P11
Klinická mikrobiologie II
Dýchací a trávicí infekce,
metody detekce orálního
biofilmu
Bi7170c (podzim 2017)
Osnova
●
dýchací infekce + úkoly
●
trávicí infekce + úkoly
●
orální biofilm + úkoly
2/53
Význam respiračních nákaz
●
nejběžnější infekce u praktického lékaře (resp.
trakt slouží jako výhodný inkubátor)
●
obrovský ekonomický dopad (neschopenky,
ošetřování člena rodiny)
●
vyskytují se v kolektivech, možné epidemie
●
¾ respiračních infekcí vyvolávají viry
(u dětí ještě více)
– ATB se často zbytečně předepisují/vyžadují
3/53
Lokalizace infekce v respiračním
traktu
●
podle lokalizace se liší příznaky (smrkání u rhinitid vs.
kašel u infekcí DCD), vyšetřování, léčba i závažnost
●
infekce:
– HCD (plus střední ucho – Eustachova trubice)
– DCD
– plic
– může postihovat více částí současně
4/53
Rozdělení respiračních infekcí
HCD a přilehlé orgány
●
infekce nosu a
nosohltanu
●
infekce orofaryngu
vč. tonsil
●
infekce vedlejších
dutin nosních
●
infekce středního ucha
●
infekce spojivek
5/53
DCD a plíce
●
infekce epiglottis
●
infekce laryngu a trachey
●
infekce bronchů
●
infekce bronchiolů
●
infekce plic
Akutní respirační onemocnění vs.
chřipce podobné onemocnění
●
ARI – acute respiratory illness (není to chřipka)
– většina běžných akutních onemocnění dýchacích cest
probíhá jako rhinitidy, faryngitidy nebo smíšené
rhinofaryngitidy (záněty nosu a hltanu)
●
ILI – influenza-like illness
– chřipka sice postihuje spíše DCD
– projevuje se suchým kašlem a také celkovými
příznaky (schvácenost, horečka)
– podobně se projevují tzv. parachřipky
6/53
Normální mikroflóra DC
●
dutina nosní bez specifické mikroflóry (přední část
– mikroflóra z kůže, zadní část – z hltanu)
●
farynx podobný jako dutina ústní: ústní
streptokoky a neisserie, nevirulentní kmeny hemofilů
aj.; většina bakterií je nekultivovatelná
●
DCD a plíce jsou za normálních okolností bez (většího
množství) mikrobů
●
larynx – jako v farynx, ale menší množství
7/53
Vyšetřování a léčba infekcí nosu a
nosohltanu
●
vyšetřování je zbytečné
●
ani hlenohnisavý sekret není důvodem provádět
bakteriologické vyšetření, pokud netrvá delší dobu
●
léčba symptomatická (při ucpaném nosu kapky, jinak
tekutiny, např. čaj; antipyretikum není příliš vhodné,
např. rhinoviry se množí při nižší teplotě)
●
antibiotická léčba není indikována
●
pouze pokud infekce trvá déle než 10–14 dnů, je
vhodné vyšetřit výtěr z nosu (vyhnout se kontaminaci
z kůže!) a léčit cíleně antibiotiky dle citlivosti
8/53
Respirační infekce – doporučený
postup ČLS JEP
„Více než 80 % rhinitid je provázeno změnami na
sliznicích dutin, proto toto onemocnění bývá nazýváno
také rhinosinusitida. Kašel provází asi 60–80 %
rhinosinusitid.
Hlenovitá sekrece z nosu se do tří dnů od počátku
onemocnění mění v hlenohnisavou, obsahující
deskvamované epiteliální buňky a kolonizující bakterie
běžně se vyskytující v nose.
