Náš dřívější výsledek, tj. výsledný směr dráhy větru W 24°S, můžeme doplnit výsled- j nou drahou, která je R = 957 km. Vedle těchto údajů nás zajímá, jaký je podíl výsledné dráhy vetru při výsledném j smeru vetru na celkové dráze vetru při všech smírech větru. Tuto charakteristiku i označujeme jako stálost větru a vyjadřujeme ji v procentech (10.204) S = 100 j. ; Vane-li vítr v uvažovaném obdobi stále v jednom směru, takže SR = R, je stálost větru S = 100%. To je horni mez stálosti. Je-li vitr stále proměnný, pak SR = 0 a S = 0. To je dolní mez stálosti větru. Dosadíme-!! do vzorce (10.204) SR = 957 kra a R = 50 + 200 + 647 + 129 + 56 + 75 + 10 + 59 = 1226 km, dostaneme 957 S = 100- = 78%. 1226 Můžeme pak konstatovat, že v 1. dekádě března 1922 byl výsledný směr větru W 24°S při výsledné dráze i? = 957 km (prům. rychlost pro směr SW = 6,4 m/s) poměrně stálý, protože hodnota S dosahuje takřka 80%. Vedle stálosti větru můžeme zavést ještě charakteristiku, zvanou relativní hustota větrů určité sily nebo rychlosti v určitém směru větru, např. hustoty silných větrů při západním směru větru. Při převodu z 16 hlavních směrů lze určit v promile hustotu silných větrů (ä6° Beauf.) při západním směru podle výrazu (10.205) W„ = tWSW< + W. + ÍWNW. iWSW + W + iWNW 10.15.2 Převládající směr větru Výsledný směr větru nemusí být z klimatologického hlediska vždy dobrou charakteristikou, ba dokonce může mít někdy i formální povahu, zvláště tehdy, vyskytuji-li se dva protilehlé směry s málo rozdílnými rychlostmi a s velkými Četnostmi. V takových případech bývá lépe místo Lambertovy metody výsledného směru větru, kterou jsme předtím popsali, použít raději metody určeni převládajícího směru větru, kterou zavedl A. A. Kaminskij a kterou upravila E. S. Rubinstejnová. Tuto metodu si popíšeme na dále uvedeném příkladu rozdělení četností směrů větru podle 8 hlavních směrů: N NE E SE S SW W NW Četnosti 13 5 3 7 23 31 12 6 v% 374 Z uvedeného je na první pohled patrné, že převládajícím směrem je směr SW s 31%. Možno říci, že tuto četnost připisujeme v podstata tomu oktantu, v jehož středu leží jihozápadní směr větru. Jak je zřejmé, je velmi četný i jižní smír, a proto je nutno uvažovat i jižní oktant při určováni převládajícího směru větru. Oba oktanty tedy složíme: S + SW = 23 + 31 = 54% a pak přibližné odhadneme že, SSW je převládající smér. Přesněji určíme převládající směr interpolací. Bereme směry, na něž připadá maximální četnost, a sousední směry a označme je nu «j, re3, nA, a to tak, aby n3 > «! a n2 > n*. V námi uvedeném příkladu tedy smír SE S SW W četnost 7 23 31 12 označeni "l "2 "3 "1 Dále můžeme sečíst vždy dva za sebou jdoucí směry větrů neboli (nt + nä), («j + "j)> ("j + »i)> tedy sméry SE + S S + SW SW + W Četnosti 30 54 43 označení nt + n2 nz 4- «3 «3 4- fl* Takto získané hodnoty vyneseme do sítě souřadnic a získanými body proložíme křivku (viz obr. 67). Snadno zjistíme maximum křivky a z něho spustíme kolmici na osu úseček a určíme příslušný úhel. Jak zřejmo, je uvedené maximum 57%. Získaný bod na abscise je D. Zjistíme délku úsečky od bodu SSW do bodu D. Víme-li, že úsečka SSW - WSW je 45°, zjistíme, že bod D je od bodu SW na přiklad 15° na západ, a protože úsečka S-SSW je 22,5°, lze určit přibližnou polohu bodu D na horizontě; ta je S 37°W. SSf S SSW SW VStŕ Obr. 67. Grafické určeni převládajícího smeru vatru. 375 Převládající smír větru můžeme ovšem zjistit také výpočtem podle vzorců (10.206) a = 1 + ■ («3 - «l) + («2 ~ "4) ' (10.207) H = n2 + »3 + ~ "0 + (», - «,) g _ oy _ Získaná hodnota zde značí střed kvadrantu s největší četností; výsledek se násobí 45 a dostaneme úhel a ve stupních. Odpočet úhlu je od smeru, která má četnosti nlt na stranu směrů n2 a n3. V námi uvedeném případě představuje tt úsečku od bodu SE do bodu D. V daläím vzorci značí H četnost větru v procentech pro nalezený kvadrant (v tomto druhém vzorci se ovšem ct nenásobí). DosadSme-li, dostaneme a = 1 + + (31 - 7)/(31 - 7) + (23 - 12) = 1 + 24/(24 + 11) = 1,69 a « = 1,69 . 45° = 76°. Četnost H = 23 + 31 + (31 - 7) + (23 - 12)/2 . (3/2 - 1,69)3 = (54 + 17.5). . 0,04 = 55%. Odečteme-li od směru SE 76 stupňů na západ, dostaneme polohu f převládajícího větru v kvadrantu S 31°W. Vidíme, že i v tomto případě dostáváme podobný výsledek jako u graäcké metody. V případě, že větrná růžice má dvě protisměrné největaí četnosti, vyhodnocují se dva převládající směry. Ty bývají zpravidla na horizontě od sebe vzdáleny o 120 až 180°. Z praktického hlediska vypočítáváme druhý převládající směr jen tehdy, je-li splněna podmínka, že n2 + «3 = 25%. Možnost výpočtu druhého převládajícího směru je výhodou před použitím výsledného směru větru. Mějme případ těchto četností směru větru N NE E SE S SW W NW 7 12 13 13 9 16 19 11 Z uvedeného je zjevné, že převládají dva směry větru, jeden přibližně západní a druhý přibližně východní. Pro výpočet prvního převládajícího směru větru bereme nl = 9; Ttj = 16; ns = 19; nt = 11; dosadíme-li, dostaneme a = 1 + 10/15 = 1,66, « = = 1,66 . 45° = 74,7° a četnost H = 16 + 19 + (10 + 5)/2 . (3/2 - 1,66) = 35%. Pak nejčastější směr větru je S 75°W s četností 35%. Pro výpočet druhého kvadrantu bereme ní = 12; n2 = 13; n3 = 13; n4 = 9. Pak je a = 1 + 1/5 =3 1,2. Úhel a je 1,2. 45° = 54° a četnost H = 13 + 13 + (1 + 4)/2 . (3/2 - 1,2) = 26%. Druhý převládající směr je S S1°E s četnosti 26%. 10.15.3. Větrné růžice Přehledný obraz o větrných poměrech podávají větrné růžice. Jejich konstrukce je různá a závisí též na účelu, jemuž mají sloužit, a na jevech, které zobrazují. Tak mohou být větrné růžice rozložené (viz obr. 68), které se zejména hodí k posouzení 376