1 Kapaliny Molekulové – vdW síly, vodíkové můstky Metalické – roztavené kovy, ionty + elektrony, elektrostatické síly Iontové – roztavené soli, FLINAK (LiF + NaF + KF), volně pohyblivé anionty a kationty, iontová elektrická vodivost, EtNH3 + NO3 - t.t. 12 C AlCl4 -, Al2Cl7 -, Al3Cl10 -, PF6 -, BF4 -, NO3 -, 2 Děrová teorie kapalin Pevné látky (molekulové) – těsně uspořádané mřížky, molekuly se vzájemně dotýkají, vdW poloměry Kapaliny – stejné vzdálenosti nejbližších sousedů jako v (s), nižší hustota, koordinační číslo klesá s rostoucí teplotou. Ar (s) k.č. 12 Ar (l) k.č. 10 – 11 při teplotě tání, hustota menší o 12% Ar (l) k.č. 4 při kritické teplotě Kapaliny – volný prostor (díry) v jinak skoro těsně uspořádané struktuře, molekuly s vysokou Ekin se pohybují se strukturou, molekuly s nízkou Ekin se účastní vdW interakcí 3 Děrová teorie kapalin Dva druhy molekul v kapalinách: 1. Molekuly sousedící s vakancí (dírou) – podobné (g) 2. Molekuly obklopené jinými molekulami – podobné (s) Struktura kapalin je mezi pravidelnou strukturou pevných látek a neuspořádaným pohybem plynů. Ekin molekul kapalin je příliš vysoká, aby se udržely ve pevných mřížkových pozicích, ale příliš nízká na to, aby se uvolnily z vdW přitažlivých sil a opustily nádobu 4 Povrchové napětí Síla v povrchu kapaliny, která se snaží udržet plochu povrchu co nejmenší - kulový tvar. Povrchové napětí = Energie na vytvoření 1 m2 nového povrchu [N m–1 = J m–2] Molekuly na povrchu kapaliny interagují jen s jinými molekulami uvnitř kapaliny - nerovnoměrné rozložení sil 5 Povrchové napětí Povrchové napětí = Energie spotřebovaná na tvorbu nového povrchu - vytrhnout molekuly z míst uvnitř kapaliny (pevně vázané) a přenést na povrch (hůře vázané) Volná povrchová energie E E =  S  = povrchové napětí [N m–1 = J m–2] S = plocha povrchu F = l [N m–1 = J m–2] 6 Povrchové napětí Rozhraní (T = 20 oC) γ, Povrchové napětí [mJ m2] Voda / Vzduch 72.75 Hg / Vzduch 472 Benzen / Vzduch 28.88 Voda / Vzduch (100 oC) 58.0 Vodoměrka Desinfekce Tenzidy - mýdla 7 Povrchové napětí vody Mytí teplou vodou Povrchové napětí klesá s rostoucí teplotou. 8 Měření povrchového napětí Tensiometr Destička - Wilhelmy Tensiometr Kroužek – DeNouy 2 π D γ = F Visící kapka 9 Viskozita Vnitřní tření, odpor kapaliny k toku Roste s rostoucími mezimolekulovými silami: Roste s délkou řetězce, proplétání Klesá s rostoucí teplotou  = A exp (E / RT) Stokesova rovnice F = 6  r v  = viskozita [kg m–1 s–1] r = poloměr kuličky v = rychlost pohybu 10 Vypařování kapalin a kondenzace par Molekuly u povrchu kapaliny, které mají dostatečnou Ekin a správný směr pohybu, mohou překonat vdW síly, povrchové napětí a opustit kapalinu do plynné fáze (i pod teplotou varu) Odpařování kapaliny = Odcházejí energeticky bohaté molekuly – kapalina se ochlazuje Kondenzace = srážka molekuly (g) s povrchem (l), ztráta části Ekin, molekula zachycena vdW silami do (l) Výparné a kondenzační teplo Hvýparné > 0 endo Hkondenzační < 0 exo 11 Tenze par = tlak nasycené páry Tlak nasycené páry Dynamická rovnováha Uzavřený prostor 12 Tenze par 760 torr = 