Paradoxy rozvoje v Nigérii Jako všechny abstraktní pojmy je i rozvoj pojmem relativním. Závisí na proměnných, jako jsou lidé, kterých se týká, a na tom, co si tito lidé pod rozvojem sami WBBalBSgffiBBSIBWIBW le to růst bohatství, lepší kvalita života (a ta se také bude lišit člověk od člověka) nebo snad obojí? Ne vždy se hospodářský rozvoj, tedy zvýšení objemu a kvality zdrojů země nebo jednotlivce, promítne do lidského rozvoje. Ukazatele bohatství zohledňují zdroje, které jsou v zemi k dispozici, ale často nevypovídají nic o tom, jak jsou v rámci ní přerozděleny. A tak i v relativně bohatých zemích, jako jsou Čína, Nigérie a Indie, žije neuvěřitelně vysoký počet extrémně chudého obyvatelstva. Proto za účelem této úvahy předpokládejme, že lidský rozvoj znamená určitý blahobyt, ale zároveň není omezen na přístup ke kvalitní zdravotní péči, důstojnému přístřeší, důstojným životním podmínkám, které odpovídají normám společnosti, a další podobné ukazatele blahobytu. Tento článek se zabývá rozvojem a tím, jak se jeho nedostatek projevuje v málo rozvinutých zemích, konkrétně například v Nigérii. Proč je tak bohatá země jako Nigérie stále zaostalá? Jak se s tím vyrovnávají její obyvatelé? Stf oace v Nigérií Nigérie je v současnosti oficiálně nejsilnější africkou ekonomikou. Po statistickém přepočtu dosáhl hrubý domácí produkt (HDP) země v roce 2013 509,9 miliard amerických dolarů. K podobnému přepočítání HDP došlo naposledy v devadesátých letech minulého století, ale jeho současná hodnota je více než dvojnásobná, což Nigérii katapultovalo na první místo na africkém kontinentě před Jihoafrickou republiku s HDP ve výši 370,3 miliard amerických dolarů. K tomuto výsledku významně přispěly místní filmový průmysl Nollywood (podle amerického Hollywoodu, pozn. ed.), hudební průmysl a telekomunikace. Kdekoliv jinde by bylo možné považovat tyto výsledky za pozitivní. Ne tak v Nigérii, kde věci nejsou vždy takové, jak vypadají, a kde se reálná skutečnost a vykazovaná data často neshodují. Rozvoj a hospodářský růst jsou pojmy už tak dost relativní a pro Nigerijce, kteří mají často sklon interpretovat věci odlišně, to platí dvojnásob. Jejich značně skeptický postoj souvisí zřejmě s řadou bezohledných vlád, které přivedly k dokonalosti výrobu statistik a propagandy na hony vzdálených od reality. Dovolte mi to ilustrovat na následující příhodě. Dodávky elektrického proudu v Nigérii jsou nechvalně proslulé svými častými výpadky. A tak, když se jeden nigerijský profesor, žijící v Severní Americe, vrátil domů a přenocoval u přítele, který je vysokým vládním úředníkem, byl velmi překvapen, když k žádnému výpadku proudu nedošlo. Jeho hostitel mu vysvětlil, že byli téměř 24 hodin připojeni na záložní generátor. Na jeho otázku, jak je možné, že neslyšel hluk typický pro generátory zásobující elektřinou většinu nigerijských domácností a firem, odpověděl hostitel slovy: „To je rozvoj, teď používáme nehlučné generátory." Návštěvník se zděsil. Pokud bude vládní úředník považovat přechod od hlučných generátorů k tichým za „rozvoj", znamená to, že vyhlídky na stabilní vývoj v dodávkách elektřiny jsou mizivé. A to je pro zemi, která je čelním producentem ropy v Africe a jejím šestým největším producentem na světě, velmi znepokojivé. Abubakar A4am ibraw») všechn/ abstraktní pojmy je i rozvoj pojmem ■m Závisí na proměnných, jako jsou lidé, kterých ^ó a ng tom, co si tito lidé pod rozvojem sami p$í kvalita života (a ta se iebo snad obojí? to růst bohatství, také bude lišit člověk od véío) nebo snad obojí? vždy se hospodářský rozvoj, tedy zvýšení objemu kvolily zdrojů země nebo jednotlivce, promítne do U kého rozvoje. Ukazatele bohatství zohledňují zdroje, které jsou v zem' k dispozici, ale