Souhrn 4. přednášky • Genetické metody – Plasmidy (kvasinkové elementy) – Integrace (plasmidy, PCR, kazety) – Teplotně-sensitivní mutanty (esenciálních genů) – Tetrádová analýza – Syntetická letalita, epistase, suprese Pomocí těchto genetických metod byly analyzovány metabolické dráhy, proteinové komplexy, evoluce biologických systémů … připravovány nové kmeny pro biotechnologie … řešeny otázky týkající se zdraví člověka Osnova 5. přednášky • Genetické metody – tetrádová analýza – syntetická letalita, epistase, suprese – mutageneze/“screen“ • Buněčný cyklus – průběh a regulace BC – synchronizace buněk – mechanismy regulace párování – homothalické kmeny Životní cyklus kvasinek - Deleci či mutaci lze provést v haploidní či diploidní buňce - v haploidní buňce hrozí suprese defektu proto je lépe používat diploidní buňky (druhá kopie zůstává nezměněná) - lze připravit dvojitého mutanta křížením haploidních mutant a poté sporulací diploida - pouzdro spory je třeba rozrušit a pomocí mikromanipulátoru získat jednotlivé haploidní buňky (lze provést i tzv. random sporulation) - u S.pombe jsou diploidní buňky nestálé a okamžitě sporulují (pouzdro se rozpadá samo) S. cerevisiae neesenciálnígen Tetrádová analýza YPD Selektivní médium (SD-ura ... testy) segregace 2:2 Mendlovy zákony AAaa AaAa AaAa . . + A a esenciální gen A a a A a A a A A A a a integrace křížení haploidní buňky 1 gen vřecko 4 spory Tetrádová analýza YPD Selektivní médium (SD-ura ... testy) segregace 2:2 Mendlovy zákony AAaa AaAa AaAa . . . + A a aB Ab AB ab ab Ab aB AB Ab aB ab AB + Ab aB AB Ab aB ab kombinace těchto mutací je synteticky letální křížení haploidní buňky 1 gen křížení haploidní buňky 2 geny Analýza genetických interakcí (funkčních vztahů) Dvojité mutanty – funkční příbuznost haploid x haploid => diploid – stejný fenotyp - identický gen - bez fenotypu – díky wt alele (různé geny) sporulace => haploid – stejný fenotyp – epistatický (funkčně příbuzné geny) - aditivní až letální (paralelní dráha, redundance, rozpad komplexu) A b C D e F A B E A b c D E F Mutageneze pomocí hydroxylaminu … hledání (screening) letálního mutanta – mutageneze kmene s vypínatelným plasmidem (promotor nebo FOA – viz plasmid shuffling) Epistatický Letální D C F Proteinový komplex nádorové buňky mají často mutované geny pro opravu DNA – inhibitor vyřadí další dráhu Syntetická letalita Supresory Supresory potlačují původní fenotyp – mutace téhož genu „napraví“ původní mutaci - mutace sousedního (protein) zesílí oslabenou interakci - nadprodukce proteinu z paralelní dráhy - nadprodukce proteinu z téže dráhy A b C D E A b C D E F F A E D C FF B E Proteinový komplex Forsburg, NRG, 2001 Supresory Pomocí těchto genetických metod (SL, suprese) byly analyzovány metabolické dráhy, proteinové komplexy, evoluce biologických systémů … připravovány nové kmeny pro biotechnologie … řešeny otázky týkající se zdraví člověka • Studium metabolických drah (URA, GAL …) • … flokulace, aglutinace (FLO, AGA …) • … sekrece, endocytózy, morfogeneze (SEC, END … ORB) • … mechanismu párování (STE …) • … vlivu záření na buňky … rad mutanty (např. RAD21, RAD50, RAD51) • … buněčného cyklu (CDC …) ředící řada WT Mut1 Mut2 rad51 mut γ-záření (budova A3) sec mutanty • Studium metabolických drah (URA, GAL …) • … flokulace, aglutinace (FLO, AGA …) • … sekrece, endocytózy, morfogeneze (SEC, END … ORB) • … mechanismu párování (STE …) • … vlivu záření na buňky … rad mutanty (např. RAD21, RAD50, RAD51) • … buněčného cyklu (CDC …) Allele Reverts? Notes Molecular descriptiona Reference ade2-101 yes ochre mutation, red colonies G to T transversion at nucleotide 190, changing amino acid 64 from a Glu to a STOP Gai and Voytas, 2005 his3-200 no Cold sensitive; high frequency of petite formation, especially during transformation. 