Histologie a organologie
Kardiovaskulární
soustava
24.10.2017
Funkce oběhových soustav: udržovat v pohybu tělní tekutiny
Funkce tělních tekutin:
 Rozvádět po organismu látky z vnějšího prostředí (živiny, kyslík)
 Odvádět z organismu zplodiny metabolismu
 Přesunovat látky s obrannou a regulační funkci (protilátky, hormony)
Základní typy cévních soustav:
 Cévní soustavy se vyvinuly v návaznosti na složitější stavbu těla, kdy už
difúze přes tělní povrch a tekutiny nestačila k zásobení organismu.
 Bez samostatné cévní soustavy: difúzní mechanismy jsou dostatečné
např. u hub, pokročilejším typem je gastrovaskulární soustava např. u
žahavců a ploštěnců. Cirkulace tekutin v pseudocoelomu (hlísti), tekutina
koluje v tělní dutině, ale je oddělena od trávicí trubice.
 Samostatná cévní soustava vzniká u živočichů s druhotnou tělní dutinou
(coelom)
Otevřená cévní soustava
 Tekutina má vlastnosti krve i coelomové tekutiny – hemolymfa
 Hemolymfa proudí částečně v cévách a volně rozlévá do tělních dutin
 U většiny bezobratlých (korýši, hmyz, měkkýši)
 Výměna látek probíhá na principu difúze mezi tekutinou a buňkami, s nimiž
je tekutina v přímém kontaktu
 Vyvinuto srdce, dorzální a ventrální céva, perikardiální dutina
 Korýši: srdce na dorzální straně, tekutina je hnána do přední i zadní části
těla, odkysličená se sbírá do ventrální cévy, která ji přivádí do žaber a
odtud do perikardiální dutiny přes otvory – ostie.
 Hmyz: srdce na dorzální straně zadečku v perikardiálním sinu, křídlaté
svaly a další pulsující orgány pro zajištění pohybu hemolymfy. Cévní
soustava závisí na velikosti těla.
 Měkkýši: poměrně složitá stavba srdce, předsíně a komory, perikardiální
dutina.
hmyz korýši
měkkýši
 systém uzavřených trubic, ve kterých proudí krev nebo míza
 nedocházi k volnénu rozlévaní krve mezi buňky
 výměna látek se děje přes stěny kapilár
 Nejprimitivnější typ je u pásnic
 Kroužkovci:
• vychází z homonomní segmentace těla
• dorzální a ventrální céva a spojky mezi nimi
• pohyb tekutin kontrakcemi svalů kolem cév nebo ve stěnách cév.
Uzavřená cévní soustava
Kopinatec - cévní soustava
 Cévní soustava není úplně uzavřená
 Venózní sinus sbírá odkysličenou krev z těla i orgánů
 Ventrální aorta vede odkysličenou krev do žaber
 Není srdce
 Pohyby zajišťuje kontraktilní úsek žaberních tepen
Kruhoústí: podobné jako kopinatec,
mezi žilným splavem a břišní aortou
je dvoudílné srdce
Paryby a ryby: princip stejný jako u
kopinatce, dokonalejší srdce, ale oběh
je zcela uzavřený
Srdce: předsíň, komora, tepenný
násadec, chlopeň.
Obojživelníci: smíšené trojdílné srdce,
krev se mísí
Plazi: trojdílné srdce, neúplná přepážka
mezi komorami, krev se částečně mísí
Krokodýli: čtyřdílné srdce
Ptáci a savci: typické čtyřdílné srdce
jj
Kardiovaskulární systém obratlovců
(člověka)
Hlavní součásti systému:
• Srdce (cor)
• Tepny (artie) – vedou od srdce
• Žíly (vény) – vedou do srdce
Obecná stavba krevních cév:
Vrstvy = tunicae
Tunica intima: jedna vrstvy plochých endotelových buněk epitelového
charakteru, bazální lamina, subendotelová vrstva. Na luminálním
povrchu glykokalyx.
Tunica media: hladké svalové buňky, elastická a kolagenní vlákna,
retikulární vlákna (kolagen III. typu, proteoglykany.
Lamina elastica interna - vrstvička tvořená elastinem s fenestracemi
pro průchod látek, je v artériích
Lamina elastica externa pouze ve větších tepnách
Tunica adventicia: kolagenní a elastická vlákna podélně orientovaná,
kolagen I. typu
Schéma obecné stavby cévní stěny
Schéma svalové arterie
Schéma elastické arterie
Řez arterií: různým způsobem barvení zvýrazněn vzhled
a poloha lamina elastica interna
Vzhled atreriol, venul a lymfatických cév a kapilár v tkáni
Vasa vasorum (cévy cév)
Cévy, které vyživují cévní stěny u velkých cév
Větví se v adventicii, a zevní vrstvě medie
Častěji ve venách
Inervace
Inervace eferentní (odstředivá):
Hlavně hladká svalovina pomocí nemyelinizovaných vláken sympatiku.
Mediátor noradrenalin - zprostředkuje vasokonstrikci.
Mezi svalovými buňkami se přes mezibuněčné spoje kontrakce přenáší.
