POBŘEŽNÍ A EOLICKÉ TVARY RELIÉFU
Literatura
Strahler, A. – Strahler, A. (1999): Introducing Physical Geography. Wiley, New York,
575 s. Kapitola: Landforms Made by Waves and Wind, s. 426 - 453.
1. Úvod
• při proudění vzduchu vzniká na styku atmosféry a zemského povrchu smykové
napětí, které vyvolává pohyb hmot na zemském povrchu; působení větru na vodní
plochy → vlnění, na povrch půdy → eolická eroze
• pobřežní linie: proměnlivá kontaktní hranice mezi vodou a souší
• přímoří (coast) = pevnina ležící podél mořského břehu
pobřeží (shore) = část pobřeží která se rozkládá mezi pobřežní linií při odlivu a
linií, kam až zasahuje příboj při přílivu
• pobřeží v širším slova smyslu: zóna s dominantním působením pobřežních
procesů, která zahrnuje: a. pásmo mělké vody podél pobřežní linie ve které se
ještě uplatňuje vliv vlnění na dno, b. pláž, c. pobřežní útesy, d. pobřežní písečné
duny
• působení mořské vody v pobřežní zóně má dvě podoby: a. vlnění, b. působení
přílivu/odlivu
• zátoka = vodní plocha částečně chráněná okolní pevninou před přímým
působením mořského vlnění
• estuárium = typ říčního ústí do moře nálevkovitého tvaru; v prostoru estuária
dochází k míchání sladké a slané vody → specifické ekosystémy
2. Geomorfologické účinky vlnění
• nejdůležitějším modelačním činitelem pobřeží je mořský příboj – eroze (abrazní
terasa, pobřežní útes), transport, akumulace (pláž, předbřežní val)
• orbitální pohyb vodních částic při vlnění – vlna postupuje, vodní částice zůstávají
na místě
• hloubkový dosah vlnění je cca 50 m
• vlna se při svém postupu v mělké vodě láme
Strahler&Strahler obr. 17.1 s.430
2.1 Pobřežní útesy (klif)
• pobřeží vlivem příboje ustupuje (zejména pobřeží budované nezpevněnými
sedimenty) → vzniká pobřežní útes (klif, abrazní srub)
Strahler&Strahler obr. 17.2 s.430
Strahler&Strahler obr. 17.3 s.431
• v místě působení vln vzniká v útesu abrazní výklenek
• pobřežní jeskyně vznikají abrazí podél puklin v pobřežním útesu
• eroze pobřeží postupuje selektivně podle místních rozdílů v geomorfologické
hodnotě hornin
• tvary pobřežních útesů: skalní brány, skalní pilíře a skalní jehly
• abrazní terasa = mírně ukloněný skalní povrch vzniklý ústupem pobřeží abrazí
Strahler&Strahler obr. 17.4 s.431
2.2 Pláže
• pláže – vznikají v úsecích pobřeží se silným přínosem jemnozrnnějšího materiálu
(písku až štěrku)
• sedimenty pláže se pohybují účinky příboje a dnového protiproudu
2.3 Transport materiálu podél pobřeží
• plážový drift = transport plážového materiálu podél pobřeží; vzniká při šikmém
postupu vln k pobřeží
• pobřežní drift = pohyb plážového materiálu podél pobřeží účinkem pobřežního
proudu generovaného šikmo přicházejícími vlnami
• litorální drift = pohyb plážového materiálu podél pobřeží vyvolaný spojeným
působením plážového driftu a pobřežního driftu
Strahler&Strahler obr. 17.6 s.433
• písečná kosa = vzniká sedimentací materiálu unášeného litorálním driftem podél
členitého pobřeží
• tombolo = úzká šíje spojující ostrov s pobřežím
Strahler&Strahler obr. 17.7 s.433
• účinky vln se koncentrují na vrcholech poloostrovů, proto dochází k jejich rychlé
destrukci (abrazní srub, abrazní terasa); přilehlé zátoky se zaplňují abradovaným
materiálem (kapsovitá pláž)
Strahler&Strahler obr. 17.8 s.434
2.4 Litorální drift a ochrana pobřeží
• přínos materiálu na pláž větší než odnos → dochází k přirůstání pláže a postupu
pobřežní linie do moře; odnos materiálu z pláže větší než přínos → pláž se zužuje
a pobřežní linie ustupuje směrem do pevniny
• snížení přínosu sedimentů řekami (přehrady) znamená degradaci až zánik pláže
• ochrana pláží se provádí stavbou příčných hrází zachytávajících sedimenty
unášené litorálním driftem
Strahler&Strahler obr. 17.9 s.434
3. Vliv přílivu a odlivu
• změna výšky hladiny moře vyvolaná slapovými jevy (přílivem a odlivem)
