Extrémní mikrostanoviště RNDr. Martin Culek, Ph.D. Význam extrémních mikrostanovišť • Biodiverzita v jakékoliv krajině není rovnoměrně rozložena • Často se řada druhů nachází na relativně malém prostoru a v širokém okolí již nikoliv. • Příčina: 1. jde o zbytek rozsáhlých populací destruovaných vlivem člověka – to neřešíme • 2. druhy se vyskytují na malé lokalitě, protože jen zde jsou pro ni příznivé přírodní podmínky – o tom je tato přednáška • Jde o to uvědomit si tato mikrostanoviště a často i potřebu jejich ochrany. Mikrostanoviště souvisí s: • Geodiverzitou: • 1) maloplošným výskytem chemicky či fyzikálně extrémních hornin - např. hadce, vápence + zříceniny hradů, písková duna, křemence, rašeliny, slaniska … • 2) extrémními (výjimečnými) tvary georeliéfu - vysoké skály, ústí jeskyní, otevřené propasti, hluboké skalní trhliny, podzemní prostory, rokle či strže, lidské stavby … • Hydrodiverzitou: • 1) maloplošné vodní útvary v krajině obvykle vzácné: studánky a pramenné stružky, vyvěračky, vodopády a peřeje, hluboké tůně … ale i laviny, lavinové dráhy a akumulace • 2) vodní útvary fyzikálně či chemicky velmi odlišné od ostatních vod: krasové vyvěračky (přesycení hydroxidem vápenatým), minerální prameny (chemismus a/nebo teplota), vysýchavé slané tůně, rašelinná jezírka …. Klimadiverzitou: • 1) odlišné teploty - teplý/studený vzduch vystupující ze skalních trhlin, jeskyní, extrémní inverzní polohy – dna otevřených propastí, závrtů, stinná úpatí skal, balvaniště, jižně a severně orientované stěny a srázy • 2) odlišné vlhkostí – souvisí částečně s předchozím + místa s dlouhým výskytem sněhu – i vliv na teplotu (zkrácení veget. období). Výsušné plochy skal. • 3) odlišné silnými větry – vrcholy hor (vrcholový fenomén) • 4) odlišné nedostatkem světla – viz skalní trhliny, propasti, jeskyně, severní úpatí skal …. • Výjimečnými biotickými útvary: husté keře nad hranicí lesa, padlé kmeny, akumulace naplaveného biologického materiálu … • Samozřejmě se tyto složky vzájemně podmiňují, např. skály či jeskyně ovlivňuji klimadiverzitu i hydrodiverzitu. Horní hranice lesa ve střední Evropě (přibližné hodnoty) • Harz (Brocken 1142 m) – 1050 m • Záp. Krkonoše (Sněžka 1602 m) – 1250 m • Jeseníky (Praděd 1491 m) – 1330 m • Šumava SZ (Velký Javor 1457 m) – 1300 m • Šumava JV (Plechý 1378 m) – nad 1400 m • Vysoké Tatry (Gerlach 2655 m) – 1400-1600 m* • Severní Alpy (2500 m) – 1600 m • Centrální Alpy (Engaden)(4000 m) – 2100 m* • Jižní Alpy (3000 m) – 2000 m* 7. Vegetační stupeň – horní hranice lesa – mozaika lesa a bezlesí, časté skály neporostlé lesem Vrcholový fenomén + Anemoorografický systém Důsledek anemo-orografického systému – závěje, laviny. Červená hora. Polykormony smrku nad hranicí lesa - Keprník Smrky zničené velkou vrstvou sněhu Uvnitř smrkových polykormonů nad hranicí lesa vznikají podmínky pro růst lesních druhů (stín) – sedmikvítek evropský V závětří kleče roste vysoko nad hranicí lesa smrk a je bohaté bylinné patro – teplo v závětří, akumulace živin Vítr - Sněhová pole Na hřbítcích beze sněhu roste koniklec bílý alpský Větrem vyvátá deprese na hřbetu hory umožňuje existenci skalních druhů Extrémně výsušné podmínky na hraně drnu umožňují existenci suchomilných druhů Větrem obnažovaný skalní povrch na travnatém hřbetu Extrémně vyfoukávaná místa: Polštářová vegetace – mydlice nejmenší, vítr odstraňuje půdu pro konkurenci A v mydlici vzniká půda pro další rostliny Plazivá vrba Salix serphyllifolia je vysoká do 1,5 cm, roste jen tam, kde nemůže růst jiná vegetace – vítr (Korutanské Alpy) Korutanské Alpy – sněhová pole – jedině v jejich okolí je dost vody po celý rok A sněhová pole způsobují hnití kosodřeviny, čímž se uvolní místo pro vzácné byliny Mikrostanoviště u závěje – zpoždění fenofází, jiné druhy Např. protěž nízká 7.