VULKANICKÉ A TEKTONICKÉ TVARY RELIÉFU
Literatura
Strahler, A. – Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York,
575 s. Kapitola: Volcanic and Tectonic Landforms, s. 312 – 335.
Karásek, J. (2001): Základy obecné geomorfologie. Přírodovědecká fakulta MU,
Brno, 216 s.
Demek, J. (1987): Obecná geomorfologie. Academia, Praha, 476 s.
1. Georeliéf
• geomorfologie = vědní disciplína která se zabývá studiem tvarů, geneze a stáří
zemského povrchu; objektem geomorfologie je georeliéf
• georeliéf = svrchní plocha zemské kůry; soubor navzájem souvisejících prvků –
např. svahy, údolí, horské hřbety atd.; georeliéf je nehmotná veličina, hmotný je
nositel georeliéfu, tzn. horniny zemské kůry
• georeliéf je výsledkem protichůdného působení vnitřních (endogenních) a
vnějších (exogenních) geomorfologických procesů
endogenní procesy – posunují horniny v zemské kůře do vyšších poloh, zvyšují
nadmořskou výšku zemského povrchu
exogenní procesy – soubor pochodů vedoucích ke zmenšování nadmořské výšky
zemského povrchu (denudace)
• konstruované tvary zemského povrchu = tvary vznikající působením endogenních
geomorfologických procesů (vulkanické a tektonické tvary)
• existují dva typy endogenních pochodů vedoucích ke vzniku konstruovaných
tvarů: a. vulkanizmus, b. tektonické pohyby
2. Vulkanizmus
• sopka (vulkán) = elevace kuželového (sopečný kužel) nebo klenbovitého tvaru
vytvořená extruzí magmatu z přívodního kanálu (sopouchu)
• vulkanický materiál je ze sopky vyvrhován buď v tekuté podobě (láva) nebo
v pevné podobě (pyroklastika)
• pyroklastické horniny = vulkanický materiál vyvrhovaný ze sopečného jícnu;
balvany, bomby, struska, lapilly, sopečný popel
• průběh erupce je určován složením lávy: felsické magma – obsahuje hodně
rozpuštěných plynů → explozivní erupce, vyvrhování velkého množství
pyroklastik; mafické magma → klidné erupce
• tvar, rozměry a stavba sopky závisí na složení lávy a přítomnosti/nepřítomnosti
pyroklastik: stratovulkán, štítový vulkán
2.1 Stratovulkán
• stratovulkán = sopka složená ze střídajících se vrstev utuhlé felsické lávy a
pyroklastických hornin
• felsické lávy jsou hodně viskózní a špatně tečou → vznikají typické vysoké
sopečné kužely s příkrými svahy
• stratovulkány vyvrhují velké množství popela, který může dosáhnout stratosféry a
způsobit dočasné globální snížení teploty vzduchu
Strahler&Strahler obr. 12.2 s. 316
2.1.1 Kaldera
• kaldera = destruktivní tvar stratovulkánu v podobě kotlovité prohlubně tvaru
kráteru; velikost až 20 - 30 km
Strahler&Strahler obr. 12.5 s. 318
• vznik kaldery:
- explozí – vyhozením vrcholu sopky do vzduchu při erupci
- propadnutím částí sopky do magmatického krbu vyprázdněného po silných
výlevech láv
- rozšiřováním kráteru erozí
2.1.2 Stratovulkány a subdukční zóny
• stratovulkány jsou nejčastěji vázány na konvergentní rozhraní se subdukcí
(aktivní okraje kontinentů, ostrovní oblouky)
• většina stratovulkánů světa leží v oblasti cirkum-pacifického orogenního pásma
2.2 Štítový vulkán
• štítové vulkány = sopky tvaru nízkého, plochého kužele se svahy o malém sklonu
(1 - 10°)
• štítové vulkány vyvrhují mafické, málo viskózní magma, které se roztéká do
velkých vzdáleností od kráteru a vytváří tenké vrstvy
Strahler&Strahler obr. 12.6 s. 319
2.2.1 Horké skvrny, spreading a štítové vulkány
• horká skvrna = výstupný proud bazaltového magmatu vznikající v astenosféře