často nevypovídají nic o tom, jak jsou v rámci ní přerozděleny. A tak jvrelativně bohatých zemích, jako jsou Čína, Nigérie o Indie, žije neuvěřitelně vysoký počet extrémně chudého obyvatelstva. Proto za účelem této úvahy předpokládejme, že lidský rozvoj znamená určitý blahobyt, ale zároveň není omezen na přístup ke kvalitní zdravotní péči, důstojnému přístřeší, důstojným životním podmínkám, které odpovídají normám společnosti, o další podobné ukazatele blahobytu. Tento článek se zabývá rozvojem a tím, jak se jeho nedostatek projevuje v málo rozvinutých zemích, konkrétně například v Nigérii. Proč je tak bohatá země jako Nigérie stále zaostalá? Jak se s tím vyrovnávají jí obyvatelé? což Nigérii katapultovalo na první místo na africkém kontinentě před Jihoafrickou republiku s HDP ve výši 370,3 miliard amerických dolarů. K tomuto výsledku významně přispěly místní filmový průmysl Nollywood (podle amerického Hollywoodu,pozn.ed],hudební Pomysl a telekomunikace. Kdekoliv jinde by bylo možné považovottyto výsledky za Pozitivní. Ne tak v Nigérii, kde věci nejsou vždy ^ové^ jak vypadají, ■ i —Ms se reálná skutečnost ^ádcto často neshodujf- ospodářský růst jsou pojmy uí tok dost relativní Nigérie je v současnosti oficiálně nejsilnější africkou ekonomikou. Po statistickém přepočtu dosáhl hrubý domácí produkt (HDP) země v roce 2013 509,9 miliard amerických dolarů. K podobnému přepočítání HDP došlo naposledy v devadesátých letech minulého století, ale jeho současná hodnota je více než dvojnásobná, a pro Nigerijce, kteří mají často sklon interpretovat věci odlišně, t0 plat, dvojnásob. Jejich značně skeptický postoj souvisí zřejmě s řadou bezohledných vlád, které přivedly k dokonalosti výrobu statistika propagandy na hony vzdálených od reality. Dovolte mi to ilustrovat na následující příhodě. Dodávky elektrického proudu v Nigérii jsou nechvalně Proslulé svými častými výpadky. A tak, když se jeden nigerijský profesor, žijící v Severní Americe, vrátil domů a prenocoval u přítele, který je vysokým vládním úředníkem, byl velmi překvapen, když k žádnému výpadku proudu nedošlo. Jeho hostitel mu vysvětlil, že byli téměř 24 hodin připojeni na záložní generátor. Na jeho otázku, jak je možné, že neslyšel hluk typický pro generátory zásobující elektřinou většinu nigerijských domácností a firem, odpověděl hostitel slovy: „To je rozvoj, teď používáme nehlučné generátory." Navštěvník se zděsil. Pokud bude vládní úředník považovat přechod od hlučných generátorů k tichým 20 »r02voj", znamená to, že vyhlídky na stabilní VyV°i v dodávkách elektřiny jsou mizivé. A to je pro zerr", která je čelním producentem ropy v Africe a lel'm šestým největším producentem na světě, velmi 2nepokojiVe Paradoxy rozvoje v Nigérii Pro průměrného Nigerijce jsou pojmy, jako je rozvoj a hospodářský růst, „španělskou vesnicí". Všechny hospodářské ukazatele země jsou zdánlivě v pořádku. Zahraniční investice dosáhly 5,5 miliard amerických dolarů. Země udržela relativně nízkou zadluženost ve vztahu k HDP (méně než 20 % v porovnání s 85 % Španělska), z velké části splnila cíle centrální banky týkající se inflace a v současnosti vykazuje přebytek obchodní bilance. Míra inflace dosahuje 8 %, což je o 4% méně než maximální 12procentní míra stanovená bankou. To je pro rozvojový trh něco velmi neobvyklého.1 Nigérie je také země, která stvořila nejbohatšího Afričana, obchodního magnáta Alika Dangoteho, jehož jmění odhaduje časopis Forbes na 25 miliard amerických dolarů la který figuruje na 23. místě žebříčku nejbohatších lidí světa. Podle časopisu Quartz jsou Nigerijci na pátém místě mezi turisty, kteří utrácejí nejvíc během svého pobytu ve Velké Británii. A nelze samozřejmě opomenout nigerijské pastory, kteří