způsobuje vznik střídavých proudů (příliv – proud směřuje k pobřeží, odliv – proud
směřuje do moře)
• přílivové a odlivové proudy jsou nejsilnější v zátokách a estuáriích
Strahler&Strahler obr. 17.11 s.435
3.1 Sedimenty uložené přílivem/odlivem
• střídavé proudy v zátokách s úzkým ústím jsou rychlé a zabraňují zanesení
zátoky litorálním driftem
• proudy unáší velké množství jemnozrnného materiálu v suspenzi (prach a jíl)
• zanášení zálivů a estuárií přílivovým proudem vede k vytvoření slaného
pobřežního mokřadu
Strahler&Strahler obr. 17.12 s.436
• slané mokřady bývají často rekultivovány (odvodněny) za účelem získání nové
půdy
4. Geomorfologické typy pobřeží
• důležitým faktorem vývoje pobřeží je směr tektonických pohybů nebo kolísání
hladiny oceánu:
- klesající pobřeží
- stoupající pobřeží
• dalším kritériem klasifikace pobřeží je způsob rozšiřování pevniny:
- sopečnou činností
- růstem říční delty
- růstem korálových útesů
Strahler&Strahler obr. 17.13 s.437
4.1 Klesající pobřeží
• klesající pobřeží zahrnuje dva typy:
- riové pobřeží
- fjordové pobřeží
• riové pobřeží vzniklo zvýšením hladiny moře nebo poklesem pevniny, takže byla
zatopeny dolní úseky říčních údolí
• fjordové pobřeží vzniklo podobným způsobem jako riové, ale v tomto případě
byla mořem zatopena údolí prohloubená údolními ledovci
4.2 Stoupající pobřeží
• stoupající pobřeží jsou plochá a mírně ukloněná
• moře je na velkou vzdálenost od pobřežní čáry velmi mělké, takže vlnění
zasahuje až na dno a vlny hrnou směrem ke břehu velké množství materiálu
• předbřežní val – vzniká akumulací písku v místech kde se vlny lámou
• bariérový ostrov = předbřežní val vystupující nad hladinu; bariérové ostrovy bývají
dlouhé i několik desítek km
• laguna = úzký pruh mělké vody mezi bariérovým ostrovem a pobřežím
Strahler&Strahler obr. 17.14 a 17.15 s.437, 438
4.3 Říční delty a vulkanická pobřeží
• delta je jeden z typů říčního ústí do moře, který vzniká v důsledku náhlého
poklesu unášecí rychlosti řeky při jejím ústí do nádrže stojaté vody
• sedimenty delty jsou vytříděné podle velikosti – nejdříve se ukládá písek, nejdále
do moře je unášen jíl
• při míchání sladké vody se slanou dochází ke spojování částic jílu do agrargátů,
které pak rychle sedimentují
Strahler&Strahler obr. 17.16 s.439
Strahler&Strahler obr. 17.17 s.439
• podél vulkanického pobřeží vzniká nová pevnina ukládáním pyroklastik do mořské
vody nebo ochlazováním lávových proudů tekoucích do moře
4.4 Pobřeží s korálovými útesy
• vzniká činností organizmů – korálů a řas
• korály rostou v rovníkových a tropických šířkách mezi 30° s.š. a 25° j.š. a vyžadují
teplotu vody nad 20°C; korály rostou v malých hloubkách v čisté a dobře
provzdušněné vodě
• typy korálových útesů:
- pobřežní (lemové)
- bariérové
- atoly
Strahler&Strahler obr. 17.18 a 17.19 s. 439
4.5 Vyzdvižená pobřeží a abrazní terasy
• pobřežní terasa – vzniká rychlým tektonickým zdvihem pobřeží a vynořením
abrazní terasy
• opakovaný zdvih pobřeží vede ke vzniku stupňoviny pobřežních teras indikujících
původní průběh pobřežní čáry
• vyzdvižená pobřeží jsou častá zejména podél okrajů Tichého oceánu, kde je silná
tektonická aktivita vázaná na konvergentní desková rozhraní
Strahler&Strahler obr. 17.20 a 17.21 s.441
5. Eolické pochody
• vítr je významným exogenním činitelem v případě následujících podmínek:
- povrch půdy není zpevněn vegetačním krytem
- geologické podloží je budováno sypkými, jemnozrnnými materiály
- povrch půdy je suchý
• tyto podmínky jsou splněny v aridních a semiaridních oblastech; výjimku tvoří
pobřežní duny lemující pláže (na pobřeží eolické pochody i v humidních
oblastech)
5.1 Větrná eroze
• vítr vykonává dva druhy geomorfologické práce:
- abraze
- deflace
• abraze – vítr unáší částice prachu nebo písku, které naráží na skalní povrchy
nebo na povrch půdy; abraze působí pouze v malých výškách nad zemí (zhruba 1
