Areál
Eurosibiřský. Ostrůvkovitě po celé Evropě od jižního Španělska přes celou Evropu
včetně jižní Fennoskandie, Blízký Východ, Turecko, Střední Asie, jižnější část Sibiře po
Jakutsko, Zabajkalí a Mongolsko.
2.2. Rozšíření v rámci ČR
V ČR vymřelý druh. V minulosti ostrůvkovitě na značné části území. V Čechách
především v pohraničních oblastech na jihu, západě i severu. Více historických lokalit známo
z Podkrkonoší, Českého Středohoří, Karlovarska, Pošumaví a Prachaticka. Na Moravě byl
více rozšířen: na severu v Nízkém a Hrubém Jeseníku, Podbeskydí, na Vsetínsku,
Javorníkách a na jihu v Moravském krasu, Bílých Karpatech a v Podyjí. Většina českých
lokalit zanikla ve 2. polovině 19. století, poslední údaje pocházejí ze 20. let století dvacátého
(Podkrkonoší). Na Moravě nejdéle přežívaly populace na vrchu Kotouč u Štramberka (do 30.
let 20. století), a na Znojemsku (poslední nález z roku 1935). Ze 70. a 80. let 20. století
pochází několik údajů o výskytu jedinců v Bílých Karpatech, jednalo se o zalétlé kusy z
lokalit na slovenské straně území (Vršatecké bradlo) (detaily: Beneš et al. 2002).
Jediná repatriovaná populace ve Štramberku (od roku 1986) pochází z Velkého
Manína (Strážovské vrchy) na Slovensku. Vlastní repatriaci provedla štramberská organizace
ČSOP Apollo.Šlo o první vědecky řízenou repatriaci ohroženého motýla u nás, organizátoři
se od počátku snažili spolupracovat se specialisty, od počátku též průběh repatriace
monitorovali a publikovali jeho výsledky (Kudrna et al. 1994, Lukášek 1995, 1998, 2000).
Přes určité nedostatky dané dobovou nezkušeností byla repatriace jasoně ve Štramberku byla
zdařilým reintrodukčním projektem a vzorem pro další akce tohoto typu.
Z vymizení štramberské populace bývala obviňována těžba vápence v lomu Kotouč.
To může být část pravdy, hlavní příčinou ústupu ale byly zásadní změny v hospodaření
v podbeskydské krajině na přelomu 19. a 20. století, zejména ústup od extenzívní pastvy,
zalesňování a intenzifikace zemědělství. Samotný Štramberk byl svého času označován za
"město koz". Ústup od pastvy se časově překrýval s industrializací regionu a zahájením těžby
ve štramberském velkolomu. Již před zánikem poslední lokality lomovou těžbou tak zanikly
biotopy jasoně v širokém okolí. Vlastně jen díky velkolomu, který vytvořil obrovské plochy
nezalesněných ranně sukcesních stanovišť na lomových stěnách a starších terasách, se
koncem 20. století mohla uskutečnit úspěšná repatriace.
Dlouhodobé přežití jasoně na Štramberku je nemyslitelné bez managementu a
především rozšíření tamních skalních stepí (Dabrowski 1980, Witkowski et al. 1997, Geyer a
Dolek 2001). Dnes je druh omezen prakticky jen na vytěžené lomy, do budoucna bude nutné
naplánovat rozšíření vhodných biotopů mimo ně, na úkor biologicky bezcenných lesních či
lučních porostů v širším okolí Štramberku.
Ochrana j. červenookého by měla být i nadále podporována státním rozpočtem, i
nadále by se jí měli zabývat členové ZO ČSOP Štramberk, kteří mají s druhem ty nejlepší
zkušenosti (srov. též Konvička 2005). Je ovšem zapotřebí ustavit poradní sbor, který by
štramberským ochranářem poskytl veškerou odbornou i politickou pomoc. Neméně důležité
bude strategičtější plánování ve vztahu k budoucnosti lomové těžby na v okolí lokalit,
územnímu plánování, turistickému ruchu a rekonstrukci vhodných stanovišť v širším okolí,
jakož i s ohledem na dlouhodobější finanční perspektivu ochrany druhu.
2.3. Nároky na stanoviště, mikrohabitaty
Xerotermofil. Otevřené biotopy bez souvislého vegetačního krytu, jako výslunné
skály, skalnaté výchozy, vyprahlé svahy a kamenité pastviny, často s jižní expozicí, porostlé
nízkostébelnou nebo řídkou křovinatou vegetací. V Evropě od nížin do vysokých horských
poloh. Se stanovištními nároky souvisejí hlavní příčiny ohrožení: motýl prakticky v celé
Evropě ustupuje vinou ústupu od pastvy, následných sukcesních změn a zalesnění jeho
stanovišť. Jediným současným biotopem v ČR je soustava opuštěných i činných vápencových
lomů ve Štramberku, kam byl druh zásluhou Jana Lukáška (ČSOP Štramberk) repatriován v
90. letech 20. století.
