TEXTIL
Lucie Jindřichová
TEXTIL
 Je to složitá organická látka, používaná především k
výrobě užitkového zboží jako jsou především výrobky
oděvního průmyslu a další, př. v umělecké činnosti
(výroba plátna a jiných tkanin jako podložka pod malbu)
 Obsah složení textilií je odlišný podle druhu vlákna
všechny však obsahují tuky a vosky. Výskyt celulosy není
u všech tkanin např. přírodní hedvábí obsahuje fibroin,
sericin, živ. bílkoviny, tuky, vosky a pigmenty ne však
celulosu.
TEXTIL
 Rozlišujeme pojmy:
Textilní příze – délková textilie z jednoho nebo více
vláken
Textilní vlákno – určitý
útvar charakterizovaný
rozličnými vlastnostmi (1)
Tkaniny (různého typu)(2) –
textilní plocha složená spojením
dvou vzájemně proti sobě
jdoucích soustav nití(3)
Snímek z průzkumu pomocí SEM
HISTORIE:
HISTORIE TEXTILU:
 Datace využívání textilu člověkm by se dalo datovat do
doby paleolitu ( 34 000 př.n.l), poté se dále vyvíjel.
 Využití textilu je různorodé, využívá se téměř v každém
odvětví pracovní činnosti člověka
TEXTIL JAKO PODLOŽKA POD MALBU:
 Tzv. plátno se jako podložka pod malbu v historii používalo
už ve starověkém Egyptě (1.-3.století n.l)(1)
 Další použití plátna pod malbu můžeme datovat ve větší
míře do středověku (12.-14.století)(2)
 Největší rozmach použití plátna pod malbu přišlo, ale s
nástupem vývoje olejomalby (16. století až do dnes)(3)
TEXTIL JAKO PODLOŽKA POD MALBU(DĚLENÍ PODLE PŮVODU)
PLÁTNO
Lýková vlákna
stonku rostin
Rostlinná přediva Živočišná vlákna Syntetická vlákna
osemení
Motýlí
housenky Srtst zvířat Umělé
hedvábí
Vlákna
umělopryskyřičná
dvouděložní jednoděložní
(len(1), konopí, juta) (esparto,maniola,
kokosová vlákna)
(bavlna)
(hedvábí) (vlna)
Chem.změněná
celulosa
tvrzená
bílkovina
polyvinylová
polyamidova
polyethylenová polyakrylnitrilová
polymethanová
(viskosové, acetátové,
nitrocelulosové hedvábí) (lanital)
(vinyon, igelit, saran)
(silon, perlon, nylon)
PLÁTNO
 Chemické složení:
celulosa, tuky, vosky, pektiny a legnin.
 Jedná se o nejrozšířenější textilní materiál ve výtvarném
umění.
DALŠÍ DĚLENÍ PODLE TYPU VAZBY:
A) vazba plátnová – nejpevnější a nehustší, díky pravidelnému
střídání a vzájemnému dotýkání vazných bodu v ní
B) vazba keprová – útek nepodbíhá jen jednu nit jako u plátnové
vazby, ale někdy až sedm nití najednou; řady vazných bodů
směřují šikmo buď doleva nebo doprava
C) vazba atlasová – zde se vazné body vzájemně nedotýkají,
proto jsou tkaniny s touto vazbou řídké čímž nejsou pevné
A)
B)
C)
CHEMICKÉ ÚPRAVY
 Běžné úpravy – účelem těchto úprav je zlepšení vzhledu
a dodat materiálu uspokojivou vnější formu a líbivost
pro zvýšení prodeje
 Zvláštní úpravy – mají účel dodat textilním materiálům
nové, výhodné vlastnosti např:
1. Úprava ke zvýšení životnosti
2. Nemačkavá a nežehlivá úprava
3. Nesráživá a nebotnavá úprava
4. Vodu odrážející úprava
5. Nehořlavá úprava
6. Úprava proti hnití, plesnivění a larvám hmyzu
BĚLÍCÍ PROSTŘEDKY
 Dnes se v konzervátorské a restaurátorské praxi široce
používají hlavně anorganické látky obsahující chlor(1)
 To jsou především:
samotný chlor, oxid chromičitý (2), chlorová voda a
chlorové vápno(3)
 Vhodnější jsou při bělení chloraminy(4). Jako účinné jsou
označovány 5-7% roztoky chloraminu:
Chloramin T (CH3C6H4SO2NCl)Na . 3H2O(5)
Chloramin B (C6H5SO2NCl)Na . 3H2O(6)
technické chloraminy – bílé či lehce nažloutlé prášky,
lehce páchnoucí po chloru, dobře rozpustné v H2O(7);
nerozpustné v chloroformu, benzenu a etherech.(8)
BĚLÍCÍ PROSTŘEDKY
 Roztoky chloraminů odstraňují i barevné skvrny, které mizí
za 5-10 minut.