– 2 m)
• abraze vytváří různé mikrotvary skalních povrchů (jamky, dutiny, žlábky, hřibovité
skalní útvary, …)
• deflace – odvívání částic z povrchu půdy; nejvíce náchylné k deflaci jsou půdy a
sypké, nezpevněné sedimenty (pláže, suchá říční koryta, mladé ledovcové
uloženiny) tvořené jemnými částicemi
• selektivní deflace způsobuje odnos jemnějších částic a zanechává na místě hrubé
úlomky – vzniká pouštní dlažba
Strahler&Strahler obr. 17.22 s.444
• deflační deprese = mělká sníženina oválného půdorysu vzniklá odvíváním
jemnozrnných materiálů
5.2 Prachové bouře
• prachová bouře = oblak prachu unášený turbulentním prouděním vzduchu;
vertikální rozsah prachového oblaku až stovky m
• prachové bouře vznikají i v humidních oblastech na půdách devastovaných
nadměrným zemědělským využíváním
• v 1 km3
vzduchu může být rozptýleno při prachové bouři až 1000 t prachu
Strahler&Strahler obr. 17.23 s.445
6. Písečné duny
• písečná duna = jakákoliv vyvýšenina tvořená pískem a modelovaná činností
větru; aktivní písečné duny neustále mění svůj tvar působením větru
• písečné duny vznikají v blízkosti zdrojových oblastí pískových zrn – výchozy
pískovcových vrstev, pláže, …
• písečná duna se stabilizuje když je porostlá vegetací, zanikne zdroj písku nebo
když se změní charakter proudění vzduchu
6.1 Typy písečných dun
• Srpovité duny (barchany) – izolované písečné vyvýšeniny srpovitého tvaru, které
mají okraje zahnuté po směru větru.
Strahler&Strahler obr. 17.24 a 17.25 s.446
• příčné duny – vznikají tam, kde je dostatečný přísun pískového materiálu, takže
jednotlivé barchany splývají a vytváří zvlněný povrch
• písečné moře = rozsáhlá oblast pokrytá příčnými dunami
Strahler&Strahler obr. 17.26 s.447
• hvězdicovité duny – rozsáhlé písečné elevace které mají v půdorysu tvar hvězdy
s několika cípy; duna se skládá z několika ramen, která radiálně směřují ke středu
duny
Strahler&Strahler obr. 17.27 s.447
• parabolické duny – mají srpovitý tvar jako barchany, ale jejich okraje jsou ohnuty
směrem proti větru
Strahler&Strahler obr. 17.28 a 17.29 s. 448
• podélné duny – dlouhé, úzké písečné hřbety orientované paralelně
s převládajícím směrem větru; dosahují délky až několik km
Strahler&Strahler obr. 17.31 s.449
• typy pouští – klasifikačním kritériem je charakter povrchu, zejména zrnitost
materiálu:
- hamada
- reg
- serir
- erg
6.2 Pobřežní duny
• pobřežní duny – vytváří různě široký pás lemující mořská nebo jezerní pobřeží,
která mají vyvinutou písečnou pláž
• bariéra z pobřežních dun chrání přílivovou oblast (slaný pobřežní mokřad) před
účinky příboje za bouří
Strahler&Strahler obr. 17.32 s.450
7. Spraš
• spraš – větrem vátý prachovitý sediment; spraše se vyskytují v mírných šířkách v
několika velkých oblastech světa
• spraš je typickým sedimentem glaciálních období pleistocénu (příznivé podmínky
pro rozvoj eolických procesů: krajina bez vegetace, chladné a suché zimy)
• spraš je nevrstevnatá a má svislou odlučnost
Strahler&Strahler obr. 17.33 s.450
• spraše velmi snadno podléhají stržové erozi
• rozsáhlé plochy spraší se nacházejí ve střední Evropě, centrální Asii,
Číně, Severní Americe, Argentině
• v Eurasii roste mocnost spraší směrem od Z k V, příčinou je převažující západní
proudění vzduchu; z. Evropa – mocnost 1 - 2 m, Čína – mocnost 30 m (max. až
100 m)
• na svazích vyvýšenin a v říčních údolích najdeme mocnější polohy spraší na
závětrných svazích – sprašové závěje
• na spraších vznikají zemědělsky vysoce úrodné půdy (podstatný podíl CaCO3)
Strahler&Strahler obr. 17.35 s.451
7.1 Vyvolaná deflace
• vyvolaná deflace je častým jevem v semiaridních, zemědělsky využívaných
oblastech
• problém amerického středozápadu ve 30. letech 20. stol. – situace označovaná
jako „talíř plný prachu“; polopouště sz. Indie a Pákistánu – povrch půdy soustavně
narušován pasením dobytka