vlastní soukromé tryskáče a kteří co do kupní síly konkurují ropným baronům. Pro většinu obyvatel země je však realita velmi odlišná. Přes 80 % populace přežívá za méně než 2 americké dolary denně. Jízdenka v autobuse cestou domů někdy stojí dvakrát tolik, co stála při odjezdu. A v Gishiri, na předměstí nigerijského opulentního hlavního města, slouží na zchátralé klinice jedna špinavá postel pro 5 tisíc lidí. Ve stínu vyšperkovaných obydlí jednoho z nejdražších afrických měst se skrývá řada podobných komunit. Pro jejich obyvatele by rozvoj mohl představovat další postel v místni rozpadající se klinice nebo alespoň novou sadu povlečení. Nebo by mohl představovat nový elektrický generátor z Cíny (který by klinice během vrtochů místní elektrárny vyráběl elektrický proud) či nový vrt k zajištění pitné vody. 1 Údaje v télo části pocházejí z magazínu Quartz, 28. února, 2014. Pro obyvatele státu Zamfara na dalekém severu země by rozvoj mohl zajistit dostatek potravy. Nemuseli by tak posílat svoje děti pracovat do dolů, kde jsou vystaveny riziku otravy olovem. Ta si už vyžádala mnoho životů - bylo zaznamenáno 163 úmrtí, 111 z nich byly právě děti. A pro těhotnou ženu, žijící ve státě Ganawuri, by mohlo být rozvojem, že nebude muset dojíždět 200 kilometrů do nejbližší nemocnice a nebude jí tak hrozit, že při porodu zemře. Podle údajů Světové banky umírá v Nigérii 630 žen na každých 100 000 živých porodů. Pro srovnání: v České republice a v Polsku je to jen 5 případů, v Rakousku dokonce pouze 4 případy na každých 100 tisíc živých porodů. Pro mnoho Nigerijců je tedy rozvoj jednoduše zajištěním základních potřeb, které by učinily jejich život snesitelným, jako například přistup ke kvalitnímu a dostupnému vzdělání, přístup k dobré zdravotní péči, stálé dodávky elektrické energie, odpovídající úroveň bezpečnosti života a majetku, důstojné obydlí, důstojné mzdy apod. Nenechme se ale mýlit, Nigérie je bohatou zemí a někteří Nigerijci jsou velmi bohatí, jiní jsou však velmi chudí. íStát, jehož odpovědností je podmínky pro rozvoj vytvářet, v tomto ohledu doposud do značné míry selhal. Příčiny není třeba hledat daleko - přispěly k tomu desetiletí korupce, nepřehledná byrokracie, která často bránila realizaci potřebných politik, nekonzistentnost politických opatření a nedostatek politické vůle. Proklefi afrického rozvoje Důvodů, proč se Afrika nachází v tak zuboženém stavu, který se vyznačuje nekvalitní zdravotní infrastrukturou špatnou bezpečnostní situací, ubohým sociálním zabezpečením a často nepochopitelným selháním sociálních služeb, je řada. Svalovat odpovědnost na jiné je snadné, dělo se tomu tak po desetiletí, a děje se to dokonce i v současnosti. Zástupci místních vlád a intelektuálů odmítli nést vinu za vlastní chyby a kniha Waltera Rodneyho How Europe Underdeveloped Africa se stala nejen povinným čtením, ale svým způsobem i biblí, která vysvětluje, proč je Afrika v takovém stavu, v jakém se nachází. Podle Rodneyho (1973) jsou přímými viníky kolonizátori, kteří narazili při svém dobývání afrického kontinentu na soběstačné systémy s jasným ideologickým základem a institucemi - na království, jako byl Egypt, Benin, Núbie nebo Fulanská říše - které zničili do základů. Z rozvrácení těchto tradičních společností pak těžily zástupy Evropanů. Rodney říká, že „pokud se nějaká společnost musí zcela vzdát moci ve prospěch jiné společnosti, je toto samo o sobě již formou zaostalosti". Dále tvrdí, že obchod s otroky a další nepravosti s ním spojené přispěly k současné zaostalosti kontinentu a že kolonialismus situaci ještě zhoršil. „Kolonialismus nebyl jen systémem, který vykořisťoval, jeho hlavním účelem bylo převádět veškerý zisk do takzvané mateřské země." (Rodney, 1973, s. 