Tato kvalitativní změna sekrece, která bývá často
v ambulantní praxi nesprávně považována za
bakteriální komplikaci, zejména provede-li se
kultivační vyšetření hlenu nebo výtěru z nosu, však
patří k přirozenému průběhu virové
rhinosinusitidy.“ 9/53
Vyšetřování a léčba infekcí
paranasálních dutin
●
léčba sinusitidy pravděpodobného bakteriálního
původu by měla být zahájena neprodleně, i bez
vyšetření
●
lékem volby amoxicilin (např. AMOCLEN), alternativou
může být doxycyklin (DOXYBENE), u dětí kotrimoxazol
(např. BISEPTOL)
●
výtěr z nosu či krku je bezcenný
●
jediná možnost je správně provedená punkce či
výplach dutin fyziolotgickým roztokem na ORL (ne
roztok persterilu, peroxidu či borové vody)
– na žádanku nutno uvést, zda jde o čistý punktát,
nebo proplach fyziologickým roztokem
10/53
Vyšetřování a léčba infekcí
středního ucha
●
léčba má smysl, pokud jde o skutečně prokázaný
zánět (bolest, zarudnutí, horečka) a nereaguje na
protizánětlivou léčbu
– aspirin, ibuprofen (protibolestivý, protihorečnatý a
protizánětlivý účinek)
– paracetamol (protibolestivý a protihorečnatý účinek)
●
lékem volby je amoxicilin (např. AMOCLEN),
alternativou může být kotrimoxazol
●
vyšetřovat výtěr ze zvukovodu má smysl pouze po
provedené paracentéze (propíchnutí bubínku), jinak
vyšetřit hnisavou tekutinu, která je při paracentéze
odebrána
11/53
Vyšetřování a léčba infekcí z krku
●
vždy by měl být proveden výtěr z krku (tonsil)
k ověření bakteriálního původu a určení původce
●
pro zrychlení vyšetřit CRP (fyziol. <2–8 mg/l)
– bakteriální infekce nad 40–60 mg/l
– virové infekce pod 40 mg/l
●
léčba by měla být cílená:
– u angín způsobených Streptococcus pyogenes
(naprostá většina) je lékem volby V-penicilin
– makrolidy pouze u alergických pacientů
●
možná serologie EB viru a CMV (vyloučení infekční
mononukleózy a cytomegalovirózy)
12/53
Vyšetřování a léčba infekcí laryngu
a trachey
●
není co vyšetřit, mikrobiologické vyšetření se tedy až
na výjimky (chronické stavy) neprovádí
●
dělat např. výtěr z krku je nesmyslné, protože v krku
jsou úplně jiné bakterie.
●
léčba je jen symptomatická, ATB nejsou indikována
prakticky za žádných okolností
13/53
Vyšetřování a léčba zánětů
bronchů a bronchiolů
●
základem klinické vyšetření, které prokáže rozvoj
kašle s vykašláváním, bez nálezu na plicní tkáni (podle
rentgenu a klinického vyšetření)
●
laboratorní vyšetřování většinou zbytečné
●
při vykašlávání hnisu se zasílá sputum (pravděpodobná
sekundární bakteriální infekce), vyšetřit CRP
●
dále je možno poslat krev na serologické vyšetření
protilátek proti mykoplasmatům a chlamydiím
●
léčba ATB je většinou zbytečná (u mykoplasmat
a chlamydií tetracykliny nebo makrolidy)
●
v poslední se znovu objevuje pertusse (stěr
z nosohltanu; erytromycin, roxithromycin)
14/53
Akutní zhoršení chronické
bronchitidy
●
charakteristika:
– zhoršením kašle
– zvýšenou expektorací a změnou charakteru
sputa i jeho barvy
– zhoršením dušnosti
●
původci do 40 % viry
●
bakteriální původci nejčastěji H. influenzae,
S. pneumoniae, M. catarrhalis, S. aureus
●
rutinní ATB léčba pacientů se nedoporučuje
●
podání ATB má prokazatelný účinek pouze pokud jsou
u pacientů přítomny současně všechny tři příznaky
15/53
Mikrobiologické vyšetřování
infekcí plic
●
klasické komunitní pneumonie:
– krev na hemokultivaci (hemokultura)
– sputum – mikroskopické a základní kultivační vyšetření
– sputum – kultivační průkaz Legionella pneumophila
– moč – průkaz antigenu Legionella pneumophila
●
atypické pneumonie:
– krev – sérologické vyšetření (průkaz protilátek)
– hemokultura a sputum na bakteriologii (pro jistotu)
– virologické vyšetření (sérologie, přímý průkaz)
– sputum – přímý průkaz původce (EIA, PCR)
●
speciální případy: TBC (sputum na TBC), plicní aspergilóza
(kultivace BAL, antigeny v krvi, sérologie) 16/53
Odběr vzorků na vyšetření
z dýchacích cest
●
bakteriologie:
– výtěry – (z krku, tonzil, nosu apod.), vždy na tamponu
v transportní půdě (např. Amiesově), popsat odkud je
výtěr
– sputum, tracheální aspirát či bronchoalveolární
laváž, případně také různé endotracheální kanyly a
podobné vzorky u bronchitid a pneumonií
– požadavek na vyšetření TBC musí být na žádance
– hemokulturu u pneumonií
– moč na legionelový antigen
●
mykologie na kvasinky:
– výtěr na tamponu v soupravě FungiQuick (Amies)
17/53
Odběr vzorků na vyšetření
z dýchacích cest (2)
●
viroví původci se většinou nevyšetřují
●
je-li třeba je vyšetřit:
– výplachy z nosohltanu a bronchoalveolární laváže
speciálním médiem
– krev na serologii respiračních virů (protilátky se
vytvoří až za týden či dva po propuknutí nemoci!)
●
pro virus chřipky se používá výtěr ze zadní stěny
faryngu do speciálního transportního média
18/53
Výtěr z krku – technika
●
tampon na tyčince v transportním mediu podle Amiese
●
způsob odběru:
– tampon se zavede za pomoci špachtle za patrové
oblouky, aniž by došlo k dotyku se sliznicí dutiny ústní
– válivým pohybem se razantně setře povrch obou
tonsil a patrových oblouků tak, aby se do tamponu
nasálo dostatečné množství slizničního sekretu
– současně se provede výtěr ze zadní stěny faryngu.
– tampon se opatrně vyjme, aby se zabránilo jeho
kontaminaci, a vloží se do transportního média
●
transport: do 2 hodin při pokojové teplotě
●
uchovávání: do 24 hodin při pokojové teplotě (na
kapavku neuchovávat a zaslat okamžitě) 19/53
Výtěr z nosohltanu (pertussis-like
syndrome, podezření na pertussi)
●
B. pertussis, H. influenzae, S. pneumoniae
●
tampon na drátu; bordetely nutno ihned
naočkovat na speciální kultivační půdu, jinak Amies
●
způsob odběru:
– koncová část (asi 3 až 4 cm) tamponu na drátě se ohne
o hranu odběrové zkumavky do úhlu 90°
– zavede se ústní dutinou za patrové oblouky k zadní
stěně nasopharyngu, aniž by došlo k dotyku se sliznicí
dutiny ústní nebo tonsil
– krouživým, vějířovitým pohybem se provede stěr
z faryngeální sliznice (tamponem vzhůru)
– možný i pernasální přístup (po spodině dutiny nosní)
●
transport: do 2 hodin (pokojová teplota, neuchovávat)20/53
Odběr sputa
●
sterilní průhledný kontejner z umělé hmoty se
šroubovacím víčkem
●
způsob odběru:
– odběr se provádí vždy za dohledu sestry nebo lékaře
– pacient si vypláchne ústa a vykloktá vodou, kvůli
omezení kontaminace ústními bakteriemi (výjimka odběr
na BK, možná přítomnost atypických mykobakterií ve vodě
z vodovodu)
– pacient zhluboka zakašle tak, aby vykašlal sekret z
DCD, nikoliv sliny či sekret z nosohltanu
– sputum se zachytí do sterilního kontejneru (nejméně 1 ml)
●
transport: do 2 hodin při pokojové teplotě
●
uchovávání: do 24 hodin při chladničkové teplotě 21/53
Možná vyšetření u plicních infekcí
●
základem je klinické vyšetření a rentgen
●
klasické × atypické pneumonie (chudý fyzikální,
rozsáhlý rentgenový nález; jiné spektrum původců)
●
u klasických pneumonií má smysl správně odebrané
sputum, případně (zejména u septického průběhu)
krev na hemokultivaci
●
u atypických pneumonií sérologie mykoplasmat a
chlamydií (případně v rámci „sérologie respiračních
virů“).