 V praxi se také kromě už zmíněných používá bělení H2O2
toto činidlo však může poškodit celulózová vlákna(1)
 Barevné skvrny lze odstranit 3% amoniakálním roztokem
H2O2, směsí stejných objemů 6% roztoku H2O2 s ethanolem
a dalšími směsmi na bázi jiných peroxidů (sodného,
barnatého)
 Lze použít i KMnO4. To se provádí tak, že se tkaniny
smáčejí v 1% roztoku KMnO4 okyseleném 0,5% kyselinou
orthofosforečnou. Po vybělení se na ošetřené místo působí
Na2S2O3. Vzniklé skvrny MnO2 v důsledku redukce
manganistanu se odstraňují roztoky kys. Citronové či
š´tavelové. Dochází k mininálnímu poškození vláken(2).
ZKOUŠKY SLOŽENÍ TEXTILNÍCH MATERIÁLŮ:
 Existuje mnoho způsobů jak se dá zjistit materiálové
složení a typ vazby např.:
1) OM(1) - zjišťuje druh vazby a typ použitého vlákna
2) Zkouška hořlavosti – zjistí je-li materiál organický
nebo syntetický(2)
3) SEM a EDX(3) – zjištění typu vlákna (4) a druh použitého
materiálu na základě prvkové analýzy
 Zkoušky je nezbytné provádět před každým
konzervátorským či restaurátorským úkonem! K
získání dostatku informací slouží průzkum předmětu.
POŠKOZOVÁNÍ TKANIN
 Tento materiál se poškodí poměrně snadno (působením
slunečního světla a dalších klimatických vlivů,
mechanické a chemické poškození, biologické
napadení,…)
 Barviva – mohou zpomalovat nebo naopak urychlovat
proces destrukce
OMÝVACÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY PRO
KONZERVOVÁNÍ A RESTAUROVÁNÍ TKANIN
 Je možné materiál čistit lokálně či celkově a to vodnými
nebo bezvodnými pracími prostředky, podle faktoru
ovlivňující látku jako jsou např. dekorativní prvky na
textilii (nitě, zdobení perličkami a jiné ozdobné prvky),
obrázky barevné skvrny,..
ČIŠTĚNÍ VODNÝMI PRACÍMI PROSTŘEDKY
 Je důležité použít měkkou vodu(1) jako prací a čistící
prostředky jsou vhodná neutrální prací či dětské mýdlo,
příp. neionogenní aktivní látky
 Provedení: ʘ 3g mýdla na 1 l H2O  po úplném
rozpuštění se ʘ „našlehá“ do bohaté pěny(2)
 Pevné tkanin se do ʘ ponoří a ponechají se v něm(3)
zatímco vetché tkaniny se rozprostřou na sklo, obtažené
gázou a tato podložka se ponoří do nádob s ʘ(4)
 Očištěná tkanina se vymáchá teplou a poté studenou
H2O(5)
ČIŠTĚNÍ VODNÝMI PRACÍMI PROSTŘEDKY
 Tradičně se pro sbírkové předměty z textilu používají
neutrální nebo málo alkalická mýdla(1) (dětské m.)
 Další možné praní je syntetickými pracími prostředky(2):
anioaktivní povrchově aktivní látky (PAL) => sulfonované
tuky a oleje, alkylsírany, alkylsulfonáty, alkylarylsulfonáty
aj.