101,325 kPa 13 Tenze par = tlak nasycené páry Teplota Látka 20 ºC 25 ºC 50 ºC Voda 17.5 23.8 92.5 Diethylether 377 470 1325 Tenze par roste s teplotou (760 torr = 101,325 kPa) [torr] 14 Tenze par z hlediska kinetické teorie vyšší T nižší T Rychlost molekul, v Počet molekul s rychlostí v Jen molekuly s Ekin > Emm mohou opustit kapalinu Minimální Ekin potřebná k opuštění kapaliny Tenze par roste s teplotou 15 Tenze par z hlediska kinetické teorie Za dané T mají látky se slabšími mezimolekulovými silami vyšší tlak par slabší mezimolekulové síly silné mezimolekulové síly Rychlost molekul, v Rychlost molekul, v Počet molekul s rychlostí v Počet molekul s rychlostí v Jen molekuly s Ekin > Emm mohou opustit kapalinu 16 Bod varu = teplota, při které se vyrovná tenze par s vnějším tlakem Normální bod varu = teplota, při které se vyrovná tenze par s vnějším tlakem 101.325 kPa Bod sublimační = teplota, při které se vyrovná tenze par pevné látky s vnějším tlakem Normální bod sublimační = teplota, při které se vyrovná tenze par pevné látky s vnějším tlakem 101.325 kPa Var a sublimaci lze vyvolat zahříváním nebo snížením tlaku 17 Tlak nasycených par Normální tlak 101.325 kPa Normální bod varu van’t Hoffova rovnice Změna tenze par vody s teplotou 18 van’t Hoffova rovnice H2O(l)  H2O(g) H0 výp = 40.66 kJ mol-1 Kp = PH2O 19 Změna tenze par vody s teplotou H2O(l)  H2O(g) H0 výp = 40.66 kJ mol-1 Kp = PH2O Tenze vodní páry při 50 ºC = 323 K Clausius-Clapeyronova rovnice Experimentální hodnota = 0.122 atm van’t Hoffova rovnice Pvar = 1 atm 20 Clausius-Clapeyronova rovnice Clapeyronova rovnice pro fázovou přeměnu Pro l-g rovnováhu: 1) Vm(g) >> Vm(l), pak ∆Vm = Vm(g) 2) Vm(g) ze stavové rovnice id. plynu Diferenciální Clausius-Clapeyronova rovnice Integrovaná Clausius-Clapeyronova rovnice 21 Antoineova rovnice p = tezne par (bar) T = teplota (K) Teplotní interval (K) A B C 379. - 573. 3.55959 643.748 -198.043 273. - 303. 5.40221 1838.675 -31.737 304. - 333. 5.20389 1733.926 -39.485 334. - 363. 5.07680 1659.793 -45.854 344. - 373. 5.08354 1663.125 -45.622 Voda 22 p-T fázový diagram Trojný bod Kritický bod Teplota Tlak Plyn Kapalina Pevná látka 23 p-T fázový diagram Trojný bod – Teplota a tlak při nichž jsou všechny tři fáze v rovnováze Kritický bod – zakončuje křivku vypařování, nad k. b. jsou kapalná a plynná fáze nerozlišitelné, zmizí meniskus • Kritická teplota - minimální teplota pro zkapalnění plynu zvýšeným tlakem. Plyn, který má teplotu vyšší než je k. t., nelze žádným stlačováním zkapalnit • Kritický tlak - minimální tlak, který je při k. t. nutný pro zkapalnění plynu 24 Kritický bod benzenu 300.7 ºC 307.4 ºC 309.2 ºC Zmizí fázové rozhraní mezi l a g (meniskus) 25 Hustota vody (g, l, s) 26 Difuze Probíhá v kapalinách a plynech v pevných látkách za zvýšené teploty Samovolné míšení látek, přenos hmoty Vyrovnání koncentrací Výsledek nahodilého pohybu molekul 1. Fickův zákon pro difuzní tok J 27 1. Fickův zákon J = difuzní tok [mol s1 m2] n = látkové množství [mol] D = difuzní koeficient [m2 s1] dc/dx = gradient konc. A = plocha [m2] x difuzní tok