●
u nemocničních pneumonií i vyšetření na legionely
(sputum na kultivačního vyšetření, vyšetření moče na
legionelový antigen, případně sérologie)
22/53
Žádanka o vyšetření
●
kromě vyplnění obvyklých polí (jméno, číslo
pojištěnce…) je důležité pole požadavku, co má být
vyšetřeno →
●
příklady formulací na žádance:
– výtěr z krku na bakteriologii
– punktát čelní dutiny na bakteriologii + kvasinky
– krev na serologii původců atypických pneumonií
– sputum na bakteriologii
– sputum na TBC (kultivace + PCR)
– hemokultura č. II z periferie
– BAL na Pneumocystis jirovecii
23/53
Žádanka o vyšetření (2)
●
na průvodku je nutno uvést, o jaký vzorek jde, jaké
vyšetření je požadováno a další podstatné údaje
●
mikrobiolog má právo
odmítnout špatně odebraný
vzorek sputa (nehnisavý,
neobsahuje leukocyty, jen
epitelie jsou to sliny!)→
●
kultivace TBC několik týdnů,
stejně tak některých hub
●
u virologie a průkazů antigenů
závisí rychlost vyšetření hlavně
na organizaci práce (tradiční
kultivace vs. shell vial culture)
24/53
Úkol 1: Vyhledávání respiračních
patogenů
1) očkováno tamponem
2) očkováno kličkou
3) stafylokoková čára
4) disk BH (bacitracin pro
hemofily)
5) disk V+K (vankomycin a
kolistin pro meningokoky)
na celé naočkované ploše
pátráme po hemolytických
streptokocích (bezbarvé) a
po stafylokocích (spíše bílé
či zlatavé)
25/53
Úkol 1: Vyhledávání respiračních
patogenů (2)
bacitracinový disk může být umístěn buďto na
stafylokokovou čáru, nebo cca 1 cm od ní,
používají se oba způsoby
26/53
v těchto místech hledáme hemofily
Úkol 1: Vyhledávání respiračních
patogenů (3)
●
běžná orofaryngeální flóra:
– ústní streptokoky (našedlé téměř bezbarvé drobné
kolonie s viridací)
– ústní neisserie (drobné velice slabě nažloutlé kolonie
bez hemolýzy)
●
patogeny:
– hemolytické streptokoky a S. aureus (drobné
bezbarvé kolonie, resp. trochu větší bílé; hemolýza)
– hemofily (okolo disku s bacitracinem – ve vyšší
koncentraci než v bacitracinovém testu – k odclonění
běžné flóry)
– meningokoky (okolo disku se směsí vankomycinu
s kolistinem)
27/53
Úkol 2: Vyšetření u akutní
bronchopneumonie – sputum
●
KA – krevní agar
●
EA – Endův agar; alternativně také MacConkeyho agar
●
(NaCl – KA s 10 % NaCl, selektivní pro stafylokoky;
používá se u některých jiných respiračních vzorků např.