V kosterních svalech jsou v tepnách i cholinergní vasodilatační vlákna.
Inervace aferentní (dostředivá):
Baroreceptory (karotický sinus a oblouk aorty)
Chemoreceptory (karotická a aortální tělíska)
Tunica media
T. adventicia
Atrerie elastického typu
Kapiláry
 Součást mikrocirkulace
 Průměr: 7 – 9 μm, délka cca 1 mm
 Tvořeny jednou vrstvou endotelových buněk a jejich bazální
laminou.
 V endotelových buňkách se nachází mikrofilamenta (kontraktilní
funkce)
 Spojení: zonulae ocludentes, desmosomy i nexy
Pericyty: okolo kapilár a malých venul, mesenchymový původ,
kontraktilní funkce
Typy kapilár
 Souvislé (somatické kapiláry): nejsou fenestrace, výskyt svaly,
vazivo, exokrinní žlázy, nervová tkáň
 Fenestrované (viscerální kapiláry):
fenestrace ve stěnách endotelových buněk (60 – 80 nm)
opatřeny přepážkou. Bazální lamina je vyvinuta. Výskyt ledviny
střevo, endokrinní žlázy
 Fenestrované kapiláry bez diafragmy: bazální lamina je
vyvinuta, výskyt v ledvinných tělíscích
 Sinusoidy: rozšířené (až 40 μm), fenestrace bez diafragmy, není
ani souvislá bazální lamina. Přítomnost makrofágů. Výskyt játra,
slezina, kostní dřeň.
Snímek z
elektornového
mikroskopu:
řez souvislou
kapilárou
Snímek z
elektornového
mikroskopu:
řez
fenestrovano
u kapilárou
Regulace toku krve mezi arteriálním a venózním řečištěm:
Prekapilární sfinkrery a arteriovenózní anastomozy
Permeabilita
Metabolická funkce
Protistážlivá funkce
Funkce kapilár
Arterie:
 Arterioly: menší než 0,5 mm, není lamina elastica interna,
medie tvořená svalovinou 1 – 5 vrstev, adventicie tenká, lamina
elastica externa není. Wiebel–Paladeho granula v endotelu
důležitá pro srážení krve.
 Svalové arterie (velkého nebo středního kalibru): většina
arterií sem patří, subendotelová vrstva může obsahovat buňky
hladké svaloviny, lamina elastica interna je zřetelná, hladké
svaloviny až 40 vrstev, mezi nimi elastické membrány a
retikulární vlákna, lamina elastica externa může být, adventicie
obsahuje kolagenní a elastická vlákna a fibroblasty.
 Arterie elastického typu: aorta a její hlavní větve, žlutě
zbarveno. Hodně elastinu v medii. Subendotelová vrstva
obsahuje vazivová vlákna, lamina elastica interna je málo
zřetelná, media je tvořena různým počtem elastických membrán
a svalové buňky zde jsou v menšině. Adventicie málo vyvinutá,
lamina elastica externa není.
Svalová arterie
středního kalibru
Arteriola a venula v myometriu
Dělohy, šipka: jádro pericytu
Vény
 Venuly: průměr 0,2 – 1 mm, medie
tenká obsahuje jen málo svaloviny,
adventicie silná, hodně kolagenních
vláken.
 Vény malého a středního kalibru:
většina vén sem patří, průměr 1 – 9
mm, tenká subendotelová vrstva,
media obsahuje více svalových
buněk, adventicie dobře vyvinuta
 Vény velkého kalibru: tenká medie,
mohutná adventicie, může
obsahovat i svalové buňky –
adventiciální svalstvo.
Chlopně: poloměsíčité záhyby tunica intima, obsahují elastické vazivo
a jsou po obou stranách kryty endotelem.
Schématické srovnání svalové arterie a vény
Srdce
Stěna srdce tvořená třemi vrstvami:
 Endokard: odpovídá intimě velkých cév, endotel, subendotelová
vrstva a subendokardová vrstva vaziva ( zde vény, nervy a elementy
převodného systému)
 Myokard: nejsilnější, složen z buněk srdeční svaloviny:
- pravé kontraktilní elementy - kardiomyocyty
- specializované kardiomyocyty pro tvorbu a vedení vzruchu
 Epikard: je to tzv. viscerální (vnitřní) list perikardu. Směrem od
srdce: subepikardová vrstva (vény, nervy, tukovou tkáň )
vazivově elastická vrstva (kolagenní a elastická vlákna)
mezotel (jednovrstevný epitel)
dál: perikardiální dutina a parietální list perikardu.
Perikard (osrdečník): mezotel a tuhé vazivo
Převodní systém srdeční:
Uzel sinoatriální ( Keith-Flackův)
Uzel atrioventrikulární (Ashoff-Tawarův)
Hissův svazek
Purkyňova vlákna
Převodní systém Normální kardiomyocyty
Trojcípá chlopeň
Pravá síňokomorová
Poloměsíčitá
chlopeň aortální Dvojcípá chlopeň
Mitrální
Levá síňokomorová
Poloměsíčitá chlopeň
v plicní tepně
Koronární tepna
Koronární tepna
Srdeční chlopně: mezi předsíněmi a komorami – cípaté chlopně
v aortě a plicní tepně - poloměčíčité chlopně
Krevní zásobení srdce
Koronární tepny: vycházejí s aortálních sinů nad poloměsíčitými chlopněmi v aortě
Žíly srdce: sbírají krev ze srdečního svalu a ústí do pravé předsíně
Srdeční skelet: z tuhého kolagenního vaziva, může se tvořit chrupavka i kost.