177) Rodney má zjevně pravdu, co se týče cílů kolonialismu. Je ale oprávněné i jeho tvrzení, že kolonialismus je příčinou také současné zaostalosti Afriky? Jeho kniha je poměrně populární ji čtou a diskutují o ní v internetových fórech, nebo uslyšíte politické představitele, jak se na ni odvolávají, aby omluvili vlastní chyby. Ve skutečnosti ale měla Afrika i zbytek vykořisťovaných zemí dostatek času na to, aby se postavily výzvám, kterým jejich společnosti v současnosti čelí. Škody napáchané v průběhu staletí zotročovaní a kolonizace nelze napravit během desetiletí. Uvážíme-li ovšem všechny okolnosti, je oprávněné předpokládat, že míra rozvoje v regionu by měla být vyšší, než jaká v současnosti je. To je také názor bývalé nigerijské ministryně Ezekwesili2(2014), která se snaží pochopit, proč Nigérie nedosáhla prosperity stejně jako jiná kolonizovaná území. Země jako Malajsie, Hong Kong, Singapur nebo Čína se zbavily koloniálních pout a dosáhly v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje značného pokroku. „Ostatní tvrdí, že je to dané naší kulturou, ale jak uvádí jeden politický ekonom: ,Blahobytu dosáhly evropské země s různým kulturním prostředím, stejně tak protestantské i katolické. Naopak země se stejným kulturním základem si vedly v poválečné době z ekonomického hlediska velmi rozdílně, což je případ Severní a Jižní Koreje. Dokonce i jednotlivé země prošly v průběhu času různým hospodářským vývojem, ačkoliv se jejich »kultura zázračně nezměnila«. A co ti, kdo vidí naši etnickou a národnostní různorodost jako překážku, ale už nevidí, že Spojené státy americké jsou národnostně i etnicky ještě rozmanitější, a i tak jsou lídrem na poli globální ekonomie? A pro ty, co tvrdí, že se jedná o důsledek kolonialismu, nebyly snad Singapur, Malajsie, a dokonce i části Číny jako Hong Kong podobně dobyty a ovládány kolonialisty?'" (Ezekwesili, 2014, s. 12) 2 Dr. Oby Ezekwesili bylo nigerijskou ministryní v letech 2005 až 2007, a běžně tak uvidíte mladé lidi, jak nejprve ministryní pro pevné nerostné suroviny a později ministryní školství- propočtů OSN se odhadované náklady dodatečné rozvojové pomoci, nutné k dosažení MDGs ve všech zemích, pohybujíod 121 miliard amerických dolarů v roce 2006 po 189 miliard amerických dolarů v roce 2015. Zdá se, že zatímco Asie je na cestě k jejich splnění, Afrika zůstává pozadu." (Keyzer, Wesenbeeck, 2007, s. 1) Co se Ezekwesili samotné týče, ze selhání viní představitele státu, a ne nutně kolonialismus: „Nedostatečná výkonnost naší země jako důsledek nestability měnících se režimů a omezené demokracie nás připravila o možnost vybudovat dynamické instituce, prosazovat na udržitelné bázi makroekonomické, mikroekonomické a strukturální politiky a konečně i provádět kvalitní a efektivní veřejné i soukromé investice jako jiné národy." (Ezekwesili, 2014, s. 10) Na podporu tohoto tvrzení lze zmínit, že si Nigérie prošla několika vojenskými převraty a teprve v posledních 15 letech stojí armáda mimo vládu. První zvolená vláda byla svržena po šesti letech v roce 1966, druhá zvolená vláda pak po čtyřech letech v roce 1983 a teprve v roce 1999 se zástupci vojenské diktatury vzdali moci ve prospěch vlády vzešlé z voleb. Raketový vzestup Nigérie do čela africké ekonomiky je většinou vnímán jako snaha vlády přikrášlit skutečnost před volbami v roce 2015. Nové údaje o HDP země byly uvolněny ve stejném týdnu, kdy Světová banka uveřejnila statistiky, podle kterých má Nigérie třetí nejvyšší počet extrémně chudých obyvatel na světě (v žebříčku se umístila za Indií a Čínou a před Bangladéšem a Demokratickou republikou Kongo). Podobně i Oxfordská výzkumná skupina (Oxford Research Group) upozornila na to, že podle průzkumu chudoby