tracheální aspiráty, bronchoalveolární laváže)
28/53
Úkol 2: Vyšetření sputa:
diagnostické schéma
●
Den 0: mikroskopie (Gramovo barvení)
●
Den 1:
– výsledek primokultivace vzorku na KA a EA
– je-li přítomna jen běžná flóra, EA se vyhodí a KA se
prodlužuje do dalšího dne
– případný patogen se určuje a testuje se jeho citlivost;
je-li ho málo, dělá se jeho izolace (křížový roztěr pro
získání čistého kmene)
29/53
Úkol 2: Vyšetření sputa:
diagnostické schéma (2)
●
Den 2:
– prohlížení prodloužených kultivací z předešlého dne
– expedice negativních výsledků
– expedice většiny pozitivních výsledků, je-li bližší určení
hotovo a test citlivosti uspokojivý
– není-li hotovo bližší určení, nebo je-li hotova teprve
izolace pokračuje se další den
●
Den 3: expedice většiny zbylých pozitivních výsledků
(rezistentní, špatně určitelné, z izolací)
●
Den 4: výjimečně expedice posledních výsledků
30/53
Úkol 2: Vyšetření sputa:
možné nálezy
●
běžná flóra: v DCD bežně není, ale při průchodu HCD
vždy dochází ke kontaminaci ústními streptokoky a
neisseriemi
●
patogeny:
– pneumokoky, pyogenní streptokoky, hemofily
(klasické pneumonie)
– původci atypických pneumonií většinou nejsou
kultivovatelní
– nejčastější nález: S. aureus (lékem volby oxacilin, popř.
některý cefalosporin I. gen.)
31/53
Úkol 3: Výtěr z krku:
diagnostické schéma
●
Den 0: pouze nasazení kultivací (bez mikroskopie)
●
Den 1:
– výsledek primokultivace vzorku na KA a EA
– NaCl se zde nepoužívá
– KA s běžnou flórou prodlužují
●
Den 2: expedice všech negativních a většiny
pozitivních výsledků
●
Den 3: expedice téměř všech zbylých pozitivních
výsledků
32/53
Úkol 3: Výtěr z krku:
možné nálezy
●
běžná flóra:
– ústní streptokoky a neisserie;
– hemofily (hlavně H. parainfluenzae),
– za normální se považuje i malé množství aureů,
pneumokoků, meningokoků, moraxel apod.
– další součásti běžné flóry (anaeroby, spirochety) se při
běžné kultivaci neodhalí
●
patogeny:
– pyogenní streptokoky, arkanobakteria
– často se nenajde nic a původ je virový (EB viry a jiné)
– nejčastější nález: S. pyogenes (lékem volby penicilin V,
u alergických pacientů makrolidy)
33/53
Úkol 4: Vhodné vzorky u různých
respiračních chorob
rhinitis žádné vzorky – žádné vyšetřování
sinusitis pouze správě odebraný vzorek hnisu ze
sinusů, nebo výplach sinusů;
NE výtěr z krku nebo z nosu
faryngitis nutný výtěr z krku (a test CRP)
chřipka výtěr ze zadní stěny nasofaryngu
pomocí speciálního transportního média
bronchitis zpravidla se nevyšetřuje; sputum, je-li
dostupné, nebo srážlivá krev na sérologii
akutní pneumonie
(hnisavá expektorace)
sputum, hemokultura
subakutní pneumonie
(suchý kašel)
sérologie původců atypických pneumonií
plicní aspergilóza kultivace BALu, detekce antigenů
v krvi, detekce protilátek
34/53
Význam infekcí trávicích cest
●
často přenášeny kontaminovanými potravinami a
vodou
●
ekonomické ztráty nejen při infekci, ale i při kontaktu
s infekcí
●
pro jejich předcházení je zásadní hygiena
v potravinářských výrobnách a provozovnách a
ochrana vodních zdrojů
●
důležitá je také osobní hygiena vč. dutiny ústní
●
v léčbě jen výjimečné použití antibiotik (proto se
neprovádí testy citlivosti na ATB)
35/53
Rozdělení trávicích infekcí
●
infekce v dutině ústní a slinných žláz
●
infekce hltanu – viz respirační infekce
●
infekce jícnu – velice vzácné, většinou sekundární při
původně neinfekční nemoci
●
infekce žaludku (spíše spolupůsobení žaludečních
mikrobů u některých chorob)
●
infekce tenkého střeva (enteritidy)
●
infekce tlustého střeva (kolitidy)
– často infekce obou částí (enterokolitidy)
●
infekce jater, žlučníku a slinivky břišní
36/53
Normální mikroflóra trávicích cest
●
rty: přechod kožní a ústní flóry
●
ústní dutina:
– ústní streptokoky a neisserie
– hemofily (hlavně H. parainfluenzae)
– za normální se považuje i malé množství aureů,
pneumokoků, meningokoků, moraxel apod.