• podmořská hora = vulkanický ostrov destruovaný exogenními geomorfologickými
procesy
Strahler&Strahler obr. 12.7 s. 320
Strahler&Strahler obr. 12.8 s. 320
• lávové plošiny = až tisíce m mocné výlevy bazaltových láv; výsledek působení
horké skvrny pod kontinentem
Strahler&Strahler obr. 12.9 s. 321
2.2.2 Horké prameny a gejzíry
• horké prameny a gejzíry jsou doprovodnými jevy vulkanické činnosti, vznikají tam,
kde se nachází horké magma nehluboko pod povrchem
• gejzír = místo kde dochází k periodickým vývěrům páry a horké vody
Strahler&Strahler obr. 12.12 s. 322
• zdroje vody pro horké prameny a gejzíry:
- podzemní voda (původně voda povrchová)
- juvenilní voda (voda vzniklá kondenzací vodních par vystupujících ze zemského
společně s magmatem)
2.3 Vulkanické oblasti světa
• většina vulkánů je rozložena podél subdukčních zón cirkum-pacifického
orogenního pásma
• další významné vulkanické oblasti se nachází podél divergentních deskových
rozhraní (středooceánské hřbety – např. Island) a nad horkými skvrnami
Strahler&Strahler obr. 12.13 s. 323
3. Tektonické tvary reliéfu
• kompresní a extenzní tektonika: komprese (hlavně vrásnění) – nejsilnější
deformace probíhají při subdukci (vrásnění sedimentů akrečního klínu) a při kolizi
typu kontinent-kontinent; extenze (vznik zlomů)
3.1 Vrásová pohoří
• vrásnění = tektonický pochod vyvolaný účinkem tlakového napětí; výsledkem
vrásnění jsou vrásy
• vrása = antiklinála + synklinála
• vrásové pohoří = pohoří složená z vrstev zvrásněných působením tangenciálních
tlaků
Strahler&Strahler obr. 12.14 s. 324
3.2 Zlomy a tvary vzniklé zlomovou tektonikou
• zlom = porušení původních úložných poměrů geologických těles rozlámáním a
posunem podél zlomových ploch
• zlomová plocha = plocha po které došlo k vzájemnému pohybu ker zemské kůry
• rychlost pohybu podél zlomových ploch je značně proměnlivá; k pohybu dochází
přerušovaně (řádově mm až m během jedné fáze pohybu)
3.2.1 Normální zlomy
• normální zlom = dislokace s příkře postavenou zlomovou plochou
• normálními zlomy vznikají konstruované tvary – hrástě a prolomy
Strahler&Strahler obr. 12.17 s. 325
• kerná (zlomová) pohoří
• vyzdvižené a ukloněné kry zemské kůry
Strahler&Strahler obr. 12.18a s. 325
3.2.2 Transkurentní zlomy
• transkurentní zlom = zlom podél kterého dochází k horizontálním posunům ker
zemské kůry
Strahler&Strahler obr. 12.15c s. 325
3.2.3 Reverzní zlomy a přesmyky
• reverzní zlom = zlomová plocha reverzního zlomu je ukloněna tak, že jedna kra
zemské kůry se přesouvá přes druhou
• přesmyk = posun ker po ploše ukloněné zlomové ploše; pohyb má z větší části
horizontální složku
Strahler&Strahler obr. 12.15b s. 325
4. Zemětřesení
• zemětřesení = soubor krátkých periodických pohybů, které se šíří ve formě
seismických vln zemským tělesem
• klasifikace zemětřesení:
- tektonická - uvolnění nahromadění elastické energie v tektonicky aktivních
oblastech
- vulkanická - doprovází vulkanickou činnost
- řítivá - vznikají propadnutím stropů přírodních nebo umělých dutin v zemské
kůře
• hypocentrum = ohnisko zemětřesení, epicentrum = kolmý průmět ohniska na
zemský povrch
• seismické vlny
• Richterova stupnice = škála hodnotící sílu zemětřesení podle množství uvolněné
energie
• tsunami = mořské vlny generované zemětřesením; epicentrum zemětřesení se
nachází v oceánu