2.4. Potravní biologie
Různé druhy rozchodníků (Sedum spp.). Larvy ze štramberské populace se vyvíjejí na
rozchodníku bílém (Sedum album), vzácněji na rozchodníku velkém (Sedum maximum agg.).
Imága sají nektar především na červeně a fialově kvetoucích nektaronosných rostlinách
(především na chrastavcích, chrpách, pcháčích a bodlácích) (DeschampsCottin et al. 1997,
Brommer a Fred 1999, Baz 2002).
2.5. Bionomie, fenologie a populační biologie
Univoltinní druh – výskyt imág na Štramberku od poloviny června do července.
Vajíčka kladena jednotlivě na živné rostliny či do jejich bezprostřední blízkosti. Přezimuje
mladá housenka, a to ještě uvnitř vajíčka. Housenky všech instarů preferují mladé lístky
živných rostlin, pozdější instary mohou žrát i starší listy. Periody žíru se střídají s klidovými
fázemi, kdy se housenky sluní a vyměšují. Housenka je aposematicky (výstražně) zbarvená.
Kuklí se v kamenné drti, škvírách mezi kameny apod. Protandričtí, striktně heliofilní samci
patrolují nad vegetací. Samice se páří jen jednou za život, kopulace je velmi dlouhá,
opakovanému páření brání kožovitý sphragis. Samice začínají klást 1-2 dny po oplození, vždy
za slunečného počasí. Imága tráví mnoho času sáním nektaru.
Přestože motýli obývají plošně ohraničená stanoviště, jsou značně mobilní. Jednak je
známo, že za potravou přelétají z ranně sukcesních stanovišť a vyprahlých skal na blízká
květnatá stanoviště (Brommer a Fred 1999), jednak existují záznamy o poměrně velmi
dlouhých přeletech, získávané metodami zpětných odchytů (nejnověji ve slovensko-polské
populaci v Pieninách, kde byly pozorovány přelety okolo 5 km). Z toho je zřejmé, že
současný plošně omezený výskyt je do značné míry způsoben ztrátou stanovišť z krajiny.
Vlastní monitoring
3. Intenzivní monitoring
Výskyt se omezuje na stanoviště skal, sutí a stepních luk v nejbližším okolí
Štramberka, kde bude probíhat vlastní monitoring. Půjde zejména o intenzívní monitoring
metodou fixních transektů, vytýčených tak, aby křížily hlavní prostory výskytu imág ve dvou
štramberských lomech (Kotouč, Kamenárky) jakož i na pozemcích těsně příléhajících k městu
(svahy Trůby).
Monitoring není náročný na odborné znalosti – jasoně červenookého v terénu pozná
každý – je ovšem náročný na jejich morální profil. I proto pokládáme za vhodné, aby se jím
zabývali přímo členové ZO ČSOP Apollo.
Z materiálního hlediska je nutné, aby byl realizační tým vybaven aktuální barevnou a
aktuální velkoformátovou ortofotomapou oblasti výskytu.
3.1. Trvalé monitorovací plochy
Půjde o 3-4 transekty, z nichž 2-3 by měly protínat centrální lokality výskytu druhu
(terasy na Kotouči, lomy na Kamenárce…), další pak stanoviště v intravilánu Štramberka
(hřbitov apod.), spolu s přilehlými lučními lokalitami. Transekty by neměly být příliš dlouhé,
každý maximálně 2 km (je třeba je pohodlně, bez zvláštní námahy ujít); budou rozděleny na
jednotlivé úseky podle jasně rozeznatelných orientačních bodů a/nebo biotopů.
3.2 Metodika sběru dat - transekty
Kdy:
Od počátku letu jasoně (první spatřený jedinec) v přibližně 3-5 denních periodách
(tedy 6-10 návštěv během doby letu)
Jak:
− pracovník prochází transekt za vhodného počasí a konstantním tempem (ca 3 km/h),
přičemž zapisuje všechny jasoně, které spatří v myšlené „kostce“ s hranami 10 m
okolo sebe
− motýly počítá po „transektových úsecích“, jež budou charakterizovány vegetačně
− snaží se žádného jedince nezapsat opakovaně
− pro každý transekt uvede datum, denní dobu (hod) a počasí (jasno, polojasno,
zataženo; bezvětří, vánek, slabý vítr)
− orientačně odchytí několik motýlů, u nichž zapíše (i) chování před vyrušením, (ii)
pohlaví, a (iii) olétanost (na stupnici 1-3)
− takto odchycené jedince označí unikátními číselnými kódy, které zaznamená do
protokolu. Motýli tak budou znehodnoceni pro případné sběratele a současně to
umožní (byť zpětné odchyty nejsou hlavním cílem) další vědecké využití poznatků
− půjde-li o dostatečně kvalifikovaného lepidopterologa (není podmínkou!), zapisuje i
ostatní druhy denních motýlů pozorované na transektu
3.3. Metodika sběru dat – další pozorování
Prostřednictvím kontaktů s veřejností, mládeží, zahrádkáři atd. by ZO ČSOP Apollo
mělo sbírat i další data o jasoních: kde všude byli v daném roce zjištěni (jde o hranice
výskytu, limity disperze), odkdy dokdy trvala doba letu (fenologie), jaká další stanoviště,
vedle lomových stěn a teras, na Štrambersku využívají.