– další součásti běžné flóry (anaeroby, spirochety) se při
běžné kultivaci neodhalí
●
jícen a žaludek normálně bez většího množství mikrobů
●
tenké a tlusté střevo: enterobakterie, enterokoky,
kvasinky, někdy i nepatogenní améby, 1 kg anaerobů
●
řiť: přechod střeva a kůže 37/53
Odběr stolice (úkol č. 6)
bakterie v Amiesově transportní půdě
kvasinky nejlépe v půdě FungiQuick (Amies)
viry vzorek velikosti lískového oříšku; má-li
být provedena izolace viru, nutno chladit,
sterilní
paraziti vzorek velikosti lískového oříšku, nemusí
být sterilní; označit cestovatelskou
anamnézu, zpravidla tři vzorky
roupi Grahamova metoda – perianální otisk na
speciální lepicí pásku, mikroskopie
toxin Clostridium
difficile
viz paraziti
otravy bakteriálním
toxinem
zvratky, zbytky jídel
38/53
Odběr stolice na bakteriologii
●
pacient stojí (klečí) a opírá se o ruce (lokty) nebo leží
●
odběrový tampon se opatrně zavede za anální
svěrač, opatrnou rotací se setře povrch sliznice a krypt
●
při správném odběru stolice makroskopicky zřetelná
na povrchu tamponu
●
tampon se zanoří hluboko do media
●
uchovávání a transport při pokojové teplotě, lepší
doručit vzorek ihned
●
na žádanku uvést adresu pacienta (nález obligátního
patogena tj. salmonela, shigela, kampylobakter,
yersinie, povinně hlášen na územně příslušné
pracoviště hygieny; oslovení pacienta hygienou)
39/53
Odběr kusové stolice
●
kontejner s lopatkou
●
pacient odebere po defekaci kousek stolice velikosti
lískového ořechu, ne menší
●
stolici neodebírat z povrchu, mohlo dojít ke
kontaminaci
●
u parazitů nutno vyšetřit několikrát za sebou, zpravidla
tři dny po sobě
●
lze uchovat v lednici, ale nesmí zmrznout; izolace
virů nutno uchovávat při 0 °C
●
vyšetření na lamblie: lépe doručit materiál do
laboratoře čerstvý; vhodné domluvit s laboratoří čas
odběru
40/53
Odběr kusové stolice na parazity
●
důležité uvedení tzv. cestovatelské anamnézy, tedy
nejen „návrat ze zahraničí“, ale také přesně které
oblasti pacient navštívil
●
pokud je ve stolici přítomen makroskopicky přítomen
celý parazit (např. škrkavka), lze poslat přímo
tohoto parazita ve zkumavce
●
pozor, často pacienti tvrdí, že si ve WC míse našli
parazita, ale ve skutečnosti jim do mísy živočich (třeba
žížala) spadl např. z okenního parapetu apod.