-8. Vegetační stupeň - lavina ledovcový kar - Bohatá vegetace – vliv dostatku vody, akumulace živin i semen větrem Finsterahorn ve Švýcarsku. Na vyhřátém skalním hřbítku téměř na vrcholu je nejvyšší lokalita pryskyřníku ledovcového v Evropě To je on: pryskyřník ledovcový Vliv malého modřínu na výskyt borůvčí – zachycuje horizontální srážky - silnější promyv půd • Akumulace živin v kleči a omezení větru vede k výskytu vyšších bylin 9. Vegetační stupeň - Krkonoše Na thufurech jako na jediném místě na Keprníku roste horská sítina trojklanná (vypadá zde jako větší tráva) A na skalkách a balvanech roste šicha černá Vrcholový fenomén II – V. Javořina – námrazou prolámaný les má více světla i vody v půdě – bohaté bylinné patro Žďárské vrchy, Krátká, 720 m –poškození bříz námrazou a větrem – náznak vrcholového fenoménu v nižších polohách Jeřáb – Blatiny, 740 m Blatiny – vrch Teplá, 780 m – umělé mikrostanoviště – mez z vysbíraného kamení – výskyt květin i borůvčí, záleží na orientaci ke Slunci a větru Jižní Indický oc., ostr. Amsterdam, 37º j.š. – dřeviny rostou jen v roklích kvůli extrémním větrům Rašeliniště: 8. vegetační stupeň Rašeliniště (vrchoviště) Rašeliniště: 7. Vegetační stupeň 7. v.s.: Závěrečné stadium rašeliniště Šumava – Horská Kvilda – zde je již sucho, ale organozem neúrodná a neudrží těžké stromy – jsou tedy druhy světlomilné Rašeliniště: 6. v.s. Chalupská slať – Šumava. Rašeliniště uprostřed lesů a luk – zde výskyt suchopýru pochvatého i rosnatky Rašeli- niště: 4.-5. v.s. Rosnatka okrouhlolistá na rašeliništích u Dářka Hadce - Mohleno Hadce u Českého Krumlova – výskyt kapradiny sleziníku hadcového Podmrvka hadcová – také jen na hadcích Pískovce a písky – extrémně kyselé – výskyt borovic a vřesu. Toulovcovy maštale, Budislav Stěna staré pískovny v Oleksovicích – jediná šance pro břehule na velké oblasti Znojemska Vegetace pískových dun Váté písky u Rohatce – jedinečná pískomilná teplomilná vegetace v ČR Kavyl písečný (Stipa dasyphyla) Vápence (Květnice u Tišnova) Na zříceninách hradů v oblastech kyselých hornin jsou podmínky pro vápnomilnou biotu vč. měkkýšů. Hrad Obřany Růženin lom – vznik jezírek se silně vápnitou vodou – vzácné v ČR, chráněné orchideje Skály – přirozené lokality borovice a skalních druhů (tařice) Světlomilný jeřáb hardeský na skalách v Podyjí • Skála poskytuje řadu kontrastních mikrostanovišť na vzdálenost několika dm. Drátničky, Žďárské vrchy Petrofyt tolita lékařská na skalce v NP Podyjí Antro- pogenní „skály“ Mikroklimatické vlivy K jihu orientovaný svah vede k rychlému vytátí sněhové pokrývky, takže půda je pak pod silným vlivem mikroklimatu s extrémními teplotami na rozdíl od okolí, což dokumentuje výskyt kontinentálního lnu žlutého. Šiberná u České Na dně Macochy v extrémní teplotní inverzi roste jako na jediném místě v ČR vysokohorská kruhatka Mathioliho – glaciální relikt Polostinné lokality vchodů jeskyní - Štramberk Zonace jeskyní dle světla Křižák temnostní (Meta menardi) Stínomilný jelení jazyk na dně Pustého žlebu, potřebuje zároveň vápenec VENTAROLY VE SVAZÍCH rozsedajících se vrcholů – České Středohoří Podobné v okraji údolí u Letovic – na