1 kb deletion, (-205 to 835) Struhl 1985; Fasullo and Davis 1988 leu2-3,112 no double mutant GTT-to-GCT missense change at codon 69, G insertion at nucleotide 249, G insertion at nucleotide 792, GAC-to-AAC missense change at codon 300. Hinnen et al. 1978; Gaber and Culbertson 1982; trp1-1 yes amber mutation GAG-to-TAG amber (STOP) nonsense change at codon 83 McDonald, et al. 1997 Křížení – ověření - jedna mutace, meioticky defekt - rozdělení do komplementačních skupin (allelická kompl.) Kontrola závislosti na plasmidu na FOA plotnách Ověření pravosti (mutant+delece) X supresor na plasmidu Izolace mutant Počet mutací dnes - NGS ura, ade, rad … PCR genom sekvenace Verde, Mata, Nurse, JCB, 1995 - mutagenese S. pombe – hledání ts mutant (55 000 kolonii) s defektní morfologií – našli 64 kmenů (3 druhy defektu: 51 kulatých=orb, 8 tip elongation aberrant=tea, 5 banana=ban) - z 51 orb mutant křížených s WT segregovalo 43 v poměru 2:2 tj. jeden gen (8 sterilních), „linkage analysis“ mezi mutantami ukázala 12 orb genů (skupin – Tab.I) ... aktinový cytoskelet (polarizovaný růstu) Nobelova cena za výzkum buněčného cyklu v roce 2001 Leland Hartwell začal studovat buněčný cyklus v 60.letech na S. cerevisiae. Podařilo se mu izolovat kvasinky, které měly mutovaný gen kontrolující buněčný cyklus (BC). V následujících letech identifikoval podobným způsobem více než 100 genů kontrolujících buněčný cyklus (např. CDC28). Také sledoval citlivost kvasinek na poškození DNA radiací. Zjistil, že BC je při poškození DNA zastaven – aby získal čas na opravu DNA Paul Nurse studoval buněčný cyklus na S. pombe. V 70. letech objevil gen cdc2, který je zodpovědný za regulaci většiny fází BC. V roce 1987 izoloval homologní lidský gen a nazval jej CDK1 (cyclin dependent kinase). Tim Hunt na začátku 80. let objevil první cyklin – cykliny jsou proteiny, které jsou syntetizovány a odbourávány (ubikvitinace) během určité části buněčného cyklu. Cykliny se váží na CDK a regulují jejich aktivitu. Nobelova cena za výzkum buněčného cyklu v roce 2001 Leland Hartwell začal studovat buněčný cyklus v 60.letech na S. cerevisiae. Podařilo se mu izolovat kvasinky, které měly mutovaný gen kontrolující buněčný cyklus (BC). V následujících letech identifikoval podobným způsobem více než 100 genů kontrolujících buněčný cyklus (např. CDC28). Také sledoval citlivost kvasinek na poškození DNA radiací. Zjistil, že BC je při poškození DNA zastaven – aby získal čas na opravu DNA Paul Nurse studoval buněčný cyklus na S. pombe. V 70. letech objevil gen cdc2, který je zodpovědný za regulaci většiny fází BC. V roce 1987 izoloval homologní lidský gen a nazval jej CDK1 (cyclin dependent kinase). Tim Hunt na začátku 80. let objevil první cyklin – cykliny jsou proteiny, které jsou syntetizovány a odbourávány (ubikvitinace) během určité části buněčného cyklu. Cykliny se váží na CDK a regulují jejich aktivitu. Nurse et al, MGG, 1976 Buněčný cyklus S. pombe - nestálé diploidní buňky vstupují do meiosy hned po konjugaci (ade6-M210xade6-M216) - pro konjugaci je kritická G1 fáze jako u S. cerevisiae S.pombe má rovnocenné dělení - vznikají buňky stejné velikosti – hned vstupují do S fáze (jsou dostatečně velké) – pro vstup do mitozy musí být dvojnásobná velikost (kontrola v G2 fázi => nejdelší je G2 fáze) Buněčný cyklus S. cerevisiae - zahájení tvorby pupene a duplikace SPB – začátek S fáze - rozchod jaderných plaků na opačné póly – přechod z S do G2 fáze - jádro se protahuje – začátek M fáze (mitózy) - mikrotubuly - oddělení pupene – cytokineze – přechod z M do G1 - Oddělená dceřinná buňka je menší než mateřská – nerovnocenné dělení– pro další dělení musí dosáhnout určité velikosti => dlouhá G1 fáze Curr Opin Gen Dev 5 (1995) • Generovali teplotně-citlivé mutanty, z kterých vybírali kmeny zastavující v určité fázi buněčného cyklu (cdc = „cell division cycle“ mutanty) • Výběr dle morfologických (diagnostických) znaků charakteristických pro určitou fázi buněčného cyklu Mikrotubuly (nocodazol) Klíčovým mezníkem BC u S. cerevisiae je START, kdy se rozhoduje o přechodu z G1 do S fáze: - pro další dělení musí buňka v G1 fázi dosáhnout určité velikosti - při nedostatku živin arestuje v G1 nebo posléze přechází do stacionární fáze (vyčerpání živin) - nedostatek dusíku – růst pseudohyf - při nedostatku N a C (diploidní buňky) zastavují v G1 a zahajují sporulaci - haploidní buňky v přítomnosti partnera zastavují v G1 fázi a konjugují Shlukování - párování - morfologie