●
někdy je přesvědčení o přítomnosti parazita ve střevě
součástí psychiatrické diagnózy pacienta
41/53
Odběr na roupy
(Grahamova metoda)
●
odběr ráno bez omytí (samičky roupů přes noc
nakladou vajíčka do perianálních řas)
●
před odběrem průhlednou (!) lepicí pásku opatrně
odlepit z podložního skla, přiložit na anální otvor a
řasy v jeho okolí
●
stisknout hýždě proti sobě, pak zase rozevřít
●
pásku opatrně přemístit zpátky na sklo
●
u dospělých (bolestivost kvůli ochlupení) se použije
odběr stolice (menší výtěžnost), případně se použije
tzv. Schüffnerova tyčinka (skleněná tyčinka na konci
rozšířená do kuličky)
42/53
Diagnostika původců trávicích
infekcí
●
mikroskopie nemá praktický význam
●
kultivace se provádí na různých půdách (výběr
závisí na stáří pacienta a diagnóze, u cestovatelů
případně přidáváme i méně obvyklé půdy),
●
nalezené patogeny jsou identifikovány – viz dále
●
přímý průkaz toxinů A a B (C. difficile) jako antigenu
(průkaz toxinu je důležitější než samotný nález
klostridia)
●
dg. virových původců: většinou průkaz antigenu,
případně virové nukleové kyseliny
●
dg. parazitárních a houbových původců: viz minulá
cvičení
43/53
Den 0 (přijatá stolice)
Negativní výsledek za 48h
Pozitivní za 72h a déle
selenit24 h
48 h
identifikace
Endo
EndoXLD
MAL
MCs KA
NaClCCDACIN
+72 h
42°C28°C
*Není-li uvedeno jinak, kultivace probíhá při 37°C
Selenit, XLD, MAL
(salmonely)
CIN (yersinie)
CCDA (kampylobaktery)
NaCl (stafylokoky)
MCs (některé STEC)
Endo (různé enterobakterie)
KA (další bakterie)
vždy
jen někdy
44/53
Úkol 5: Vyšetření stolice:
diagnostické schéma
Úkol 5: Vyšetření stolice:
identifikace bakterie
●
bakterie kultivujeme na různých půdách, na kterých
mají charakteristický vzhled
●
dále identifikujeme, zpravidla biochemickými testy
(přinejmenším Hajnova půda – salmonela tu má typický
červeno-černý vzhled; stejný vzhled má sice i proteus,
ten by se ale projevil plazivým růstem na agarech)
●
někdy antigenní analýza (salmonely, E. coli)
●
antigeny S. Enteritidis: O: 1, 9, 12 H: g, m
45/53
Úkol 5: Vyšetření stolice:
interpretace vyšetření
●
primární patogeny (salmonely, shigely, yersinie,
kampylobaktery)
●
podmíněné patogeny; u některých podmíněných
patogenů třeba bližšího určení (především u E. coli,
tj. EPEC, STEC, EAEC atd.)
●
interpretace v kontextu klinických příznaků (při
masivním nálezu tzv. nepatogenních améb, např.
Entamoeba coli, a zároveň výrazných potížích může být
vhodné přeléčení)
●
infekce C. difficile: důležité, zda je pozitivní
klostridiový toxin (samotný nález klostridiového
antigenu nebo kultivační nález klostridia mnoho
neznamená)
46/53
Orální biofilm
●
houbovitá struktura s kanálky
●
časní kolonizátoři:
– S. sanguinis,
– S. mutans,
– S. mitis
●
pozdní kolonizátoři:
– Actinomyces,
– Veillonella,
– Neisseria,
– Fusobacterium
47/53Rosan B., Lamont R.J. (2000) Microbes Infect. 2:1599–1607
Orální biofilm (2)
48/53
Orální biofilm (3)
49/53Rosan B., Lamont R.J. (2000) Microbes Infect. 2:1599–1607
Orální biofilm (3)
50/53
Gramovo barvení Alciánová modř
Foto: V. Holá
Úkol 7: Mikroskopie biofilmu
Úkol 8: Vliv čištění zubů
●
úkol 7: zakreslete sledované útvary
●
úkol 8: po obarvení biofilmu zapište, kde se nachází
nejvíce biofilmu
51/53Foto: V. Holá
Úkol 9: Vliv přítomnosti sacharidů
na dynamiku růstu biofilmu
●
vyplňte přibližný průměr hodnot absorbance do tabulky
a sestrojte prostorový graf; učiňte závěr o množství
přidané glukózy a růstu biofilmu S. mutans
52/53
Po tomto cvičení byste měli umět:
●
vysvětlit diagnostické postupy u respiračních a trávicích
infekcí, vč. správného odběru materiálu
●
rozhodnout o vhodnosti použití ATB v konkrétních
případech, znát lék volby pro nejběžnější patogeny
●
popsat strukturu orálního biofilmu
●
zhodnotit vliv sacharidů na růst orálního biofilmu
53/53