Anuli fibrosi: kolem aorty a plicní tepny a obou atrioventrikulárních otvorů
Trigona fibrosa
Septum membranaceum
Lymfatický cévní systém
 Uzavřený systém cév s endotelovou výstelkou, ústí do žilního
krevního oběhu
 Lymfatické kapiláry: začínají slepě ve tkáních, širší než kapiláry,
(20 – 60 μm), tvořeny pouze vrstvou endotelových buněk mezi
kterými nejsou pevná spojení a bazální lamina většinou není
vytvořená.
 Lymfatické cévy: podobné vénám, jsou však sirší a mají tenčí
stěnu. Typické trojvrstvé uspořádání je pouze u větších
lymfatických cév. Obsahují chlopně jako duplikatury intimy.
 Lymfatické kmeny: podobná struktura jako vény středního kalibru.
Hladká svalovina v tunica media, chlopně
 Cirkulace lymfy:
kontrakce okolního svalstva
chlopně v lymfatických cévách
svalovina v lymfatických cévách
Lymfatické orgány
 Primární lymfatické orgány: vývoj a zrání lymfocytů
brzlík, kostní dřeň, Fabriciova bursa
 Sekundární lymfatické orgány: kontakt lymfocytů a dalších imunitních buněk s
antigenem
slezina, lymfatické uzliny, mandle, slizniční imunitní systém střeva,
dýchacích cest a urogenitálního traktu (MALT, Peyerovy plaky)
Slezina (lien):
Velký lymfoidní orgán s úzkým vztahem ke krevnímu oběhu
Struktura: pouzdro z kolagenního vaziva a pulpa neboli dřeň:
- Bílá pulpa (lymfoidní tkáň organizovaná do lymfatických folikulů, okolo artérií
-Červená pulpa (krevní siny) obsahuje tzv. Billrothovy provazce z vaziva
-Na rozhraní marginální zóna
Retikulární pojivo typické pro lymfatické orgány
Struktura sleziny a detail bílé a červené pulpy
Brzlík (thymus):
Uložen v mediastinu, s věkem se mění na tukové pojivo, dvojí embryonální původ,
Lymfoidní buňky z mesenchymu, epitelové retikulum z entodermu.
„Školení T lymfocytů“ – navozování autotolerance
Kůra: malé lymfocyty
Dřeň: velké lymfocyty a tzv. Hassalova tělíska z oploštělých retikulátních buněk
Lymfatická uzlina (lymphonodus):
Pouzdro, kůra, dřeň
Typická struktura:
Lymfatické folikuly primární a sekundární
Fotografie a schématické znázornění struktur lymfatické uzliny:
1: kapsula
2: lymfatické folikuly s
germinativními centry
3: subkapsulární sinus
4: intermediální sinus
5: dřeňové trámce
6: medulární siny
7: trabekuly
Mandle (tonsillae):
Agregáty částečně opouzdřené lymfoidní tkáně v počátečním úseku trávicí trubice
tzv.Waldeyerův kruh.
Tonsilla palatina (2), tonsilla lingualis, tonsilla pharyngea, tonsilla tubaria (2)
Patrová mandle: složena z difúzně rozptýlených lymfocytů a lymfatických folikulů
uložených pod epitelem
1: krypta
2: epitel sliznice
3: lymfytické uzlíky
4: difúzní lymfoidní tkáň
5: germinarivní centrum uzlíku
6: kapsula
7: slizniční žlázy
Slizniční lymfatická tkáň:
střevo, sliznice dýchacího a urogenitálního
traktu.
Většinou v lamina propria mucosae (slizniční
vazivo)
Jedná se o neopouzdřené folikuly
Podobná struktura jako folikuly v lymfatické
uzlině nebo slezině
Schéma slizničních imunitních reakci ve střevě
Fabriciova bursa (bursa Fabricii):
• U ptáků, uložena mezi kloakou a páteří, tzv. retroperitoneálně
• Místo zrání B lymfocytů
• Struktura : nahloučené lymfocyty v podslizničním vazivu, podobné thymu,
Použité zdroje a obrázky
 Čihák R.: Anatomie 1. díl
 Junqueira L. C., Carneiro J.: Basic Histology. Text and Atlas
 Kerr J. B. Atlas of Functional Histology
 Wolf J.: Histologie
 http://www.sci.muni.cz/ptacek/
 Tichý a kol.: Histologie
 Krejsek, Kopecký: Klinická imunologie, 2004
 König, Sautet, Liebich: Veterinární anatomie
 Paleček: Biologie buňky, 1996
 http://www.emc.maricopa.edu/faculty/farabee/BIOBK/BioBookcirc
SYS.html
 http://rocek.gli.cas.cz/Courses/courses.htm