kolonii Granek and Magwene, PLoS Genet (2010) Klíčovým mezníkem BC u S. cerevisiae je START, kdy se rozhoduje o přechodu z G1 do S fáze: - STARTovní interval lze rozdělit na úsek A a B - v úseku A se rozhoduje o přechodu do stacionární fáze (mutanty zastavené v této fázi nemohou konjugovat) - v úseku A hrají roli CDC25 a CDC35 (komponenty RAS dráhy - živiny) - v úseku B se rozhoduje o konjugaci či sporulaci (zastavení pomocí alfa-faktoru, nemůže být zvolena alternativa přechodu do stacionární fáze) -pro úsek B (a další „checkpoints“) je klíčový CDC28 (tj. CDK1) a příslušné cykliny A B CDC28 a cykliny u S. cerevisiae Interakce fosforylované Cdc28p s cyklinem vzniká aktivní komplex: - v G1 fázi Cln1p a Cln2p (CLN3 mRNA je konstantní) - pro vstup do S fáze jsou nutné Clb5p a Clb6p (transkripce stimulovaná CLN) - zahájení mitózy se účastní Clb3p a Clb4p - mitózu ukončují Clb1p a Clb2p a jejich degradace Nasmyth, Trends in Gen, 1998 Buněčný cyklus S. cerevisiae - detail - další CDC - fosforylace - ubiquitylace Checkpoints slouží buňce ke kontrole úplnosti či správnosti průběhu určité části buněčného cyklu či procesu – např. buňka nemůže nechat neopravené dvouřetězcové zlomy DNA nebo jiná poškození DNA (podle fáze buněčného cyklu opravuje různými mechanismy) Kolodner et al, Science (2002) Synchronizace S. cerevisiae buněk - v úseku A jsou buňky „nedorostlé“ – elutriace (centrifugace dle velikosti buněk) – tzv. G0 synchronizace - v úseku B se rozhoduje o konjugaci - za přítomnosti alfa-faktoru (krátký syntetický peptid) dochází k zastavení buněčného cyklu – G1 synchronizace - HU inhibuje syntézu nukleotidů potřebných pro replikaci – synchronizace v S fázi - nocodazol blokuje polymeraci tubulinu – schází mikrotubuly pro mitózu – G2 synchronizace - ts mutanty různých CDC genů – různé fáze buněčného cyklu G1-A G1-B G1 Párování S. cerevisiae Diploid Fůze jader konjugace Chant, Curr Opin in Cell Biol, 1996 Vybudování buněčné stěny přemosťující „shmoo“ výběžky Funkce jednotlivých proteinů v průběhu párování/matingu Ren et al., Science, 2000 KAR1 STE = sterile Signální dráha – α faktor Wang et al., Nature, 2004 Cdc28 Zastavení buněčného cyklu Aktivace transkripce Morfologické změny (aktin) Ren et al., Science, 2000 ChIP on CHIP - Ste12p transkripční faktor (indukované geny) Regulace transkripce v haploidních buňkách (konstitutivní) a1, a2 + α1, α2 - transkripční faktory, které ovlivňují transkripci 3 skupin genů a-spec.= MFA1,2 (a-feromon), STE2 (α-receptor), STE6, 14 (úprava a sekrece feromonu) α-spec.= MFα1,2 (α-feromon), STE3 (a-receptor), STE13, KEX2 (proteasy) haploid spec.= STE4,18 (podjednotky G-proteinu), RME1 (inhibitor meiosy), HO, NEJ1, LIF1 aSG ON αSG OFF haploid SG ON MAT lokus Typ buňky Geny kontrolované MAT lokusem a haploida1, a2 α haploidα1, α2 aSG OFF αSG ON haploid SG ON α2 α1 diploidα1, α2 a1, a2 aSG OFF αSG OFF haploid SG OFF α2 α1 α2a1 Lee a Haber, Microbiol Spect, 2015 Chromosom III obsahuje: - MAT lokus - MAT a (HMR) kazeta - MAT α (HML) kazeta HML a HMR jsou tiché alely (heterochromatin) Co a1, a2 + α1, α2 kódují? (transkripční faktory) HO endonukleasa – výměna kazet v MAT lokusu (rozeznává specifické sekvence) Heterothalické – stabilní Homothalické – přepínají párovací typ Chromosom III Přepínaní párovacího typu HMLα HMRa MAT CEN Chromosom III umlčená kopie umlčená kopie HO endonukleasa rozeznává a štípe specifické sekvence Používá se pro vygenerování DSB a studium mechanismů opravy poškozené DNA LeeaHaber,MicrobiolSpect,2015 Přepínání párovacího typu DNA z MAT lokusu je HO endonukleasou vystřižena a na její místo se překopíruje sekvence z kazety opačného páru - HO endonukleasa je exprimována pouze v mateřské buňce v G1 fázi (dceřinná si uchová původní typ) Current Opinion in Cell Biol 8 (1996) homotalické Asymetrická lokalizace Ash1p Current Opinion in Cell Biol 8 (1996) -Ash1p represor je asymetricky lokalizován do dceřiné buňky, kde blokuje transkripci HO- endonukleasy - Není do ní sekretován, ale dochází k expresi (translaci) asymetricky lokalizované mRNA - (translace RNA na specializovaných ribozomech asociovaných s cytoskeletem