z roku 2012, realizovaného Národním statistickým úřadem, žije v chudobě 71 % Nigerijcú. Příjmy vlád v posledních dvou desetiletích rostly, do rozvoje země se to ale přiměřeně nepromítlo a v zemi naopak přibylo chudých. To bylo mj. to, co zaujalo Ezekwesili (2014). „Trend vývoje počtu nigerijského obyvatelstva žijícího vchudobě mezi lety 1980 a 2010 naznačuje, že čím více jsme vydělali na ropě, tím více rostl počet chudých občanů: 17,1 milionů v roce 1980, 34,5 milionů v roce 1985, 39,2 milionu v roce 1992, 68,7 milionu v roce 2004 a 112,47 milionů v roce 2010! To bohužel znamená, že jste dětmi národa požehnaného hojností ironie." (Ezekwesili, 2014, s. 13) Na vině jsou z velké částí korupce a zpronevěra financí. Země jako Nigérie, kde je možné pohřešovat 20 miliard amerických dolarů (což představuje přibližné 6 % ročního státního rozpočtu) a kde vláda odvolala guvernéra centrální banky, protože vyžadoval pro tuto částku řádné vyúčtování, má evidentně vážné problémy.3 Podle odhadů Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) bylo mezi rokem 1960, kdy země získala nezávislost na Velké Británii, a rokem 1999, kdy se po letech vojenské vlády vrátila k demokracii, rozkradeno různými nigerijskými vládami asi 600 miliard amerických dolarů. S ohledem na bezprecedentní rabování státní pokladny, ke kterému dochází od roku 1999 do současnosti, by nebylo divu, kdyby se tato částka zdvojnásobila. Představte si počet nemocnic, které by bylo možné za tuto částku postavit, představte si počet škol, které by tato částka pomohla zřídit, představte si, kolik lidí mohlo získat za tyto peníze vzdělání nebo kolika 3 Guvernér nigerijské centrální banky Sanusi Lamido Sanusi byl odvolán z funkce prezidentem Goodluckem Jonalhonem dne 20. února 2014 poié, co opakovaně uvedl, že výnosy z ropy v hodnolě 20 miliard nebyly federální vládou za účtovány. Sanusi si získal pověst schopného finančního správce a v roce 2010 byl časopisem The Bonker jmenován bankéřem roku. úmrtím rodiček mohlo být zabráněno, kdyby z této částky byla zaplacena řádná zdravotní péče. Abychom Walterovi Rodneymu nekřivdili, jeho výše zmíněná kniha How Europe Underdeveloped Africa byla napsána v roce 1973, tedy asi deset let poté, co mnoho afrických zemí získalo nezávislost. Je ale nepochopitelné, že se tolik afrických odborníků a zástupců nejrůznějších ekonomických sektorů dodnes drží jeho názorů. Jde o zjednodušující přístup, který jim umožňuje svalit vinu na někoho jiného. Rozvojové cíle -f-ísicílefí V roce 2000 přijaly členské státy OSN program s názvem Rozvojové cíle tisíciletí4, zaměřený na rozvoj určitých oblastí života v zemích třetího světa, a to do roku 2015. Cílů má být dosaženo za finanční pomoci rozvinutých zemí s tím, že více jak 50 % této pomoci směřuje k odpuštění dluhů. Oddlužení má umožnit rozvojovým zemím, aby investovaly do dosažení stanovených cílů i své vlastní zdroje. Necelé dva roky před stanovenou lhůtou není pravděpodobné, že se tyto cíle podaří naplnit. Průběžná hodnocení ukázala, že v případě pěti cílů bylo dosaženo jen malého pokroku, zatímco u dalších nebyl zaznamenán pokrok téměř žádný. Toto selhání se netýká jen Nigérie, ale také většiny ostatních afrických států. „Tzv. Miléniovou deklarací, schválenou v září 2000, přijaly členské státy OSN Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals, MDGs), kterých má být dosaženo společným úsilím do roku 2015. Podle 4 Rozvojové ale tisíciletí představují osm cílů stonovených OSN pro rozvojové země. Jsou to tyto cíle: 1. Odstranit extrémní chudobu a hlad. 2 Dosáhnout základního vzdělání pro všechny. 3. Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti. 4. Snížit dětskou úmrtnost. 5 Zlepšit zdraví matek 6. Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi. 7. Zajistit udržitelný stav životního prostředí 8 Budovat světové partnerství pro rozvoj. S více než polovinou obyvatelstva žijícího v extrémní chudobě či za méně než 2 americké dolary denně je Nigérie daleko od naplnění cíle odstranit extrémní chudobu a hlad. Podobně je tomu tak v případě cíle dosáhnout základního vzdělání pro všechny. I přes existenci vládního programu s názvem Všeobecné základní vzdělání, který byl spuštěn na podporu tohoto cíle, školu navštěvuje jen šest z deseti žáků k tomu způsobilých. Znevýhodněné skupiny dětí byly v rámci programu přehlíženy a celková kvalita vzdělávání zůstává zoufale špatná. Podařilo se sice prosadit větší rovnost pohlaví, ale jak už bylo zmíněno, ve vztahu k mateřské úmrtnosti vykazuje Nigérie stále nejhorší statistiky na světě. Pomalý pokrok v dosahování těchto cílů lze přisuzovat především absenci závazků ze strany vlád, chybějící politické vůli a neustálým změnám v oblasti realizovaných politik. Typická nigerijská vláda vědomě rozmetá většinu politik zavedených jejími předchůdci. Dokonce i v rámci jedné vlády znamenají změny na ministerských postech nakonec i změny v politikách. Příkladem z nedávné doby je tzv. Rebranding Project, projekt na zlepšení obrazu Nigérie. Na realizaci toho projektu, spuštěného z iniciativy tehdejší ministryně Dr. Dory Akunyili, plynuly miliony, ovšem jen do té doby, než ministryně post opustila. Chybějící kontinuita je prokletím sociálního a hospodářského rozvoje nejen-v Nigérii, ale ve většině afrických zemí. Každá nová vláda se snaží vzbudit zdání, že je lepší než ta předchozí. A v těchto zemích, kde jsou ústředními body vlád jednotlivci a ne instituce, je každý projekt vnímán jako osobní Paradoxy rozvoje v Nigérii iniciativa odpovědné osoby. Každý další člověk pak chce prosadit v systému svou vlastní osobnost tím, že přijde s dalším neudržitelným projektem, který zkolabuje v momentě, kdy úřad opustí. Přežívání V dobáOi n°uze Vláda opakovaně selhává v pokusech podnítit růst a rozvoj, a tak si Nigerijci hledají způsob, jak se o sebe postarat sami. Prakticky každá domácnost vlastní záložní generátor, který vyrábí elektřinu, když centrální dodávky proudu selžou, což se stává často. Obvyklý je nedostatek ropných produktů, i přesto, že Nigérie patří k předním světovým producentům ropy. Prodejci ale obvykle vědí, jak tuto komoditu získat, a nabízejí ji na černém trhu, naprosto otevřeně a přímo před zraky policie, ovšem za nehorázné ceny. Nízká důvěra v místní zdravotnický sektor se odráží v počtu lidí, kteří se uchyluj! ke zdravotní turistice. Podle nigerijského vysokého komisaře pro Indií, Ndubuisiho Amakua5, utratili údajně Nigerijci v roce 2013 za přístup k lékařské péči jen v Indii částku ve výši 350 milionů amerických dolarů. Rada dalších Nigerijců míří do zemí, jako je například Egypt. Elity většinou cestují za lékařskou péčí do Velké Británie, Spojených států amerických a Německa. Týká se to samozřejmě jen těch, kdo si to mohou dovolit. Jasným příkladem je bývalý prezident Umaru Yar'adua, pro něhož byly od roku 2007 až do jeho smrti v roce 2010 typické dlouhé léčebné pobyty v Německu a později v Saudské Arábii. Ti, co si léčbu v zahraničí nemohou dovolit, se často uchylují k alternativní medicíně, většinou praktikované 5 Amaku učinit loto prohlášení no 10. konklávním shromáždění CII-EXIM bonky v Nové Indii. Tolo prohlášení bylo uveřejněno v nigerijských denících, jako je například Tbis Day, dne 11. březno 2014. lidmi bez vzdělání a v pochybných hygienických podmínkách. Tito provozovatelé alternativní medicíny si často říkají „doktoři", i když nemají potřebnou kvalifikaci a regulace jejich praxe je velmi volná. Účinnost jejich