trhlinách vystupuje v zimě teplý vzduch … a třeba i koncem ledna může kvést bažanka vytrvalá Suťová pole v Českém Středohoří – drží chladný vzduch dlouho do léta – výskyt horských druhů pavouků Takto vypadá ústí ventaroly koncem května – stále s ledem. A to prý umožnilo na Milešovce přirozený výskyt smrku Balvaniště v pórech drží chladný vzduch, což znevýhodňuje smrk a umožňuje existenci vysokohorské kleče v poloze pod 1000 m – moréna u Plešného jezera V Podyjí zase zde rostou světlomilné dřeviny EROZE A STRHÁVÁNÍ – akumulace listí a tedy živin - výskyt kopřivy. NP Podyjí Tzv. bílé stráně na slínovcích v Česk. Středohoří – výskyt druhů obnažených půd Voda - Prameniště Vývrat stromu obnažil podzemní vodu a umožnil vyrůst rašeliníku • Jarní prameniště v Alpách – v létě lokality pro druhy vlhkých sutí. Prameniště mají teplotu vody i v zimě nad 0, takže mohou být zelená po celý rok Zvláštní niva na kyselých píscích – Hodonínsko – výskyt acidofytů Prameniště na úpatí skály v pískovcovém skalním městě Krasová vyvěračka se stálou teplotou vody – u Býčí skály Vodní toky Haná pod Vyškovem • Splavováním druhů vrchovin se v teplé nížině objevují netypické prvky Štěrkové lavice toků umožňují existenci světlomilné bioty s krátkým životním cyklem (do další povodně) – Svratka pod Tišnovem Morávka v Podbeskydí Zde židovník německý (Myricaria germanica)- jediná lokalita v ČR • Téměř jen u mrtvých ramen řeky roste na jižní Moravě bledule letní – Křivé jezero Slaniska – u Nesytu Hvězdnice slanistá a jitrocel přímořský Slaniska u Neziderského jezera – zde dosud se slanorožcem Ledovcové Černé jezero – jediná lokalita vodní kapradiny šídlatky jezerní v ČR Bioticky podmíněná mikrostanoviště – ekoton lesa, Jinačovice S výskytem atraktivního pryšce mnohobarvého U Lelekovic zase s třešní křovitou Smrk roste na rašelinných půdách u Dářka. Kořeny se zvedá z podzemní vody, aby mohly kořeny dýchat – při tom vytvoří kolem sebe stanoviště relativně suché, kde kvete sedmikvítek • V klimaxových smrčinách může smrk zmladit jen na narušených půdách nebo starých kmenech Dendrotelmy – jezírka v kmenech – lokality miniaturních organismů Vlnami a větrem omyté kořenové baly ostřice poskytují stanoviště světlomilným relativně suchomilným druhům Velké Dářko V podhorském lužním lese by mokrýš střídavolistý trpěl nedostatkem světla od vyšších bylin. Roste tedy na padlém stromu, což umožňuje nasávání vody dřevem Středoevropské „epifyty“ – v lesích u vodopádů, kde je vzduch velmi vlhký., takže rostliny neztrácejí vodu. Nejde samozřejmě o epifyty, ale lesní druh šťavel kyselý Řeka Oslava naplavila tuto kládu na stojící vrbu a na tomto útvaru našla stanoviště připlavená suchomilná teplomilná rostlina rozchodník největší. Samozřejmě jen dočasně. Hranická propast: - 289,5 m dosažená hl. jezírka 220 m, kyselka 17ºC • Netopýr velký – jediná popul. rozmnožující se v létě v jesk. na sever od Alp • Drabčík Atheta spelaea • Štírek Chthonius heterodactylus • Bakteriální „Soplíky“ Nitrofilní vegetace na stávaništi stád muflonů, kteří přispěli také ke vzniku světliny Spárkatá zvěř ráda zalehává na terénních hranách a vrcholech, kde také intenzivně „nitrifikuje“. Kamzík na Schneebergu jižně od Vídně To je ono ... ! Podobně dopadají jelení říjiště u horní hranice lesa. Keprník No a na závěr: Někdy zvláštní biotická stanoviště vytváří i člověk. Ve skanzenu v Rožnově p.R. pěstují obilí archaickým způsobem, aby v poli mohly růst i nyní vymizelé plevely, např. koukol.