3.4. Formát ukládání dat
Výsledkem každoročního transektového monitorování budou:
- Excel-tabulka uvádějící pro každý transekt datum, denní dobu (od-do), počasí a počet
pozorovaných jedinců
- mapový zákres rozsahu výskytu a pozorování imág mimo centrální plochy
- velmi stručná závěrečná zpráva (1-3 odstavce), která upozorní na nové či zajímavé
skutečnosti, detaily o managementu atd.
- Excel-tabulka či škrtací list obsahující soupis ostatních druhů denních motýlů
zjištěných na lokalitě během monitorování
Všechna tato data budou ukládána ve dvou kopiích, v jedné u realizátora projektu a
v jedné na centrálním pracovišti státní ochrany přírody (AOPK Praha)
3.5. Organizační schéma
Předpokládáme, že organizace projektu se ujme jedna pověřená osoba ze ZO ČSOP
Štramberk. Ta rozdělí práci (transekty) mezi honorované monitorovatele, zajistí distribuci
protokolů mezi ně, jejich sběr po skončení sezóny, zadání dat do elektronické podoby a
kontakt s pražským střediskem. Základní analýzu budou jednoduché,
Za projekt bude odpovídat jeden koordinátor, který by měl být totožný
s koordinátorem navrženého ZP. Monitoring bude v ideálním případě zajišťovat vlastními
silami (kromě pilotního projektu, k němuž si přizve spolupracovníky). Zajistí jednotnou
archivaci mapových listů pro každý rok, jakož archivaci excelových s výsledky pilotního
projektu i s každoročními výsledky transektového monitoringu. Právě od ní či od něj orgány
ochrany přírody (AOPK Praha, případně poradní sbor ZP) každoročně obdrží materiály
uvedené v bodě 5.3. Koordinátor se může zabývat i analýzou dat, jež je v případě transektů
velmi jednoduchá.
Finanční rozvaha:
Na akci je velmi laciné, že ji budou převážně zajišťovat ochranáři přímo ze
Štramberku; to minimalizuje cestovní výdaje.
- při 4 transektech chozených každé 3 dny můžeme počítat se 40 transekty za dobu letu
- zabere-li transekt 2 hodiny, získáme 80 osobohodin (12 000 Kč)
- odborná práce (administrativa, analýzy, organizace): dalších 25 osobohodin (5000 Kč)
- materiál (sítě, popisovače..), cestovné apod.: 3000 Kč
- celkem tedy 20 000 Kč ročně
3.6. Organizační schéma
Za projekt bude odpovídat jeden koordinátor, který by měl být totožný s
koordinátorem navrženého ZP. Monitoring bude v ideálním případě zajišťovat vlastními
silami (kromě pilotního projektu, k němuž si přizve spolupracovníky). Zajistí jednotnou
archivaci mapových listů pro každý rok, jakož archivaci excelových formulářů s výsledky
pilotního projektu i s každoročními výsledky transektového monitoringu.
Orgány ochrany přírody (AOPK Praha, případně poradní sbor ZP) od něj každoročně
obdrží stručnou závěrečnou zprávu shrnující roční vývoj, zákresem výskytu do map a
zhodnocením managementu.
3.7. Detailní odhad velikosti populace
Na tomto místě nenavrhujeme detailní značení, protože si jsme vědomi, že probíhalo
v minulosti; existující data by po důkladnější analýze měla stačit ke kalibraci transektových
pozorování. Pokud stačit nebudou, bude nutno se připravit na jedno celosezónní intenzívní
značení pomocí zpětných odchytů.
4. Extenzívní monitoring
Nedílnou součástí monitoringu bude nehonorované mapování dalšími lepidopterology,
které zajišťují Entomologický ústav AV ČR a Společnost pro ochranu motýlů. Od mapování
můžeme čekat (i) zprávy o záletech mimo štramberskou oblast, nyní nepravděpodobné, ale
realistické poté, co se cílenými revitalizacemi zvětší rozsah obývaného území; a (ii) zprávy o
případných dalších nálezech na moravsko-slovenském pomezí. Data z mapování budou
orgánům ochrany přírody poskytována v ročních periodách.