léčby je různá, ale i tak se těší obrovské podpoře, protože jsou jejich sazby dostupné obyčejným Nigerijcům. Dalším fenoménem v zemi jsou církve hlásající evangelium blahobytu, které mají v současnosti obrovské množství následovníků. Tyto církve často nabízejí své duchovní služby za poplatek. Jejich pastoři slibují věřícím okamžitý, zázračný blahobyt a vedou si tak dobře, že se z nich stali příslušníci nové vrstvy zbohatlíků v zemi. To, co nabízejí, lze pokládat za duchovní rozvoj na úrovni jednotlivce. Věřícím se jejich investice do víry vracejí v podobě vlastních generátorů, aut, pracovních míst nebo lépe vydělávajících živností, dlouho očekávaných manželů či výstavních manželek. Pro mnoho z nich právě takto vypadá rozvoj. Sířen! vlivu náboženských institucí a rostoucí počet věřících se ovšem nepromítly do vytvoření společnosti lepších a sociálně odpovědnějších jedinců. Zločin je na vzestupu a paradoxně je často páchán ve jménu Boha. Kradoucí politici běžně navštěvují kostel či mešitu v momentě, kdy získají vytoužený post, nebo se naopak jejich pozice ocitne v ohrožení. Když byl významný politik Bode George usvědčen v roce 2009 ze zpronevěry a odsouzen k pobytu ve vězení, zorganizoval po svém propuštění ze všeho nejdříve děkovnou bohoslužbu v kostele. Obřad, kterého se účastnili další významní politici, byl naživo přenášen státní televizí. Vláda nevytvořila potřebné podmínky pro rozvoj a jednotlivci se tak starají více o svůj vlastní rozvoj než o růst celé společnosti. Rozvoj se stal něčím osobním, malými „bublinami pohodlí", v jejichž rámci se může život jevit snesitelným, do nichž se lze uchýlit na konci dne nebo v dobách osobních problémů či společenských otřesů. Vždy samozřejmě záleží na konkrétním jedinci a zdrojích, které má k dispozici. Někdy jsou tyto „bubliny pohodlí" budovány všemi možnými prostředky, ať už legitimními, či ne. Což vede k situaci, kdy jednotlivci prosperují na úkor společnosti. Jako příklad lze uvést systém veřejné dopravy. Ta v zemi nefunguje, a tak každý zoufale touží po vlastním autě. Populárními se staly motocyklové taxíky, většinou provozované mladými lidmi. Pomáhají nejen vytvořit pracovní příležitosti, ale také řešit dopravní situaci v určitých lokalitách. Někteří příslušníci střední třídy kupují podobných motocyklových taxíků hned několika nabízej! je nezaměstnaným mladým lidem výměnou za podíl na denním či týdenním zisku. Živobytí řady mladých lidí je závislé na tomto systému, několik lid! vydělalo na dovozu motocyklů ze zahraničí miliardy a další se živí tím, že dávají dovezené motocykly dohromady. Celý řetězec lidí tak závisí na tomto podnikání. Tam, kde selhal systém, si lidé našli způsob, jak se o sebe postarat sami. K Citovane prace: Ezekwesili, O. The Uncomfortable Truth of Elusive Economic Development - Nigeria's Century Old Failures and Prospects for a New Nigeria. Abuja. Address at the All Progressive Congress Summit, 2014. Keyzer, M., van Wesenbeeck, L. The Millennium Development Goals - How Realistic Are They? Washington. International Food Policy Research Institute, 2007. Rodney, W. How Europe Underdeveloped Africa. London. Bogle-L Overture, 1973. Literature: Achebe, C. Man of the People. London: Heinemann, 1966. Achebe, C. The Trouble with Nigeria. London: Heinemann, 1983. Okonjo-lweala, N. Reforming the Unreformable: Lessons from Nigeria. Massachusetts: MIT Press, 2013. Maier, K. This House Has Fallen: Nigeria in Crisis. Colorado: Westview Press, 2002. Usman, U. M. Crisis of Leadership in Nigeria. Zaria Ahmadu Bello University Press, 2012. Okediran, W. Tenants of the House. Ibadan. Nelson Publishers LTD, 2009. í 5lobalizace a mladí lidé: hlas z Jihu 45 Globalizace a *nla<í( iMé: hlas z JihU Abubakar A