 Komerčně: alkylarylfulfonát Sulfonol NP – 1, Sulfonol NP
- 3
 Tento způsob je možný u:
1. Běžně znečištěných tkanin
2. Látek s dochovanou dostatečnou pevností vláken
3. Nebarvených tkanin nebo takových, které mají ve vodě
stabilní, neblednoucí obarvení
4. Oděvů a tkanin zhotovených z jednoho materiálu
PROSTŘEDKY PRO SUCHÉ ČIŠTĚNÍ TKANIN
 Tento způsob se využívá v případě vetchých a
archeologických tkanin
 Používají se rozpouštěcí směsi na bázi nasycených
halogenovaných uhlovodíků(1)
 Pro celkové čištění se využívá lakového benzínu nebo
benzínu(2)  perchlorethylen má řadu předností, hl.
není hořlavý, netvoří hořlavé směsi se vzduchem,
nepoškozuje kovové niti, nesmývá barvy z látek a úplně
se odpařuje i při pokojové T
 Některé nečistoty lze odstranit ethanolem, někdy s
přípravkem terpentýnové silice
PROSTŘEDKY PRO SUCHÉ ČIŠTĚNÍ TKANIN
 Způsob odstraňování skvrn je závislý na nečistotě tvořící
skvrnu. Nečistoty na předmětech z textilu jsou z
různorodých látek, lze je v podstatě rozdělit na:
1. Tukové nečistoty a v tucích rozpustná barviva
2. Látky bílkovinné povahy
3. Tkaniny a jiná rostlinná barviva
4. Soli a oxidy kovů(1)
 Celkové bezvodé čištění může být zesíleno přidáním
speciálních přísad tzv. zesilovače do rozpouštědel.
 Zesilovače obvykle složená z 3-5 složek(2) př.
alkylarylsulfonáty, estery sulfonovaných mastných
kyselin, sírany mastných alkoholů; mastné alkoholy.
PROSTŘEDKY PRO ČIŠTĚNÍ KOVOVÉHO ŠITÍ
 Nejbezpečnější metodou je očištění vodnými roztoky
různých komplexotvorných činidel:
Trilon B ve spojením s neinogenními či kationoaktivními
tenzidy.
 Čištění ztmavlého stříbrného šití je vhodné provést
roztokem thiosíranu sodného či thiomočoviny.
 Skvrny od rzi se odstraňují ʘ směsi HF a kys. Šťavelové,
poté se neutralizují zbytky kyselin.
 Trilon B – umožňuje odtranit téměř všechny oxo-solné
nečistoty!
 Nelze-li očištění provést vodným ʘ, odstraňují se skvrny
alkoholickými nebo směsnými alkoholicko-esterovými(1)
ʘ ethylendiamidu(1-2%) (2).
PROSTŘEDKY PRO PODLEPOVÁNÍ A LEPENÍ
TKANIN
 V restaurátorské praxi je hlavním pravidlem zachovat
autenticitu předmětu, z toho důvodu je snaha nejprve za
pomoci rozboru použitých materiálů určit jaké materiály
byly použity a následné zásahy konané na daném
předmětu přizpůsobit tomuto zjištění. V konzervátorské
praxi je hlavním úkolem zachovat autenticitu předmětu
a zároveň zajistit jeho stabilizaci do budoucna.
 Materiály používané k těmto účelům:
SEVS(1) , GPA(2), Paraloid B-72(3), PVAc(4), ʘ PMMA(5)
PROSTŘEDKY PRO OCHRANU PŘED BIOLOGICKÝMI
ŠKŮDCI
 V muzejní praxi se používají nízko nebo
vysokomolekulární aminy, př. katamin AB, katapin či
polyguanidin(1) dále mají svůj význam i přírodní
odpuzující látky jako je kafr a naftalen, eukalyptový,
vavřínový a levandulový olej(2).
ZDROJE
Literatura:
 FELIX, Václav, CHEMICKÁ TECHNOLOGIE TEXTILNÍ Kniha
VII, Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 1961, str.12.
 SLÁNSKÝ, Bohuslav, TECHNIKA MALBY díl I., Paseka, Praha a
Litomyšl, 2003, str. 217-221.
 NIKITIN, M. K., CHEMIE V KONZERVÁTORSKÉ
A RESTAURÁTORSKÉ PRAXI, Masarykova univerzita, Brno, 2003,
str.176 - 189.
Weby:
 http://physics.muni.cz/~dorian/Soucek_Elektronova_mikroskopie.pdf
ze dne 17.11.2016
 http://atlastextilu.cz/vlakno ze dne 29.11.2016