5. Návrh analýzy
Problematika analýz transektových dat je dlouho zavedená (Pollard 1977) důkladně
rozpracována (Pollard a Yates 1993, Rothery a Roy 2001). Protože navržený postup odpovídá
klasickým „pollardovským“ transektům, budou hlavními výstupy,
- roční souhrnné indexy pro každý transekt (suma pozorovaných jedinců za všechny
průchody jedním transekty, případně její logaritmus), coby měřítko relativní
početnosti populace
- meziroční změna
- počínaje sedmým rokem pozorování pak trend za posledních 7 let
Roční sumy lze dále kalibrovat absolutními počty z intenzívního značení, pokud se toto
uskuteční.
Pro potřeby „reportingu“ budou, vedle meziročních hodnot souhrnných indexů, hlášeny i
celkový rozsah výskytu, počet kolonií a jejich stav.
6. Citovaná literatura
Baz A (2002) Nectar plant sources for the threatened Apollo butterfly (Parnassius apollo L.
1758) in populations of central Spain. Biological Conservation 103: 277-282
Benes J., Kepka P., Konvicka M. (2003) Limestone Quarries as Refuges for European
Xerophilous Butterflies Conservation Biology 17, 1058-1069.
Beneš J, Konvička M, Dvořák J, Fric Z, Havelda Z, Pavlíčko A, Vrabec V, Weidenhoffer Z
(2002) Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana. I.,II. Společnost pro Ochranu Motýlů,
Praha, 857 pp
Adamski P (2004) Sex ratio of apollo butterfly Parnassius apollo (Lepidoptera: Papilionidae)
– facts and artifacts. European Journal of Entomology 101: 341-344.
Adamski P, Witkowski Z (1999) Wing deformation in an isolated Carpathian population of
Parnassius apollo (Papilionidae: Parnassiinae). Nota Lepidopterologica 22: 67-73.
Brommer JE, Fred MS (1999) Movement of the Apollo butterfly Parnassius apollo related to
host plant and nectar plant patches, Ecological Entomology 24: 125-131
Dabrowski JS (1980) Mizení biotopů jasoně červenookého - Parnassius apollo (L) - v Polsku
a nutnost jeho aktivní ochrany (Lepidoptera, Papilionidae). Časopis slezského musea
Opava (A): 29: 181-185.
DeschampsCottin M, Roux M, Descimon H (1997) Larval foodplant efficiency and laying
preferences in Parnassius apollo L. (Lepidoptera, Papilionidae) Comptes Rendus de
L'Academie des Sciences Serie III-Sciences de la Vie 320: 399-406
Geyer A, Dolek M (2001) Das Artenhilfsprogramm für den Apollofalter (Parnassius apollo)
in Bayern. Artenhilfsprogramme. Bayerisches Landesamt für Umweltschutz 156: 301-316.
Konvicka, M (2005) Projekty aktivní ochrany motýlů v ČR (rešeršní analýza). Nepublikovaný
rukopis. Entomol. ústav AV ČR a AOPK Praha.
Kudrna O, Lukášek J, Slavík B (1994) Zur Erfolgreichen Wiederansiedlung von Parnasius
apollo (Linnaeus, 1758) in Tschechien. Oedippus 9: 1-37.
Lukášek J (1995) Dosavadní poznatky z reintrodukce jasoně červenookého (Parnassius
apollo) ve Štramberku. Příroda, Praha 2: 28-39.
Lukášek J (1998) Jasoň červenooký znovu ve Štramberku. Závěrečná zpráva k projektu
navrácení jasoně červenookého na lokalitě Kotouč ve Štramberku. Msc, Ministerstvo
životního prostředí ČR.
Lukášek J (2000) Repatriace jasoně červenookého (Parnassius apollo L.) ve Štramberku.
Ochrana přírody 55: 68-72.
Nakonieczny M, Kedziorski K (2005) Feeding preferences of the Apollo butterfly (Parnassius
apollo ssp. frankenbergeri) larvae inhabiting the Pieniny Mts (southern Poland). Comptes
Rendus Biologies 328: 235-242.
Pollard E (1977) A method for assesing changes in the abundance of butterflies. Biological
Conservation 12: 115-134.
Pollard E, Yates TJ (1993) Monitoring butterflies for Ecology and Conservation. Chapman
and Hall, London.
Rothery P, Roy DB (2001) Application of generalized additive models to butterfly transect
count data. Journal of Applied Statistics 28: 897-909.
Witkowski Z, Adamski P, Kosior A, Plonka P (1997) Extinction and reintroduction of
Parnassius apollo in the Pieniny National Park (Polish Carpathians) Biologia 52: 199-208.